To ale není život. Nežijete, dokud vám není naprosto fuk, jestli budete žít nebo zemřete. Pak skutečně žijete. Když jste připraveni svůj život ztratit, pak žijete. Ale jestli si svůj život jen chráníte, jste jako mrtví. A nejsou-li lidé schopni vyhlédnout ze svých rakví, z rakví svých názorů a představ a podívat se na svět, jsou mrtví, dočista mrtví. Život je obchází. Všichni si sedí ve svém pohodlném vězeníčku a mají strach, že ztratí svého Boha, své náboženství, své přátele a spousty dalších věcí. Život je hra pro hazardní hráče. Jste ochotni to risknout? Asi až tehdy, až přijdete na to, že ta věc, kterou lidé považují za život, ve skutečnosti vůbec život není. Život není udržování těla při životě...myslete ještě na svůj prach. Na to, že život je jen záblesk světla, jak řekl jeden básník, záblesk po němž přichází večer a je z něj věčná noc. Je to jen záblesk a my ho marníme. Svými strachy, obavami a starostmi. Pokud si meditaci smrti uděláte, možná vám nic nedá. Ale může vám pomoci k uvědomění. K bdělosti. A pak pochopíte rozdíl mezi informací o životě a životem samotným.
A teď vy. To, co vám tu píšu přijměte jen jako FAKT (pak je to informace) a nebo se vám tím najednou změní PERSPEKTIVA. Tedy místo, ze kterého se díváte na život. A pokud při tom zaslechnete tlukot vlastního srdce, to je ta bdělost života o, které mluvím. Vychází totiž z místa, odkud jednou, přijde i smrt. Klidný večer. S láskou. MZZ
