Lao-c´říká: cesta Tao je cesta vody. Pohybuje se jako voda. A jak se pohybuje voda? Řeka?
Na jejím pohybu je několik krásných věcí. Jednou z nich je, že vždy směřuje do hloubky, vždy vyhledává tu nejspodnější zem. Je nenáročná; netouží po tom být první, chce být poslední.
Pamatuj, co řekl Ježíš: "Ti, co jsou zde poslední, budou v mém božím království první."
Mluví o cestě Tao, cestě vody - není to jen zmínka nebo náhodná souvislost, skutečně o ní mluví. Buď poslední, buď nenáročný. Ctižádost je cesta do kopce smrti. Voda teče dolů, vyhledává tu nejnižší úroveň, chce být bezejmenná. Nechce si dokazovat svou jedinečnost, výjimečnost, výlučnost. Nemá žádné ego. Plyne. Ego setrvává ve své vlastní hamižné jedinečnosti.
Postava na této fotce leží zcela volně a nenuceně ve vodě a nechává se unášet proudem. Postava ovládla umění být pasivní a přijímající, aniž by byla otupělá nebo ospalá. Je pouze přístupná proudění života, ani ji nenapadne říct: "Tohle nemám ráda.", nebo: "Raději bych šla jinudy."
V každém okamžiku svého života se můžeme rozhodnout, zda vstoupíme do vod života a necháme se unášet, nebo se budeme pokoušet plavat proti proudu. A pamatujme si, že když dokážeš plynout s proudem a důvěřovat životu, že on svou láskou podpoří tvé uvolnění a zanese tě přesně tam, kde tě chce mít.
MZZ
