Procházíme každým dnem a děláme si soudy. O našich zkušenostech, o lidech a sami o sobě: tohle je dobře a tohle zase špatně. Málokdy se naše domněnky vyplní, ale i tak nám určité situace vadí, štvou nás lidé a rozčilujeme sami sebe.
Líbí se nám, že máme „lajky“ u svých komentářů nebo stránkách na internetu. Hodnotíme filmy, restaurace, písničky. Máme to hluboko v sobě.
Přemýšleli jste ale někdy, jaké by bylo se svých soudů nadobro zbavit? Těch dobrých i těch špatných?
Jaké by to bylo prostě užívat a nehodnotit?
Zkuste to hned: seďte a nepřemýšlejte nad tím, jestli je něco špatně, nebo ne…jenom pozorujte svoji radost. Neanalyzujte, ale prožívejte.
Pocity jsou jenom skutečnost, která se zkrátka děje. Není to úmyslně dobré, ani špatné. Nedějí se nám, ani pro nás. Prostě jsou, aniž by nás měly jako střed vesmíru.
Když jsem byl naštvaný, frustrovaný nebo zklamaný, všiml jsem si, že hodnotím svoje zkušenosti (lidi okolo nebo sebe) podle toho, jestli je chci prožívat (potkávat), nebo jestli jsou pro mě v tu chvíli dobří, nebo ne. Ale proč se brát jako střed vesmíru? Co ostatní? Co zbytek světa? Pokud odložím svoje zaměření na sebe, najednou není místo pro frustraci. Věci se prostě dějí a nemají se mnou nic společného.
Nejsou ani dobré, ani špatné, prostě jsou.
Vím, že to nejde pořád. Je naší součástí soudit. A je to v pořádku. Jenom se snažím vám navrhnout, abyste to zkusili někdy vypnout. Udělejte to. A přijměte.
Leo Babauta - http://zenhabits.net
