Na rozdíl od Platóna se Aristotelés domníval, že základ všeho jsoucího lze poznat ze smyslové zkušenosti, a proto není třeba předpokládat samostatný svět idejí. Aristotelés se rozhodl odhalit bytí v pohybu jsoucen, v jejich vzniku a zániku. Zcela namístě je zde hovořit o tzv. ´ontologickém pohybu´; pohyb jako významná kvalita, kterou jsoucna potřebují k tomu, aby se jsoucny mohla stát. Aristotelés ve své první filosofii (jak svou metafyziku nazývá) zavádí důležitý pojem: substance (OUSIÁ), neboli podstata. Touto substancí chápe jedinečné bytí, takové, které existuje samo o sobě. Při svém hledání podstaty Aristotelés usoudil, že to, co má být dočasně trvalé a neproměnné, může získat svou existenci jen díky něčemu, co sice už v této chvíli netrvá, co je zbaveno přítomnosti, ale přesto není tím, co by ono ´trvající´ potřebovalo ke svému výskytu. Substancí tedy zřejmě nebude jen to, co se pohybuje, ani to, co nehybně trvá, ale jednota obojího. Spojení přítomnosti s nepřítomností. Aristo...
