Svátky jsou pro hodně z nás obdobím dobrého jídla, dárků, času s přáteli a rodinou. Můžou být ale i chvílemi přejídání a nespoutaného nakupování.
Myslím si, že se vším tím stresem, typickým pro tohle období a s požadavky společnosti můžeme mít často pocit, že musíme dávat drahé dárky, pořádat nobl oslavy a připravovat neuvěřitelné množství jídla a pití (převážně alkoholu).
Je jednoduché pak zapomenout na pravého ducha tohoho ročního období.
Nedávno jsem mluvil se svými dětmi o tom, jak bychom neměli brát svátky jako čas, kdy se jenom dostávají dárky. Měli bychom zkusit najít jiné způsoby jak slavit a získat větší povědomí o dávání. Přemýšlel jsem nad tím posledním dobou dost často a i když nejde o úplně nové myšlenky, chtěl bych je s vámi sdílet. Doufám, že vám tak můžu pomoci vidět věci trochu víc uváženě a snad i radostně.
Čas na vděčnost
Pro ty z nás, kdo žijeme v USA, je teď týden Díkuvzdání. Tenhle den se často stává hlavně dnem plným přejídání. Miluji na něm ale to, že jsem s rodinou. Vidím zase prarodiče, rodiče, bratrance, tety, strýce, neteře, synovce a nevlastní sourozence, zkrátka lidi, které potkávám během roku velmi zřídka.
Sejdeme se a povídáme si, sdílíme radosti i trápení. A ano, hodně jíme. Ale kdo by dokázal odolat domácímu dýňovému koláči? Je to ve skutečnosti můj nejoblíbenější dezert.
Ale o čem by Díkuvzdání mělo kromě rodiny a přátel být především? O děkování. To se ale často dostává během svátků do pozadí.
Rád bych využil příležitosti a alespoň letmo poděkoval:
- Jsem hluboce vděčný za svou ženu Evu a moje děti (Chloe, Justina, Raina, Maiu, Setha a Noella)… Všechny je neskutečně miluji. Jsem vděčný za svou matku Shannon, mého otce Joa, moje sestry Katrinu, Anu, Tiaru, moje bratry Joa, Brandona, Austina a všechny ostatní, které můžu nazývat rodinou.
- Jsem neskutečně vděčný za vás všechny, moje čtenáře, za vaší neutuchající podporu tohoto blogu, za to, že se díky vám staly moje sny skutečností a dělám to, co naprosto miluji, za to, že mě moje práce baví a je to uspokojující. Je mi požehnáním vás všechny mít.
- Děkuji bohu, že jsem zdravý, mám skvělou práci, všechny moje potřeby a touhy jsou naplňovány a žiji jednoduchý a radostný život.
Za co jste vděční vy? Moc rád bych si to přečetl v komentářích! Vezměte si na to tento týden přes svátky čas a procvičujte vděčnost. Může vám to změnit život.
Čas na reflexi
U svátků na konci roku si rád beru čas na to, abych se podíval na svůj život. Na rok, který proběhl a na ten, který teprve bude. Je to skvělá příležitost posoudit, upravit nebo vyřešit, co v příštím roce chci.
Rád využívám tento čas i k tomu, abych zjednodušil svůj život. Abych nezapomněl, co je důležité a zbavil se toho, co mi neslouží.
Je to nejlepší období na zjednodušení života a na to udělat si pořádek. Rád se zbavuji věcí, které jsem za rok nashromáždil. I ti nejpořádnější z nás musí někdy uklidit. Společně s Evou pomáháme dětem vyklidit jejich skříně a udělat místo na všechny ty blázniviny, které ještě v prosinci dostanou.
Čas k oslavám
Vím, že povětšinou nejste křesťané, ale pro ty z nás, kdo slavíme Vánoce, je tohle ve skutečnosti oslava Krista a všeho, co symbolizuje. Vy ostatní máte jiné důvody k oslavám. Ať už náboženské nebo jiné.
Myslím si, že slavit je důležité, protože nám to pomáhá si uvědomit, co je důležité a co nám do života přináší radost. Okořeňuje to život a kdo nepotřebuje k životu trochu radosti?
Miluji tradice, které jdou ruku v ruce s tímhle ročním obdobím. Ty vaše můžou být samozřejmě odlišné, ale ať už jsou jakékoli, jsou důležité. Moje matka například zve mě i moje sestry, abychom k ní přijeli na vánoční sušenky. Vezmeme si sebou děti a užíváme si zábavy!
Existují různé drobné tradice plné zábavy od zdobení stromku přes líbání pod jmelím až po dávání dárků. A jaké jsou ty vaše?
Je důležité najít způsob jak slavit, aniž bychom utráceli majlant. Vánoce a další svátky nejsou o tom, abyste se dostali do dluhů. Nemusí to tak být. Pokud vaše rodina obvykle utrácí o svátcích hodně peněz, je možná načase si o tom promluvit a zjistit, jestli neexistují i jiné způsoby, jak si užít svátky bez karet Visa nebo Mastercard.
Nápady:
- Dát si ručně vyrobené dárky nebo jídlo
- Jít koledovat
- Přihlásit se na pomoc do charity
- Uspořádat party se zpěvem, tancem, hrami a jídlem, ale bez nutnosti dárků
- Spojit se dohromady a udělat společný projekt s přáteli
Věřím, že vás napadne mnoho dalších.
Čas dávat
Dostávat dárky je vždy zábava, stejně jako jejich dávání. Ale tohle roční období nemusí být o kupování, abyste mohli dát. Můžete něco vyrobit nebo ještě lépe, můžete dávat jiným způsobem:
Třeba dobrovolničit pro charitu. Děláme to tak s dětmi. Zvoníme na zvon v Armádě spásy (je to zábava, protože zpíváte koledy a dáváte lidem sladkosti) nebo vaříme a dáváme jídlo lidem bez domova. Učí to děti hodně o dávání a zahřeje vám srdce, když můžete někomu pomoct.
- Udělejte něco hezkého pro lidi, které milujete. Umyjte jim auto, pomozte jim s prací a obejděte za ně úřady, pohlídejte jim dítě, aby mohli jít na schůzku, uvařte jim jejich oblíbené jídlo nebo sladkost, pomozte jim s projektem.
- Pokud máte hodně peněz nazbyt (jak se zdá, když všichni neustále tolik utrácíme!), dejte je někomu, kdo je potřebuje víc. Darujte na dobrou věc.
Konzumerizmus a vše okolo
Už jsem se o konzumerizmu několikrát zmínil a myslím, že bych o něm měl říct i něco dalšího. Nechte mě začít tím, že vám řeknu, že já sám proti němu nejsem imunní. Jsem jeho součástí jako každý jiný, takže ho mohu kritizovat zevnitř, ne zvenku.
A co je to vlastně konzumerizmus? V podstatě to znamená, že dáváme do rovnosti štěstí a materiální statky. Nakupujeme, abychom byli šťastní a vyřešili tak svoje problémy. Utrácíme víc, vyděláváme víc a opět utrácíme za věci, které nám ukazují v reklamách a tvrdí, že jsou to naše sny.
Je to dobré pro ekonomiku, ale špatné pro člověka. Ocitneme se v nekonečném kruhu utrácení a dluhů. Neustálá práce a život naplněný věcmi, ale život bez významu a štěstí.
Během svátků se to dostává do nejhoršího bodu. Jsme součástí konzumního šílenství, které mě někdy upřímně děsí. Dluhy se stávají čím dál větším problémem pro řadu z nás. A proč? Aby lidé mohli skončit s množstvím věcí, které nepotřebují a často ani nechtějí?
I děti, které milují dárky víc než kdokoli jiný, nemají čas hrát si se všemi. Roztrhají pečlivě zabalené balíčky, rychle se podívají a pak se posunou k další krabici. A tady je tvrdá realita: už teď mají dost hraček a zařízení! Moje děti mají víc věcí než by dítě kdy mělo mít (k mojí obraně jsem je nekupoval všechny já). Už teď jsou v bodě, kdy musí opravdu přemýšlet, co chtějí k Vánocům. To už je moc.
Tak jaké je řešení? Jednoduše přestat utrácet, najít způsoby jak dávat a oslavovat. To ale často vyžaduje změnu hluboko usazených tradic a nepříjemných rozhovorů s rodinou a přáteli. Znamená to, že uděláte něco jinak a tím si možná vysloužíte nálepku podivína.
Jde to. Musíme si jen uvědomit, že tohle roční období není o kupování věcí. Je o oslavování, dávání, trávení času s rodinou, přemýšlení a vděčnosti.
