tag:blogger.com,1999:blog-20205695819075459492024-03-08T03:44:59.183-08:00MOC PŘÍTOMNÉHO OKAMŽIKUMOC PŘÍTOMNÉHO OKAMŽIKU - je klíčem k uvědomění si sebe sama. S láskou.Anonymoushttp://www.blogger.com/profile/13534601405860261909noreply@blogger.comBlogger129125tag:blogger.com,1999:blog-2020569581907545949.post-14063520903451907192023-03-26T08:20:00.002-07:002023-03-26T08:20:12.462-07:00Rituál, co není na prd<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhb9AFavZo8xUQOutsNocxXfgXIvp8WDvSPxdt8FItdl8mKd-fCGw8ZjJm8mR2WIUM0hWWD0GdfOFGNeAZ3AxFMFJ1SzQCFYeLOH_STd1ci8RixejAhOXNn6NFzxJ2B09yEDyqvXeiSKbnUoqDJ9bHdATulYkdV_Q25Jr3wopNJJLVf1e7pMjd42I4t/s1280/spanek%20clanek%20zachar.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="720" data-original-width="1280" height="225" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhb9AFavZo8xUQOutsNocxXfgXIvp8WDvSPxdt8FItdl8mKd-fCGw8ZjJm8mR2WIUM0hWWD0GdfOFGNeAZ3AxFMFJ1SzQCFYeLOH_STd1ci8RixejAhOXNn6NFzxJ2B09yEDyqvXeiSKbnUoqDJ9bHdATulYkdV_Q25Jr3wopNJJLVf1e7pMjd42I4t/w400-h225/spanek%20clanek%20zachar.jpg" width="400" /></a></div><div style="text-align: center;"><br /></div><b> Jeden z funkčních mozkových trustů mi odešel do Valhally, když mi neznámá žena na semináři o rituálech a jejich důležitosti v našich životech špitla do ucha po mém nechápavém výrazu na lektorem nadhozený problém tuto větu: „Poslouchej své tělo“.</b><br /><br />Vzhledem k tomu, že jsem si večer před tím dal hráškovou polévku, neuposlechl jsem ji ani to tělo. Ale musím uznat, že osvícení si mnohdy vybírá skutečně zajímavé cesty.<br /><br />Proboha zpět, ne tohle není povídání o tom, jak mě osvítil prd z polévky z hrášku, ale je o tom, že pokud si umíme v životě stanovit aspoň jeden pravidelný rituál, pak by to měl být stálý čas našeho probuzení.<br /><br />Řeknete si, copak to není úplně jedno? Vstanu, tak vstanu. Hele, vyzkoušel jsem to a není. Jsem freelancer a spát jdu, když chci. Se vstáváním jsem to měl podobně. Měl jsem.<br /><br />Dost podstatný problém, a to jsem opravdu netušil, hraje v našem životě, pravidelná doba vstávání. Vynahradit si neklidnou noc posunutím budíku o několik hodin zpět se může v grogy nočním stavu zdát jako opravdu dobrý nápad. Ne, tak to opravdu není.<br /><br />Jakmile se probudíme více než hodinu po obvyklém čase probuzení – silně to rozhodí tzv. cirkadiánní rytmy. Světlo, které vidíme, když se probudíme, v podstatě říká tělu, že je ráno, což znamená, že je čas vstát z postele a začít svůj den. A my nic.<br /><br />Možná jste slyšeli termín „cirkadiánní rytmus“ neboli laicky vnitřní hodiny. Cirkadiánní rytmus (případně cirkadiální) je biologický rytmus s periodou o délce 20–28 hodin (lat. circa = „okolo“, „během“, dies = „den“). Je to důležitý systém, především pokud jde o naší tělesnou, emoční i duševní pohodu. Zasahuje do metabolismu, řídí spánek až po ovlivňování funkce trávení a imunitního systému, a i včetně teploty těla.<br /><br />Přírodní národy označují sami sebe často názvy, jenž souvisí se světlem. Lidé světla u nich znamená, že my lidé, se řídíme důsledně cirkadiánními rytmy světla a tmy už po tisíciletí. Světlo je hlavním prvkem regulujícím naše působení ve světě. Právě proto hraje tento motiv v náboženstvích takovou roli.<br /><br />Srandovním paradoxem je, že kdybychom se z ničeho nic ocitli v tmavé jeskyni bez přístupu světla, naše těla by si stále udržovala onen 24hodinový rytmus, přičemž bychom cca 8 hodin spali a cca 16 hodin byli vzhůru. Tento náš vnitřní smysl pro rytmus času je dán geneticky. Pro živé organismy je totiž důležité, aby cirkadiánní rytmus byl harmonicky sladěn s rytmem dne a noci.<br /><br />Část mozku, která řídí cirkadiánní načasování signály zvenčí, je v hypotalamu. Nachází se v přední části mozku a světlo k němu dorazí tak, že prochází z očí pomocí nervových drah přímo do mozku. Navíc každá buňka v těle má způsob, jak sledovat cirkadiánní vzorce. Je světločivná, reagující na světlo.<br /><br />Pokud například izolujeme kožní buňky nebo srdeční buňky, tak ty budou v petriho misce stále dodržovat cirkadiánní plány. Zajímavé, že? Mozek a hormony spolupracují na synchronizaci všech samostatných systémů našeho těla i jako oddělené samostatné jednotky. Tomu se dá říkat skutečně zázrak.<br /><br />Proto se cítíme ráno při východu slunce bdělí a vzhůru, a proto se kolem šera soumraku začínáme cítit ospalí. Jednoduchý návod, jak se nejen dobře vyspat, ale jak se i potom přes den cítit lépe, je obrovsky účinný a jednoduchý.<br /><br />Vstávejme každé ráno v naprosto stejnou dobu. Důvod je ten, že naše tělo jako mechanismus funguje nejlépe, když funguje v důsledně mechanicky udržovaném rytmu.<br /><br />Pokud se tedy probouzíme každý den v jinou dobu – nebo i když si během týdne držíme docela konzistentní čas spánku, ale přispíte si o víkendu – náš mozek bude zmatený a začne uvolňovat melatonin v podivných hodinách neodpovídajících tomu, co se děje venku. Je to jako bychom neustále cestovali do různých časových pásem a honil nás jetlag.<br /><br />Tím, jak se naše usínání a spánek dostane pryč z pravidelného rytmu, to začne <a href="https://medium.seznam.cz/clanek/wizard-michal-spi-sipkovko-spi-3148">negativně ovlivňovat tělo</a>. Po jedné neklidné noci je člověk jen trochu pomalejší v reakcích, po několika týdnech nepravidelných cirkadiánních rytmů se silně zpomalí všechny pochody v těle během dne i noci. A to už je velký problém.<br /><br />Narušuje se metabolismus, zatěžuje se srdce, zhoršují se imunitní reakce a nastupují nepopulární emoce = deprese a úzkost.<br /><br />První pomoc není přispat si ráno, ale lehnout si přes den aspoň na dvacet až 30 minut - není třeba spát, jen si zavřít oči a odpočívat. To je dobré dělat tak maximálně do cca 15.00, pak bychom si rytmus rozhodili ještě více. Chápu, že ne všude máme v práci gauč, tak si zkusme aspoň sednout někde v klidu, zavřít oči a strávit tak cca deset minut. I to pomáhá.<br /><br />Trénovat své tělo, aby se každé ráno probouzelo ve stejnou dobu, může dát sice trochu práce, ale stojí to za tu námahu. Věřte mi.<br /><br />Pokud se o to pokusíte, naplánujme si k tomu i něco, na co se hned po probuzení budeme těšit – polibek od milované osoby nebo třeba oblíbený druh kávy nebo poslouchejme oblíbený podcast. O tom, co dělat ráno, abychom vyletěli ne z kůže, ale jako čertík z krabičky a byly následně v pohodě si napíšeme někdy jindy.<br /><br />A mimochodem, tenhle malý rituál mi dal jasnou stopku v zbytečném ponocování. Když totiž vím, že druhý den vstávám zas v sedm… naučí nás to skutečně poslouchat své tělo. Ta žena na tom semináři měla pravdu.<br /><br />A ono na oplátku, to tělo zase poslechne nás. Stačí mu to jen říct, ráno vstávám v sedm.<br /><br />No, nebojte, zkuste si to. Není to vůbec na prd. Budí totiž skoro na minutu přesně. <a class="e_s f_cx" href="https://medium.seznam.cz/clanek/wizard-michal-ritual-co-neni-na-prd-5237#embed-1-after" id="embed-1-before" style="background-color: white; border: 2px solid grey; bottom: 373.5px; box-sizing: border-box; color: #cc0000; cursor: pointer; display: inline; font-family: Martel, Georgia, "Calisto MT", serif; font-size: 1.125rem; left: -624.938rem; margin: 0px; padding: 0.625rem; position: absolute; text-decoration-line: none; vertical-align: baseline;"> obsah vložený z jiného webu. Zde jej můžete přeskočit</a><div class="d_jB _6241b6de22e5e742b990b0cd" style="background-color: white; border: 0px; color: #372c2c; font-family: Martel, Georgia, "Calisto MT", serif; margin: 0px; padding: 0px;"><div class="d_f" data-e2e="ogm-article-layout" style="border: 0px; margin: 0px 0px 2rem; padding: 0px;"><article aria-labelledby="accessibility-article" class="d_hT" role="article" style="border: 0px; margin: 0px; padding: 0px; width: 664px;"><div class="d_eM" data-dot="ogm-article-content" style="border: 0px; margin: 0px; padding: 0px;"><div class="f_eN mol-rich-content--for-article" style="border: 0px; margin: 0px; padding: 0px;"><div class="f_bv" data-dot="mol-paragraph" style="border: 0px; margin: 0px 0px 2.5rem; padding: 0px;"><div class="f_bv" data-dot="mol-paragraph" style="border: 0px; margin: 0px 0px 2.5rem; padding: 0px;"><div class="f_cw" data-dot="mol-embed" style="border: 0px; margin: 0px 0px 1.5rem; padding: 0px; position: relative;"><div class="e_cA e_Q e_U mol-embed__iframe" style="border: 0px; margin: 0px; overflow: hidden; padding: 0px; position: relative;"></div></div></div></div></div></div></article></div></div>Unknownnoreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-2020569581907545949.post-24107088126595478132023-03-26T08:02:00.000-07:002023-03-26T08:02:12.532-07:00Skutečnou alfu poznáte podle toho, že si cení života<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiVKKFYc99wwDrzyc4RnjPPGwLUBNIFEnW45K95VkqU06VyrBoprglzgYS5fCXMnvpfu9WAI5f3Od2iJi3HCPvvk54oDp7uZtk3yLW7j4wlgYbmb73g-bjAdLZlfgL5qKlb2EnbzZMERpMjGKvoL0Obgj4uMkzhG6-1AIK1-o5fRS2jKAAGrmrl6pId/s1920/vlk%20mytus%20clanek%20zachar.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1004" data-original-width="1920" height="209" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiVKKFYc99wwDrzyc4RnjPPGwLUBNIFEnW45K95VkqU06VyrBoprglzgYS5fCXMnvpfu9WAI5f3Od2iJi3HCPvvk54oDp7uZtk3yLW7j4wlgYbmb73g-bjAdLZlfgL5qKlb2EnbzZMERpMjGKvoL0Obgj4uMkzhG6-1AIK1-o5fRS2jKAAGrmrl6pId/w400-h209/vlk%20mytus%20clanek%20zachar.jpg" width="400" /></a></div><div style="text-align: center;"><br /></div><b>Myšlenka alfa jedince je všeobecně rozšířeným mýtem o vlčích smečkách, který však příliš zjednodušuje komplexnost sociální interakce u zvířat. A my jako lidé vnímáme témata dominance jednotlivců v naší společnosti právě na základě podobných omylů.</b><br /><br />Alfa samčí dominantní role v lidské a zvířecí společnosti byla dlouho považována za danou konstantu. V posledních letech se ukázalo, že právě tato myšlenka vedla až příliš často k hrubému zjednodušování komplexnosti prožívaných sociálních interakcí u zvířat. V přírodě vlci tvoří prostě rodiny. Ty vede chovný pár a spolu s ním jsou v rodině starší, mladší a nejmladší potomci.<br /><br />A stejně jako je u indiánů velmi vzácné skalpování, tak i u vlků je velmi vzácná krvežíznivost a zuřivé rvačky. U indiánů proto, že to nikdy nebyl jejich zvyk, skalpování v USA zavedli až běloši, aby si za vlasy ze zátylku lebky nechali platit za zneškodnění „nepřítele“, a stejně tak jsou liché pověsti o krvavých vlcích a jejich <a href="https://medium.seznam.cz/clanek/wizard-michal-zbrane-nezabijeji-tolik-jako-psychopaticke-osobnosti-2371">touze po zabíjen</a>í.<br /><br />Machismus neboli pojetí maskulinity, které říká, že muž by měl být za všech okolností dominantní, silný a emocionálně nedostupný, což ve výsledku škodí nejen samotným mužům, ale i ženám a společnosti obecně je skutečně výsledkem dlouhodobé klamavé reklamy na toto téma, až ji samotní lidé uvěřili a praktikují jí. Špatné pojetí dominance se ovšem týká i nebinárních lidí a žen. Být machistou je prostě jen o zdůraznění již zmíněných prvků.<br /><br />Přemýšleli jsme někdy o tom, jak bychom se měli dívat na společenskou hierarchii zvířat? A napadlo nás někdy, že když se řekne rodina, že to nemusí vždy znamenat krvavou lázeň a <a href="https://medium.seznam.cz/clanek/wizard-michal-stesti-je-krasna-vec-3990">bitvu o moc</a>, kdo tu teď zrovna bude diktátorem?<br /><br />Většina studií, z nichž to staré pojetí role vlčí alfy vychází, je z pozorování vlků v zajetí. Vlk je samotářské a plaché zvíře. Je-li chycen, stává se zuřivcem často ne proto, že by to měl v nátuře, ale protože přišel o svobodu. Když se to stane nám, je to, že je dotyčný naštvaný a rozzuří ho to, všem jasné. Proč si potom podobný pocit ze ztráty svobody nemohou dovolit i zvířata?<br /><br />Ukazuje se, že v případě krvavých tesáků vlčích samců pokoušejících se neustále někoho zabít, jde o mýtus, a naopak v posledních letech biologové zkoumající volně žijící živočichy termín „alfa“ již do značné míry opustili. Ve volné přírodě vědci zjistili, že většina vlčích smeček jsou prostě rodiny, vedené chovným párem, a krvavé souboje o nadvládu jsou u nich vzácné.<br /><br />„Vždyť jakou cenu by mělo nazývat lidského otce alfa samcem?“ ptá se L. David Mech, vedoucí vědecký pracovník z US Geological Survey, který po desetiletí studoval vlčí smečky ve volné přírodě. „Je to jen otec rodiny. A přesně tak je to se všemi vlky.“<br /><br />V průběhu let vydal dvě úžasné knihy o svých pozorováních. Kdysi taktéž jako mnoho jiných biologů používal termíny jako „alfa“ a „beta“ k popisu souvztažnosti rolí jednotlivých členů smečky spíše prvoplánově. Dnes už jsou zastaralé proto, že smečky, které byly drženy často dlouho v zajetí, jsou prostě v zajetí a přestali být „divoké“ = přirozené.<br /><br />Většinou vlčí rodinu tvoří samec a samice a jejich potomci, než se vydají na samostatnou cestu životem. Celkem 6 až deset jedinců. Na konci 80. a 90. let 20. století pozoroval Mech smečku každý rok na ostrově Ellesmere v severovýchodní Kanadě. Jeho <a href="https://cdnsciencepub.com/doi/10.1139/z99-099">studie</a>, publikovaná v roce 1999 v Canadian Journal of Zoology, byla jedním z prvních mnohaletých výzkumů na jedné smečce v průběhu času. Ukázalo se, že všichni dospělí členové smečky se podřizují chovnému samci a všichni ostatní členové smečky, bez ohledu na pohlaví nebo věk, se podřizují chovné samici.<br /><br />Stejně jako v lidské společnosti se nejmladší štěňata ve smečce plně podřizují svým starším sourozencům. I když je to samozřejmě o častém škádlení se. Ale při nedostatku potravy, i když je hlad veliký se jako první nakrmí ti nejslabší, tj. mláďata. A ano, jistěže se při tom <a href="https://medium.seznam.cz/clanek/wizard-michal-spolu-3877">najde pocit konkurence</a>, co mi zrovna žere „moje“ žrádlo a zuby se vycení, ale to je asi tak vše. Nemají snad lidé čistě náhodou podobný vztah ke svým potomkům?<br /><br />Jo a rozpad rodiny probíhá naprosto přirozeně. Když vyroste do věku dospělosti, odpojuje se vlk či vlčice a začnou si hledat partnery, s kterými zakládají vlastní smečku. Jakýsi souboj otce a syna o nadvládu nad stávající smečkou žije spíše než v realitě v lidských mýtech, představách a pohádkách.<br /><br />Doktor Mech použil názvosloví alfa vlků v klasické knize o vlčí biologii, <a href="https://www.researchgate.net/publication/270361504_The_Wolf_The_Ecology_and_Behavior_of_an_Endangered_Species">The Wolf: Ecology and Behavior of an Endangered Species</a>, která vyšla v roce 1970. Ale když publikoval svůj nový výzkum, rozhodl se tento termín změnit. Zašlo to až tak daleko, že dokonce stáhl svou původní knihu The Wolf z tisku.<br /><br />Kniha <a href="https://press.uchicago.edu/ucp/books/book/chicago/W/bo3641392.html">Wolves: Behavior, Ecology and Conservation</a> z roku 2003, kterou vydal společně se zoologem Luigim Boitanim, je nyní mnohem přesnější a aktuálnější. popisují v ní i tzv. případ Yellowstone. Vzácně jsou smečky vlků veliké. To se děje právě v zmiňovaném národním parku. Jelikož je kolem dost potravy, smečky zůstávají déle pohromadě a hlad nenutí mladé vlky opouštět smečku, protože je to úplně stejné jako u nás doma. Co bych se coural někde po světě, doma na mě vždycky něco zbyde.<br /><br />V těchto situacích se smečky mohou rozrůst na několik desítek členů. Vlčí smečka Druid Peak v Yellowstone dosáhla vrcholu bezprecedentních 37 vlků v roce 2001, podle <a href="https://www.wolftracker.com/">Yellowstone Wolf Tracker</a>. No, ještě zajímavější bylo to, že v případě takto veliké smečky v ní všichni podřizovali alfě, kterou však byla nejdominantnější samice. Betou neboli druhým ve vedení, byla některá její dcera. Když je totiž přemnoženo, jsou určujícím prvkem rolí ve smečce samice. Možná bychom se tímhle prvkem už mohli také inspirovat.<br /><br />Byla popsána pozorování, že smečka, jejíž chovnou dvojici alf zabili lovci, si našla osamělého vlka samotáře, který svými zkušenostmi pomohl smečce složené z nedospělých jedinců přežít, ale nepářil se se smečkou, nestal se chovným párem, jen se o všechny staral, hlídal štěňata a učil je lovit si potravu. Když smečka ztratí příliš jedinců potřebuje pomoc. My lidé tomu říkáme sociální služby.<br /><br />Desítky let poté, co vědci studiem zvířat v zajetí dospěli k mylným závěrům o dynamice vlků, stále není zcela jasné, jak lidské jednání ovlivňuje fungování smeček. Víme to, že nic nevíme. Přehodnotíme alespoň trochu svůj pohled na alfa jedince??<br /><br />A mimochodem jeden tip trik nakonec. Tu skutečně dominujícího alfu poznáte v lidském světě snadno. I přes to, že je plná pokory k životu, při jejím vstupu do místa, kde jsou další živočichové, onen život ve všech na vteřinu zamrzne. Někomu se ježí chlupy, někoho zamrazí v zádech, někomu se podlamují nohy. Příznaky jsou různé. To jenom silný pocit přítomnosti výjimečného jedince vámi proběhne skrz naskrz.<br /><br /><b>Unést ten pocit moci, lásky a síly není jednoduché</b>.<b> Pro všechny</b>.<div><br /></div><br /><b>Zdroje:</b><br /><ul style="text-align: left;"><li>MECH, L David. Alpha status, dominance, and division of labor in wolf packs. Canadian Journal of Zoology. 1999</li><li><a href="https://cs.wikipedia.org/wiki/Maskulinita#Toxick%C3%A1_maskulinita">Wikipedie - Maskulinita</a></li><li><a href="https://blogs.scientificamerican.com/observations/what-wolves-in-yellowstone-can-teach-us-about-probiotics/">What Wolves in Yellowstone Can Teach Us about Probiotics</a></li><li><a href="https://www.scientificamerican.com/article/wolf-populations-drop-as-more-states-allow-hunting/">Wolf Populations Drop as More States Allow Hunting</a></li><li><a href="https://www.scientificamerican.com/article/mind-control-parasite-makes-wolves-effective-pack-leaders/">‘Mind Control’ Parasite Makes Wolves Effective Pack Leaders</a></li></ul>Unknownnoreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-2020569581907545949.post-80689182841016652422023-02-02T11:17:00.000-08:002023-03-20T12:26:23.830-07:00Láska je být navždy tichý hořící kámen<p style="text-align: center;"></p><span style="font-family: arial;"><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhASirgSdxntXpNIgtaz1DqHDlto8RMp7gKMuIsgXCHKcfVRqpP7bZTLaVG-z8YDTom5ZbRr6HHxy7Id8A8Irx6mJP0PUmYlAji81yYUKu5iPCxZ_ccMWQa254n6X8KTv4nfkNNcOmGmGuL-kO1l63HxSlH5CXjH49mf8rqonlUA6rNeFGGVD41qlkNHg/s1280/wizard%20mike%20clanek%20obrazek.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="720" data-original-width="1280" height="225" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhASirgSdxntXpNIgtaz1DqHDlto8RMp7gKMuIsgXCHKcfVRqpP7bZTLaVG-z8YDTom5ZbRr6HHxy7Id8A8Irx6mJP0PUmYlAji81yYUKu5iPCxZ_ccMWQa254n6X8KTv4nfkNNcOmGmGuL-kO1l63HxSlH5CXjH49mf8rqonlUA6rNeFGGVD41qlkNHg/w400-h225/wizard%20mike%20clanek%20obrazek.jpg" width="400" /></a></div><br />Říká se, že láska dvou lidí je tak pevná, jak pevný je jejich vztah. Jak silné jsou její základy. Jaká je schopnost jejich porozumění.<br /><br />Láska je přesně taková, jací jsme my sami. Je vytesána do slov. DoSLOVA je vznikající z našeho JMÉNA, které k jejímu zrození i úmrtí tak rádi používáme. A tak, když se podíváme druhému do tváře a objevujeme v něm jeho vnitřní zemi, tu jedinečnou ukázku toho, co vychází ZE-MĚ, jsme mnohdy překvapeni. Překvapeni tím, jak moc si ty <a href="https://medium.seznam.cz/clanek/wizard-michal-byt-svetlem-i-temnotou-983">dvě složky</a>, co o ní vypovídají, nesouhlasí, neladí.<br /><br />Nejdou jedním směrem, netvoří harmonii. Něco jiného říkáme slovy a něco jiného pak stvoříme tělem. A přitom obojí vychází ze mě, že? Lidé se mě často ptají, jak mají poznat, že druzí lžou. Často je šokuji tím, že jim říkám, že lež v podstatě neexistuje. A, že to, co v druhých vidí, je pravda.<br /><br />Pravda onoho okamžiku, kterou nejde maskovat či skrývat. Ta, jenž nás odhalí takové, jací jsme. Své tělo skládáme ze svých vlastních myšlenek, z toho, jak mluvíme. Do slova vkládáme buď moudrost našeho srdce, anebo strach své mysli. Stavíme v sobě z těchto kamenů své zdi. Hradby oddělující nás od druhých i od života.<br /><br />Většina našich vztahů se tak odehrává ve vzájemných soubojích. O moc. Každý tam přispíváme svým dílkem. Svým kamenem. Nežijeme-li však svou vnitřní ETIKOU, žijeme pro vnější ETIKETU. Pro kabelku Michael Kors, střevíčky Baldinini či brýle Ray Ban. Pro lajky na síti. Pro touhu získat svou cenu, svůj věhlas či renomé.<br /><br />Znáte to z pohádek, ne? Jak se stát šlechticem? <a href="https://medium.seznam.cz/clanek/wizard-michal-samota-odpovednosti-496">Jde o cestu hledání pravdy</a>. Ne ve věcech. V lidech. Ve vztazích. V našich kamenech.<br /><br />Jak dlouhou cestou prostý, či spíše sprostý synek či dívčina zběhla ze svých současných poměrů a v cestě za něčím jiným došla nakonec k tomu stát se králem či královnou. Stala se ze sprostým tím jiným. Ke změně došlo tak, že dotyčná osoba „zahořela“ láskou.<br /><br />Je věčná škoda, že většinu lidí tato skrytá symbolika přerodu v láskyplnou bytost minula a že zůstali u pouhého výčtu polností - devatero hor a devatero řek, nepočítaná stáda koní a dobytka, dva zámky, jazyk draka a půlka princezny. Zajímavé, že většina chasníků, když už k nim tu princeznu dostrkají až do chalupy, zvolí raději její spodek nežli svršek.<br /><br />Někdy je to k pláči, někdy mluvím, někdy se jen dívám. Neznám nic lepšího, než se na člověka podívat s láskou. Nikoli s názorem. Jeden potom svá slova volí hlasitá až vulgární, aby dominoval, protože se bojí. A druhý je zase až moc tichý, aby příliš nevyčníval.<br /><br />Pokud je ústředním prvkem osobnosti řeč, která je plytká a žvanivá, plná prázdných floskulí a povrchnosti, můžete s ní pokračovat až do nekonečna. Mlátíte do sebe kladivy svých prázdných slov. Nepřijímáte druhé takové, jací jsou, protože máte v hlavě jen ty svoje představy o kráse a vizi světa. No a na ty cizí představy už nám tam místo nezbývá.<br /><br />Žít s láskou znamená ochotu sestoupit do hloubky událostí, do <a href="https://medium.seznam.cz/clanek/wizard-michal-blazen-co-se-pta-1458">přítomných okamžiků</a> tak, jak jen to jde. Znamená to nechat svá plytká slova tiše mlčet, a i své doslovné reakce na ně zemřít ve prospěch okamžiku, kdy se ze dvou stává jeden. Navždy tichý hořící kámen. V jehož plameni zažehnutém láskou shoří vše, čím nejste. A z toho, co zbyde můžete postavit krásný dům.</span>Unknownnoreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-2020569581907545949.post-16513168126504808842020-11-18T00:15:00.005-08:002020-11-18T00:15:59.712-08:00REALITY SHOW<p></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: left;"><a href="https://scontent.fprg4-1.fna.fbcdn.net/v/t1.0-9/p843x403/125811239_10224530274674815_136944717426915800_o.jpg?_nc_cat=109&ccb=2&_nc_sid=730e14&_nc_ohc=8ApZzaFiT3gAX-CXfg8&_nc_ht=scontent.fprg4-1.fna&tp=6&oh=8e7b97f094221e7889253cdaf845fdae&oe=5FD9718E" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="800" data-original-width="450" height="320" src="https://scontent.fprg4-1.fna.fbcdn.net/v/t1.0-9/p843x403/125811239_10224530274674815_136944717426915800_o.jpg?_nc_cat=109&ccb=2&_nc_sid=730e14&_nc_ohc=8ApZzaFiT3gAX-CXfg8&_nc_ht=scontent.fprg4-1.fna&tp=6&oh=8e7b97f094221e7889253cdaf845fdae&oe=5FD9718E" width="180" /></a><span style="background-color: white; color: #050505; font-size: 15px; white-space: pre-wrap;"><span style="font-family: inherit;">Většina z nás si vůbec neuvědomuje současnou změnu života a ani si ji nechceme připustit. Na INST a FCB to mnohde vypadá, jako by se nic nedělo. Dominují pejsci, kočičky, sport, učím se, dovolená, atp. Jakoby nic. V životě je to jinak. Naše mozky dlouhodobé zatížené pasivitou moc nezvládají. Objevují prastará traumata, která v nás mnohdy přišla nazpět k životu v plné síle z našich stínů. A lze se ubránit plné palbě svých představ? To by naše těla i emoce musela mít větší zatížení z různých stran, aby na to nereagovala, a to nyní nemají. Má je jen naše psychika. </span></span></div><p></p><div class="o9v6fnle cxmmr5t8 oygrvhab hcukyx3x c1et5uql ii04i59q" style="animation-name: none !important; background-color: white; color: #050505; font-size: 15px; margin: 0.5em 0px 0px; overflow-wrap: break-word; transition-property: none !important; white-space: pre-wrap;"><div dir="auto" style="animation-name: none !important; transition-property: none !important;"><span style="font-family: inherit;">Začínáme díky tomu hodnotit daleko více než jindy prospěch lidi kolem sebe vůči sobě. A když nevidíme okamžitý efekt přínosu, rozzuříme se do běla. A veškeré pocity viny, které my sami, tedy spíše naše nezralé ego neumíme unést, tak projektujeme do druhých. Do nedávna nejdražší lidé v našem životě, i naší partneři a nebo i děti, jsou pro naší strachem zmítanou mysl tím, kdo za to vše může. Chceme po nich změny či spíše zázraky hned teď. Ale to prostě nejde. V představě mysli snad. V realitě života to jde taky, ale pomaleji. Ale my nechceme na nic čekat.</span></div></div><div class="o9v6fnle cxmmr5t8 oygrvhab hcukyx3x c1et5uql ii04i59q" style="animation-name: none !important; background-color: white; color: #050505; font-size: 15px; margin: 0.5em 0px 0px; overflow-wrap: break-word; transition-property: none !important; white-space: pre-wrap;"><div dir="auto" style="animation-name: none !important; transition-property: none !important;"><span style="font-family: inherit;">A tak se vnitřně pociťujeme jako osamělí i v plném bytě lidí. A jak se říká: "Od lásky k nenávisti bývá mnohdy jen malý krůček". Celý problém civilizace nastavené na to, podávat pracovní výkon a ne milovat, je právě v tomto. Umíme žít s gigantickými sny, ale ne se radovat z maličkostí. Umíme skoro vše, ale ve virtuálně ovládaném světě neumíme přijmout realitu života kolem sebe takovou, jaká je. Děsí nás a my se strachem nechceme žít. A jako první jej od nás schytají ti, co nás milují. Neumíme jej rozvolnit v sobě, ve svém srdci a házíme jej, jako vinu za to vše, na druhé. Jak chceme rozvolnit svět tam venku, když to však většina z nás neumí sama zevnitř?</span></div></div><div class="o9v6fnle cxmmr5t8 oygrvhab hcukyx3x c1et5uql ii04i59q" style="animation-name: none !important; background-color: white; color: #050505; font-size: 15px; margin: 0.5em 0px 0px; overflow-wrap: break-word; transition-property: none !important; white-space: pre-wrap;"><div dir="auto" style="animation-name: none !important; transition-property: none !important;"><span style="font-family: inherit;">Realita je těžká. Žít v ní naplno jde těžko. Ve virtuálních hrách jde resetovat hru. Tady ne. V instagramu lze nahradit špatnou fotografii tou lepší. Tady ne. Ve vztazích přes chat můžeme lhát jedněm o druhých a obráceně. Tady ne. </span></div></div><div class="o9v6fnle cxmmr5t8 oygrvhab hcukyx3x c1et5uql ii04i59q" style="animation-name: none !important; background-color: white; color: #050505; font-size: 15px; margin: 0.5em 0px 0px; overflow-wrap: break-word; transition-property: none !important; white-space: pre-wrap;"><div dir="auto" style="animation-name: none !important; transition-property: none !important;"><span style="font-family: inherit;">Ale jo, dá se i přes to vše něco udělat. Dá se chodit do přírody a těšit se z ní. Dá se převitaminovat se D a B a přidat C pro imunitu. Dá se milovat dotykem očí ve dne, a ne sexem bez srdce potmě. Dá se vypnout svět sociálních sítí a žít s druhými off-line. Dá se vše. Jen, umíme-li v srdci přijmout realitu. Rovná se svou dospělost. Rovná se svou zodpovědnost. Za život nás všech, ne jen těch svých "bližních", které k tomu zrovna teď potřebujeme.</span></div></div><div class="o9v6fnle cxmmr5t8 oygrvhab hcukyx3x c1et5uql ii04i59q" style="animation-name: none !important; background-color: white; color: #050505; font-size: 15px; margin: 0.5em 0px 0px; overflow-wrap: break-word; transition-property: none !important; white-space: pre-wrap;"><div dir="auto" style="animation-name: none !important; transition-property: none !important;"><span style="font-family: inherit;">A proč v srdci? Je totiž jediné, kdo spojuje mysl, prožívání emocí a pohyb i klid těla. Je totiž jediné, kdo skutečně naslouchá. Ano. Je to těžká doba. Její realitou však je, že to horší teprve přijde. Pro každého z nás. A nepomůže nám z toho žádná realitní kancelář. Jen srdce těch, co nás milují. Kancelář totiž vždy pomáhá za prachy, milující jsou zdarma. Kancelář to dělá jen pro svou výhodnost a v určené otevírací době. Ti, kdo vás Milují pomáhají vždy i přes to, že jim to nyní kazí jejich plány.</span></div></div><div class="o9v6fnle cxmmr5t8 oygrvhab hcukyx3x c1et5uql ii04i59q" style="animation-name: none !important; background-color: white; color: #050505; font-size: 15px; margin: 0.5em 0px 0px; overflow-wrap: break-word; transition-property: none !important; white-space: pre-wrap;"><div dir="auto" style="animation-name: none !important; transition-property: none !important;"><span style="font-family: inherit;">Můžete si totiž třeba koupit dům, ale nikdy si nekoupíte život v něm. A to bude ta největší REALITY SHOW každého z nás. To probuzení, až nám to dojde, co má v našem životě a pro náš život tu nejvyšší cenu. Virus nás na jedné straně děsí smrtí. Paradoxně nás tlačí k přijetí reality života víc než cokoliv jiného. Dík <span class="pq6dq46d tbxw36s4 knj5qynh kvgmc6g5 ditlmg2l oygrvhab nvdbi5me sf5mxxl7 gl3lb2sf hhz5lgdu" style="animation-name: none !important; display: inline-flex; height: 16px; margin: 0px 1px; transition-property: none !important; vertical-align: middle; width: 16px;"><img alt="🙂" height="16" src="https://static.xx.fbcdn.net/images/emoji.php/v9/ta5/1.5/16/1f642.png" style="animation-name: none !important; border: 0px; transition-property: none !important;" width="16" /></span>.</span></div></div>Unknownnoreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-2020569581907545949.post-69196997163638649512020-10-31T00:55:00.007-07:002020-10-31T00:56:29.109-07:00Uvědomování sebe sama<span style="font-family: inherit;">Jestliže o tomto jevu slýcháme a čteme o něm dnes už prakticky denně, proč se jej tak obtížně dosahuje? Možná je odpověď uschována v reakcích lidského těla, které provádí různé jemné reakce právě v okamžiku, kdy se na něj soustředí pozornost.<br /><br />Je to jako když jíme, dýcháme a vnímáme emoce. To vše si naše tělo vstřebává do sebe. Člověk má možnost je určitým způsobem ovládat. A psychologickou kontrolou je právě pozornost. A tak se propojení těchto tří jevů stává potencionálním nástrojem pro vědomí sebe sama.<br /><br />Pokud žijeme svůj život tak trochu mechanicky, tedy jednáme-li spíše jako dobře naprogramovaný stroj - vstát, zuby, umýt si koutky očí pořádně, kafe, snídaně, svačina dětem, kde je Karel (křeček)... a takhle to jde den za dnem, tak naše vnitřní procesy probíhají v podstatě mimo náš dosah a působení. Cokoliv, co přijde z vnějšku je důležitější než my sami a "uchvacuje" naši pozornost ihned. Na to udržet pozornost na sobě a vnímat se nám tak nezbývá ani čas a ani vůle, která je k tomuto prvku sebekontroly třeba.<br /><br />Můžeme ji ztrácet v sexualitě a jejím zaujetí protějškem, to je ta zdravější varianta; ta negativní může fungovat v podobě podrážděnosti či zášti. Ale také se můžeme pomořit svou pozorností a ztratit tak svou identitu při rozhovoru, předaném úkolu, kamarádovi, nepříteli, knize, předmětu, jídelnímu lístku, myšlence či jen pouhému vjemu.<br /><br />Někdy je uchvácení objektem našeho zájmu natolik intenzivní, že už to vypadá jako ve filmu Kristián - <a href="https://l.facebook.com/l.php?u=https%3A%2F%2Fyoutu.be%2Fqk8b1plDxz8%3Ffbclid%3DIwAR3uhTequ32GwVyIH5HZ9RnNpClJj3XQOkY8TqXVf56KpHuCA7AmCJzJo9Q&h=AT3gm1QMGdcXug6Ql6laGGNdLWZErSc8qvMTWoTbmqOAXiE4oq9sbvbLJJoal0t0q4NYMJhFXujFMuLsMeZsYbrOMb0t1oS0netUJy30wOKrv2ZUHQsmNyhSUAgu70uGJA&__tn__=-UK*F&c[0]=AT0YWQF272UbCAV8dE9C3sBeod9IgwdTBwGg1AOSMrwG46SlT93ScPieMvIscjqgWXboOW3e1T-aOhd_WAEhU1If49Pgu5vKPWNxsV5vIruEzk73RQ3Zn2UsjwSrhcd-oN1AblHN879eV2nmLZWJnlv9FZLXXp7cCVMEzYu-dTLjoiZmvKXg4wV9OlVU">https://youtu.be/qk8b1plDxz8</a> - Zavřete oči, odcházím. V podstatě jde o plýtvání nejjemnější součástí lidské tvořivé energie. A přitom v tomhle stavu totálního zaujetí (bez sebe) se vyskytujeme skoro pořád.<br /><br />Dobrý obuvnický mistr se toto naučil používat k tomu, aby několik hodin šil "uchváceně" boty, politik se zase "uchvácen" svým projevem a další zase třebas zprávou, kterou píše svému bližnímu. Bez tohoto držení pozornosti v určitém směru nelze udělat žádnou dobrou práci. Takže svou pozornost buď soustředíme a nebo nám jen tak těká. Je přitahována něčím co má silný vliv na naši pozornost - někdo koho máme rádi nebo naopak někdo kdo nás štve. Může to být i dobrá kniha nebo nepříjemný skřípavý zvuk.<br /><br />Přes všechno naše úsilí je však tato činnost pouze mechanickou reakcí na vnější podněty. A tak se ta jemná substance hmoty, která vzniká v těle mícháním všech tří zmíněných komodit a která slouží k UVEDOMĚNÍ, stačí pouze k tomu, aby se naše pozornost přichytila pouze u jedné věci. Můžeme si být vědomi osoby s kterou mluvíme a nebo svých vlastních slov; můžeme si být vědomi utrpení někoho jiného a nebo bolesti ve svém těle; můžeme si být vědomi určitého výjevu a nebo svých vlastních myšlenek.<br /><br />V běžném stavu vědomí je naše pozornost je malým trpaslíkem, který poskakuje z místa na místo. jakmile si člověk uvědomí nějaký vnější jev, ztrácí vědomí sebe sama. Proto je sexualita a prožitky lásky a sexu, tak výjimečná síla. Za jistých okolností totiž přinášejí uvědomění si sebe a ZÁROVĚŇ toho druhého. To je předzvěst dalšího stavu vědomí. Ovšem ten těžko dorazí k nepřipraveným lidem, tam jde jen o náhodu a je zcela mimo jejich kontrolu.<br /><br />Proto je dobré cvičit záměrně rozdělení pozornosti mezi sebe a vnější svět. Takže v něm cvičíme rozdělení jemné hmoty natolik, aby se část zaměřila na nás samé, zatímco druhá je zaměřená navenek. Na cokoliv, co právě zkoumáme a děláme. Díky tomuto rozdělení pozornosti se učíme být si vědomi sebe sama. Cvičením je třebas i to, když s někým mluvíme, když vnímáme současně to, jak se u toho cítíme, co na nás působí a jak na to reagujeme ve svém těle.<br /><br />Nejprve si tak uvědomujeme sebe sama jen na krátký okamžik. A pak se vaše vědomí pohne směrem k daleko delší a větší soudržnosti i když rozděleno, a to i když budete hodiny mluvit nebo komunikovat se světem venku.<br /><br />K tomuto stavu nejde dojít "jen tak". Nikdy se z něj nemůže stát zvyk. Hluboká pozornost zaměřená na úkol, na emoce, na fyzické vnímání vlastního těla, na meditaci či mentální cvičení, sama o sobě uvědomování si sebe sama nevytváří. Vše uvedené lze dělat i s nerozdělenou pozorností, když jsem svým "úkolem" uchvácen.<br /><br />Zvědomování si sebe sama neboli cvičení rozdělené pozornosti totiž vyžaduje přestavbu celého našeho života. Našich názorům, jak vůči sobě samému, tak vůči ostatním lidem. Dokud věříme, že dokážeme změnit sebe sama nebo jiné lidi; dokud věříme, že máme tu MOC dělat, tedy činit aby věci byly něčím jiným než jsou, tím více se od nás stav uvědomování si sebe sama vzdaluje.<br /><br />A pak po mnohdy letech tréninku a ne jednoduchého, dojdeme k poznání, že ačkoliv je nesmírně obtížné rozdělit pozornost do dvou směrů, je o dost snazší rozdělit ji do tří. jakkoliv je velice obtížné uvědomovat si sebe sama a zároveň své okolí, může být o dost snazší uvědomovat si sebe sama i své okolí v PŘÍTOMNOSTI NĚKOHO DALŠÍHO.<br /><br />Většina jevů se pohybuje v triádách, spojením tří sil, viz. : jídla, dechu a emocí. Co je tedy tím třetím činitelem, který je třeba mít na paměti? každý si jej musí najít sám pro sebe, tak, aby mu jeho podoba byla blízká. Někdo má učitele; někdo školu; někdo svůj cíl; své zásady, kterým se v životě naučil; Slunce; vyšší sílu ve vesmíru; a říká jí třeba Bůh.<br /><br />Naše problémy existují v reálném, buněčném, hmotném světě. Jsou jednou složkou. Naše jemná síla pozornosti, kterou ovládáme je tou další. Obě dvě se neustále vyvíjí, reagují na sebe a neustále spolu komunikují. Tím tvoří napětí. Které je obecně pro život dost škodlivé.<br /><br />A tak stojím před stromem při cvičení nehybně jako strom. Vnímám svou strnulost v uvolněném postoji, vnímám onen strom přede mnou a současně i to, co mne i ten strom obklopuje. Svět, světlo, tmu, to vše co v danou chvíli pomáhá mi uvědomit si mou individualitu a současně ji rozložit na prvočinitele a uvědomit si, jak malinkou částí světa jsem. Až tento třetí činitel dává vzpomenout si na sebe, na svět zároveň bez toho, že by jej toto uvědomění nějak ohrožovalo ztrátou životní energie, jak se tomu děje zhusta jen ve stavu rozdělené pozornosti na dvě části. Proto to necvičte nikdy sami.<br /><br />Uvědomění sebe sama tedy musí obsahovat tři prvky. Tři věci, kterých si máme být vědomi. Jsou to tři světy spojené v nás tak, aby vyvažovali to, kam svou pozornost směřujeme. Jeden nás provází na našem konání ve vnějším světě, druhý směřuje s navázáním spojení s tím, co nás převyšuje a třetí zůstává v nás samých. Trvalým nositelem toho, tak často hledaného prvku SEBE-VĚDOMÍ je spojení těchto sil v našem těle. Naše DUŠE.<br /><br /><div style="text-align: center;"><span style="font-family: inherit;">A to, k čemu ji nasměřujeme je jen a jen na nás.</span></div><div style="text-align: center;"><span style="font-family: inherit;"><br /></span></div></span><div class="separator" style="clear: both;"><div style="text-align: center;"><img border="0" height="266" src="https://scontent-vie1-1.xx.fbcdn.net/v/t1.0-9/121058663_2919320648169015_6448348046792907986_o.jpg?_nc_cat=102&_nc_sid=730e14&_nc_ohc=2Y-3c855xmwAX9xRfn5&_nc_ht=scontent-vie1-1.xx&oh=72c7fe715b2fe384e8a22d956ce743c0&oe=5FA82D36" style="background-attachment: initial; background-clip: initial; background-image: initial; background-origin: initial; background-position: initial; background-repeat: initial; background-size: initial; border: 1px solid rgb(232, 232, 232); box-shadow: rgba(0, 0, 0, 0.1) 1px 1px 5px; padding: 5px;" width="400" /></div></div>Unknownnoreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-2020569581907545949.post-20365697546502542132019-01-26T01:14:00.001-08:002019-01-26T01:17:58.946-08:00Spolu<div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on">
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://1.bp.blogspot.com/-jNww9UNMoFs/XEwknJEdtMI/AAAAAAAAfvc/ZD45vvR4Diwmf5XVQiya58iNDMmH-bp5wCLcBGAs/s1600/woman-2944070_1280.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="853" data-original-width="1280" height="266" src="https://1.bp.blogspot.com/-jNww9UNMoFs/XEwknJEdtMI/AAAAAAAAfvc/ZD45vvR4Diwmf5XVQiya58iNDMmH-bp5wCLcBGAs/s400/woman-2944070_1280.jpg" width="400" /></a></div>
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">Pokud se člověk nezbaví svého narcistického ega, těžko může potkat lásku a prožívat ji s radostí. Zbude mu většinou jen neustálé obtěžování otázkami jak ze Shreka: “a kdy už tam budem ...?”</span><br />
<div>
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><br />Neznamená to však, že si musíte své ego obětovat nebo se jej pokusit zcela zavrhnout. To jsou fantaskní praktiky mnoha věrouk, církví, sekt. Dodnes nefungují. Naopak jsou všechny paradoxem sebe sama. Čím více se od ega snaží odpoutat, tím více mu nevědomě zcela podléhají. Ego se prostě jen ujme své role. pochopí, že je podřízeno našemu já. A že je jen nástrojem vědomí, nikoliv pánem těla. A tak se z něj stane dobrý sluha, nikoliv zlý pán.</span></div>
<div>
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><br />Je třeba se trochu uvolnit a uvědomit si, že tělo má svou moudrost plynoucí z miliard let evoluční historie. Což je fakt, který si lidská mysl dokáže stěží představit. Natožpak přijmout, že? Nebo snad vám už vědci zdokladovali to, jak vzniká a funguje, dejme tomu láska? Ani věda nedokáže vytvořit spojení mezi srdcem, které posílá krev do celého těla a srdcem, které je orgánem lásky. To můžeme jedině my. Přijetím sebe sama.</span></div>
<div>
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><br />Tělo nežije pomocí vůle. Vůle není schopná regulovat či koordinovat složité biochemické a biofyziologické procesy. Není schopna ovlivňovat tělesný metabolismus na němž závisí náš život. Sice náš všichni přesvědčují o opaku, ale proč tedy s prvním selháním vůle neskončí potom i náš život?</span></div>
<div>
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><br />Píšu to proto, že mne fascinuje, jak jsme jako lidé stále namyšlení na to, jakou moc máme. A myslíme si, že víme více než příroda, která dala vajíčku v okamžik jeho zrodu schopnost stát se lidskou bytostí. Jako doktor neříká tělu, jak má scelit zlomenou kost. Ani nemůže nařídit kůži, aby se regenerovala, když se škrábneme. Tělo a příroda zafungují a vše se zahojí. </span></div>
<div>
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><br />Napadlo vás asi taky, jak je pak možné, že při emocionálních či psychických chorobách tohleto neplatí? Když trpíme depresí, proč se prostě přirozeně neuzdravíme? Deprese se vracejí, protože jejich skrytá příčina přetrvává. Trauma je zahryznuté více než si myslíme. A to naše lišácké ego nemá zájem na projevování pocitů strachu, smutku či zlosti. My víme nebo tušíme, že např. potlačování těchto pocitů snižuje pohyblivost, což má za následek světe div se, zase deprese. A současně podléháme své naučené ego představě, že když budeme hodní, úslužní a úspěšní, budou nás mít lidé opravdu rádi. jistě takto se zalíbíme mnoha lidem. Nicméně je to iluze a ne cesta k dosažení toho skrytého cíle, z něhož máme tu největší depresi, z dosažení lásky. </span></div>
<div>
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><br />Opravdovou lásku neseženete pomocí iluzí. Ty se dříve či později rozplynou a jedinec propadá ještě větší depresi než měl. Jistě když křičíte, bijete někoho či jinak ventilujete zlost deprese zmizí. Aspoň na určitou dobu. A deprese pomine jen tehdy, zvýšíme-li svou pohyblivost a současně prohlédneme své iluze. Byly mechanismem našeho přežití v dětství. A všichni jimi do určité míry trpíme. V raném dětství se iluze rozvíjejí jako prostředek. Jako pomoc k přežití bolestných situací a my si je ukotvujeme v egu. Výchova tomu říkáme. Když dospějeme nechceme se jich zbavit. Máme strach. </span></div>
<div>
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><br />A tak zřejmě největší iluzí je, že vědomá mysl ovládá tělo. Takže pokud můžeme změnit své myšlení, můžeme změnit i své pocity. Tahle iluze vystačí pouze do té doby, dokud máte dost energie. Jakmile vám dojde, nastupuje deprese. Tyhle představy ega jsou obranou vůči realitě, která se nám nelíbí. na jedné straně ušetří člověka bolesti z děsivé skutečnosti, ale současně z něj udělá zajatce ve vlastním vymyšleném, zcela nereálném světě.</span></div>
<div>
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><br />Zdraví je naše schopnost přijímat realitu a neutíkat před ní. Naše já není výtvorem mozku. Je živým pulsujícím mechanismem. A chceme-li poznat sebe, musíme umět cítit své tělo. Ztráta vnímání sebe sama je tím nejhorším trestem, kterého se nám od ega dostává, když na oplátku my zavrhujeme své touhy, potřeby a přání. V rámci vyššího dobra. </span></div>
<div>
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><br />Všichni žijeme ve stresu. A podléháme mu více než si myslíme. Největším stresem jsou naše vztahy. A my namísto, abychom žili s těmi, vedle nichž žádný stres necítíme, se paradoxně podléhajíc egu, podvolujeme moci psychopatických jedinců, kteří na nás křičí, trápí nás nebo námi zcela opovrhují. V rodině i ve společnosti: “Nikdy neodstupím...”</span></div>
<div>
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">Podmínkou poznání se je být v kontaktu se všemi částmi svého těla. Navázat spojení. Vnímat. Cítit. Vibrovat. pak můžeme cítit nejenom bolest, ale taky radost. Podvolit se tělu. To je možná nejvyšší stupeň přijetí sebe sama, co existuje. A je základem našeho zdraví. Naší vnitřní svobody. A pokud neusilujeme o svobodu zevnitř, jak bychom o ní mohli mít, byť sebemenší zájem i zvenčí?</span></div>
</div>
Unknownnoreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-2020569581907545949.post-72206938297125755772017-10-31T06:26:00.002-07:002017-10-31T06:26:11.133-07:00OPRAVDU O PRAVDU?<div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on">
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://3.bp.blogspot.com/-mt2ukT1UzRE/Wfh0MVZO_3I/AAAAAAAAaYA/tXHQhV9II0UWlSE_TLUfXdNdIk2JwMe0wCLcBGAs/s1600/5a25c7533f26604a15542a6d0084914e.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1009" data-original-width="736" height="400" src="https://3.bp.blogspot.com/-mt2ukT1UzRE/Wfh0MVZO_3I/AAAAAAAAaYA/tXHQhV9II0UWlSE_TLUfXdNdIk2JwMe0wCLcBGAs/s400/5a25c7533f26604a15542a6d0084914e.jpg" width="291" /></a></div>
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">Přišla za mnou žena. Neznal jsem ji, chce prý výklad karet. Ok, Domluvili jsme si schůzku. Přišla. To by nebylo nic divného. Divné bylo, že výklad sám, když jsem jej udělal, mne překvapil, protože neodpovídal naprosto v ničem tomu, na co se ptala. Což o to, to se stává, ale teď to bylo jiné, úplně jiné. Díval jsem se do karet, na ní, zase do karet a nic jsem neříkal. Po chvíli opravdu dlouhého mlčení jsem si uvědomil, že pláče. Seděla před mnou a brečela jako malá holka. Podal jsem ji mlčky kapesník a šel pro krizové kapky, pro jistotu. Udělal jsem jí čaj, podal jí ho a seděl jsem. Dál naproti ní a tiše a mlčky. Což nebývá mnohdy; tedy ti, kdo mne znají vědí, jak sem ukecanej; snadné :).<br /><br />Zvedla oči z kapesníku a poprvé se malinko usmála. To, asi už působil med v čaji, co se rozvoněl po místnosti. Stále jsem se na ní jen díval a ona plakala. Pro chlapa, když vidí brečet ženu, to není nic snadného. Pak se zarazila, nabrala dech a povídá, že se ptala na naprostou blbost. A že to nemělo žádný smysl, ta její otázka, že se jen chtěla dostat blízko ke mně. Poslední slova skoro zašeptala. vytřeštil jsem oči a požádal o vysvětlení. Když se trochu situace ustálila, vyprávěla mi, že zažila změnu člověka, její známé, s kterým jsem strávil chvíli času na kurzu stylistiky, kde jsem ji učil. Říkala, že tu dotyčnou zná z dřívějška a že se na ní nemohla vynadívat, když se s ní nějaký čas potom, potkala. Řekla mi, že v životě neviděla takovou změnu v tom, jak se ten člověk začal chovat opravdově. Řekla mi, zvědavci, že to neumí popsat slovy, že z ní byla jen cítit opravdovost. Pravda. že byla tím, čím byla a byla na to pyšná.<br /><br />Na mé nechápavé zakroucení hlavou mi řekla, že myslí to, že má najednou pocit, že si s ní může promluvit o čemkoliv, že se jim oběma až neuvěřitelně zjednodušila komunikace, že od ní přestala čekat zázraky a ony se vlastně začaly dít. Řekla mi, že je strašně unavená životem (je jí 35), protože musela celý život lhát. Všem kolem a nakonec i sobě. A na moje pozvednuté obočí, které se ptalo proč, odpověděla, že jí právě tahle žena řekla, na stejnou otázku, jak se jí podařilo se tak uvolnit do života. Že dostala odpověď: "<i>potkala jsem člověka, před kterým si nemusím na nic hrát a kterému nemusím lhát</i>". Jan Antonín Baťa říkával: "<i>pravda vyjde na povrch, jako olej na vodu</i>".<br /><br />Více, jak desítku let, dělám do image lidí. A vnímám, že ano, toto je skoro přesně popsaný problém, celé naší společnosti. Na povrchu nás je něco jiného než uvnitř. V oblečení a i v názorech. Odhodily jsme svoje ega do zákopu názorových válek a dali jim možnost lhát. V zájmu naší "ochrany", prý... . Ego je ve vymýšlení těchto důvodů velmi vynalézavé. Ale není viníkem. To my táhneme své názory, přejaté z rodinného second handu celý život sebou. A lžeme tím, že přebíráme i ty a táhneme sebou i na sobě právě ty s kterými se až tak vnitřně neztotožňujeme.</span><br />
<div>
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div>
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">Vždyť, ale přeci lidi, když si lžete, přijdete úplně o vše. O vše falešné, co bylo vy vašem životě. A tak abychom nezůstali sami sebou, sami se sebou, protože se sami sebe nejvíce bojíme, raději sobě i všem kolem lžeme. Ono mluvit pravdu o svých citech a pocitech, chce větší odvahu nežli lhát. A to jsem ji to řekl. Nakonec našla odvahu se zeptat na něco, co ji trápilo a ještě chvíli jsme si povídali. Když se zvedla, odcházela úplně jinak než když přišla. Bylo to znát v jejím postoji, pohledu, držení těla. Uvědomil jsem si při pohledu na ní, jak je živoucí pravda krásná. A taky to, že sice ne každý může pravdu vidět, ale každý může být pravdou. </span></div>
<div>
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div>
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">Řekla mi, mezi dveřmi, že čekala pěkného sprosťáka. Prvotní varování od kámošky zabralo. V bezpečné vzdálenosti odcházejíc. Ale, že děkuje, že si uvědomila, jak sprostá byla ona tím, co si myslela a v co uvěřila aniž by si dala tu práci, si to ověřit. Usmál sem se nebo ušklíbl, ani nevím a povídám, že sprostý být umím taky a pěkně, a že jí chápu. Protože, když vy někomu, kdo žije ve lži, vykládáte pravdu, vždy má pocit, že mluvíte sprostě, i když byste citovali spisovně z oxfordského výkladového slovníku. Mám ji, ale kvůli tomu lhát? Poděkovala, usmála se taky a šla. Řekla, že jde jednat. Něco udělat, co prý měla udělat už dávno. :), v policejních svodkách se neobjevuje, takže to nebyl trestný čin.<br /><br />Jednat znamená mít pravdu. Protože pak máme o světě spolehlivou představu. Aby mohla být věta pravdivá, musí být pravda. Pravdivé věty jsou možné jen díky tomu, že skutečnost není nekonečně mnohoznačná a proměnlivá - skutečnost má svou pravdivost, svou pravdu. Projevenou námi. To, že naše věty jsou tak pravdivé, že podle nich můžeme žít, nás vede k uvědomění, že vzdor všemu a všem je ve světě našeho života jeho centrem pravda. A pravda sídlí jedině v srdci. V svobodném srdci. V srdci nezatíženém pohádkovými představami o věčném boji princů a princezen o to, kdo bude první vyvolený a zvítězí v zápase o ruku jediné dcery království; o tom, co je špatně či dobře nebo snad o tom, kdo je horší či lepší... .</span></div>
<div>
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div>
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">V srdci, které chce žít normální život bez nutnosti malovat si pocit štěstí na zdi sociálních sítí, ale sdílet jej prostě lidsky s těmi, které miluje třebas upečenou svatomartinskou husou.<br /><br />Chybí nám schopnost milovat pravdu. My totiž k smrti rádi milujeme jen ty, co nám lžou. <br /><br />MZZ</span></div>
</div>
Unknownnoreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-2020569581907545949.post-9648929129176911772017-10-26T11:14:00.002-07:002017-10-26T11:14:40.597-07:00Únava<div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on">
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://1.bp.blogspot.com/-p519BCjm7Wc/WfIiXNgD05I/AAAAAAAAaVs/TpnRAw7MMQYsa1-sZG8e0v-M1vwUeZzrgCLcBGAs/s1600/energy-407710_1280.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1280" data-original-width="924" height="320" src="https://1.bp.blogspot.com/-p519BCjm7Wc/WfIiXNgD05I/AAAAAAAAaVs/TpnRAw7MMQYsa1-sZG8e0v-M1vwUeZzrgCLcBGAs/s320/energy-407710_1280.jpg" width="231" /></a></div>
Unavují nás i pocity = přestáváme cítit. A stejně tak i tělo je unavené z fyzické zátěže. Únava znamená v těchto případech vždy jedno = spotřebovali jsme dočasně zásobu své energie. Ovšem jen dočasně. Po spánku, jídle, nebo změně kontextu naší komunikace se naše motory roztočí znovu.<br />
<br />
Existují dva druhy únavy. Imaginární a skutečná. Obvykle si myslíme,že jsme unaveni, i když ve skutečnosti nic takového nenastalo. Získáme-li novou motivaci (někdy stačí i letní oblečení žen, že pánové) jsem často „překvapeni" jakou energii v sobě ještě objevíme. Říkáme tomu obvykle rčením „chytá druhý dech". Ke stejnému jevu dochází nejen fyzicky, i v oblasti myšlení a prožívání je to stejné. Můžeme pracovat na tom dostat se ke svému druhému zásobníku energie.<br />
<br />
Skutečná únava, odlišná od té prvotní, nastává když jsou vyčerpány nejméně oba zásobníky. A někdy když je vyčerpán i třetí rezervoár. Pak je již nutný odpočinek na všech úrovních jinak se náš stroj zhroutí. Náš stroj je připraven vyrobit každý den vždy aspoň malý nadbytek energie všech tří druhů energií. Využíváme však pouze malou část z toho, co přijímáme. Přesto je naše energie někde ztracená a my odcházíme do postele unaveni, vyčerpáni. Proč?<br />
<br />
Když své tělo přirovnáme třípatrovému domu, jehož každé patro je věnováno zvláštní formě práce. V přízemí probíhá náš fyzický život, v prvním patře prožíváme své emoce a v druhém neboli horním patře probíhá náš intelektuální život. Když tedy pracujeme v jednom z pater nemusíme přeci mít rozsvíceno v celém domě, ne? To by bylo plýtvání. Stejně tak bysme neměli plýtvat energií na všech třech úrovních organismu, když používáme jenom jedno. Když přemýšlíme není k tomu nutný pohyb a naopak když pracujeme fyzicky nemusíme se nijak unavovat myšlením.<br />
<br />
Hlavní zdroje ztrát energie jsou také tři a odpovídají třem patrům našeho domu. Můžeme je popsat jako ztráta z nevědomé svalové činnosti, ztráta z bloudění myšlenek a ztráta z našich trápení.<br />
<br />
Je dobré naučit se vypnout libovolně energii na každém patře, aby náš stroj neběžel, i když nejsme v řídící místnosti. Každá „nevědomá" činnost plýtvá vaší energií. Pouze vědomá činnost se zaměřenou energii energii samu uchovává.<br />
<br />
<b>První šetření energií </b>= zaměstnávat se vědomě a volně a nedovolit žádné činnosti uniknout naší pozornosti a tím utéct s vlastní energií pryč. Např. jak právě nyní sedíte u svého PC? Se vší pravděpodobností sedíte s naprosto zbytečnou námahou. Nohy jsou napnuté, krční svaly natažené, ruce nejsou uvolněné. To znamená, že máte rozsvíceno ve všech pokojích v přízemí i když si čtete, tedy zaměstnáváte druhé patro. Náprava spočívá v uvolnění těla, když jej nepoužíváme. Pokaždé, když tělo nepoužíváme nechme jej uvolněné. Ušetříme obrovské množství energie.<br />
<br />
Bezúčelné přemýšlení = <b>ztráta energie č. 2</b>.Ci vidíte např při cestách vlakem či v autobuse? V tramvaji či MHD? Pozorujte někdy své spolucestující. Nezabývají se řešením konkrétních případů. Jejich mysl pouze přelétá na příhodami tohoto dne, včerejška nebo minulého roku. Nesnaží se přijít ani k nějakému řešení. Vlastně ani nepřemýšlejí. Ale systém mozku, který se zabývá myšlenkami, asociacemi a obrazy využívá vaši energii. Když si později něco uvědomíte a chcete použít mozek k nějakému účelu, zjistíte, že vaše denní spotřeba energie je vyčerpána. Řešení = když přistihnete svůj mozek, jak bezcílně bloumá, dejte mu pevný rámec pro jeho činnost. Zopakujte si násobilku, mantru, řeč na setkání nebo si projděte denní rozvrh. Neponechávejte mysl, aby se sama unavovala.<br />
<br />
Trápení aneb neúmyslné cítění je<b> třetím zdrojem </b>naší únavy a to asi nejčastějším. Více než plýtvání myšlenkami a tělesnou energií. Trápit se kvůli včerejším nebo zítřejším událostem, jenž nejsou přítomné, ale existují pouze v paměti nás okrádá o energii, kterou bysme mohli cítit v přítomném okamžiku. Teď. Řešením je místo toho se soustředit na přítomnou osobu nebo situaci. Ať se včerejšek a zítřek postarají sami o sebe.<br />
<br />
Až vyzkoušíte tyto metody, velmi brzy zjistíte, že máte víc energie než teď potřebujete. A na co ji smysluplně zaměříte bude už na vás. Tak mnoho zdaru s únavou.<br />
<br />
<b>zdroj: </b>Michal Zachar s použitím materiálů A.R. Orange - Šetření naší energií ze sborníku Čtvrtá cesta, nakl. Malvern 2010</div>
Unknownnoreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-2020569581907545949.post-65568384803711556442017-10-06T11:56:00.001-07:002017-10-06T11:56:45.942-07:00Čarodějnici je třeba nechat u cesty<div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on">
<a href="https://4.bp.blogspot.com/-cCIhA5F2LNY/WHfkCFgLODI/AAAAAAAARCI/RItlH-ABmXU1DP8xSwXcI_J6K6gy2rVGQCLcB/s1600/4b9d69f1c0168d8e99424cce3b5c0da8.jpg" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://4.bp.blogspot.com/-cCIhA5F2LNY/WHfkCFgLODI/AAAAAAAARCI/RItlH-ABmXU1DP8xSwXcI_J6K6gy2rVGQCLcB/s320/4b9d69f1c0168d8e99424cce3b5c0da8.jpg" /></a><br />
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">V tomto článku bych se rád zabýval tématem, které se mi v konstelační / terapeutické práci objevuje čím dál častěji, přitom mám pocit, že se o něm běžně příliš nemluví. Ano, mluví se o něm jako o <a href="http://ografologii.blogspot.cz/2008/05/archetypy.html">archetypu</a>, ale nemluví se již tolik o tom, co s námi reálně v každodenní rovině dělá. Zde jej budu pracovně nazývat "Baba Jaga" nebo "Čarodějnice", avšak toto označení je jen přibližné; jde vlastně o daleko širší pole fenoménů, které mají proměnlivou (pestrou) povahu a označení "Čarodějnice" je pro ně příliš úzké. Nebudu příliš šátrat v pohádkách, v mytologii nebo v minulosti (jen trochu a odlehčeně); chci přinést <a href="http://ografologii.blogspot.cz/2016/09/reflexe-textu-edmunda-husserla-ideje-k.html">fenomenologickým</a> způsobem "živý materiál" z každodenní praxe, z něhož si každý může vzít "to své", aniž bych si činil nároky na úplnost (zvláště pokud jde o projevy Čarodějnice v ženské psýché). Předesílám, že uvítám ženské články na toto téma, které jej předestřou v celé šíři.<br /><br />Budu se nejprve věnovat mužskému světu (první část) a pak ženskému (druhá část).<br /><br /><b><u>I. Čarodějnice v mužském příběhu</u></b><br /><br />Nejprve se pokusím podělit o zkušenost, jak se Baba Jaga projevuje v mužských konstelacích.<br /><br />Východiskem je mi především moje pracovní skupina <a href="http://ografologii.blogspot.cz/2017/02/tajemstvi-zeleza-treti-vlna.html">"Tajemství Železa"</a>, kde si muži v určité fázi procházejí přímo konstelací na "Babu Jagu". Jedná se o fázi, kterou bych připodobnil k "sestupu do podsvětí", do "pekla" nebo bych použil i metaforu "protažení pod kýlem". Jedná se o fázi největší a nejtemnější hlubiny, kde už slunce nesvítí, kde ze dna moře není vidět třpyt světla ani hvězd, kde nefungují ukazatelé podél cest, kde každá cesta může být tou pravou, stejně jako největší zhoubou, a kde vám nikdo nenapoví, která cesta je ta správná: jste na to sami. Jedná se o téma bloudění, tápání. A rozum - ona jiskérka, která jinak vždy svítí - je zde v koncích. Ani trochu nepomůže. Je zcela bezmocný, ba směšný. Střelka kompasu je zmagnetizovaná, jakékoli pravdy a ismy, které vám doposud fungovaly, vám jsou zde na nic. Logos zhasl jako knot svíčky v močálu. Nic nedává smysl. Jen hustohustá tma a lebky a kosti navěšené podél plotů. Bloudíte v kruzích, jakobyste vkročili do Zóny bez <a href="http://www.csfd.cz/film/32353-stalker/prehled/">Stalkera</a> (Průvodce). Ani průvodce konstelacemi, který je jindy tak nápomocen, vám zde nyní nepomůže: ať řekne cokoli, jakoby mluvil odněkud zdálky skrze plechovou rouru a hlasem jiného kmene: k vám nic nedoléhá. Jste na to sami.<br /><br />To je atmosféra, v níž se muž ocitá, pokud prochází kolem domku Baby Jagy.<br /><br />Proč tomu tak je? Jsme konfrontováni s "předřečovým" obdobím naší psýché. Naše batolecí, nebo možná ještě embryonální část je zde uvězněna, lapena a stále zde bloudí. Můžeme mít výborné vzdělání, můžeme mít IQ až na půdu, můžeme být experti v jakémkoli oboru, dokonce můžeme být jako muži nabití silou a testosteronem, ale zde je oblast, kde nás stále cosi má v hrsti, aniž bychom to tušili. Něco v nás je zde lapeno. Netušíme to, protože nás nenapadne se sem podívat. Když se podíváme na <a href="http://ografologii.blogspot.cz/2007/12/mrazik-psychoanalyticka-interpretace.html">Mrazíka</a>, přijde nám, že je to sranda. Ale není. Zde tuhne krev v žilách. Pokud sestoupíte sem, do svého pekla, úsměv vám ztuhne, nohy zdřevění a nevíte, za žádnou cenu NEVÍTE, jak dál. (Tento druh sestupu se nazývá <a href="https://en.wikipedia.org/wiki/Katabasis">katabasis</a> - doslova "jít dolů").<br /><br />A není zde žádný obecný návod. VY SAMI musíte nalézt řešení. Ale cokoliv vám nabídne rozum, který tak rád řeší hádanky (ježky v kleci a Rubikovy kostky), nebude fungovat, na to můžete vzít jed. Řešení se musí objevit. Pokud vyplyne, tak z něčeho hlubšího ve vás. Ale obvykle, až když zmizí všechna naděje, až když máte pocit, že se pod kýlem už jistojistě utopíte. Tehdy se z pole tmy cosi zalykajícího, toužícího po životě, vynoří.<br /><br />Mně samotnému konstelace na Babu Jagu zjevila asi takovýto obraz: Procházím pouští, vidím oázu, jdu k ní. Baba Jaga má zde podobu "Bordelmamá", která spravuje cosi jako harém, odkud musím osvobodit svou ženu / ženskou část. Tato žena je zde v klepetech Bordelmamá a jakákoli snaha o únos silou či uplácení Bordelmamá se míjí účinkem. Ať to zkouším jakkoli mazaně nebo násilně, nejde to. Po mnoha peripetiích, když už nevím kudy kam, cosi z mého nitra vytryskne slovy: "volím si lásku". Sám tomu přesně nerozumím, ale tato slova mají magický účinek. Baba Jaga, tak přesvědčená a jistá ve své pozici, neboť dívce nabízela veškerý komfort a luxus (její vězení bylo psychické), je najednou zaskočena, sebejistý úsměv jí mizí z tváře. V tu chvíli jakoby padala černoknežnická obruč s řinčením na zem. A dívka je volná. Plaše mi vychází vstříc a následuje mě do pouště. Láska byla to jediné, co Bordelmamá své dívce nabídnout nemohla. Byla to jediná škvírka, kudy mohla má dívka vyjít z vězení. Možná to byla má duše.<br /><br /><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://1.bp.blogspot.com/-osJu3CxZ-BE/WHffnZ0HvpI/AAAAAAAARB0/kLTwZuigsX0hL_FzQnGUz1T6jypR9cpbgCLcB/s1600/tumblr_inline_obkk2kTYyX1us8ovk_500.png" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="249" src="https://1.bp.blogspot.com/-osJu3CxZ-BE/WHffnZ0HvpI/AAAAAAAARB0/kLTwZuigsX0hL_FzQnGUz1T6jypR9cpbgCLcB/s400/tumblr_inline_obkk2kTYyX1us8ovk_500.png" width="400" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Orfeův sestup do podsvětí</td></tr>
</tbody></table>
</span><br />
<div>
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><br /></span></span></div>
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">
V jiné konstelaci hrdina bloudil černočerným lesem, všude muchomůrky a kostlivčí hnáty. Jeho oči koukaly vytřeštěny do tmy. Byly to oči malého batolete. Všichni jsme cítili obrovskou nenávist, která byla v poli, ale on sám to nechápal; necítil vůbec nic. Skrze odpor / nenávist, k němu nemohlo to, co nejvíc potřeboval. Cosi, co zřejmě nikdy neměl nebo nezažil. Jakoby cítil odpor / nenávist ke všemu ženskému, ale vůbec si toho nebyl vědom. V jedné chvíli, když sám už vůbec ničemu nerozuměl, si sedl naproti dívce (ženskému principu v čisté podobě). Dlouho jí (jako malé dítě) hleděl do očí. Pak si podali ruce a on se jí (navzdory všemu, co kdy zažil) otevřel; vpustil ji k sobě. Snad poprvé. Ať to bylo cokoli, něco k němu proniklo. Poprvé se mohl dotknout Čarodějnicí "nekontaminované" ženské energie. Jakási živá voda se jej dotkla a uzdravila jeho rannou dětskou (možná dokonce embryonální) část; poprvé si jí "lokl" a přijal ji k sobě. Pak teprve mohla tato část dále růst. Teprve když povyrostla, vrátilo se světlo vědomí do konstelačního pole. Najednou chápal, cítil, žil. Tma zmizela. Byl jasný den. Baba Jaga se musela se proklínajícím, ale bezmocným chechotem zanikajícím v dáli z pole stáhnout a rozplynout.<br /><br /><div style="text-align: center;">
<a href="https://2.bp.blogspot.com/-Tdp9Fnx6xuM/WHfg7SUdBQI/AAAAAAAARB8/z0hvwVbUOB0TX1hOjLA4eMBHqGbMFMxaQCLcB/s1600/613d1a8a5d2eb6897a9c7e0bed7f5851.jpg"><img border="0" height="285" src="https://2.bp.blogspot.com/-Tdp9Fnx6xuM/WHfg7SUdBQI/AAAAAAAARB8/z0hvwVbUOB0TX1hOjLA4eMBHqGbMFMxaQCLcB/s400/613d1a8a5d2eb6897a9c7e0bed7f5851.jpg" width="400" /></a></div>
<br />To je jen příklad konstelačních obrazů, které jsou vždy jiné a unikátní, stejně jako jejich rozuzlení.<br /><br />Ale o co tento fenomén Baby Jagy v životě muže vlastně představuje?<br /><br />Muž kráčí zpříma. Jde kupředu. Má svůj vznešený cíl na obzoru. Neříkám, co to je. Možná jde lovit bizony, možná jde chytat svou <a href="http://www.csfd.cz/film/4839-mlady-muz-a-bila-velryba/prehled/">Bílou Velrybu</a>. Cosi ho vede, má svůj směr. Sleduje jakési vlákno, které se táhne celým jeho životem. Je to cosi, proč sem přišel. Je to cosi, co bytostně potřebuje. Směrnice jeho lodi.<br /><br />Čarodějnice je cosi u jeho cesty, co mu říká: pojď sem, pojď za mnou, usedni, napij se mlíčka (a za zády drtí prsty odvar z muchomůrky). Muž, který se v tomto magnetickém poli ocitne, začne chodit v kruzích kolem této jedové chýše. Respektive, určitou částí jsme zde jako muži pravděpodobně chyceni, ačkoliv jiné naše (vědomé) části chtějí bujaře vykročit vpřed. Odháčkovat se odtud, od svých vlastních hlubinných mechanismů, které nás zde drží, není vůbec samozřejmé.<br /><br />Čarodějnice je totiž něco, co je vlastně (v různorodé míře) v každé ženě, milence, přítelkyni i matce. Bude vás na tisíckrát pokoušet v mnoha podobách. A pozor: většinou nemá jeden zub (vhodný na otvírání piva), ani zdaleka nemusí být stará a ošklivá. Mnohokrát se převlékne, aby vás dostala právě na tom, na čem vy sami nejvíc visíte.<br /><br />(Na téma čarodějnické proměny doporučuji ruský mrazivý pohádkový horor: <a href="http://www.csfd.cz/film/139842-vij/prehled/">Vij</a> - viz ukázka níže).<br /><br />Čarodějnice na sebe může brát podoby víly, princezny, rusalky, čehokoli krásného a milého. V hlubší rovině je vlastně Médiem, tak jak o ní referuje Jungova přítelkyně <a href="http://obchod.portal.cz/matka-hetera-amazonka-medium/">Toni Wolfová ve své knize o Čtyřech ženských archetypech</a>. Chci tím říci, že tento archetyp / fenomén nemá přesné kontury a zdaleka není čímsi, co by bylo pouhou ženskou obdobou mužského archetypu <a href="http://ografologii.blogspot.cz/2008/02/richard-rohr-musk-archetypy.html">Čaroděje / Mága</a>. (Další paralelou / překryvem, je pochopitelně Jungův temný aspekt <a href="http://ografologii.blogspot.cz/2008/05/archetyp-matky.html">archetypu Matky</a> - doporučuji si prostudovat. Na astrologické rovině je zřejmá paralela mezi Babou Jagou a <a href="http://ografologii.blogspot.cz/2010/03/pluto.html">Plutem</a>.)<br /><br />Zcela zásadní je, že Čarodějnice nemá vůči sobě mužský protipól. Je jakoby autosexuální. Král má Královnu, Mars Venuši, Slunce Lunu apod., ale Čarodějnice je ve svém království samojedinou vládkyní. (Nikdy jsem nenatrefil na jakýkoli příklad v konstelační praxi, že by se paktovala s mužským mágem - něco takového je jí zcela ukradené. Chce se mi dodat: ona tu byla dávno předtím; ještě když mágové tahali kačera). Čarodějnice je ve svém světě sama pro sebe, neohroženou vládkyní, a nemá jakýkoli zájem o partnerskou (rovnocennou) spolupráci s mužským světem; to její naopak vysloveně proti srsti (!) a blíže si o tom povíme, až se dostaneme k Čarodějnicím v ženském psychickém poli. (Otázku partnerského pólu vůči Čarodějnici řeším v článku: <a href="http://znam-svuj-pribeh.blogspot.cz/2017/01/drak-kohout-baba-jaga.html#more">Drak, Kohout a Baba Jaga</a>).<br /><br />Nevím, odkud se Čarodějnice vzala, ale zdá se, že tu byla už kdysi dávno. Chodila lesem, trhala borůvky a houby a vařila lektvary. Znala tajemství přírody a rozuměla jazykům zvířat, když my muži jsme byli ještě v plenkách, ještě než jsme vymysleli železo, koně a všechny naše technologie. Ale ať jsme vymysleli cokoli, neznamená to, že by nám cokoli z toho pomohlo nad Čarodějnicí vyzrát. Její říše nezmizela. Je tu, je v nás, jako jsou v nás hadi a ptáci, kterými naše těla kdysi v genetické paměti byla. Jako savci jsme zde holt krátce, a jako lidé pouhou vteřinu. Baba Jaga je mocná; jako sama příroda.<br /><br />Ale pojďme zpět do mužského světa. Mluvili jsme o proměnlivých podobách, které na sebe Čarodějnice bere. (Dovedu si představit, že Nabokova <a href="https://cs.wikipedia.org/wiki/Lolita">Lolita</a> mohla pro nebohého Humberta představovat konfrontaci s Čarodějnicí, byť jí nebylo ani 15). Vzhledem k tomu, že Čarodějnice je archetypální jsoucno, je vlastně potenciálně všudypřítomná v psychice všech žen a jako agent Smith z Matrixu, nás může pokoušet odkudkoli. Byť matka a její paralelní odlesky v jiných ženách se nabízí nejsnáze. Ale i kdybychom byli my muži na pustém ostrově, může Čarodějnice působit jako dynamický praobraz v naší vlastní psychice, k němuž naše dětská část lne a připoutává se k němu, i kdyby žádné ženy jaksi nebyly poblíž.<br /><br /><b>Čili konečně otázka: Co s ní?</b><br /><br /><b>První věc:</b> uznat ji. Uznat její sílu. Nezahrávat si s ní. Nezlehčovat ji. Připustit, že je, že působí.<br /><br /><b>A nyní: </b>jak ji rozpoznat? Jak ji poznat? Že je právě teď ve hře?<br /><br />Začnu z obrazem z každodenního života, který má ilustrovat moment v mužském světě, kdy na moc Čarodějnice natrefíte.<br /><br />Když se vracíte domů z práce a u vás doma je jaksi jiná atmosféra. Navenek se nemusí nic dít, ani lísteček se nepohne. Vaše milá "spokojeně" (ty uvozovky jsou důležité) listuje ženským magazínem, ale něco je jinak. Nazval bych to "tady čpí síra". Nebo mrazivé bezvětří. Ale k něčemu se schyluje. Naše podvědomá reakce je: nějak se proplížit kolem. Nebo zdrhnout na pivo. Být někde daleko. Nebo: usmířit si ji dopředu něčím milým. Nebo zavést řeč jinam. Protože o čem se vlastně bavit? Vždyť se přeci "nic neděje", říká rozum. Ale instinkt tuší.<br /><br />Co uděláte? Můžete to rozhrábnout a jít k jádru pudla. Říznout do toho. A za chvíli začne rej. Dojde ke konfrontaci. Pokud se tedy neobrátíte zády a neutečete, pokud unesete konfrontaci s Čarodějnicí, můžete se jí postavit. Můžete jí pomyslným mečem přišpendlit na zeď, chytit ji při činu, když se právě plížila kolem a trousila "nevinné poznámky" zavánějící odvarem z mochomůrek. Vidět to a nechodit kolem horké kaše, je podle mého názoru lepší, než tuto energii nechat dominovat domácímu poli. Nicméně, nevzniká tento boj právě proto, že Čarodějnici (temný aspekt ženské síly) nechcete uznat? Nebo, co když vás tento boj vlastně baví? Jak je to?<br /><br /><b>Ze své pozice síly jí můžete v dané chvíli uznat a ustát. Zřít ji.</b><br /><br /><b>Čarodějnice operuje nepřímo, nechce být demaskována.</b> Žena ani nemusí tušit, že v ní právě nabývá Čarodějnice energetické kulminace a právě začala řídit hru. Čarodějnice slyší na mužskou sílu a přímočarost a může se chtít odplížit, schovat, zalézt a nabídnout jinou, milejší tvář - odvést pozornost. (V Mrazíkovi je to ztvárněno oním slavným "Chaloupko k lesu, k Ivanovi zády!". Ivan jde do přímé konfrontace "Chaloupko, ke mě!", ale Baba Jaga touží zůstat zamaskovaná v lese. Tam je jí lépe. O důsledcích Čarodějnice dominující rodinnému poli pojednává mj. pohádka <a href="http://ografologii.blogspot.cz/2015/08/sedmero-krkavcu-poselstvi-pohadky.html">Sedmero Krkavců</a>).<br /><br /><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://4.bp.blogspot.com/-s2qInW037Dw/WHfisTyG1RI/AAAAAAAARCE/FyTWvz3VnEwOR3nBgpOi4eLCb-XvUeLcQCEw/s1600/jamamba.jpg" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" src="https://4.bp.blogspot.com/-s2qInW037Dw/WHfisTyG1RI/AAAAAAAARCE/FyTWvz3VnEwOR3nBgpOi4eLCb-XvUeLcQCEw/s400/jamamba.jpg" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;"><span style="font-size: x-small;">Za geniální ztvárnění Baby Jagy považuji českou televizní pohádku <a href="http://www.csfd.cz/film/213171-jamamba/prehled/" style="text-align: start;">Jamamba</a><span style="text-align: start;"> (1985).</span><br style="text-align: start;" /><span style="text-align: start;">"Vyju hlady vyju hlady, žeru krávy, psy i hady." Hrdina Ježibabu přelstí tím, že jí lichotí, jak je schopná brát na sebe jakoukoli podobu a donutí jí tak k proměně v mouchu (pokud si dobře pamatuji), v této demaskované podobě je jí schopen zabít.</span></span></td></tr>
</tbody></table>
<br />Když už jsme u těch pohádek, nelze nevzpomenout Perníkovou chaloupku a Barbara Conana. Když vynecháme všechny peripetie a pentličky v příběhu, co nakonec Jeníček s Babou Jagou udělá? "Mrdne s ní do pece." Můžeme o tom polemizovat, přemýšlet, vést po česku rozpravy kolem a proč, Jeníček to koneckonců mohl dělat také, ale naštěstí u toho nezůstal a "konal". Doufám, že ten závěrečný obraz pohádky je dostatečně výmluvný. Barbar Conan nevymyslel nic lepšího než Jeníček. Po té, co si Arnie odbyde své (na přímočarý čarodějčin pokyn "zaplať, barbare,"), s Čarodějkou mrští do ohně. Ivánek z Mrazíka také babici "vypráší kožich" a v řeči obrazů jde, domnívám se, o to samé. <b>Vyprášení kožichu je za tisíc slov.</b><br /><br /><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://4.bp.blogspot.com/-dj3FiRmHsrE/WHoC9_V664I/AAAAAAAARFI/F62Sian6U-8RDT3ujirJc1IH1m6g9hszACLcB/s1600/vqnd0rbui9dfjjsjtg2p.jpg" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" src="https://4.bp.blogspot.com/-dj3FiRmHsrE/WHoC9_V664I/AAAAAAAARFI/F62Sian6U-8RDT3ujirJc1IH1m6g9hszACLcB/s400/vqnd0rbui9dfjjsjtg2p.jpg" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">"Zaplať, barbare."</td></tr>
</tbody></table>
<br />Více o souboji magie a meče naleznete v popisu archetypálního souboje <a href="http://lilith-prakticky.blogspot.cz/2017/01/lilith-v-aspektech.html">Lilith a Marse</a>.<br /><br />Ale vyprášení kožichu, byť účinné, Babu Jagu neodstaví z trůnu dlouhodobě.<br /><br />(V konečném důsledku rozhoduje o stažení dominantní role Čarodějnice ze svého pole totiž žena. Pokud ji žena nestáhne, neodstaví z trůnu, muž nemá šanci.)<br /><br />Jinými slovy, Čarodějnici je možno uvidět, vytáhnout z bažin a vyzvat ke křížovému výslechu. Je možné s ní také vést trvalý boj, trvající mnoho let. Klidně i zákopovou válku. Boj s Čarodějnicí, ale není možné vyhrát.<br /><br />Ona je větší, mocnější, je tu odpradávna. V neustálém boji s ní se mužská síla vyčerpává. Čarodějnice z boje sice možná energeticky profituje - ale muž zapomíná na svou cestu, na svůj vznešený cíl. Tudíž i boj s Čarodějnicí "venku" znamená pro muže v konečném důsledku vlastně prohru, respektive ztrátu času a energie, které mohly být investovány jinde.<br /><br />Čili - opakuji - mužská cesta nespočívá v boji s Čarodějnicí uvnitř ženy. Čekání ani boj není řešení.<br /><br />Muž musí tuto temnou ženskou sílu uctít, uznat ji. Je velká. Nepodceňujte ji. Nebojujte s ní. Vizte jí, vnímejte ji. Je tu. Je součástí velkého přediva stvoření. Uznejte ji.<br /><br />Ale buďte silní. Neprchejte před ní, jako malí kluci. Jinak vás doběhne.<br /><br /><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://2.bp.blogspot.com/-BwwDV3NVuHI/WHfOxW4A-lI/AAAAAAAARBc/quCZNB-h4-UDfxI9uOuvyaOc41cbI0zJACLcB/s1600/Baba-Jagga-MrazC3ADk.jpg" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" src="https://2.bp.blogspot.com/-BwwDV3NVuHI/WHfOxW4A-lI/AAAAAAAARBc/quCZNB-h4-UDfxI9uOuvyaOc41cbI0zJACLcB/s400/Baba-Jagga-MrazC3ADk.jpg" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">kér, kér... mladý pane ...</td></tr>
</tbody></table>
Pochopte, čím jste sami v sobě k Čarodějnici (jakožto archetypu), poutáni, čím jste k ní lákáni, drženi. (Jeníček by zřejmě musel demaskovat svou závislost na perníčku). Jaký s ní máte kontrakt vy? Čím si vás (vaši dětskou část, vašeho Jeníčka) drží, uplácí, získává? Proč váš kůň stále parkuje u její chaloupky? To musíte pochopit, svou krví, útrobami a bytím. Jinak nebudete moci jít dál. <br /><br /><b>Jste schopni vzdát se tohoto svůdného, ale spoutávajícího kontraktu ve prospěch něčeho jiného: své cesty?</b><br /><br />Na vnější rovině pak muž Čarodějnici uvnitř své milé říká: nepotřebuji s tebou bojovat, pokud u tebe vládne Čarodějnice a pro muže vedle tebe není místo. <b>Musím jít dál, jakkoli tě miluji. Má cesta je přednější než válka, jíž není možné vyhrát. </b><br /><br />Žena je pak konfrontována s volbou, jak se svojí Čarodějnicí naložit. O čemž si povíme v druhé části.<br /><br />Ve chvíli, kdy muž zvítězí nad Babou Jagou uvnitř sebe, kdy jí vlastně opouští a zanechává jí u cesty, mění Čarodějnice opět svoji podobu. To, co čpělo sírou a ovládalo celý kraj, najednou mění výraz, její závoj padá a můžete najednou vidět její pravou tvář: samotného Boha nebo smějícího se Mistra, který v této podobě stál u vaší cesty, abyste skrze tento příběh svou cestu konečně našli - nebo se na ní opět vrátili.<br /><br />Nyní vidíte, že Čarodějnice byla jen dočasnou tváří všehomíra, které na sebe vzalo její podobu, aby se vám postavila do cesty, abyste skrze ni svou cestu naopak našli.<br /><br />Tím se láme téma bloudění, motání se v kruhu; vnitřní, závislá část v muži se uvolňuje, a s tímto rozuzlením se rozpouští umrtvující stagnace. A jeho cesta, na níž se jeho vnitřní části konečně, sešikované, potkávají a propojují, nabývá ostřejších, jasnějších kontur. Paprsky se sbíhají. Jako loukotě doprostřed kola, což je sluneční symbol. Kolo se roztáčí. Jeho energie se slévají ve prospěch společného jednotícího vektoru.<br /><br />Tímto příběhem si však musí každý muž projít sám za sebe svým jedinečným způsobem.<br /><br /><div style="text-align: center;">
<a href="https://1.bp.blogspot.com/-RYrP3i7IHKA/WHfgZNc4b3I/AAAAAAAARB4/8lXub0wlCLgMfvVR1gvUHGs_xQ0oTJemQCLcB/s1600/2HJp6.jpg"><img border="0" src="https://1.bp.blogspot.com/-RYrP3i7IHKA/WHfgZNc4b3I/AAAAAAAARB4/8lXub0wlCLgMfvVR1gvUHGs_xQ0oTJemQCLcB/s400/2HJp6.jpg" /></a></div>
<br /><br /><b><u>II. Čarodějnice v ženském příběhu</u></b><br /><br />Jsem si vědom, že nemohu jako muž předestřít něco, co se týká žen, v celé šíři. Přesto se pokusím sdílet to, co jsem zažil v konstelacích se ženami, kde se Čarodějnice objevovala. Berme to jen jako příspěvek do diskuze z mé omezené perspektivy.<br /><br />Také je třeba pochopit, že nebudu hovořit o Čarodějnici jako takové, ale hovořím o své zkušenosti z konstelační práce s tím, pokud Čarodějnice ženskému poli dominuje (tzn. žena neřídí svůj život, ale je tímto archetypem řízena!) Hovořím o speciální situaci, která může a nemusí nastat a která se tedy v žádném případě netýká všech žen. Projev Čarodějnice, která "nesedí na trůně", která zaujímá v poli jinou pozici, může být dočista jiný. Je to jako když by rodinnému poli dominovalo dítě a psal bych článek o "malém tyranovi", což neznamená, že lze klást rovnítko dítě = tyran. (Dítě se chová jako tyran, jen pokud mu to ostatní komponenty v poli umožňují). Stejně tak nelze zaměňovat "dominující čarodějnici" a archetyp Čarodějnice jako takový, jakkoli je demaskování dominující moci Čarodějnice uvnitř systému pro celkové pochopení působení tohoto archetypu důležité.<br /><br />Čarodějnice uvnitř ženského pole, pokud mu dominuje, prohlašuje: muži nejsou potřeba, muži jsou slabí, není radno jim věřit, popř. muži vlastně neexistují (ve smyslu "praví muži"). Čili vytváří něco jako matriarchální formu vlády - "včelí královna", kde muži jsou redukováni na úroveň trubců, nemluvňat a nedorostlých synků. Není uznána "mužská síla" nebo "mužský princip", v jeho ryzosti. Tato síla je vnímána jako "problém". Je s ní veden boj. (Krásně to ilustruje staré polské sci-fi <a href="http://www.csfd.cz/film/37898-sexmise/prehled/">Sexmise</a>, kde ze vyobrazena postapokalyptická matriarchální společnost, kde vládnou ženy a z mužů jsou uděláni odstrašující slabomyslní nepřátelé, zatímco ženy však musejí brát pilulky, aby neměly milostné choutky. Sami však přestávají být ženskými a stávají se jakousi militantně-racionální karikaturou muže.)</span><br />
<div>
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><br /><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://1.bp.blogspot.com/-_aSpFpK4lEE/WHfngCnwsrI/AAAAAAAARCU/MYGIpfBj2a4b1uVuS-xVn0AdXJPR11o3gCLcB/s1600/sexmise.jpg" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="268" src="https://1.bp.blogspot.com/-_aSpFpK4lEE/WHfngCnwsrI/AAAAAAAARCU/MYGIpfBj2a4b1uVuS-xVn0AdXJPR11o3gCLcB/s400/sexmise.jpg" width="400" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Sexmise (1983)</td></tr>
</tbody></table>
Čarodějnice se snaží svou moc v psychickém poli udržet na úkor naplnění instinktivních a emocionálně - partnerských potřeb. Ženy s dominující Čarodějnicí jsou obvykle odpojené od svých vlastních potřeb, necítí, co vlastně chtějí a bytostně potřebují a zažívají velkou frustraci v partnerských vztazích. Zesilené je téma kontroly, ovládání, neschopnost "pustit kontrolu", což souvisí se sníženou schopností zažívat orgasmus, odevzdání, uvolnění a naplnění. Jsou odpojené od vlastního těla, nevnímají jeho signály. Více vše snaží řídit hlavou. Hlava se bojí pustit kontrolu. Sexuální energie slouží mocenským hrám (udržení vlivu nad někým - např. vábení a pak odmítnutí nebo z existenčních důvodů) více než primární erotické slasti a lásce. To platí bez ohledu na věk.<br /><br />Nezaměřuji se nyní na příčiny, anamnézu, které k něčemu takovému vedou (co tomu v minulosti předcházelo), neboť často je toto hledání ospravedlněním daného stavu věcí a nevede k řešení. (Mám to tak, protože mi udělali to a to, takže je zde kauzální příčina, a proto to vlastně nemohu mít jinak a musím čarodějnici dovolit dominovat i nadále). Jinými slovy, Čarodějnice se postará o dobré argumenty, aby ospravedlnila svou pozici na trůně. (Čarodějnice vůbec, ráda mluví a ovládá pole neustálými řečmi, které odsávají energii a upoutávají pozornost, přičemž nejde o to, co říká, ale o udružení svého vlivu; jakoby tak "zašlemení" komunikační prostor svými tlachy, že už není prů-duch).<br /><br />Bez hledání vysvětlení v minulosti je však patrné, že energie je uvnitř psychiky dlouhodobě investována do posilování a držení moci a slasti z moci (pomsty, boje, kastrování, zneuznání) na úkor slasti z plně zažívaného erotického života, což zahrnuje sexualitu i emocionalitu. (To první je živeno a krmeno, zatímco to druhé čím dál víc hladoví). Výhodou této strategie (životního stylu) je bezpečí, neboť pokud se neodevzdám a neotevřu mužskému světu, mohu být nezranitelná, nic mi nemůže ublížit: tzn. díky Čarodějnici jsem (nebo se domnívám, že jsem) skvěle chráněná. Tato "kapsulovitost" (ochranné uzavření se) se jeví jako výhodné a bezpečné. Jakákoli závislost na mužích se jeví jako ohrožující, tzn. mým zájmem je učinit muže závislé na mně, avšak sama zůstat v "kapsulovitě" bezpečné (odtažité) pozici. Díky této strategii se kolem mě (kolem "včelí královny", v mém poli) objevují muži, kterým takový model nevědomě vyhovuje; tzn. ti, kteří jsou slabí, bezpeční - či naopak hrůzostrašně maskulinní a agresivní, takže se původní přesvědčení (uzavřít se a nedůvěřovat) potvrzuje a jeví jako naprosto logická (super výhodná) strategie.<br /><br />"Kapsulovitost", zapouzdření má svou analogii na fyzické rovině v podobě bloků v oblasti prvních dvou čaker. Časté je oddělení srdce versus sexuality. (Každá z obou rovin funguje odděleně. Toto oddělení ubírá sexuální energii její trasmutačně alchymický potenciál. Sexuální energie nemůže bez synchronního propojení se srdcem stoupat vzhůru a pronikat do jemnějších sfér bytosti. Sexuální energie pak zůstává pouze v syrově-animální podobě a jeví se "hlavě" extrémně nebezpečně. O to větší důvod, proč ji zapouzdřit. Problém se zacykluje.)<br /><br />Časté je, že si žena s dominující Čarodějnicí spíše sama vyhlídne muže, partnera, který pak reaguje na její pobídku, neboť tato volba vyhovuje obranným mechanismům - je vybrán muž, který nemá šanci tyto strategie rozbít. Pokud by si muž vyhlédl ji, je možné, že to bude někdo, kdo bude schopen tyto mechanismy rozkrýt nebo s nimi půjde do konfrontace. Což si Čarodějnice v ženě nepřeje, avšak jiné její části mohou na takovou možnost čekat a doufat v ni, neboť by to pro ni znamenalo vysvobození z pomyslného začarovaného zámku a "věži ze slonoviny". Také je možné, že pro ženu je snadné najít erotické uspokojení v rámci méně vážných vztahů, které nejsou tak bytostně ohrožující, ať už se jedná o milence nebo náhodný sex, avšak v rámci plnohodnotného vztahu, kde jsou ve hře všechny složky naší psychiky, je to pro ní obtížné (tam se jeví odevzdání fatální a nebezpečné). Viděl jsem varianty, kdy ženy preferují narcistní muže, ve smyslu citově nedostupné, vzdálené, protože ona psychická vzdálenost zajišťuje bezpečí ve smyslu "to mě neohrožuje", zde se mohu otevřít, vyjít z "kapsulovitosti". Tato vazba může směřovat i na muže nedostupné ve smyslu, že s nimi reálný vztah nepřichází v úvahu (něco zásadního tomu brání), takže i zde se mohu cítit bezpečně, pokud se eroticky odevzdám. Protože ani zde - se neodevzdávám na celé rovině svého bytí. Žena s dominující Čarodějnicí tak vůbec nemusí mít pocit, že je "velká a mocná", ale může přijít s tím, že stále potkává muže "s kterými to nejde". Není si vědoma mocenské struktury uvnitř vlastní psýché, která skutečným (a tedy potenciálně ohrožujícím) vztahům brání - a vytváří podvědomě dopředu vždy "bezpečnou selekci".<br /><br />Pokud se však ptáme jiných částí v ženě, které dlouhodobě zažívají frustraci, mají zájem na proměně, která by vedla k naplnění. Tudíž žena se může rozhodnout, že navzdory bezesporným výhodám, která jí mocenská "kapsulovitost" přináší, je možné zvolit si i jinou cestu, která by vedla k otevření se a naplnění v milostném životě, přestože tato cesta obnáší "sesazení" Čarodejnice z trůnu.<br /><br />Ještě, než se dostaneme k řešení, jedna poznámka. Žena snažící se tyto problémy (frustrace) řešit, se může ocitnout v ženském kruhu (skupině, terapii), která nabízí duchovní rozvoj nebo psychoterapeutickou intervenci, avšak díky atraktivitě podobných polí se může stát, že této skupině šéfuje žena, jejíž pole je rovněž nevědomě řízeno Čarodějnicí. Tato žena může mít skvělé terapeutické nebo duchovní schopnosti a může jednat v dobré víře a snaží se ženám skutečně pomoci. Avšak, pokud si není vědoma dominance Čarodejnice uvnitř sebe, povede ženy tím způsobem, který vede k většímu rozkolu uvnitř jejich partnerských vztahů. Tzn. žena má pocit, že se zdokonaluje, roste, zpracovává si své problémy, ale její vztah doma obvykle uvadá, její frustrace rostou, spíše zjišťuje co všechno by mohla chtít a nemá, a proto to řeší výměnou partnera a pak znovu a znovu. Chci tím říci, že moc Čarodějnice, která je s námi odedávna, si zaslouží respekt, může být velmi přínosná, neboť disponuje schopnostmi, o kterých se mužům ani nesní, avšak stejně tak může být destruktivní a i v rámci skupinového působení zasévá semínka sváru, boje a nenávisti mezi mužským a ženským principem, namísto jejich propojení a synchronizaci. (Více o ženských kruzích nevědomě následujících staré kulty dávnověku v článku Michaely Freyové <a href="http://www.michaelafreyova.cz/stin-velike-matky/">Stín Velké Matky</a>).<br /></span><br />
<div style="text-align: center;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><a href="https://2.bp.blogspot.com/-GX9WECzwCLU/WHfkNtLKWgI/AAAAAAAARCM/TlXm3Ru4WWw3TkjBIP1cnQavxSE8gQZ5ACLcB/s1600/mitoloji-kahramanlari-baba-yaga-ve-vasalisa-29415.jpg"><img border="0" height="254" src="https://2.bp.blogspot.com/-GX9WECzwCLU/WHfkNtLKWgI/AAAAAAAARCM/TlXm3Ru4WWw3TkjBIP1cnQavxSE8gQZ5ACLcB/s400/mitoloji-kahramanlari-baba-yaga-ve-vasalisa-29415.jpg" width="400" /></a></span></div>
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">
<br />Nyní se pokusím naznačit řešení. Co jsem (zatím) mohl vidět, je na dominující Čarodějnici uvnitř ženské psýché jediný lék. Žena, která se rozhodne jít si za stavem naplnění, navzdory svůdné ochranné moci Čarodějnice, je konfrontována s tímto krokem a volbou. Říci muži po svém boku, respektive mužskému principu, "následuji tě".<br /><br />Tento krok vede k tomu, že se její pole otevře pro (zdravou) mužskou energii, která nyní může v jejím poli zaujmout právoplatné místo. Vytvoří se zde prostor pro "Krále", Muže, Partnera, jemuž je dána důvěra. Žena jej může obejmout, sklonit hlavu na jeho rameno: podob je mnoho. Ale dává mužskému prvku důvěru, činí se vůči němu (opět) zranitelná, připouští (určitou míru) závislosti a je schopná mu přenechat (v určitých oblastech) vedení.<br /><br />Tento krok nemá jen důsledky na rovině partnerských vztahů (najednou se může objevit muž, který mi partnersky vyhovuje - nebo se tak muž, který už po mém boku je, začne chovat, protože je mu dán prostor). Má důsledky i pro duchovní růst ženy, neboť i ona, v moci své vlastní Čarodějnice, stojí v jakýchsi bažinách (bezpečně mocenské) stagnace, na níž si sama neumí najít lék. Zažil jsem mnohokrát v konstelaci, že pokud žena překročí pomyslný práh a zvolí si "následování" (učiní tento odvážný krok), otvírá se určitému druhu světla nebo energie, které uvnitř ní cosi rozsvěcí a probouzí a který k ní jinak, přes filtry Čarodějnice, nemá přístup. (Připadá mi to jako takový "uranský švih", jakási forma iniciace). Neříkám, že tento impulz musí nutně vzejít od reálného muže po jejím boku, a že k němu nemůže žena dospět uvnitř sebe, kontaktem s vlastním mužským proudem. Každopádně, bez tohoto kroku je tento druh mužského duchovního, probouzejícího impulzu, nemožný.<br /><br />Co to znamená "následuji tě"? Znamená to: připouštím, že jsi potřebný, že jsi důležitý, že máš zde své místo, že bez tebe nemohu plně žit. Jsem ochotna tě následovat v tvém vedení tam, kde ty vidíš lépe, následuji tvou sílu, protože vím, že je pro mě dobrá, ačkoliv mi může ublížit a možná mi také mnohokrát ublížila. Přesto jí znovu dávám důvěru, neboť bez ní nelze plně být ženou. Jako žena potřebuji mužský princip (v sobě i po svém boku). A já jsem ta, kdo rozhoduje o své důvěře. Má důvěra je dar, který si dávám sama sobě, který dávám nám oběma, který dávám naším dětem, kteří tvou zdravou sílu potřebují také. Má důvěra umožňuje naše spolubytí. Žádná kauzální událost nemůže ovlivnit mou volbu, zda důvěru dám či nedám, to je můj krok. Já tímto krokem utvářím svůj život. Já tím dávám možnost, aby můj život rozkvetl. Možná, že nerozkvete, možná, že mou důvěru zklameš, ale když tento krok neudělám, vím, že nerozkvete zcela určitě, byť mě bude má mocenská hradba skvěle chránit před zraněními. <br /><br />Pokud žena tento krok udělá, Čarodejnice, kterou nešlo zrušit pěstmi, magií, sliby, ani jadernými hlavicemi, se smrští, stáhne, uvolní pole ze svého sevření, stáhne se do bodu pouhé potenciality.<br /><br /><b>Co říci na závěr? Ženy: chcete dál stát před prahem nebo za prahem?<br />Muži: Uznejte tuto sílu - ale pak ji nechte u cesty.</b><br /><br />******************************** </span><span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><br /><br /><b><u>3. Dodatek o komplementaritě polarit</u> ↕</b><br /><br />Vzhledem k mnohým reakcím na tento článek bych ještě rád na závěr něco doplnil. Mnohé ženy považují "následování" muže za jakési ponížení, zneuctění, porobení a vnímají takové vyjádření jako šovinistické a přežité. Domnívám se, že jde o hluboké nepochopení.<br /><br />Následování muže ženou v žádném případě neznamená, že mužská energie nebo princip je ženskému jakkoli nadřazená. Obě polarity jsou komplementárně toužebně se potřebující jako jin a jang nebo jako plus a mínus tvořící elektrický náboj. Když žena následuje muže, když se jin odevzdává jangu, dochází totiž k důležité protireakci z druhého pólu. Jang, muž, přebírá ochrannou a silovou pozici ve smyslu: chráním tě, miluji tě, sloužím ti, sdílím s tebou své zdroje, zahrnuji tě, bojuji za tebe, umírám za tebe, expanduji pro tebe a celý svět ti skládám k nohám, neboť nabíjíš můj život vyšším smyslem! Svou sílu dávám do tvých služeb. Když mi skláníš hlavu na má ramena, beru tě do náručí a ponesu tě. Toto se pak děje uvnitř nás - i navenek. Představme si to jako když rytíř klečí před královnou a říká: za tebe bojovat - povznáší mé srdce, má paní. Síla slouží lásce. Forma obsahu. Budování smyslu. Paže srdci.<br /><br />Je-li jinová polarita odkrytá a zranitelná, zdravá jangová energie toho nikdy nezneužije: chce jí chránit a vytyčit jí mačetou mezi pralesními trny bezpečnou cestu a pronést ji tudy v náručí. To je odměna, protireakce, o které žena pochopitelně nemusí mít tušení, neboť to ze své zkušenosti nemusí znát. Zvláště žena, která se celý život obrňuje v mocenské, jangové, maskulinní pozici, se může celý život setkávat s reakcí, že jí muži nepodrží dveře, nepomohou ji, když je v nesnázích, na všechno je sama, unavená, udřená, vyšťavená, nekvetoucí apod. Proč? Protože navenek vyzařuje: já jsem silná, zvládnu to sama: nesahej na mě, debile. (Nectím mužskou kvalitu, není potřebná, vystačím si sama, zvládnu totéž, co každej chlap levou zadní, natřu ti to, koukej). V protireakci se tak muži k ní opravdu chovají.<br /><br /><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://1.bp.blogspot.com/-_B1M9WFe4FM/WH5i2jtEfGI/AAAAAAAARQs/KRVDJ5u7PaoBFp4q0Bgtn1eLS07AAdJ6QCLcB/s1600/Jilj%25C3%25AD.jpg" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="300" src="https://1.bp.blogspot.com/-_B1M9WFe4FM/WH5i2jtEfGI/AAAAAAAARQs/KRVDJ5u7PaoBFp4q0Bgtn1eLS07AAdJ6QCLcB/s400/Jilj%25C3%25AD.jpg" width="400" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Svatební cesta do Jiljí</td></tr>
</tbody></table>
</span></div>
<div>
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div>
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">Jako opačný příklad uvedu herečku Libušku Šafránkovou. "Vy, že byste to nezvládl?", říká v Svatební cestě do Jiljí se svýma nevinnýma kukadlama železničáři, "jste naše jediná naděje, bez vás jsme prostě ztracení," visí mu na rtech. A co udělá jinak zachmuřený, nevrlý železničář? Nastartuje drezínu s jakýmsi mladíkovským pocitem u srdce a úsměv mu počne hrát na rtech. To je příklad ženy, která se nemusí chránit za pomoci Baby Jagy. Příklad ženy, která důvěřuje, která předává mužskému principu vedení - to je skutečným významem slova "následuji tě". Žena, která to umí, která umí zůstat v jinové pozici (v ženské energii, ženské síle), není v žádném případě slabší nebo méně hodnotná než muž. Jako není růže slabší než kámen. (Resp. je i není, disponuje silou jiného řádu). V této křehké důvěře, obklopena ženským půvabem, dává světu samu sebe, je si vědoma své hodnoty (růže ví, že je růže) a celý mužský svět se může přetrhnout, startuje drezíny a dává se do pohybu. Upadnutím jejího kapesníčku počínají války o Tróju. Ženské 'následuji tě' přináší mužské 'sloužím ti'.<br /><br />Máte z těchto obrazů pocit, že žena je muži podřízena? Není. V tom se jin sklání k jangu a jang k jinu a v hluboké propojenosti tančí světem. Obojí je gestem nejhlubší vzájemné lásky.<br /><br /><b>Pointou není hra na to, kdo z koho, kdo má navrch. Pointou je propojení jinu a jangu, obsahu a formy, smyslu a činu, obou polarit uvnitř nás samotných i v reálných vztazích. K tomu je třeba obě dvě v sobě i ve všem ctít, vnímat je, dát jim jejich váhu. Následování přibližuje jin k jangové ochraně a síle a vyvazuje ji ze samoty a izolace směrem k lásce.</b></span></div>
<div>
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><b><br /></b></span></div>
<div>
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><b>Autor textu: <a href="http://ografologii.blogspot.fi/2017/01/carodejnici-je-treba-nechat-u-cesty.html" target="_blank">Vojta Franče</a></b></span></div>
</div>
Unknownnoreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-2020569581907545949.post-79664338277017589182017-10-06T11:16:00.000-07:002017-10-06T11:34:42.870-07:00Jak naložit s Babou Jagou v novém věku?<div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on">
<br />
<a href="https://2.bp.blogspot.com/-aTMOj02XZdw/WdZlPBOQuQI/AAAAAAAAWQI/s6tYnOxVEigU3Lu3xco4GthkzEpbDQpKQCLcBGAs/s1600/300.jpg" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://2.bp.blogspot.com/-aTMOj02XZdw/WdZlPBOQuQI/AAAAAAAAWQI/s6tYnOxVEigU3Lu3xco4GthkzEpbDQpKQCLcBGAs/s400/300.jpg" /></a><br />
S psycholožkou <a href="http://www.psychologieradosti.cz/o-nas/o-nas.html">Evou Boháčkovou</a> jsme si položili otázku: Jak naložit s Babou Jagou? Jak k ní přistupovat? Jaké je její místo v dnešním světě? Jak jí co nejlépe integrovat na naší cestě tak, aby to bylo v souladu s novým paradigmatem? Jak se s ní na praktické rovině má muž a žena potkat? Jak ji uctít (uznat, nezavírat ji jako smrtku do sudu) a současně jí nebýt lapeni?<br />
<br />
Konstelační proces nám přinesl následující vhled.<br />
<br />
<b>Pro ženy</b><br />
<br />
Každý se ve svém životě nevyhnutelně setká s utrpením. Část tvé bolesti zůstala někde v tobě nahromaděna. Můžeš ji nepřijmout a pěstovat si na základě ní křivdu, pocit nespravedlnosti, že se tak nemělo stát. Můžeš se postavit nad život, který běží, nad přírodu a říct si: ne, to se nemělo stát, to je špatně. Pak tato bolest zůstane v tobě nestrávena, stane se křivdou, obviněním a můžeš ji použít jako prach, který smísíš se svoji mocí a silou vmetneš ji do tváře svému muži. Můžeš si tuto křivdu pěstovat a na základě ní mít neustále připravenou munici proti svým "mužským nepřátelům". Tento černý prach bude ovlivňovat tvoje vnímání vztahů a jakoby pokřiví světničku, v které žiješ, takže si budeš vše, co se děje, intepretovat v pokřivené podobě. Muže, který je tvým přítelem, budeš vnímat jako nepřítele. Budeš muže vnímat se psí hlavou. Z toho budou vznikat další boje a bolestné momenty, které ti vyrobí další bolest, takže budeš mít vždy dost černého prachu k dispozici. Zvykneš si na toto drama, vztahovou bitvu a budeš v ní dál pokračovat, bitva vyplní svým dramatickým dějem tvé vztahové pole. Přes něho nebude jasně vidět, kdo vedle tebe doopravdy stojí, nebude jasně vidět, jestli je mezi vámi láska, nebude jasně vidět, kdo má a nemá otevřené srdce - to vše bude jakoby v mlze, oparu, jako se střelný prach vznáší nad bojištěm lásky.<br />
<br />
"<i>Dokud své křivdy nestrávíš, tato zrnka budou neustále ucpávat hladký strojek partnerského soužití: v tvých intimních vztazích nebude možné se jasně domluvit, budou neustále vznikat nejasnosti, na základě nichž nedochází k win-win situacím</i>," zazní v konstelaci.<br />
<br />
Anebo je tu druhá možnost. Vezmeš svou bolest, své zranění, svá černá zrnka a jedno po druhém sníš - strávíš, přijmeš. Nebudeš jim přikládat ani menší význam, ani větší. Nebudeš zveličovat své utrpení, ani jej nebudeš popírat a znehodnocovat. Uznáš, co se stalo, tak, jak se to stalo. Ne méně, ne více. Strávíš svá hořká zrnka, přijmeš je zcela, bez představy, že něco mělo být jinak. Pokud se tak stalo, mělo se stát. Mělo-li pršet, pršelo. Svítilo-li slunce, svítilo. Bylo to tak. I tebe něco zranilo, stalo se tak, přijmi to. Bez patosu, bez viny (tvé či někoho jiného). Nech to zaznít jako přírodní děj, který proběhl.<br />
<br />
Pokud strávíš všechna svá zrnka bez výhrad, dojde k proměně. (Dobrá zpráva: těchto zrnek není nekonečně, je jich přesný, omezený počet). Tvoje pole se vyčistí. Zmizí mlha, zmizí distorze vnímání, zmizí pokřivení. Uvidíš jasně svou vztahovou situaci, tvá světnička bude přehledná a jasná. Vytvoří se prostornost. Zmizí tlak na "měl bys být / měla bys být / mělo to být". Uzná se vše jak, je. Každý má právo být, co je. Nic nemělo být jinak. Nic nemá být jinak. Je to právě tak, jak to je. Nenárokuje se nic nad to. V tomto prostoru se začne všem svobodně dýchat, jako po bouřce. Nyní ty i tvůj partner můžete s úlevou vnímat, jak je to mezi vámi doopravdy. Je zde vůbec srdce? Proudí zde láska? Jak to vlastně máme? Vztah se může obnovit, stejně jako může přirozeně skončit, ale obojí je v pořádku. Obojí je jasné a vyplývá z toho, je-li v daném poli láska, je-li ženino srdce otevřené. Přes mlžný opar bitvy to nemuselo být jasné: drama ovládlo pole. Tvému muži zmizí "psí hlava" a uvidíš jej ne jako svého nepřítele, ale jako svého přítele v pravém smyslu toho slova.<br />
<br />
Nyní nastává prostota, jednoduchost, přirozené spolubytí dvou lidí, bez patosu, bez dramatu, bez velkých tragedií, vzletů a pádů - už není tak epické a monumentální (a možná se ti po tom bude stýskat): je přirozené, je obyčejné. Takové je vztahové pole, pokud se rozpustí všechna tvá hořká zrna. Baba Jaga (Čarodějnice) se rozplyne zpět ve svůj zdroj: v celek matky přírody, kde vše je, jak je.<br />
<br />
Možná, že ti také bude líto, že najedou nezapadáš mezi ženy, které si svá zrnka pěstují a mají ve zvyku si na muže stěžovat a drát "špinavé peří". Možná, že s nimi ztratíš společnou niť. Možná, že tě "zavrhnou", protože s nimi nedržíš basu a nepřiléváš do společného ohně "stěžování si". Možná, že budeš obyčejně šťastná (s kýmkoli dle tvé volby). A možná, že tím ztrácíš onen vypravěčsky dramatický vzlet, který je v některých kolektivech potřeba.<br />
<br />
<b>Pro muže</b><br />
<br />
Uznej, že nad mocí Baby Jagy nezvítězíš silou. Je větší než ty. Ty jsi jen člověk - ona, cosi nadosobního nebo z této roviny vypůjčeného. Možná, že budeš utíkat a zdrhat jako Jiří Bartoška ve filmu Teorie tygra - ale to nic nevyřeší. Uznej, že toto nemůžeš vyřešit za ženu. Uznej, že zde se setkáváš s něčím, nad čím nemáš žádnou moc. Je to větší než ty. Možná si tváří tvář tomu připadáš bezmocný, ale tak to je. Unes tuto bezmocnost. I v tom je kus síly ("nelakovat to"). Nic víc zde nezmůžeš.<br />
<br />
************ 👹<br />
<br />
Tento popis by na praktické rovině mohl stačit, ale pro ty, kdo potřebují vědět více souvislostí...<br />
<br />
<b>Bližší vysvětlení:</b><br />
<br />
V <a href="http://ografologii.blogspot.cz/2008/05/archetypy.html">archetypální rovině</a> (na úrovni kolektivního nevědomí) v nás existuje vzpomínka (či představa nebo fantazie) týkající se matriarchálního uspořádání světa, kde ženy disponovaly neotřesitelnou mocí, zatímco muži byli bráni na úrovni slabých a bezmocných trubců. (Více o tom píše Michaela Freyová v článku <a href="http://www.michaelafreyova.cz/stin-velike-matky/">Stín velké matky</a>).<br />
<br />
Stav, fenomén, naše vnitřní část či životní strategie, kterou nazývám Baba Jaga, začíná působit a ovládat pole tehdy, když dojde k prolnutí 1) vzpomínek na tento starý matriarchální svět spolu s 2) rovinou osobních, nestrávených, neakceptovaných křivd. (Tyto dvě vrstvy na sebe nasednou a ovlivní způsob, jakým si interpretujeme dění kolem sebe. Představme si oběť vybavenou pancerfaustem, která si vše, co se šustne v mužském světě, interpretuje jako nepřátelskou aktivitu nebo výzvu k pohrdání nad "mužíčkovou" slabostí. Základem vnímání situací je zde nedůvěra až paranoia).<br />
<br />
Tato životní strategie dodává ženě pocit abnormální síly a nezranitelnosti. Je jakoby "nad". Způsobuje, že je na vztahové rovině tzv. "vykrytá". (Jako obraz této vykrytosti si můžeme představit ženskou postavu dole s pařezem, v němž je spojena s archetypálními energiemi přírody, zatímco místo hlavy má kovovou bojovou helmu). V situacích, které jsou těžké a zraňující, umožňuje ženě ochrana Baby Jagy "přežít", avšak současně znemožňuje vyléčení bolesti, kterou si žena v sobě nese. Určitou dávku bolesti si naopak potřebuje pěstovat a neustále (jako drogu) "vstřikovat do žil", aby se fenomén Baby Jagy udržel v běhu (jako benzín v autě). Na této bolesti, jíž důvěrně zná, může být svým způsobem závislá. (Vše, co důvěrně a dlouho známe, je pro nás bezpečné. I bolest).<br />
<br />
Žena si z archetypální roviny vypůjčjuje něco z nadlidské nadosobní síly.<br />
<br />
Někdy na ženských seminářích označována jako ženská síla, čímž může docházet k orwelovskému zmatení pojmů; protože ženská přirozenost unese lidskou citlivost a zranitelnost - právě k tomu je silná - a nepotřebuje se vykrývat něčím z nadosobní roviny. Ženská "síla", která nutně potřebuje oporu v archetypální nelidské dimenzi (aby se skrze ni "vykryla" a "vybetonovala" jako železný voják) je tedy naopak vlastně slabost. Na druhé straně, žena, které je dobře v lidské, přirozené, každodenní rovině, svoji slabost, citlivost a zranitelnost popírat nepotřebuje, natolik má důvěru v sebe (ve svou hodnotu) a ve svět. Může svou přirozenost vyzařovat podobně jako růže.<br />
<br />
Která růže je silná? Ta která unese déšť a vítr a díky tomu září půvabem a svěžestí? Nebo ta, která si přes sebe dává poklop, aby se všemu uchránila? <br />
<br />
Tam, kde je Baba Jaga (či Čarodějnice) používána v šamanské (transformační, alchymické či léčitelské práci), zajišťuje něco jako (plutonské) ochranné pole (něco jako bezpečná kachlová kamna ve světnici). To je její pozitivní funkce. Avšak pokud žena tuto archetypální roli neodkládá na pomyslném prahu mezi profesním a osobním životem, pokud svou helmu Baby Jagy neodloží, když odchází z práce domů, může se stát, že tento fenomén pak "přetéká" do jejího intimního života, kde způsobuje distorzi / pokřivení vnímání intimních vztahů a mužského světa. Tato distorze generuje další a další utrpení (v životě ženy i jejím okolí), takže je znovu přiléván olej do ohně osobních bolestí a křivd, takže se celé dění potrvzuje a zacykluje. Přibývají další hořká zrnka, přibývá další potenciální munice pro boj mezi pohlavími na základě <a href="http://ografologii.blogspot.cz/2015/03/mapovani-viny-jejich-dopadu-pro-lidstvo.html">přehazování viny</a>. Vzniká nekonečné tragické drama.<br />
<br />
Není možné "vymazat" z kolektivní paměti archetypální vzpomínku na matriarchát: pro tu si jakoby "můžeme vždy sáhnout". Ale můžeme na individuální rovině asimilovat bez zveličování svá jednotlivá zrnka utrpení (pomyslná zrnka kávy, hořké pilulky), což vede k rozpuštění křivd a tím i půdy, na které mocensko-obranný fenomén "Baba Jaga" stojí. (Křivda je bolest, která se - podle nás - stát neměla. Tímto stanoviskem stojíme však proti něčemu většímu, co danou bolest umožnilo. Je to jakobychom chtěli poručit větru, aby nevál a dešti, aby nepršel - po té, co jsme zmokli. To je to naše "čarování", namísto uzdravení). Fenomén Baby Jagy se pak po této asimilaci "hořkých zrn" ve své temné podobě rozplyne (její moc přestane zakřivovat vztahové pole) a Babu Jagu můžeme vnímat v její ryzí podobě, jakožto neutrální projev přirozeného přírodní dění - jakožto možnou podobu "Matky přírody". Je to jako když se rozmotá uzel a uvolní se široký prostor. Je v tom pokora vůči větší síle přírody, které již nechceme poroučet. V tomto prostoru je všem dovoleno být právě tím, čím jsou, v přítomnosti i minulosti. Neohýbáme "čarováním" to, co je, nebo to, co bylo. Máme sílu unést, co je.<br />
<br />
Čili i fenomén Baby Jagy je z určité perspektivy přirozenou součástí přírodního dění, avšak cílem tohoto článku je vnést do tohoto dění větší jasnost, aby se pomyslné uzlíky mohly rozmotat.<br />
<br />
Důležité je, že žena se může rozhodnout toto pole rozpustit sama v sobě a že (ačkoliv terapie může být nápomocná), k tomu nic vnějšího nutně nepotřebuje.<br />
<br />
* PS:<br />
<br />
<i>Ještě informace pro ty, kteří dělají konstelace. Protože Baba Jaga je super-mocná entita, je možné, že pokud se schází skupinka žen, které si pro sebe konstelují, může Baba Jaga dost ovlivňovat to, co probíhá v celé konstelaci (či jiné skupinové aktivitě). Její "gravitace" na způsob "černé díry" ohne pole tak, že vyjde právě to, co by se Babě Jaze líbilo a nepustí je to do témat, do kterých si to Baba Jaga nepřeje. Vytváří to silný protiodpor, aby se nějaké věci neotvíraly a zůstaly uzamčeny. Může se stát, že konstelaci nevede konstelář, ale Baba Jaga. Zvláště citlivé to může být v případě mužsko-ženských témat. Raději s touto možností počítejte.</i><br />
<div>
<i><br /></i></div>
<div>
<b><span style="font-family: Arial, Helvetica, sans-serif;">Autorem článku je : </span></b><b><a href="http://ografologii.blogspot.fi/2017/10/jak-nalozit-s-babou-jagou-v-novem-veku.html" target="_blank">Vojta Franče</a></b></div>
</div>
Unknownnoreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-2020569581907545949.post-42849950666854901792017-08-04T00:04:00.002-07:002017-09-19T06:27:46.892-07:00Píseň ledu a ohně: o nemrtvých mezi námi<div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on">
<span style="font-family: "arial" , "helvetica" , sans-serif;">Otvírám téma, o kterém se nesnadno píše. Jakobych musel překonávat tuhý protiodpor a kráčet proti něčemu, o čem se nemá (nechce) mluvit. Co má zůstat pohřbeno.<br /><br />Ale je tu. Připomnělo se mi, šlo mi po krku, a tak na něj budu reagovat.<br /></span><br />
<div style="text-align: center;">
<span style="font-family: "arial" , "helvetica" , sans-serif;"><a href="https://3.bp.blogspot.com/-2qxRJozS62Q/WYM74GYLf4I/AAAAAAAASks/S5GwPFRBJcUL0POatMyogVSiZDLCSiMGACLcBGAs/s1600/nemrtvi.jpg"><img border="0" height="203" src="https://3.bp.blogspot.com/-2qxRJozS62Q/WYM74GYLf4I/AAAAAAAASks/S5GwPFRBJcUL0POatMyogVSiZDLCSiMGACLcBGAs/s400/nemrtvi.jpg" width="400" /></a></span></div>
<span style="font-family: "arial" , "helvetica" , sans-serif;">
<br />Nedávno mi můj kamarád J. říká: "<i>... hele, Vojto, mě se zdá, že všichni mí kamarádi jsou jakoby mrtví...</i>"<br /><br />Nejdřív jsem nevěděl, co tím myslí; něco jsem tušil, ale mávl jsem nad tím rukou. (Necítil jsem s tím žádnou spojitost). O den později jsem při probouzení, na pomezí spánku a bdění, zahlédl zástup zmrzlých mrtvol, hordy, které se valí přímo ke mě a jdou mi pařátem po krku, jakoby mě chtěly zardousit. Bylo to děsivé, ale nechal jsem ten polosen ještě chvíli běžet, abych si je (tento valící se astrální útvar) mohl prohlédnout. Vypadaly přesně jako armáda nemrtých ze seriálu HBO Hra o trůny.<br /><br />Pak jsem sebou cíleně prudce pohnul a otevřel jsem oči, čímž jsem polosen zaplašil a zvedl se z postele. Nebylo to něco, co bych znal, nebo někdy zažíval; bylo to vpád něčeho hodně odlišného, co bych nedokázal nikam přiřadit.<br /><br />Druhý den jsem s jiným kamarádem na toto téma udělal konstelaci, bych mohl tento útvar (ať je to, co je to) náležitě poznat. Je to něco osobního? Je to něco kolektivního? Je zde nějaká spojitost mezi touto armádou mrtvol - a Hrou o trůny, kde se za velku zdí kumulují tzv. Bílí chodci a jejich armády nemrtvých, které hrozí překročit zeď a zničit království?<br /><br />Než řeknu, co jsme objevili, začnu z větší síře.<br /><br />Představte si, že vlevo (jako na obrázku výše) je smrt neoddělitelná od života. Vše se rodí a umírá. Plození a zanikání je jedním velkým pohybem. Ze zaniklých organismů se tvoří nové. Ve vteřině našeho prvního nádechu kráčíme se smrtí za našimi rameny. Jeho ruka spočívá na našem rameni od malička. Je to náš spojenec. Smrtka, Smrťák je tu s námi od prvního nádechu. </span><br />
<span style="font-family: "arial" , "helvetica" , sans-serif;"><br /></span>
<span style="font-family: "arial" , "helvetica" , sans-serif;">Jsme-li s ním v kontaktu, je to moudrý rádce. Jeho optikou vidíme skrze povrchnosti života k tomu, co je hluboké a podstatné. Spojením s ním, je život intenzivní, barevný, posvátný, pokorný, odevzdaný, důvěrný, nádherný. Lidé, kteří řídí formule a lezou po skalách mají k smrti blízko - a v té intenzitě se i nejvíce dotýkají života. Proto je tyto vrcholové zážitky přitahují. Život a smrt nelze oddělit a pokud toto proudění umožňujeme, jsme současně plní životní síly a elánu. Tanci proměny je dovoleno tančit. Životní prvky a živly se mísí a proměňují jeden v druhý, jsme uprostřed kruhu, jsme okem cyklónu, rotujeme jako naše planeta, Slunce, měsíc, hvězdy a galaxie, jako elektrony a protony. Je to něco přirozeného, účastníme se tohoto reje částic. Súfijští derviši rotují kolem své osy, aby se tak s tímto rytmem spojili v extázi překračující pocit oddělenosti. To je odvěká spirála, kruh života, zobrazovaná v mnoha kulturách. Život a smrt je jedno. Jen naše mysl, snažící se o kontrolu nad procesující realitou, nechce tuto hlubokou pravdu uznat; ráda by je ustanovila jako cosi odděleného. Ale je to jen mentální konstrukce.</span><br />
<span style="font-family: "arial" , "helvetica" , sans-serif;"><br /></span>
<br />
<div style="text-align: center;">
<span style="font-family: "arial" , "helvetica" , sans-serif;"><a href="https://1.bp.blogspot.com/-xTmaCySWOIw/WYNB-oV9-xI/AAAAAAAASk0/Fk_YMaYCf0syrH9ldHdbYWCSww7Jm3a1wCLcBGAs/s1600/Da%25C5%2599bujan%2Ba%2BPandrhola.jpg"><img border="0" height="303" src="https://1.bp.blogspot.com/-xTmaCySWOIw/WYNB-oV9-xI/AAAAAAAASk0/Fk_YMaYCf0syrH9ldHdbYWCSww7Jm3a1wCLcBGAs/s400/Da%25C5%2599bujan%2Ba%2BPandrhola.jpg" width="400" /></a></span></div>
<span style="font-family: "arial" , "helvetica" , sans-serif;">
</span>
<br />
<div style="text-align: center;">
<span style="font-family: "arial" , "helvetica" , sans-serif;"><br /></span></div>
<span style="font-family: "arial" , "helvetica" , sans-serif;">
</span>
<br />
<div style="text-align: left;">
<span style="font-family: "arial" , "helvetica" , sans-serif;">Pokud však si myslíme, jako v pohádce Dařbuján a Pandrhola, že na smrt vyzrajeme a zavřeme Smrťáka do Sudu, nastává cosi zoufalého. Smrťák není jen jakýsi konec života "tam někde v budoucnu". Naopak, je vše jiné než to. Smrťák je ukončování věcí, nechat věci odejít, rozpustit je, proměnit je, schopnost činit tečky v našem příběhu. Smrťák je umění říkat miluji tě - ale sbohem. Symbolicky je to černé číslo třináct narušující dokonalý kruh symetrické dvanáctky, která by jinak ustrnula. Proto Ježíš potřebuje (třináctého) Jidáše. Bez Jidáše by Ježíš nemohl být ukřižován a vstoupit na nebesa. Smrťák umožňuje rozpad molekul, dohod, států, forem - které již neslouží. Dovoluje odejít tomu - co již stojí proti životu! Gepard v běhu chytá antilopu, která se odděluje od stáda, je stará a nemocná a stává se jeho potravou; ale celé stádo antilop a jeho genofond sílí, zkrásňuje se, směřuje cyklem proměn k větší pružnosti a eleganci. Smrtka je milenka Života a Život je milencem Smrti. Když Smrťáka zavřeme do sudu, nastává stagnace, bezčasí; nic nového se nerodí, slepici není možné zabít - znovu seskočí ze špalku a běží jakoby nic. Nastává podivná hniloba, zamrznutí, asburdno, stagnace.</span></div>
<span style="font-family: "arial" , "helvetica" , sans-serif;">
</span><br />
<div style="text-align: center;">
<span style="font-family: "arial" , "helvetica" , sans-serif;"><a href="https://2.bp.blogspot.com/-e3TBCRoOGqo/WYNgigxEZPI/AAAAAAAASlU/8Zf-kzo_94MHsRbqarqWzCpvk1BwJJdxACLcBGAs/s1600/1.jpg"><img border="0" height="400" src="https://2.bp.blogspot.com/-e3TBCRoOGqo/WYNgigxEZPI/AAAAAAAASlU/8Zf-kzo_94MHsRbqarqWzCpvk1BwJJdxACLcBGAs/s400/1.jpg" width="392" /></a></span></div>
<span style="font-family: "arial" , "helvetica" , sans-serif;">
<div style="text-align: center;">
<br /></div>
<div style="text-align: left;">
To vystihuje obrázek vpravo. Tzv. Noční král ze Hry o trůny. Říkáme tomu neživý - nemrtvý. Ani není na živu, ani není ve stavu smrti. (Podobně jako další nemrtví: upíři a zombie...) Není ani na jednom břehu. Prochází životem, ale neúčastní se tance proměny. Cyklus proměn byl v jeho organismu zastaven. Prvkům, živlům, buňkám, elektronům není dovoleno rotovat. Jeho organismus se zpomalil na nejnižší možný stupeň výměny a rotace. Pohybuje se rukama a nohama, zdá se navenek, že je živý, ale uvnitř je takřka mrtvý. Je to chodící mrtvola. Z určité perspektivy to vypadá, že je nesmrtelný, že (jako Pandrhola) vyzrál nad životem a smrtí - ale z jiné perspektivy mohl životem prožít, aniž by kdy život ochutnal. Nikdy se života nedotkl. Jeho srdce bylo jako ze železa. Narodil se, pohyboval rukama a nohama - a po té odešel, aniž by si z života cokoliv odnesl, jakoukoli sladkost, hořkost, moudrost, šťávu, či bohatost. Umřel tak, jako se narodil. Jeho spirála života/smrti nestoupla ani o píď. Příležitost života byla promarněna. Život mu protekl mezi prsty. Takovým "vítězem" je Noční král, chodící mrtvola, zombie, neživý - nemrtvý.</div>
<br /><div style="text-align: center;">
<a href="https://1.bp.blogspot.com/-Q3avuyS3gYs/WYNFeczoSYI/AAAAAAAASk8/yWpjguEKZiIRVez4ObSkGs_Fqxj3GR8NwCLcBGAs/s1600/Triskele-spiral_blog-1.jpg"><img border="0" height="300" src="https://1.bp.blogspot.com/-Q3avuyS3gYs/WYNFeczoSYI/AAAAAAAASk8/yWpjguEKZiIRVez4ObSkGs_Fqxj3GR8NwCLcBGAs/s400/Triskele-spiral_blog-1.jpg" width="400" /></a></div>
<br />Keltové, Řekové a další národy používali symbol nazvaný triskelion (řec. trojnožec). Vyjadřuje nekonečný pohyb bytí ve třech fázích, které známe i ze západní astrologie jakožto tři kvality: vznikání, trvání a rozpouštění. Tento symbol jakoby byl přímým protikladem toho, co představuje Noční král. Ten jakoby zamrzlým kopytem dupne na triskelion a řekne: "<i>Nikagda</i>".<br /><br /><b>Nyní se vrátíme k perspektivě terapeuticko-psychologické.</b><br /><br />V článku <a href="http://ografologii.blogspot.cz/2017/07/cheiron-neptun-dve-moznosti-uvnitr.html">Cheirón a Neptun: dvě možnosti uvnitř Matrixu</a> jsem nastínil, že existují dvě reakce na zranění: 1) <b>zapouzdření a vytvoření fiktivní reality</b> (NEPTUN), 2) <b>otevření se a znovu -prožití zranění s důvěrou a láskou</b> (CHEIRÓN). Představme si životní strategii, která spadá do první kategorie. Pokusme se pochopit následující logiku: Život bolí, umírání bolí.</span><br />
<div>
<span style="font-family: "arial" , "helvetica" , sans-serif;">Neustále se musím vypořádávat s proměnami kolem sebe, bolest číhá na každém kroku. </span></div>
<div>
<span style="font-family: "arial" , "helvetica" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div>
<span style="font-family: "arial" , "helvetica" , sans-serif;">Život je mimo moji kontrolu. (A hlavně láska!) Znamená to vlastně ustavičně zakoušet drobné prohry a ponížení. Co kdybych vytvořil strategii, kterou bych nad tím vyhrál? Co kdyby myslí ovládl a potlačil spontánní reakce svého organismu - emoce a celé toto semeniště problémů zaledoval? Mohl by se na mě proto někdo zlobit? Není to to docela mazané? Skrze absolutní kontrolu nad emocemi a instinkty zvítězit nad tím vším, co ostatní tvory ustavičně sužuje? Zdá se to celkem pochopitelná životní taktika, že?</span><br />
<div style="text-align: center;">
<span style="font-family: "arial" , "helvetica" , sans-serif;"><a href="https://3.bp.blogspot.com/-kxVBUy14g8g/WYNcmL_16CI/AAAAAAAASlI/-e9FDXSfNiA9hao6q1yMn0t_PdIHoL2ZQCLcBGAs/s1600/asceticww2.jpg"><img border="0" height="640" src="https://3.bp.blogspot.com/-kxVBUy14g8g/WYNcmL_16CI/AAAAAAAASlI/-e9FDXSfNiA9hao6q1yMn0t_PdIHoL2ZQCLcBGAs/s640/asceticww2.jpg" width="409" /></a></span></div>
<span style="font-family: "arial" , "helvetica" , sans-serif;">
</span>
<div>
<span style="font-family: "arial" , "helvetica" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div>
<span style="font-family: "arial" , "helvetica" , sans-serif;">Extrémním vrcholem této strategie jsou asketické řády staré Indie. Asketi, kteří se umrtvují na hranici sebezničení. Propichují se a znecitlivují. Odpojí se daleko od svého těla, které totálně znecitliví a pobývají v odtělesněném duchu, který všechno pozemské hemžení pozoruje z odsobněného odstupu. Na hranici smrti jsou schopni si své vyhraněné jáství (ego s jeho vědomostmi) přenést do další inkarnace; čili znovu se stávají askety v těchto řádech a spojují se stejnou naukou. Tímto způsobem "vydrbávají" se Smrťákem. Toto není něco, co bych si někde přečetl, ale zažil jsem tuto reinkarnační návaznost v konstelačním procesu. Tento asketický řád usilující o absolutní nadvládu nad životem a smrtí nesl velmi nelibě konstelační proces (který dle záměru klienta vlastně znovu-roztáčí triskelion). V této asketické filozofii, která sebe samu chápe jako nejvznešenější nauku je však na stínové, nepřiznané rovině obsaženo cosi pervezního, neboť odštěpěné a potlačené libido, jemuž není dovoleno účastnit se života, si svou slast vybírá na rovině sadomasochismu a nekrofilie. (<i>Lidově řečeno, chrochtá si ve hnusu, kde hnus je ještě velmi slušný výraz</i>).<br /><br />Když nyní sestoupíme z tohoto extrémního případu umrtvování na běžnější rovinu, přestavme si, že lidé, kteří žijí mezi námi a kteří si vyberou obdobnou životní strategii obnášející zamrznutí emocí a instinktů, kteří si vytvoří psychosomatické charakterové krunýře tak jak, o tom hovoří <a href="http://www.pei-3axis.cz/2016/08/orgasmoterapie-aneb-co-je-to-neuroza.html">Wilhelm Reich</a>, v sobě také často nesou ve spodní (nevědomé) úrovni rovinu sado-masochistickou nebo lehce nekrofilní. (<i>V soft rovině je to např. mám radost, když někomu ublížím nebo se někomu pomstím, rád se občas trestám, dělám něco, čím se ničím; občas někdo ničí mě; občas ničím zase já někoho druhého. Hard rovinu přenechám vaší fantazii</i>). Jejich spodní rovina (humus), není otevřená tlení, proměně, zrání, klíčení, katalýze. Je zamrzlá.<br /><br />Tito "zamrznutí" lidé mají jakoby ledový krunýř pokrývající jejich tělo, který bezpečně blokuje mnoho emocionálních vrstev. Hluboko pod touto vrstvou ledu je vrstva potlačené bolesti a agrese, která začne startovat, pokud by nastala situace, kdy by mělo dojít k rozpuštění ledové krusty; to je vnímáno jako krajní ohrožení a je nutné napadnout nepřítele - anebo utéct. Opakuji: obrovská agrese chrání zapouzdřenou bolest. Zamrznutý podvědomě cítí, že mu schází životní teplo, šťáva, energie a tak se snaží vytvořit strategie (hry, způsoby), jak se k této životní šťávě dostat. Nejběžnější možností je najít si poměrně "šťavnatého" partnera. Další jsou: lidé v práci, kolegové, přátelé, členové rodiny - a v neposlední řadě terapeuti a terapeutické skupiny.<br /><br />Zamrznutý v dobré víře (na rovině myšlenek a úmyslů), že hledá pomoc, chodí z terapie do terapie, aniž by došlo k jakékoli hlubší změně. Je ochoten za takové věci do úmoru platit, avšak jeho primární potřeba zde není vyřešit svůj problém, ale doplnit si životní energii po životní energii od druhých lidí, která na skupinách velkoryse koluje jako dobře namíchaný koktejl. Má hlad, žízeň a ta jej žene. Tímto mechanismem se jeho zombie-potřeba udržuje, posiluje (jako když narkoman dostane dávku), takže tento člověk se stává na terapiích závislý a bloumá od jedné ke druhé. Nejlepší pomocí je tedy pro něho mu toto pomoct ( v podobě energetické injekce ) odepřít, protože tomuto člověku o terapeutickou intervenci ve skutečnosti nejde. Potřebuje jen svou dávku životní energie.<br /><br />Odepření není aktem agrese, ale aktem lásky k sobě, na základě níž terapeut cítí, že taková intervence s ním nyní není v souladu. Tím se jeho pole naopak vyjasňuje a je dostupné pro klienty, kteří o proměnu a léčení skutečně stojí. Toto chování je nakonec i lepší pro Zamrznutého, neboť se setká s tím, že jeho zamrzávací strategie zde nefunguje a není tím posílena.<br /><br />Kolik je takových lidí v populaci? Z perspektivy bodu v konstelaci, který reprezentoval přírodní kořeny a moudrost (od nichž se Zamrznutý zcela vzdálil a odřízl), je jich prý 35-40%. Jakékoliv kvantifikace v konstelacích je třeba určitě brát s rezervou, ale pokud si toto sdělení řekneme symbolicky a bez čísel, mohlo by znít asi takto: být Zamrznutý je v naší společnosti v podstatě normou. Zamrznutí utvářejí podobu a formu našeho světa, utvářejí instituce a systém. A systém (školství, zdravotnictví, korporace) mají opět zájem o zamrzání dalších jedinců. Protože zamrznutí neodporují; necítí srdcem, necítí kořeny; nevzpečují se. Vyhovují zcela potřebám státu. Jsou z nich skvělí úředníci, učitelé, vojáci, dělníci. Systém (který je neosobní a mrtvý stejně jako Zamrznutí) funguje pak hladce.<br /><br />Navenek se Zamrznutý však nemusí projevovat chladem, může v sobě mít naopak vstvu <a href="https://ografologii.blogspot.cz/2007/12/hysterie-v-psmu.html">hysterickou </a>a dramatickou, která emoce roztáčí. (<a href="http://ografologii.blogspot.cz/2015/10/mala-morska-vila.html">Viz. Malá mořská víla</a>). Tyto emoce však nevycházejí z nitra, ze srdce; jsou jakoby přehrocené, protože překrývají původní autentický chlad.<br /><br />Ani nemusí být Zamrznutý člověk necitlivý; naopak často mívá obrovskou empatii směrem k druhým, k jejich pocitům a problémům. Avšak své základní primární potřeby a emoce obvykle necítí, od nich je odstřižen. Zabývání se pak problémy druhých a jejich emocemi je pak pro něho "release" / osvobození ve srovnání s tím, kdyby měl rozpustit svou kru a zabývat se svými potlačenými vstvami (core).<br /><br />Hlavním znakem je zde spíše dominance mentální vrstvy, která usiluje o asbolutní kontrolou nad tělesností a emocemi. Tato mentální vrstva je samozřejmě schopna vytvářet celé spektrum složitých emocí, ale ty jsou spíše nekongruentní (nemají přiměřenou a přiléhavou tělesnou analogii). Pocity méně vycházejí z tady a teď reakcí na podněty v aktuálním poli, ale jsou více živeny vzpomínkami a myšlenkami, které tyto pocity dávají do pohybu (zamrznutí v čase - např. co kdo komu tehdy a tehdy...)</span><br />
<span style="font-family: "arial" , "helvetica" , sans-serif;"><br /></span>
<br />
<div style="text-align: center;">
<span style="font-family: "arial" , "helvetica" , sans-serif;"><a href="https://2.bp.blogspot.com/-M_hbeFSjivM/WYNlzO6DSSI/AAAAAAAASlk/SWyYy33bXsAb949WRUV4fXHm8q0sRVZHQCLcBGAs/s1600/game-of-thrones-poster_85627-1920x1200.0.jpg"><img border="0" height="250" src="https://2.bp.blogspot.com/-M_hbeFSjivM/WYNlzO6DSSI/AAAAAAAASlk/SWyYy33bXsAb949WRUV4fXHm8q0sRVZHQCLcBGAs/s400/game-of-thrones-poster_85627-1920x1200.0.jpg" width="400" /></a></span></div>
<span style="font-family: "arial" , "helvetica" , sans-serif;">
</span>
<br />
<div style="text-align: center;">
<span style="font-family: "arial" , "helvetica" , sans-serif;"><b><span style="font-size: large;">Game of Thrones</span></b></span></div>
<span style="font-family: "arial" , "helvetica" , sans-serif;">
<br />Autor seriálu Game of Thrones, George R. R. Martin, kterého jsme do konstelace postavili, reagoval na přítomnost "zombíků" obrovskou nejistotou a strachem. Jakoby z nich měl naprostou paranoiu. Pro něho to jsou v reálné rovině (v každodenním životě) lidé, kterým neví vůbec, jak čelit. Chvěje se před nimi jako masíčko na talířku. Pro ně je snadnou kořistí. Tento strach, vlastně hrůza (terror) částečně nese jeho mistrné vyprávění a umisťuje zombíky (nemrtvé) za obrovskou zeď daleko na severu, odkud jako strašlivá hrozba může kdykoli vyrazit a zničit všechna království. (Winter is coming...) Psaní románu je pro něho mj. způsob, jak se s touto hrůzou vypořádat.<br /><br />Název celého cyklu Knih - Píseň ledu a ohně (Song of ice and fire) nádherně vystihuje esenci zamrznutí, jak si za chvíli povíme.<br /><br /><b>Jaké je řešení?</b><br /><br />George R. R. Martin postavil mezi nemrtvé a království ohromnou megalomanskou zeď. Stejně, ale ví, že jí jednou překonají. Zeď, oddělení, separace - není řešení. Proč? Zombík sám je jedna obrovská chodící zeď. Zeď z ledu, která uzavírá a odděluje jeho srdce a tělo. Další zeď KOLEM NĚJ nic nevyřeší.<br /><br /><b>Řešením je návrat k triskelionu, primárnímu proudění živlů.</b><br /><br />Tam, kde proudí oheň, tam kde proudí voda, tyto základní formy energie, jste před jakýmkoli ledem, před jakoukoli zombie, nejbezpečněji chráněni.<br /><br />Pokud se ve vás podaří rozproudit element vody a element ohně, jakmile jste sami proudící řekou a rotující jiskrou, jakmile sami zpíváte píseň ohně a vody, jste zdrávi, roztáváte a o něco více společně s vámi roztává celý svět - každý s kým se potkáte. S vámi tato píseň kráčí všemi sály, auditorii a institucemi.<br /><br /><a href="http://ografologii.blogspot.cz/search/label/%C5%BDivly">Živly</a> nejsou něco, co musíte studovat. Živly nejsou jen archetypy a symboly, mentální reprezentace jiné skutečnosti - kdesi za zdí.<br /><br />Živly jsou základní energie, kterými můžete být v prostém kontaktu. Když rozpustíte všechny zdi v sobě, můžete mít kontakt se vším, dotýkat se všeho. Vlny a energie probíhající celou přírodou, vlny o hluboké amplitudě, které uvolňují a nabíjejí, mohou procházet a odcházet. Můžete ležet u ohně, můžete se omývat v řece. Můžete tyto energie rozhýbat a rozproudit ve svém těle. Naši pohanští předci byli s těmito energiemi v kontaktu. To byla nejlepší ochrana před životním modem ZOMBIE, který hrozí nám a naší civilizaci.<br /><br /><b>Uzemněný neznamená stát jako solný sloup, být neměnný a strohý jako skála nebo strom</b>. My nejsme skálou ani stromem. Máme nohy. Uzemnění znamená pro člověka být v plném kontaktu s energetickými toky, které nás obklopují. Znamená to být na příjmu, být propustný, být ve flow. Být citlivý na prostředí, v kterém jsem. Vnímat krásu i konflikt a reagovat na to. Neumrtvovat se vůči tomu, co přijde.</span></div>
<div>
<span style="font-family: "arial" , "helvetica" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div>
<div style="text-align: center;">
<b style="font-family: Arial, Helvetica, sans-serif;"><a href="http://ografologii.blogspot.cz/2017/08/pisen-ledu-ohne-nemrtvi-mezi-nami.html" target="_blank"><span style="font-size: large;">Vojta Franče</span></a></b></div>
<span style="font-family: "arial" , "helvetica" , sans-serif;"><br />Jakým procesem se z ledu stává voda? O jednom vím - ODPUŠTĚNÍ (zkuste <a href="http://www.tonglen-tao.cz/p/voda.html" target="_blank"><b>meditaci VODY</b></a><b> </b>- poznámka redakce).<br /><br />Jakou podobu dáte vaší písni vy?<br /><br />Bude vaše píseň píseň ledu a ohně? Plná fantastických dramat a bojů o trůn? Plná moci?<br /><br />Nebo se raději trůnu a ledu vzdáte, protože zvítězí vaše touha po životě?<br /><br />Pokud vás spíše láká cesta jednoduchého kontaktu s přírodními živly, zvu vás na víkendovou akci <a href="https://ografologii.blogspot.cz/2017/07/navrat-k-jednoduchosti.html">Návrat k jednoduchosti</a>.</span><br />
<span style="font-family: "arial" , "helvetica" , sans-serif;"><br /></span>
<br />
<div style="text-align: center;">
<span style="font-family: "arial" , "helvetica" , sans-serif;"><a href="https://1.bp.blogspot.com/-6R_05AJSuY0/WYNcKPu474I/AAAAAAAASlE/NO6FZQeFEG0b0JoLt7emyluwrAObfkSQgCLcBGAs/s1600/jednoduchost%2Bmezna.jpg"><img border="0" height="173" src="https://1.bp.blogspot.com/-6R_05AJSuY0/WYNcKPu474I/AAAAAAAASlE/NO6FZQeFEG0b0JoLt7emyluwrAObfkSQgCLcBGAs/s400/jednoduchost%2Bmezna.jpg" width="400" /></a></span></div>
<span style="font-family: "arial" , "helvetica" , sans-serif;">
</span>
<br />
<div style="text-align: center;">
<span style="font-family: "arial" , "helvetica" , sans-serif;">Související články:</span></div>
<span style="font-family: "arial" , "helvetica" , sans-serif;">
</span></div>
<div>
<div style="text-align: center;">
<a href="http://ografologii.blogspot.cz/2008/10/ludwig-klages-due-duch.html" style="font-family: Arial, Helvetica, sans-serif;">Ludwig Klages: Duše a duch</a></div>
<span style="font-family: "arial" , "helvetica" , sans-serif;"></span><br />
<div style="text-align: center;">
<span style="font-family: "arial" , "helvetica" , sans-serif;"><a href="http://www.pei-3axis.cz/2016/08/orgasmoterapie-aneb-co-je-to-neuroza.html">Martina Vaněčková: Život a dílo Wilhelma Reicha do roku 1939</a></span></div>
<span style="font-family: "arial" , "helvetica" , sans-serif;">
</span></div>
</div>
</div>
Unknownnoreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-2020569581907545949.post-86281275328378739142017-07-07T00:20:00.001-07:002017-07-07T00:20:41.464-07:00MEDITACE 4.0<div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on">
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://4.bp.blogspot.com/-TIO5szkU0vA/WV1ZwwnAiaI/AAAAAAAAXxg/tBX9XhL9f7wtW1HwDOGXzOn4kv-dtiFagCLcBGAs/s1600/10247291_534124616696582_4837425073099258466_n.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="303" data-original-width="500" height="241" src="https://4.bp.blogspot.com/-TIO5szkU0vA/WV1ZwwnAiaI/AAAAAAAAXxg/tBX9XhL9f7wtW1HwDOGXzOn4kv-dtiFagCLcBGAs/s400/10247291_534124616696582_4837425073099258466_n.jpg" width="400" /></a></div>
<div>
<div style="background-color: white; color: #1d2129; font-family: Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 14px; margin-bottom: 6px; margin-top: 6px;">
Někdy jde život ztuha. Jako vzpruha pro někoho může působit i meditace. Lidé se mě často ptají, co je to meditace a jak se dělá. Asi, že sem plešatej, tak si myslí, že mi tím už slezli vlasy a narostla moudrost. Po pravdě to do dneška stále nevím. Ale vím tohle...</div>
<div style="background-color: white; color: #1d2129; font-family: Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 14px; margin-bottom: 6px; margin-top: 6px;">
Pod pojem meditace řadíme několik činností, z nichž řada je spojována s dosažením změněného stavu vědomí. Cílem meditace je pro všechny současné meditující zejména kultivace mysli (její zklidnění) a získání vhledu (ať už do smyslu lidské existence a vesmíru nebo do osobních záležitostí). Někdy tento pojem označuje i prosté rozumové přemítání a v některých náboženstvích také určité druhy modlitby. K meditaci přistupuje každá škola různě. Některé používají pouze lidskou mysl, které nabízí primární meditační bod (theravádový buddhismus), jiné užívají externí pomůcky, jako jsou např. mandaly.</div>
<div style="background-color: white; color: #1d2129; font-family: Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 14px; margin-bottom: 6px; margin-top: 6px;">
Meditujeme-li jen proto, abychom utekli ze světa a zapomněli na své trápení, není to meditace. Jsem-li zklamán z vnějšího světa nebo jsem prostě rozhozený z toho, jak věci nejdou dle mého, pak to asi příliš duchovní stav nebude. Prostě věci nejsou podle mého, jsem tedy nespokojený s tímto stavem. Pronikat meditací do hloubek Univerza může být totiž i škodlivé. Když ne pro nás, pak pro Univerzum určitě.</div>
<div style="background-color: white; color: #1d2129; font-family: Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 14px; margin-bottom: 6px; margin-top: 6px;">
Kdo hledá v meditaci Boha, ať už v jakékoliv víře, bude asi dost zklamán. To, co se mu jako Bůh zjeví je spíše tzv. channeling, neboli přenos jeho vlastních přání do zjevové podoby. Vytváří si sám svého Boha, kterému věří. Jenže Bůh se zjevuje jen svým vlastním způsobem a hlavně pouze ve svůj vlastní čas. Je mu celkem prd po tom, co my lidé zrovna potřebujeme. Na to nám dal rozum a srdce, poraďme si. Meditací chce také mnoho lidí navázat spojení s Bohem. Jenže, pokud jsme všichni děti Boží, pak je to asi jako plavat v oceánu a hledat moře. A necítíme-li jednotu s Bohem při tom, když myjeme nádobí, uklízíme chodník nebo fyzicky milujeme partnera, pak hledat jednotu s Bohem v meditaci ani nemusíme.</div>
<div style="background-color: white; color: #1d2129; font-family: Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 14px; margin-bottom: 6px; margin-top: 6px;">
Většina lidí se vzteká, když nemají k meditaci své podmínky. No, nikdy nebude nic ideální. Ale můžeme se jen ideálně pokusit být s Bohem ve vědomém spojení. To je meditace.</div>
<div style="background-color: white; color: #1d2129; font-family: Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 14px; margin-bottom: 6px; margin-top: 6px;">
Meditací se proto nejčastěji rozumí různé praktiky prohlubování soustředění. To jsou jen její formy. Ačkoli se meditace obvykle považuje za součást východních náboženství s počátkem ve védském hinduismu, je součástí mnoha náboženských systémů a filosofických škol. Důkazem toho je např. islámský súfismus. Podle Steinera se v současnosti praktikují cca 3 přístupy, neboli tři formy, tři cesty okultního vývoje. Proto existují i tři typy meditace, které vedou ke stejnému cíli, ale liší se navzájem jen stupněm oddanosti žáka k učiteli, což je podle něj základní stupeň určující meditaci:</div>
<div style="background-color: white; color: #1d2129; font-family: Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 14px; margin-bottom: 6px; margin-top: 6px;">
► <b>Orientální:</b> Meditace, zvané také jóga, je vývoj, při kterém se jednotlivý, na fyzické úrovni žijící zasvěcený člověk stane učitelem, tak zvaným „guru“ (sanskrt. guru – ctihodný, učitel) jiného člověka. Žák se pak úplně (i ve všech jednotlivostech) spoléhá na svého učitele a závisí na něm. To je cesta vhodná pro indickou povahu. Vylíčeného stavu lze nejlépe dosáhnout, když žák po dobu vývoje úplně vypne své „já“ a přenechá je svému učiteli. Učitel musí dokonce dávat rady i při iniciativě k jednání. Evropská kultura takovou oddanost vůbec nepřipouští. V orientálním školení platí přísný požadavek, aby se žák podrobil svému učiteli. Pokyny, které učitel v orientální okultní výchově dává nelze udělovat veřejně. To, co je podáváno jako pokyny, lze rozdělit do osmi skupin: 1. Jama, 2. Nijama, 3. Ásana, 4. Pránájáma, 5. Pratjáhára, 6. Dhárana, 7. Dhjána, 8. Samádi.</div>
<div style="background-color: white; color: #1d2129; font-family: Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 14px; margin-bottom: 6px; margin-top: 6px;">
►<b>Křesťansko-gnostická: </b>Meditace je vývoj, který staví na místo jednotlivého učitele samotného Ježíše Krista, pro všechny. Cit pospolitosti ke Kristu Ježíši, být s ním zajedno, může nahradit oddanost k jednotlivému učiteli. Ale je nutné, abychom k němu byli teprve dovedeni pozemským učitelem. I zde je člověk na fyzické úrovni v jistém směru závislý na učiteli. Cestu křesťanského školení může žák nastoupit na radu učitele, který ví, co je nutné dělat, a který vždy může při každém kroku napravit to, v čem se stala chyba. Ale velikým učitelem je tu sám Ježíš Kristus. Proto je nutná dostatečná víra v to, že Ježíš Kristus skutečně žil. Bez této víry je citové spojení s ním nemožné. To, co se podává jako zasvěcení, lze rozdělit do sedmi stupňů: 1. Mytí nohou, 2. Bičování, 3. Korunování trnovou korunou, 4. Nesení kříže, 5. Mystická smrt, 6. Kladení do hrobu, 7. Zmrtvýchvstání.</div>
<div style="background-color: white; color: #1d2129; font-family: Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 14px; margin-bottom: 6px; margin-top: 6px;">
►<b>Rosekruciánská:</b> Nejsamostatnější je člověk při rosekruciánské meditaci (<i>to, ale tvrdí každá liška co si chválí svůj ocásek</i>). Učitel zde není vůdcem, ale rádcem; je tím, kdo dává pokyny, co je vhodné dělat. Zároveň pečuje o to, aby souběžně s okultním školením pokračoval rozhodující vývoj myšlení, bez kterého nelze vůbec okultní vývoj prodělat. Podstatu tohoto rosekruciánského školení lze označit slovy „pravé sebepoznání“. Přitom je nutné rozlišovat dvě věci (a rosekruciánský žák je nesmí rozlišovat pouze teoreticky, ale i prakticky, tj. musí se snažit své poznání uvést do praktického života). Jsou dva druhy sebepoznání: nižší sebepoznání, které rosekruciánský žák nazývá sebezrcadlení; tím se má překonat nižší „já“; vyšší sebepoznání, zrozené sebezřeknutím. Stupně rosekruciánského školení jsou spíše vnitřními stupni a vyžadují, aby člověk pěstoval vyšší duševní život subtilním způsobem. Lze je rozdělit do sedmi skupin: 1. Studium, 2. Imaginace čili imaginativní poznání, 3. Učení se okultnímu písmu, 4. Rytmizování života a dechu, 5. Shoda mikrokosmu s makrokosmem, 6. Pobývání nebo pohroužení se do makrokosmu, 7. Božská blaženost.</div>
<div style="background-color: white; color: #1d2129; font-family: Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 14px; margin-bottom: 6px; margin-top: 6px;">
Skutečně vystoupit mimo svou bytost znamená zřeknout se sebe. Proto směřuje rosekruciánská výchova k tomu, aby se nižší „já“ dostalo z člověka. V theosofii se podle R. Steinera na počátku jejího působení dělala nejhorší chyba tím, že se říkalo: „Je nutné nehledět k vnějšímu světu, ale zírat do svého nitra.“ To byla velká iluze. Tady člověk nachází jen své nižší „já“, čtvrtý článek své bytosti, který se domnívá, že je něčím božským, zatímco ničím božským není. Abychom poznali božství, je podle rosenkruciánu nutné vystoupit mimo sebe (<i>tím paradoxně posilují své falešné ego</i>).</div>
<div style="background-color: white; color: #1d2129; font-family: Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 14px; margin-bottom: 6px; margin-top: 6px;">
<span class="_5mfr _47e3" style="font-family: inherit; line-height: 0; margin: 0px 1px; vertical-align: middle;"><img alt="" class="img" height="16" role="presentation" src="https://www.facebook.com/images/emoji.php/v9/fac/1/16/2665.png" style="border: 0px; vertical-align: -3px;" width="16" /><span class="_7oe" style="display: inline-block; font-family: inherit; font-size: 0px; width: 0px;">♥</span></span> <b>Meditace 4.0</b></div>
<div style="background-color: white; color: #1d2129; font-family: Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 14px; margin-bottom: 6px; margin-top: 6px;">
Meditaci se nestanu duchovnější. Nepřitáhnu si světlo osvícení. Tohle mnozí meditující neradi slyší, protože je jejich pojetí meditace, právě na na prvku forem položeno. Ale sedět 5 minut a nebo celý den, když vytrvale chci osvícení je stejně na prd, jako stát frontu v supermarketu kvůli trendy hračkám. Meditaci nemůžeme chtít. Můžeme jí jen být. A proto se podívejme na meditaci nikoliv z hlediska jednoznačné formy, ale z duálního pohledu. Co v ní hledáme? Podle mne v ní v prvé řadě můžeme najít svou přítomnost.</div>
<div style="background-color: white; color: #1d2129; font-family: Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 14px; margin-bottom: 6px; margin-top: 6px;">
A právě proto má každá lidská duše má svůj způsob meditace. Můj způsob meditace nebude vyhovovat vám a váš způsob meditace nebude vyhovovat mně. A je jen obrovská škoda pro nás všechny, že se právě tímto způsobem meditace neprovozuje. Jako meditace 4.0. Meditace, jak ji vnímám já, není jen zastavení mysli. To je v podstatě pitomost. Stačí si přeložit slovo "meditation" z latiny. Protože, proč by pro Boha jakákoliv kultura pojmenovala stav zastavení mysli, názvem přemýšlení?</div>
<div style="background-color: white; color: #1d2129; font-family: Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 14px; margin-bottom: 6px; margin-top: 6px;">
Zbytečné mluvení nebo přemýšlení = meditace, je jedním z mnoha způsobů, jak se vyhýbáme přítomnosti. Ale nemáme v sobě mnohem hlubší minulost, kterou si nepamatujeme a se kterou se neztotožňujeme? Mluvím o nevědomé minulosti, která ovlivňuje náš život prostřednictvím zážitků z dětství nebo dokonce z minulých životů. Náš život je ovlivněn také kulturními vlivy, to jest geografickým místem a historickou dobou, ve které žijeme. To všechno má vliv na to, jak se díváme na svět, jak reagujeme, co si myslíme a jak žijeme. Jak bychom si to všechno mohli uvědomit a jak bychom se toho mohli vzdát? Jak dlouho by to trvalo? A i kdyby to bylo možné, co by nám pak zbylo ? To, čeho se nejvíce bojíme. Zjevená přítomnost. Realita hmoty. Peklo pro všechny abstrahující mysli, které si okamžitě tvoří své vidění světa a realitu stále odmítají.</div>
<div style="background-color: white; color: #1d2129; font-family: Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 14px; margin-bottom: 6px; margin-top: 6px;">
A tak, jak se v meditaci snažíme odpoutat od vjemů vnitřního i vnějšího světa a proniknout paprskem vědomí jako laserem do mezer mezi jednotlivými myšlenkami, do oblasti nicoty, která v sobě obsahuje okamžik věčnosti, pravdu i nepravdu, jednotu všeho se vším neboli podstatu jevu, události, věci, ale i myšlenky samé, ptám pořád na to samé. Cožpak právě toto není odvrácení se od reality? Jenže my i tím, že se pokoušíme odhalit nicotu, tak stále přemýšlíme. A tato nicota existuje pouze díky našemu přemýšlení! Není potom snaha odvrátit se od tzv. světa "Mája", světa iluzí, největším paradoxem všech dob? Když utíkáme dovnitř sebe sama,, kde si sami sebou a svými channelingovými představami stvoříme nicotu namísto, abychom živě odmaskovali všechny děje, které nám naše nedokonalé smysly neumožňují vnímat v jejich celku, v universu? Prostě žít ve vědomí?</div>
<div style="background-color: white; color: #1d2129; font-family: Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 14px; margin-bottom: 6px; margin-top: 6px;">
Stav vašeho vědomí se pozná podle toho, jak reagujete na obtížné životní situace, nikoli podle toho, jak dlouho vydržíte sedět se zavřenýma očima, ani podle toho, jaké máte vize. Mnozí poměrně často meditujeme právě kvůli budoucnosti. Bojíme se totiž své minulosti a tak před ní utíkáme do představ a meditace je pro spousty lidí vhodným kanálem pro tzv. pozitivní vytváření budoucnosti. Jenže budoucnost je obvykle replikou minulosti. Může sice dojít k povrchním změnám, ale skutečná transformace v člověka je velice vzácná, neboť závisí na tom, zda se dokážeme soustředit na přítomný okamžik natolik, abychom se zbavili břemene minulosti. To, co vnímáme jako budoucnost, je součástí současného stavu vašeho vědomí. Je-li mysl zatížena břemenem minulosti, náš život se nezmění. Minulost se v budoucnu jen opakuje, protože nežijeme v přítomném okamžiku.</div>
<div style="background-color: white; color: #1d2129; font-family: Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 14px; margin-bottom: 6px; margin-top: 6px;">
Ještě jsem meditaci nepochopil plně a obávám se, že ji pochopím přesně, až budu jednou odcházet z tohoto světa, protože nebudu zatížen jeho nástroji. Ale zatím jsem pochopil tolik, že se domnívám, že když vnímám odrazy bytí světa kolem (pomocí metody 3AXIS) a zároveň si je dovedu transponovat ve své mysli do kontextové komunikace; to jest dívat se na ně nejen z vnějšku, avšak i zevnitř a hledat v nich symboly, skryté významy nevědomí, tak je činím vědomími a tím se spojuji s vnitřkem všech a všeho natolik, jak jsem jen schopen. Současně se díky tomuto odrazu dozvídám o sobě základní GPS souřadnice, jenž ukotvují mé vnitřní nastavení ve vnějším světě. Vím, kde jsem a na co se nyní zaměřuji. Nacházím díky nim svou vědomou pozorností přítomnost. Protože tu mohu nalézt pouze tehdy, když vím, kde jsem. Zvnějšku i zevnitř. Já jsem já.</div>
<div style="background-color: white; color: #1d2129; font-family: Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 14px; margin-bottom: 6px; margin-top: 6px;">
K tomu nepotřebujete slova. Stačí pohled. Díval jsem se do očí indiánského šamana, s nímž jsem měl kdysi, vést rozhovor. Sedl jsem si tehdy v tee-pee a já tiše seděl, neoslovujíc staršího, čekal jsem na jeho vyzvání. On si zmetek kouřil dýmku míru a nic neříkal. Po chvíli, kdy ze mne opadla nervozita, jsem si všiml, že hovoří. Že už delší chvíli hovoří. Díval se na mne. No nebylo v tom hodnocení, nebylo v tom pohledu nijaké plus mínus, byl v tom jen prostý zájem o to, kdo s ním sdílí jeho přítomnost. Seděli jsme tak tři hodiny. Tři hodiny jsme se dívali jeden druhému do očí. Chvílemi jsme se smáli, chvílemi byly vážní. Byla to úžasný okamžik věčnosti. V tu chvíli sem nevěděl, jak mnoho času uteklo. Měl sem pocit, že to byla chvíle. A světe div se. Od té doby, co jsem byl s ním, jsem se naučil to samé. Když si povídám s klienty či s přáteli, či pracuji s nimi, pak jsem v tom místě, kde jsme. Zajímají mne oni celí, jedineční se vším všudy. A díky tomu ztratí čas svou váhu a běží uvnitř našeho vnitřního pole jinak. Pak se vlomíme do reality a jdeme shánět taxíky. Jak nám to tak rychle uteklo. Tam uvnitř přítomnosti je jediné místo, kde lze uskutečnit jakoukoliv změnu.</div>
<div style="background-color: white; color: #1d2129; font-family: Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 14px; margin-bottom: 6px; margin-top: 6px;">
Naučit se něco skutečně, můžete jen od lidí, kteří už něčeho skutečného dosáhli. Jedna dáma mne zvala do Tibetu, abych ozvláštnil její výpravu s klienty za duchovními místy a mistry. Poděkoval jsem ji a nikam jsem nejel. Protože jsem měl několik let štěstí, jedno z největších v životě, být v přítomnosti člověka, za kterým jezdí mniši až z Tibetu. A to bylo a je pro mne důležitější nežli výlet.</div>
<div style="background-color: white; color: #1d2129; font-family: Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 14px; margin-bottom: 6px; margin-top: 6px;">
Nikdo z těch, kteří něčeho v životě dosáhli, vám nebude dávat zvláštní rady ani návody. Oni jsou jen sami sebou a vy, pokud snesete ten jejich zvláštní pohled, se v něm můžete mnohému naučit. V tichu. To je totiž chvíle, kdy vaše duše sestoupí na jedno místo a vy se můžete učit. Jste-li připraveni. A to poznáte.</div>
<div style="background-color: white; color: #1d2129; font-family: Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 14px; margin-bottom: 6px; margin-top: 6px;">
Někdo může věřit v Boha, ale tato víra není skutečností v jeho životě. On pouze věří v Boha, protože nějaký světec, jogín nebo Mistr řekl, že Bůh je, anebo protože četl o Bohu v duchovních knihách. Jedna velmi milující duše se na mne kdysi láskyplně dívala a snažila se mi cosi sdělit, meditovala a snažila se zklidnit a navázat vnitřní spojení pomocí techniky. Seděla na zemi v krásném interiéru hotelového bazénu a kolem ní tekla voda. Ona měla zavřené oči, ničeho si nevšímala a zcela pohroužená ve svojí techniku přiblížení se k druhému byla pohlcená vlastní představou o tom, jak by to vyhovovalo jí. Já jsem jí v podstatě nezajímal. Neotevřela totiž ani oči. Jen si utvářela představu dle svých mylných zkušeností. Já jsem tuto představu následně zklamal. Ne že bych chtěl, ale proto že to nebyla a nemohl být realita. Bylo to jen její přání, které jsem jen nějakou chvíli odrážel, tak že se jí zdálo (zdání, iluze = májá), že mi rozumí. Neříkám, to pro jakékoliv zlehčování její či té situace. Miluji ji dodnes a budu ji mít rád navždy. Jen si nevšimla, že se na ní jen dívám. S pochopením, s láskou, jaké jsem schopen. Nevnímala je, protože viděla jen svou techniku spojení.</div>
<div style="background-color: white; color: #1d2129; font-family: Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 14px; margin-bottom: 6px; margin-top: 6px;">
Až pochopíme, že největším projevem lásky je pohled do očí toho druhého, bude na světě ráj. Jenže to chce chtít se dívat a vidět všechno, co při pohledu uvidím. A před ničím svým pohledem neuhnout. A tomu já říkám láska.</div>
<div style="background-color: white; color: #1d2129; font-family: Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 14px; margin-bottom: 6px; margin-top: 6px;">
Ten můj poslední pohled mne naučil tomu, že ty oči, kterými se snažím zahlédnout Boha, jsou ty samé, kterými se Bůh chce dívat na svět. A tak jen vím, že nejlepší meditací je být přítomným. Zatím vedu 4.0.</div>
<div style="background-color: white; color: #1d2129; font-family: Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 14px; margin-bottom: 6px; margin-top: 6px;">
<span class="_5mfr _47e3" style="font-family: inherit; line-height: 0; margin: 0px 1px; vertical-align: middle;"><img alt="" class="img" height="16" role="presentation" src="https://www.facebook.com/images/emoji.php/v9/fa1/1/16/a9.png" style="border: 0px; vertical-align: -3px;" width="16" /><span class="_7oe" style="display: inline-block; font-family: inherit; font-size: 0px; width: 0px;">©️</span></span> MZZ</div>
<div style="background-color: white; color: #1d2129; font-family: Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 14px; margin-bottom: 6px; margin-top: 6px;">
PS: ale MINULOST ani BUDOUCNOST NEMŮŽE ŽÍT ve VAŠÍ PŘÍTOMNOSTI. V současnosti průmysl 4.0 přetváří celé hodnotové řetězce a propojení. Pokud to je v průmyslu, nelze to pominout ani v duchovnu. Třebas spojení já - Bůh - já. Já - jsem - já.</div>
</div>
</div>
Unknownnoreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-2020569581907545949.post-45029132442103191692017-06-30T13:10:00.000-07:002017-06-30T13:10:07.288-07:00Žít svůj život<div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on">
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://scontent-vie1-1.xx.fbcdn.net/v/t1.0-9/19260700_1340840276030202_6669893115590061883_n.jpg?oh=84886cbb87f964f5344e519ac962eed8&oe=59D31B74" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="424" data-original-width="425" height="319" src="https://scontent-vie1-1.xx.fbcdn.net/v/t1.0-9/19260700_1340840276030202_6669893115590061883_n.jpg?oh=84886cbb87f964f5344e519ac962eed8&oe=59D31B74" width="320" /></a></div>
<span style="font-family: "arial" , "helvetica" , sans-serif;">Žít svůj vlastní, skutečný život, spočívá v schopnosti přijímat jakoukoliv roli, protože jsem si uvnitř sebe sama jist, že se nezredukuji jen na to, co ve mě vidí ostatní. <br /><br />Sny, působí destruktivně na náš život tehdy odmítáme-li přijmout jejich výsledky. To, že sníme i v bdělém stavu si většina z nás nikdy ani neuvědomí. Jsem vzhůru, co blbneš vole? Zní často odpověď na otázku dotyčnému, zda nyní náhodou nespí? No pokud by tomu tak skutečně bylo, byl by náš život dávno ráj. Veškerá komunikace by byla bezchybná, láska bezpodmínečná a snad jen ty jitrnice a jelítka, by nerostly na stromech. <br /><br />A proto nemáme sny jen analyzovat, ale máme je dožívat v bdělém stavu vědomí sebe sama. Jedině tak se totiž dozvíme, kam nás vedou. Tedy odmítáme-li roli vládce svých snů, nemůžeme se nikdy stát vládci svých činů. A tak se díky reálně prožitým snům (nemyslím reklamní tušé, jakože zájezd na Floridu za džegrem či snad esoterní výcvik na Bali) můžeme stále méně identifikovat s věcmi, emocemi či představami žijícími kolem nás, reagovat na ně podvědomě a tím víc si užívat samotnou existenci. <br /><br />Pokud totiž nechávám svým snům i životu svobodu, to aby se volně rozvíjeli, ale nepropadám se do nich, žiji svůj život v skutečné realitě. Probouzím se do ní. A abychom byly vědomější, měli bychom se naučit rozlišovat mezi subjektivním vnímáním denních událostí a objektivní realitou. Chcete-li pravdou. Pokud se člověk odnaučí tyto dvě rozdílné věci míchat ve své skutečnosti dohromady, získá schopnost pozorovat denní události, aniž by upadl do pokušení soudit a hodnotit.<br /><br />A tak jakmile dosáhneme vědomí, můžeme s realitou volně zacházet. Pokud se však oddáváme pouze naplnění svých nevědomých (podsunutých, odmítaných, miláčkové moji = předem afirmacemi vmanipulovaných) tužeb, pohltí nás to, ztratíme nad realitou kontrolu a i možnost skutečně jednat. <br /><br />Prožít smysluplný život znamená získávat stále větší a větší distanci (odstup) a to s cílem naučit se nereagovat prvoplánovitě na podněty z okolí, ani ze sebe, protože to nás opět strhává do snů, iluzí, spánku...<br /><br />Naše realita je sen, který můžeme postupně zpracovat, abychom přešli od nevědomého snu na pomezí noční můry k moudrému snění znamenající probuzení. Což znamená konec snu. A proto se zmizení celého snového vesmíru a proměně sebe sami tolik úspěšně bráníme. My sami. Spáči.<br /><br />A proto dělám PSYCHOMAGII.</span></div>
Unknownnoreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-2020569581907545949.post-82784156028981386692017-06-25T13:02:00.000-07:002017-06-25T13:02:14.463-07:00PSYCHOMAGIE 💣<div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on">
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://scontent-vie1-1.xx.fbcdn.net/v/l/t1.0-9/19399678_1340879572692939_4039130107251920078_n.jpg?oh=1959a1af99860c2ff14307ba933841cb&oe=5A0FF3D4" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="500" data-original-width="800" height="200" src="https://scontent-vie1-1.xx.fbcdn.net/v/l/t1.0-9/19399678_1340879572692939_4039130107251920078_n.jpg?oh=1959a1af99860c2ff14307ba933841cb&oe=5A0FF3D4" width="320" /></a></div>
<span style="background-color: white; color: #1d2129; font-family: Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 14px;">Jeden žák kdysi přišel za svým mistrem a hrdě hlásil. Složil jsem skvělou báseň popisující rozmanitost světa: "Jeden motýl, utrhnu mu křídla a stane se něj feferonka!". Mistr mlčel a pak mu povídá: "Jedna feferonka, dám jí křídla a stane se z ní motýl!". Žák se jen hluboce uklonil a odešel.</span><br style="background-color: white; color: #1d2129; font-family: Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 14px;" /><br style="background-color: white; color: #1d2129; font-family: Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 14px;" /><span style="background-color: white; color: #1d2129; font-family: Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 14px;">Celý svůj dosavadní život se zamýšlím nad tím, kde je hranice, mezi oním stínovým destruktiv</span><span class="text_exposed_show" style="background-color: white; color: #1d2129; display: inline; font-family: Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 14px;">ním zvířetem, které, když nevědomky z pýchy probudíme, pak nás jednoznačně sežere a mezi vědomým aktem, který nás osvobodí.<br /><br />Není to ani v meditací, ani ve cvičeních, ani v bezpodmínečně lásce, ani ve splývání duší a ani v sexu těl. Vše může vést k určitému posunu. Ten však není trvalý. Nedojde k žádné ZMĚNĚ. Protože, aby tato mohla proběhnout NESMÍ být vedena ZVENČÍ. Což bohužel všechny popsané techniky jsou. Zkolabuje při tom vždy naše schopnost VYJÁDŘENÍ.<br /><br />A hranice je to tuze tenká. A taky nebezpečná. Proč? Inu, protože pro 93% z nás je skoro nemožné myslet bez hodnocení. A když hodnotíme, vždy začínáme tím negativním.<br /><br />Je těžkým úkolem nasměrovat člověka k tomu, aby si sám uvědomil, že skutečně pozitivní změny v životě nemůže nikdy přinést zmar, zloba, agrese a ničení. Rozbíjením se vytváří smrt. A ze smrti nemůže vzejít život.<br /><br />Existují výjimky, ale těch se tato magie bran netýká. Ono, spojit se sám v sobě se silou, jenž je určena k ničení a zabíjení, znamená spojit se s temnotou a s potlačenými věcmi uvnitř nás. I přes svou pozitivní náplň, se nevyhnete kontaktu s těmito silami.<br /><br />A tak nechceme-li, aby nás nevyjádřená destrukce rozežrala jako rakovina a pohltila zevnitř, musí ven. Avšak to znamená určit SMĚR. To proto, aby se neřízená negativní energie, dokázala změnit v pozitivní akt řízeného a proměňujícího vyjádření.<br /><br />A jen akt, skutek, ČIN řízený samotným klientem k tomuto vede. Dokázat pomilovat svou temnotu tak, aby se proměnila ve světlo. Ukotvit svou energii v hmotě.<br /><br />A pokud se někdo domníváte, že je to jako spolknout prášek a zaplatíte si další konzultaci, co to za vás, to co vás trápí, sama bez vás vyřeší, tak radši rovnou zůstaňte sedět u PC či TV. Kdo se nechce ani trochu ptát po fungování reality světa, ať si zůstane uvězněn ve svém malém světě svého monitoru či obrazovky.<br /><br />Mám tedy MOŽNOST svést vás ke hříchu. Mám dost drzosti, tahat smrt vašich bludů za chloupky. A toto mám před očima, celý svůj život.<br /><br />Kdo chce změnit život v jakékoliv oblasti má šanci. Nechci za tento postup, v kterém vám alchymie vašeho života sama ukáže, co máte udělat, vůbec NIC. Jediným platidlem, bude váš vlastnoručně psaný dopis, který bude určen pouze mě, nebude nikdy zveřejněn a bude v něm popis vašeho zážitku.<br /><br />Napsat mi, můžete všichni. Já sám, si však vyberu toho, kdo si zaslouží mou pozornost i čas. Takže si pořádně rozmyslete, co spolu uvedeme do pohybu. A neptejte se. Nic víc, vám nesdělim. A věřte, že timto taky nebudu jen podporovat "spirituální" názory věčně ustrašených lidí, kteří hledají oporu v lacině brakovém splynutí s Bohem či Nirváně, jen aby nemuseli čelit zrůdnostem života, v jeho obyčejné každodennosti. Nepůjde o líbivé zážitkové představení. Ale o vystavení se životu se všemi pochybami, které přináší.<br /><br />A vy do té hry rituálu vložíte svůj život i smrt, šílenství i moudrost. Obětujeme společně to nejcennější, co máte. Vás a vaše představy o sobě samém. Protože každý lotosový květ vyrůstá z bahna. A abych se stal člověkem uvědomil sem si, že je třeba nejprve prozkoumávat usazeniny u kořenů, rozviřovat bahno nečistot a smrti. A až teprve potom se zdravými kořeny, může duše vykvést a vydat se na cestu k jasnému nebi. MZZ</span></div>
Unknownnoreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-2020569581907545949.post-59028616197115346992017-06-08T08:32:00.000-07:002017-06-08T08:32:03.281-07:00Usnout a už se neprobudit 🎯<div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on">
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://4.bp.blogspot.com/-ZyxjpDIZ0Ss/WS2QDjxhh_I/AAAAAAAATb4/bFNs8XaYMZQ42RIXuMW6l9gmFxNvjGdAACLcB/s1600/Schr%25C3%25A1nka01.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="358" data-original-width="975" height="146" src="https://4.bp.blogspot.com/-ZyxjpDIZ0Ss/WS2QDjxhh_I/AAAAAAAATb4/bFNs8XaYMZQ42RIXuMW6l9gmFxNvjGdAACLcB/s400/Schr%25C3%25A1nka01.jpg" width="400" /></a></div>
Chceme-li dospět, budeme postaveni před otázku. Je smrt ukončením našeho života nebo přechodem do jiné formy bytí? Většina z nás a to dost drtivá (93%) se domnívá, že v tom mají jasno. V dnešní době už přeci skoro všichni věří v to, že život po smrti pokračuje přechodem do jiné formy bytí. Jenomže současně také považují svou tělesnou existenci zde za jedinou formu svého bytí. A jeho kvalitu a vůbec smysl života hodnotí podle toho, jak hladký byl jeho průběh. Tedy to, jak se na život náš dívají druzí. Z vnějšku.<br />
<div>
<br />
Když se zeptáte, co si lidé hlavně přejí, řeknou skoro vždy to samé: zdraví a dlouhý život. A pokud budete jako já dostatečně drzí a zeptáte se a jakou tedy mají představu o smrti a umírání, nejčastější odpověďí je, že o tom dosud nepřemýšleli. A pak dodají, že smrt by měla přijít ve vysokém věku, po plně prožitém životě, aniž by cokoliv z těchto frází, dokázali přesněji specifikovat. A pak řeknou jednu typickou odpověď, na níž se opět shodne (93%) mnoho uživatelů života: smrt by měla nastat rychle, tiše, bezbolestně, ideálně ve stavu bezvědomí - třeba ve spánku. Jen si tak usnout a už se nikdy neprobudit.</div>
<div>
<br />
Nevyhnutelnost smrti vyvolává v lidech nejistotu a strach. O to větší, že na této planetě a v tomto, nám známém hmotném vesmíru existuje jen jedna jistota a tou paradoxně není LÁSKA, ale SMRT. Jsme totiž smrtelní a jednoho dne zemřeme. Lásku můžeme mít, co by součást našeho života. Ale nemusíme. Kdežto smrt jednou potkáme všichni, a to bez rozdílů. </div>
<div>
<br />
A ačkoliv si to v žádném případě nahlas nepřiznáme, tak cvičíme, děláme dobré skutky milosrdenství a soucitu a taky hubneme a věříme v Boha, nikoliv proto, že je to správné, ale proto, že si chceme prodloužit život. Jistě můžeme si tak život prodloužit, ale smrti neunikneme. Ale toto, stejně jako lásku může pochopit jedině ten, kdo se staneme člověkem. Když dospějeme. Když pochopíme, kdo vlastně jsme. Já jsem já. </div>
<div>
<br />
Že jsme duchovní bytosti, jenž se dostali do světa hmoty, aby se naučili vyjádřit se a milovat. Jsme stvořeni k obrazu božímu. A Bůh nás miloval. A jednoho dne se díky smrti vrátí naše duše - naše entita, opět navrátí k stvoření a připojí se ke zdroji. Připojí se jako individuálně se vyvíjející se bytost, který tímto okamžikem, posílí vědomí skupinové psyché, které se říká lidstvo. No čím posílí nebo čím z nás kolektivní psyché zešílí, to je na každém z nás zvlášť. Někdy dál v budoucnu prostě splyneme s jednotou. Proto to není možné už za našeho života. A proto zde není možná tzv. ezoteriky vychvalovaná bezpodmínečná láska. neboť pokud by se realizovala ještě za našeho života odejmutím své lidské přirozenosti a vyvanutím do nicoty, pak si totiž zabíjíme Boha v sobě. Neboť až přijde smrt a zeptá se, cos přinesl Bohu, jako dar svého života, pak vaším výsledkem bude NIC? A proto možná vzniká reinkarnace a karma. Jelikož vám Bůh dá další šanci to pochopit. A znovu a znovu.</div>
<div>
<br />
Jenže toto může pochopit pouze ten, kdo dospěl k tomu, že se smrti nemusí skutečně bát, jelikož je pak jen součástí celku, jednoty z níž vzešel. V duši a na člověku se to pozná, že je v něm klid. A nemusíte senijakbát a strachovat, jelikož už víte. A nebojíte se nečekaných událostí a zvratů. Ty nám ostatně život připravuje neustále. Osudové rány všeho druhu jsou stále skladem. Ať je to smrt blízkých, rozchod s partnerem nebo odloučení od rodiny a přátel. Jsou to body obratu na naší cestě. Staré necháváme za sebou a před námi se otevře to nové. </div>
<div>
<br />
Život bez krizí je možný. To, když vytěsníte všechny problémy na druhé lidi a zásadně si odmítnete pokládat otázky a mít pochybnosti o odpovědích. A mnoho z nás se díky tomu soustředí na etiketu. Na vnější zdání toho, co je “dobré” a “správné”. Neklademe životu otázky a tak zůstáváme bez odpovědí. A taky bez odpovědnosti. Nerosteme. Nedorůstáme. Nedospějeme. Nikdy. Protože skutečný růst je podmíněn překonáváním krizí. Ty v nás obnovují a otevírají další duchovní potenciál, o kterém jsme včera ještě neměli ani tušení.</div>
<div>
<br />
A osud, ten, co nám tyto krize připravuje, nám na nich skutečně participuje díky našemu nevědomí. A jeho spojení s ním. Jsou to naše myšlenky, slova a činy. A zůstávají prosté nebo sprosté. Jsme tu, abychom se vyvíjeli. A jediný, kdo se může svému vývoji vzepřít, jsme my sami. Pak taky nemáme důvod žít. Dostali jsme však dar. Narodily jsme se. Do určitého prostředí a národa. Do určité kultury, doby, a místa. Máme svou barvu pleti a taky svůj přístup k pohlaví. Jsme neustále atakování vnějším prostředím. A vlivu společnosti kolem a lidí nejsme s to uniknout. Rodiče, učitelé, sourozenci, děti, přátelé, kolegové, společnost. To vše utváří naší osobnost. Eliminovat jejich působení na nás, můžeme jen v určité míře. Náš postoj k danému prostředí a věci potom určuje, jaké energie a síly necháme na sebe působit a které nikoliv. Sami si aspoň z 50% rozhodujeme o tom, jaké stránky života si budeme přitahovat. A co na závěr přineseme Bohu jako výslužku.</div>
<div>
<br />
A tak základní otázka, kdo jsme a co je zde naším úkolem, nás bude atakovat čím dál častěji. A bude nás tlačit k zodpovězení. K zodpovědnosti. Protože za svůj život neseme zodpovědnost především my sami, nikoliv daňová správa. A můžeme po celý život tuto zodpovědnost úspěšně vytěsňovat či popírat. Ale jednoho dne na ní budeme odpovídat stejně. Bude to těsně před smrtí. A pro někoho těch pár vteřin v přítomnosti bude ráj a pro někoho peklo. </div>
<div>
<br />
Spiritualita znamená, být si vědom sil kolem nás a pouta, které mne táhne více do hloubky k poznávání světa, života a sebe sama. Duchovno se stává další nosnou částí našeho života. Spirituálním se může stát každý z nás. Jelikož se to vždy týká jeho samotného. Jeho vztahu k tomu, co je za tím vším, co jsme až dosud poznali. Čím více se umíme zklidnit od vzruchů vnějšího světa, tím více jsme připraveni navazovat s tímto prvkem našeho já, s naší podstatou kontakt. Někomu to jde lépe v tramvaji, někomu zase v lese. To je jedno kde. To je soukromá věc každého z nás. Chaos vnějších sil a i vnitřní neklid můžeme ztišit jen naším tichem. Nikoliv nadávkami druhým. </div>
<div>
<br />
Spiritualita je jako láska. Ovšem spiritualita je láska, jenž cítíme k sobě. A je to taky o posunutí hranic. Jsme objevováním sebe sama otřeseni a uchváceni současně. Jen na okamžik se odhrne opona a objeví se přítomnost. To je okamžik, který nikdy nezmizí ze srdce. Ukážeme si absolutno. Navzájem. Já i ego. A tak touha po poznání umožňuje natrhnout ten kabát vnějších zdání a představ (ego) v němž jsme oblečeni a odhalit si svou duši (podstatu). Ale tohle stejně jako lásku k druhému, nelze navodit meditací ani sebevětším úsilím osobního rozvoje. Vzniká v nás. Z nás a současně z milosti podstaty bytí, Boha, říkejme tomu, jak je libo. Vzniká jako vše tady a teď spojením. Dvě zcela rozdílné složky mne (anima a animus) dokáží spolu být spojeny. Pak i já umím být spojen s někým jiným, se svou prací, se svým životem. Spiritualita se nedá popsat slovy. Tu jen prožíváme. A jen tehdy, chceme-li ji sami vyvolat. Nedá se koupit nebo přenést naším láskyplným působením na druhé. <br />
Smrt je iluze. Když totiž nepochopíme, kdo jsme, odkud přicházíme a kam směřujeme, pak umíráme zaživa. A žijeme zbytečně. To, že je naše bytí bez hranic, to víme, ale ve vřavě a hektice všedního dne, se všechny tyto naše vzpomínky na jednotu, kdysi propadly do nevědomí. </div>
<div>
<br />
Proti strachu a to i nevědomému strachu ze smrti, totiž vždy stojí jeho největší nepřítel. A tím je důvěra. Protože z čeho můžeme mít strach, když důvěřujeme? Jistě. Všichni nás mohou zklamat. I Bůh nás může zklamat. I partner nás může obelhat a stejně tak můžeme obelhávat my sami sebe. A tak důvěřuji, a jsem si při tom všem ovšem vědom, že zklamání je možné. I přes mou důvěru. To, co dělají druzí s naší důvěrou hovoří o nich. </div>
<div>
<br />
Vždy se můžeme rozhodnout, čím se v životě staneme. Zdali “zacharem” neboli člověkem a nebo jen jeho stínem. Zachar hebrejsky znamená: žít tak, abych vycházejíc ze své atavistické, pudové přirozenosti a při tom dospěl v muže (ženu) tím, že jsi vzpomenu na Boha (podstatu jednoty) sám v sobě. </div>
<div>
<br />
A všem těm splývalům a mývalům našich srdíček, dovolte mi položit na přetřes pro vás jednu otázku. Zkuste si na ní všichni odpovědět sami. když tolik toužíte po dokonalosti a po duchovním spojení a neustále jej projikujete do druhých (viz článek <a href="https://www.facebook.com/notes/witcher-wizard-wanbli/n%C3%A1poj-l%C3%A1sky-%C4%8D-666/1101084963325935/">https://www.facebook.com/notes/witc...</a>) - budete stejně jako chcete splývat se zdrojem, s lidmi s přírodou, s láskou, s partnerem s extází - bude i stejně tak chtít splývat se smrtí? A nebo chcete rovnou tady a teď usnout a už se neprobudit?</div>
<div>
<br />
<img src="https://www.facebook.com/images/emoji.php/v9/f84/1/18/1f60d.png" />😍 MZZ - Wa-jamot libbo be-qirbo </div>
<div>
<br />
hudba: Byron Metcalf - Heart Warriors - <a href="https://youtu.be/5cV5DHaVKv4">https://youtu.be/5cV5DHaVKv4</a></div>
</div>
Unknownnoreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-2020569581907545949.post-61884422307181313082017-06-07T08:12:00.000-07:002017-06-07T08:12:02.190-07:00Vymítání duchů 🀄<div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on">
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://1.bp.blogspot.com/-pDhZKpLu8EQ/WS2KVgru-WI/AAAAAAAATbY/ZYwSQfn4744nQLYGMSktW3leAOx8teoagCLcB/s1600/Schr%25C3%25A1nka01.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="357" data-original-width="978" height="145" src="https://1.bp.blogspot.com/-pDhZKpLu8EQ/WS2KVgru-WI/AAAAAAAATbY/ZYwSQfn4744nQLYGMSktW3leAOx8teoagCLcB/s400/Schr%25C3%25A1nka01.jpg" width="400" /></a></div>
Pokud chceme normálně dospět, to jest stát se emocionálně vyspělými lidmi, musíme se zbavit předurčení (tzv. “priming”), které jsme získali po té, co jsme se narodili. Kdo z nás řekne, že sešel z cesty, kterou měl předurčenou svými rodiči či jinými lidmi a událostmi z dětství? Kolik z nás vidíme své rodiče, bratry, sestry a další lidi, s kterými jsme vyrůstali jako lidské bytosti bez nálepek autorit, kterým se musíme bezpodmínečně podřizovat, jinak nebudeme mít kontakt s vnějším světem? V kolika našich partnerských vztazích jsme si před rozchodem vůbec neuvědomili, že nereagujeme na nic jiného než na naše stará traumata, která vznikla právě v dětství a s realitou nyní nemají pranic společného? Asi ani jednou.<br />
<div>
<br />
Skoro nejhůře je na tom, i když si to nepřiznává, současná generace “milleniálů”, která se v rámci boje za zážitky, které jim v implantovala agresivní reklama v počátku jejich vzrůstu, kdy jako děti čučeli naprosto na všechno v TV, se naprosto ztratila v sdílení sebe sama do zážitků a opačně. Prostě jejich odpor k tomu, co zažily rodiče, zatížil jejich nervovou soustavu, soustavným odmítáním. Nyní se to už mohlo veřejně a taky se k tomu, kdo dětem myje doslova mozky přidala reklama. Ta, která působí podprahově. A zkuste jako potomci vyhladovělých generací. Jistě získala tím odstup od vlastnictví a od hmoty, ale bohužel nezastavila sama sebe natolik, aby se neodklonila i sama od sebe.</div>
<div>
<br />
Jejím největším problémem je skutečnost, že nyní v negaci na jakékoliv vlastnictví sice sdílí všechno kolem, ale neumí sdílet sebe jako celek. Jelikož hon za zážitky ji permanentně udržuje v dětství, rozdělenou na vnitřní dítě a soudce zároveň, a ona si v jejich souboji neuvědomuje, že by mohla dospět. Nechce. Zážitky se jí líbí. A tím pádem se ani nemůže sjednotit sama v sobě, spojit své ego se svou podstatou. Tak, jak by se mohla spojit s kýmkoliv jiným ve vztahu, mimo sebe. Je pyšná sama na sebe, na svůj “duchovní rozvoj”. Ha, ha, ha. To by, ale sebe sama musela MÍT, tedy se vlastnit. Být svým pánem.. A stejně tak by musela mít i svou laskavou lásku k sobě, potažmo k jiným. Nemá nic. Ani v hmotě a ani v duchu. Má jen agresivní pýchu, která ji v současné křeči spíše ukazuje, jak promrhala život aniž by vytvořila cokoliv, co by za sdílení stálo. Jo, ráda totiž používá jiných, jako výtahu za svými zážitky.</div>
<div>
<br />
Abychom se byli schopni uvolnit z těchto traumat a podprahových pout do vztahu a mít v něm i děti, k tomu je se potřebujeme vyvinout. A vyvinout, znamená uvolnit veškeré negativní předurčení, která mohou pocházet právě od našich blízkých či z TV reklamy. Chci tohle a tohle... V Číně těmto vlivům říkávali “vnitřní démoni” nebo “vnitřní duchové”. Jak se jich zbavit? Aby neovládali to, čemu tak legračně říkáváme “svůj” život, i když nás už v podstatě vůbec není?</div>
<div>
<br />
No, nejprve si musíme začít existenci takových to démonů, uvědomovat. Pak existuje několik možností. Tao cesty vody si volí a doporučuje zkusit uvolňovat tuto energii nikoliv silou ohně svých představ, ale jejím rozpouštěním a uvolněním z těla a její přeměnou na jinou kategorii skupenství, a tak ji dát možnost se bud plně integrovat nebo nás opustit. K tomuto však musíte svou pozornost zaměřit na své nitro. Nikoliv si představovat, jako v klasických meditacích. Jen sledovat své tělo. Pro tuto cestu je třeba hodně odvahy. Číňané to nazývali “skokem do dračích úst”. To prostě budete svým traumatem znovu kousnuti. A to je pro většinu velký problém. </div>
<div>
<br />
Problémem je však i to, že když ztišíme sami sebe a odebereme se dovnitř, že se vlastně noříme do vod meditací a zde je uschováno nejedno trauma, i ta o kterých ještě ani nevíme. Malý detail, a skoro nikdo na něj adepty meditací neupozorní. Jeho dopad je citelný. Skokem do dračích úst budete kousnuti. Neboli vyvoláte si onu situaci ( i tu, co jste až dosud nevěděli a nebo, která je na vás navázána jako tzv. sudba rodu z něhož pocházíte). Nebo se energie oné situace, jež vám ublížila, již dávno díky tomu, že jste ji nikdy neprožily, rozrostla natolik, že vám je schopna předvést tak hrůzné divadlo, o němž jste ani nikdy neuvažovali, že se z něj doslova zblázníte. V meditaci totiž většina z nás nedokáže rozlišit, co je meditační zážitek a co je naše představa vybuzena klidem z nitra. Nedokáže, když si většina z nás dobrovolně amputovala své ego, které by toto rozlišit umělo. Ano, další otázka by byla, komu na tom tedy záleží, ale tu zde nyní neřešíme.</div>
<div>
<br />
Jsme kousnuti, proces řešení zranění probíhá. Na stupni energie, jenž funguje takto hluboko naší mysli, není téměř žádný rozdíl mezi událostí, kterou považujeme za reálnou, a vzpomínkami, které nemají už žádný skutečný základ. Nicméně jsou uloženy v našem podvědomí. No a jelikož se učíme pro život se scelit a sjednotit, používáme k tomu oběh energie v těle. Tak se prostě stane, že všechny naše blokace se po jisté době cvičení prostě rozpustí. A tak se naše touha po spiritualitě, stává vlastně překážkou k jejímu dosažení. Lidé používají čchi-kung a meditace stejně, jako by to byly prášky proti depresi. Nikdo například neřeší odpočinek po meditaci a jeho délku. </div>
<div>
<br />
Meditace nás sice může uvolnit, ale jejím nejvyšším posláním, je učinit nás vědomými ve středu svého já. Svého vlastního bytí. Chápete význam slova vlastního? Pokud nevlastníte vy sebe sama, ale vlastní vás otec guru, sekta či matka církev - je to pořád stejné. Vlastní vás a vaše bytí někdo jiný než vy sami. Pak je totiž to vše, co tito lidé dělají, pouhým bezúčelným hledáním prázdnoty, ale nikdy u nich nedojde, že prázdnota není cíl, ale prostředek pochopení jejího poslání jakožto cesty dovnitř Ducha a naše následné uvolnění z něj do naší vlastní “Duše”. Pokud nepřineseme boží velikost jeho dosažením sami do sebe, pokud si nechceme vzpomenout na Boha v sobě, pak na co tady jsme?</div>
<div>
Pokud v sobě nosíte vnitřní démony, tedy představy svých rodičů a generace marketérů o tom, jací máte být, pak žijete pro tyto démony a nikoliv pro svůj život. A pak vše, co stvoříte, od sexuálního vzrušení, přes dítě nebo jakékoliv hodnoty, ať materiální či duchovní, jsou pak tyto všechny kontaminovány projekcí vašich rodičů. A to navždy. Démoni totiž vždy způsobují posedlost či deprese a vy se nemůžete nikdy opravdu dobrat svého plného potenciálu. A vaše emoce tak nepracují pro vás, ale proti vám. Nemůžete se stát přirozenými, když děláte nepřirozené věci, které však dělávala maminka a vy jste to jenom odkoukali. A bezmyšlenkovitě je používáte. Váš svět je z 90% tvořen myšlenkovými představami, které jste přejaly od svých blízkých. Teprve až se jich zbavíte, poznáte, kdo opravdu jste. Teprve pak budete dospělí. Protože, když se něco dotkne našich emocí, nemůžeme na to nereagovat. Emoce jsou totiž díky svým specifickým schopnostem s nejhlubšími rovinami našeho bytí spojeny s námi. Tvoří nás. Tvoří totiž naše příběhy. A ty jsou méně či více děsivé. Pro lidský stav bytí jsou však podstatné. </div>
<div>
<br />
A proto jako první krok cesty k dospělosti, zkuste nejprve tyto démony uvolnit ze svých služeb. A k tomu je třeba vědět toto:</div>
<div>
<ol style="text-align: left;">
<li>Mysl prostřednictvím těla systematicky pohybuje energií v něm obsaženou.</li>
<li>Nalézá shluky energie, jenž se nepohybují a rozebírá je.</li>
<li>Volně plující čchi proměňuje v energii naší Duše nebo ji poskytne svobodu.</li>
</ol>
</div>
<div>
Chcete žít jako člověk? Vymeťte či rozpusťte své démony. Jinak se zadrhnete v koloběhu iluzí mysli. A ještě ke všemu ne, té svojí. A tak si celý svůj život strávíte žvýkáni tlamou draka. A ta jeho tlama bude plná vašich zkušeností. <img src="https://www.facebook.com/images/emoji.php/v9/fce/1/18/1f004.png" />🀄</div>
<div>
<br />
MZZ</div>
<div>
<br />
<a href="https://youtu.be/9LlVwU8mA0I">https://youtu.be/9LlVwU8mA0I</a></div>
</div>
Unknownnoreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-2020569581907545949.post-54349622347711645902017-05-30T08:28:00.000-07:002017-05-30T08:28:42.732-07:00Nápoj lásky č. 666<div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on">
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://3.bp.blogspot.com/-Tg9g7HoBe4Y/WS2Nt4CIT5I/AAAAAAAATbo/B2GdMChcYzMww5PKP5vgmPq7lGtFpnKOgCLcB/s1600/Schr%25C3%25A1nka01.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="359" data-original-width="975" height="146" src="https://3.bp.blogspot.com/-Tg9g7HoBe4Y/WS2Nt4CIT5I/AAAAAAAATbo/B2GdMChcYzMww5PKP5vgmPq7lGtFpnKOgCLcB/s400/Schr%25C3%25A1nka01.jpg" width="400" /></a></div>
Takto vypadá bezpodmínečná láska ve skutečnosti. Pokud by někdo skutečně lásku viděl, vypadala by takto. V předu vychrtlý a starý Don Quichotte a vzadu za ním obstarožní tlouštík Sancho Panza. To je ovšem pro většinu z žen nepřijatelný obraz. Žádný pan “božský”, ale trouba na chromém koni. I proto žijeme nikoliv ve skutečnosti, ale v představách. V romantických představách.<br />
<div>
<br />
V podobenství románu o Tristanovi a Izoldě se tomu místu, kde se to vše odehrává, říká Moroiský les. Představuje naše vnitřní představy. Svět, který se dělí na tam (mýtiny a louky prosvětlené vědomím) a tady (temný les nevědomí). A já - muž, který náhle z lesa vyšel, se rozhlížím po tomto světě a vnímám jej takový, jaký je. Poprvé. Poprvé si uvědomuji, že ten les mizící vzadu za mnou byl odjakživa mou součástí. Součásti, které jsem neznal, nedotkl se jí a ani jí nepoznal přímo. Nýbrž jen zprostředkovaně a to díky ženě. Skrze její tělo, srdce i mysl, jsem dostal možnost být aspoň chvíli, s touto částí sebe sama.</div>
<div>
<br />
Zbavený iluzivního vlivu nápoje lásky a zaklínadel, jsem nyní střízlivý a vnímající. Když se zbavíte romantické projekce, která ve vaší duši budí výše zmíněné představy, získáte sílu, porušit ono zakleté ticho. Získáte sílu k tomu, spatřit sebe i ženu takovou, jaká je. Spatřit jí jako člověka, kterého mohu milovat proto jaký je, a ne v něm vnímat nositelku mé ztracené části duše a mého neprožitého života. Mám možnost vytvořit si vztah k ženě nikoliv jako k nosiči informací, k nimž jsem bez ní neměl přístup, ale jako k individuu, k sobě rovné bytosti. Mám možnost ji poznávat takovou jaká je, v její úplnosti. A s tím i všechna její nadání i schopnosti. </div>
<div>
<br />
To, ale v ženě vyvolává hrůzu a odpor. Najednou není nikdo, kdo by ji potřeboval, Kdo by na ní závisel. Není někdo, kdo by ji potřeboval. A tak většinou přesvědčí sebe samu, že spatřit sebe samu, což by ji po tomto aktu změny čekalo taky, je ta nejděsivější a nejhorší katastrofa, co ji kdy mohla potkat. “Divine” - božské představy jsou pryč a před námi stojí obyčejný člověk. Je zklamaná, protože před ní nestojí pohádkový král, ale lidská bytost, která je vším možným, jenom ne vtělením jejich snů. Už svou pouhou přítomností dává ženě najevo, že něco udělala špatně. Jediná šance pro ní, jak to zastavit, je zbavit se ho. </div>
<div>
<br />
A tak namísto, aby svou duši a srdce vložila do rukou svého muže, utíká nazpět do lesa. Nazpět k svému vysněnému králi, aby mu dala zpět do rukou odpovědnost za prožitek své mužské části duše. Pro mne, který tu nyní stojím sám a opuštěn, je to pocit, který nikomu nepřeji. Smíchaná bolest, strach, opovržení, nechuť být tím obyčejným člověkem, kterým jsem se právě stal. A byl přitom nejposvátnějším kroku svého bytí ihned odmítnut svou vlastním ženou. </div>
<div>
<br />
Tou, která nyní spěchá do tmy nevědomí, jehož se tak bojí, ale v němž je pro ni uschována naděje, že jednoho dne potká onoho vysněného muže, který z ní snadno a rychle udělá celého člověka. A její život bude dokonalost sama. Velice těžko chápe, že s tím mužem může žít, mít k němu blízko aniž by se snažila jej pouze využít k prožívání své neprožité části duše. To však většinou ženy dělají. Ženy poskytují sebe mužům jen jako. A my jim činíme to samé.</div>
<div>
<br /></div>
<div>
Je to paradox. Být hospodyní, být vychovatelkou a služkou nechce žádná žena. Bojují proti tomu, jako proti nepřirozené roli. Proč tedy některá žena neprotestuje, když se stane mužovým projekčním plátnem? Plátnem, na němž si muž pouští kino svých představ o ženě bohyni, kněžce a dárkyni života. To ženám nevadí, že jsou jen zaprášenými prázdnými zrcadly? A že se nestávají lidskými bytostmi, ale pouhými odrazy mužských ideálů či vysněných fantazií? A tak se musí snažit, někdy i hodně, aby vypadaly jako hollywoodská hvězdička, musí se oblékat, líčit, vonět a chovat se tak, aby se všechny staly kolektivním obrazem své vnitřní animy. Prstenu moci, kterým nám vládnou. prstenem a nápojem lásky. A když k tomu ještě použijí sex? Ženství se tak smrsklo jen na “vtělení” mužských představ, nikoliv na to být skutečně samostatnou individualitou, prožívající svůj život.</div>
<div>
A většina žen této roli natolik uvěřila, že odmítá jakoukoliv změnu. Raději bude hrát divadlo, jakémukoliv iluzím propadlému muži než aby dospěla v obyčejnou smrtelnici. Být vzývána a obdivována jako bohyně je celkem přitažlivá role, co říkáte? A jelikož k svému mužství nikdy nedospěla, nedospěla ani k tomu, aby uviděla cenu, tu strašnou cenu, kterou za tuhle iluzi platí! Totiž muž, který pod vlivem “nápoje lásky” (romantizujících představ) vidí v této ženě bohyni, k ní nemá vztah jako k ženě. Nemůže ji ani milovat coby ženu, ale jen jako svou projekci. On vzývá své vlastní božství, které do ní vložil. A ona, iluze jeho boha, nikdy nenalezne svou lidskost. Zdá se vám to jako malá cena? Výměnou za jistoty představ zatratit svou duši? A ztratit schopnost milovat? </div>
<div>
<br />
No a když projekce ustoupí, jedno z které strany, muž i žena, odchází ze vztahu pryč. A taky s tím odejde veškerá úcta, uctívání, obdiv. Vše se jen přenese na někoho jiného. Když jdete ze vztahu, jen do dalšího vztahu, nehledáte nic než někoho, kdo bude vaši projekci nosit namísto toho posledního osla. Většina z nás žije v lese představ. Neexistují mezi námi vztahy jako mezi lidskými bytostmi. Jen plýtváme časem i energiemi svými i druhých na to, udržet vysněné projekce při životě, aby se nakonec tyto ztratily v nadpozemsky intenzivním zážitku. Třeba mu můžete říkat osvícení. To je motiv většiny adrenalinových sportů, sexuálních eskapád, drog a alkoholu v našem životě. Pomáhají nám dosahovat našich projekcí. Soudobého člověka už ani nenapadne, že vztah může vzniknout i mezi dvěma úplně obyčejnými lidmi, smrtelníky, kteří se milují jako dvě nedokonalé bytosti (no a co?) a kteří sami v sobě a navzájem dovolily svým projekcím vyvanout. Vyvanout projekcím.</div>
<div>
o je též “správná” podstata buddhismu. Paradox, že? Vyvanutí představ o iluzích proto, aby mohl žít každý z nás svůj obyčejný lidský život. Dospět k člověku. Co s tímto vzácným učením udělali lidé? Vytvořili z něj systém odhmotnění se od sebe samých, povýšili jednu ze dvou rovnocenných složek sebe sama, ducha či energii na něco vyššího oproti hmotě a začali usilovat o splynutí s tou “správnou” částí. Neboli vyvanou do svých představ a navždy budou uvězněni v světě toho, co si kdy sami vysnili. Jenže projekce jsou jen projekce. napadnete-li je myšlenkou, rozumem či emocemi, oslabují. Pochybnosti je ničí. A proto v nás vzniká slepá víra. V lásku bez podmínek, v cokoliv, co pomůže udržet můj svět iluzí v pořádku. Klidně pro své iluze zahodí a zničí lásku druhých osob. Včetně těch osob (partnerů), kteří by jim příliš silně připomínali, jak moc blízko se dostali k oné hranici mezi iluzí a realitou. Vždycky přijde den, kdy se iluze rozplynou. Moc zaklínadel skončí, nápoje se vypijí a projekce zmizí. Střet s realitou je tak úděsný, že tyto lidi nažene nazpět do sofistikovanějších depresí, mystifikací a odporu vůči všemu, co by představovalo něco jiného než to, co se jim zdá, že je udržuje při životě. </div>
<div>
<br />
A tak jsem na tom nyní já sám. Stojím na prahu lesa, který vzadu pomalu ustupuje a jsem na planině. Otevřel se mi nový svět. Vnímám mnoho zákoutí, možností a síly, kterou už nemohu prožívat skrze ženu. Nemohu a taky nechci udělat z ženy nositele mých neprožitých zkušeností a nerealizovaného já. Vím, že existují věci, které musím udělat sám a musím je udělat pro sebe. Musím si nastavit svůj vnitřní život, musím sloužit hodnotám, které pro mne mají smysl, a musím rozvíjet takové zájmy a entuziasmus, aby pramenily z mé duše. A ne aby byly vedlejším produktem života v páru se ženou. Života pofiderních závazků (desatero), které ani nikdo nechce dodržovat. Bojovat, ó to ano. Bojovat o moc prstenu, co vše váže do jednoty. Iluzorní jednoty. A tak je nyní mezi mnou a jakoukoliv ženou položen meč. Meč mého vědomí, mé individuality, mého skutečného ega, chcete-li. Meč toho vědomí, co chce ženu vnímat v její individuální velikosti a kráse. A lidském rozměru. Uvědomil jsem si, že i ona musí mít svůj vlastní život, své vlastní důvody k bytí. Nemohu celý svůj život promítat své já do jejího bytí tak, že budu žít skrze ní. Žil bych jen jako obal jejího i mého neprožitého já.</div>
<div>
Vystoupit z lesa Morois znamená prožít oba dva póly v sobě. Najednou. Zároveň. Vzít si nazpět svou duši je radostná bolest. Znamená stát se skutečnou individualitou. Duchem, který se právě probudil v hmotě. Takový, a jen takový jedinec může navázat upřímný vztah k jiné lidské bytosti. K jiné duši. A to bude oním testem dospělosti. Testem dospělosti nás všech, je totiž schopnost navázat vztah. A vztah k jiné individualitě, která sice možná ještě sama sebou nevnímána a neviděna, spíše nenáviděna, se může uskutečnit pouze tehdy, jestli budu druhého respektovat jako individualitu. </div>
<div>
To je nejvyšší moment osobního rozvoje nás všech. Moment, který většina z nás raději propásne. Béee. Odmítneme vyjít z Morois a najdeme si sice spletitou, ale cestičku, která nás zavede nazpět. Do světa kouzel a magie vlastních představ. To je onen stav, kdy ve vztahu jeden druhého opouštíme, abychom “našli sami sebe”. Vypočítáme a sčítáme současnému partnerovi vše, co jsme díky “němu” (fuj - ty zlý), jako zosobnění všech těch “idiotů”, kterými jsme museli strpět a nemohli jsme si v životě nic “pořádného” realizovat. Najednou mají pocit, že jim život mizí mezi prsty. Chce se jim najednou začít znovu studovat, budovat novou kariéru, zdokonalovat tělo cvičením a dietami, šukat do bezvědomí, cestovat do míst, kam by se nikdy nevydali a dělat věci, které by nikdy nedělali. Sranda je to, že to mohli klidně i tady a teď s tím partnerem, který byl zrovna po ruce. </div>
<div>
<br />
Skutečný důvod pocitu jejich zmaru bylo to, že byly dost líní a neměli dost sebekázně to uskutečnit. A protože předpokládali, že jejich neprožitý život, za ně žije jejich partner. Předpokládali, že je přivede k úplné dokonalosti, k úplnosti. Když zjistíme, že jsme nespokojení, tím pádem dáváme raději vinu všem ostatním než sobě. Říkáme o nich, že “nám stojí v cestě”. A že nám brání být “sámi sebou”. Paradox, že? Když víme, že k spokojenému životu potřebujeme obojí. Vztah k sobě i vztah k určité osobě. Ten paradox ze všech paradoxů je, že žádný z nás nemůže být zcela samostatný, pokud nežije v plně fungujícím vztahu. </div>
<div>
<br />
Jsme dvě tváře téže skutečnosti. Máme potenciál propojit individualitu a vztah, potenciál pro to, uvolnit onen iluzorní spor o své místo na zemi. Ale proto musíme obětovat - obětovat svou představu. Jsem venku z lesa a vím, že tím, že se vzdám způsobu dosavadního vidění animy i ženy, kterou miluji, tak o ně nepřijdu. Jistě ta žena může klidně odejít, a většinou i odchází, co s chlapem, co dospěl a já nemohu hrát roli matky bohyně, ale v tomto případě neví, co ji čeká. A to sice, že nyní si celou svou tíhu svého nevědomí, se všemi jeho archetypy, zákoutími nevyslyšených přání a záměrů ponese sama. A není to malá tíha. Proto děláme vztahy. Jsme líní si projít svou bolestí, tak do ní cpeme ty druhé. Za sebe. A říkáme tomu láska. Pokud se takovéto lásky vzdáme a to skutečně upřímně; pak to vše, co vlastníme na nesprávné rovině bytí, vrátí se k nám na té rovině života kde se to dá uskutečnit. Existují dvě ženy, které mohu zažít a pokaždé jiným způsobem. Jedna, jenž je odrazem mé duše a ta druhá z masa a kostí.</div>
<div>
<br />
Tvá slibující a podmaňující láska mne už nikdy nezíská nazpět. Nebudu čekat nikdy v houští opodál, jak se co vyvine. Nebudu se skrývat a dělat, že náš vztah neexistuje, nebudu se stávat členem kolotoče lží, intrik a pomluv bojujících nakonec jen o jedno. O mé srdce, které tvým představám, má milá bohyně dávalo život. A stejně jako Frodo házím prsten tvého záměru, ten, co vše svírá a do “jednoty” váže, do ohně hory Orodruina. Na prstenu je nápis: Jeden prsten vládne všem, jeden jim všem káže, jeden všechny přivede, do temnoty sváže.” Když si někdo navlékl Prsten moci, byl částečně „posunut“ z fyzického světa do světa přízraků. A není vlastně současné manželství podobné? Tedy pokud jej uzavřou dva nedospělí jedinci, kteří si svými představami schovanými v prstenech moci, tak zároveň pečetí i svůj osud?</div>
<div>
<br />
A tak tu nyní stojím. Lesů je všude kolem stále dost. Budu tam chodit už jen na dřevo. Se srdcem v dlaních, dotýkat se světa mečem vědomí. A s láskou, která je mým štítem. Říkají mi Don Quichote, a taky povídají, že jsem blázen, když v prosté děvečce Dulcinee vidím ctnostnou a šlechetnou pannu. No, ale já vím svoje...na dřevo přeci nechodím s mečem. Na to si beru do lesa vašich představ svou sekyru a občas i motorovou pilu. </div>
<div>
<br />
MZZ</div>
<div>
<br />
INTO THE WEST - <a href="https://l.facebook.com/l.php?u=https%3A%2F%2Fyoutu.be%2FshdiTRxTJb4&h=ATOAMB6R-vxAaRCQ8WDh6bPcrDiO58QjfDMkVISIIeqd-KhBcGpXsjuxU5Uoh7oSYJrMiRi8hkxIVJBDOjskclYthCnDNdVsSTyCIF8lRj1qRB9DE1JvS3V6mYl3iaYKsX9x6ZnsrA&s=1">https://youtu.be/shdiTRxTJb4</a></div>
</div>
Unknownnoreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-2020569581907545949.post-83523629296109534172017-05-30T08:02:00.002-07:002017-05-30T08:02:03.320-07:00Nejtěžší a nejméně uznávaná cesta<div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on">
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://2.bp.blogspot.com/-pl1_CdK9qGo/WS2IGUlvZYI/AAAAAAAATbM/ahyeZWKhdkQRBcsjfSzawF40gPwXta2lACLcB/s1600/Schr%25C3%25A1nka01.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="359" data-original-width="973" height="147" src="https://2.bp.blogspot.com/-pl1_CdK9qGo/WS2IGUlvZYI/AAAAAAAATbM/ahyeZWKhdkQRBcsjfSzawF40gPwXta2lACLcB/s400/Schr%25C3%25A1nka01.jpg" width="400" /></a></div>
To, co je skutečně důležité na cestě života, je zahlazovat překážky a ne šplhat na vrchol. Každá práce má dvě základní složky. Materiální a duchovní. A pouze jsou-li tyto v souladu platí to staré dobré rčení.: “chceš-li pohnout světem, pohni sám sebou.”<br />
<div>
<br />
V posledních desetiletích zažívají orientální systémy cvičení neobvyklý rozvoj. Paradoxně. Čím více jim ubývá duchovní podstaty, tím více se šíří tady u nás. Materialisticky založený a vychovaný člověk západního světa se jen velmi těžko či zda vůbec, srovná s hloubkami poznání ke kterým pronikali mistři Východu. Reklamní ruch naší technicky zdatné civilizace, její helénsko -románská kultura, vychovávající po generace milióny lidí v pýše o nadřazenosti nad zbytkem světa - to vše vždy bránilo k pochopení své vlastní moudrosti natož pak moudrosti cizí. </div>
<div>
<br />
Nemluvě o tom, že každá škola, filozofie či systém cvičení, který kdy opustil zem svého vzniku a dospěl do oblastí s odlišnou tradicí hodnot, jinými klimatickými a stravovacími podmínkami, může být přijat jen se změnami. Pouze s určitým přizpůsobením. To však bohužel vede ke ztrátě ryzosti, prostě k určitému rozmělnění. Ani tím, že vyrazíte do místa původu nic nezískáte. Krom razítka v pasu nemáte ani původ, ani tradici a ani dlouholetý život v tělesný či duchovní komunitě. Hinduismus byl pro Indy. Taoismus zase pro Číňany. každý duchovní proud byl určen především úrovni zralosti obyvatel, té které části světa a dané doby. Pro ně měl tehdy onen směr svůj význam. To, že existují i v dnešních dobách svědčí o tom, že obsahovali a obsahují i univerzálnější pravdy.</div>
<div>
<br />
Problém je však v tom, že skoro nikdo a nikomu nedochází celkem jednoduchá rovnice. A totiž, že tyto směry byly před staletími či tisíciletími reakcí na úpadek lidstva jako celku. Pokud by totiž bylo vše v pořádku, to znamená v přirozeném stavu, pak by nebylo důvodu něco vylepšovat. Nebylo by důvodu cestovat osobním rozvojem k dokonalosti. Dokonalost je totiž v přírodě normální a přirozená záležitost. </div>
<div>
<br />
A tak všechny ty hlubinné proudy, cvičení a teosofie usilující o dokonalost člověka, lidstva a jejich vztahu k okolnímu světu jsou v podstatě pasé. Podobně jako v přírodě probíhal jejich vývoj od zrodu, mladosti, zralosti až k svému zániku. K zániku dospělo vše, co dosáhlo svého vrcholu. To protože, jakmile stanete na vrcholu, už není kam jít. Nebo tedy je, samozřejmě je, zase zpátky do údolí. A tak se paradoxně šplhání do duchovních výšin lidstva stává jejich nejkratší cestou do pekel. Cílem bylo dosažení dokonalosti, která se však pomyslně posunula během času zase o kousek dále. A tak se stal cíl již jen abstraktním pojmem - <a href="https://www.facebook.com/notes/witcher-wizard-wanbli/abs-tractus-sta%C5%BEen%C3%BD-z-k%C5%AF%C5%BEe/1078828195551612/">https://www.facebook.com/notes/witc...</a>. Skutečný život do něhož se ono vědění a poznání mělo posunout, byl totiž už dávno někde jinde. Skutečný život je především skryt v jeho pohybu. V prožívání skutečné přítomnosti, nikoliv život ve vzpomínkách nebo v spřádání představ budoucího bez práce tady a teď.</div>
<div>
<br />
Úpadek a rozklad některých význačných duchovních proudů není zaviněn jejich nesprávností, ale tím, že lidé, kteří tyto systémy přenášeli a předávali, co by živé nosiče, jim nakonec sami přestali rozumět. Zkuste se dneska zeptat Číňana na feng-shui a nebo Inda na vastu. Většinou na vás budou zírat a pak mávnou rukou a řeknou samozřejmě s úsměvem, to jo, to dělali dříve. A prd. Učinili z nich přenosem bez ducha svého srdce jen strnulé formy. A to, co je dnes známo a předkládáno z orientálních systémů je spíše odstrašujícím příkladem. Velké množství sekt, škol a hnutí je toho samo dokladem. Pokud je totiž něco vnitřně jednotné, nemá potřebu se to vydělovat z celku. Vydělení z celku provedl většinou učitel či guru přesvědčený o své pravdě. O své cestě. A právě v tu chvíli už ona cesta skončila. Toto se nevyhnulo ani józe či bojovým uměním. A tyhle řádky nemají za cíl nic zpochybnit. Jen nasměřovat pozornost na to, co je skryto za naukou.</div>
<div>
<br />
Velmi dobře to popsal Paul Brunton, když sepsal spis “Nauka skrytá za jogou”, kde jako jeden z mála uváděl, jak je velmi obtížné pochopit vzájemné souvislosti něčeho, co je nota bene z 90% ukryto pod povrchem obecného zájmu. Je to samé, jako by jste se zabývali léčebnými účinky rostlin, hlavně květů a listů a jaksi zapomněli na to, že rostlina má krom nadzemní části, i kořenový systém. Samotný pohled na vrchol cesty, jehož celek je z 90% skryt okolní krajinou, nemůže poskytnout objektivní obraz jeho velikosti a kvality. K tomu je zapotřebí hlubšího zájmu a trpělivosti. Protože každý dostane jen tolik, kolik sám dá. </div>
<div>
<br />
Ale nás učily nedávat nic. Nadávat ano, ale nedávat. Naučili nás mít. Vlastnit. V praxi to znamená naprosto obrátit svůj vnitřní postoj proti své evropské výchově a přirozenosti. Jít totiž za energií dovnitř a ne ven, to znamená objevovat svou pravou podstatu. Takže ano, dojdeme na vrchol, ale jen proto, abychom se dobře podívali, jaká, že to cesta nás ještě čeká. Směrem dolů. Do hmoty. Od abstrakce, od úlétlosti deformované mysli, do každičké buňky našeho těla. Dostat tu informaci, kterou jsme zde získali dolů do hmoty. Ono totiž, pokud chceme vodit energii po páteři odzdola nahoru, nesmíme jen sedět na zadku na kopci a kochat se pohledem. To už bylo. To, aby to fungovalo, to pak musíme sami sejít dolů. Protože to, o co opravdu jde, jde to, aby každý náš pohyb vycházel z naší přirozenosti. Jinak si všichni tím, co děláme, jenom sami lžeme. A ještě k tomu navzájem. </div>
<div>
<br />
MZZ</div>
<div>
<br />
PS: jakékoliv násilí, lámání těla a jeho napětí je nebezpečné a nesmyslné. Každý pohyb, ať je jako dech spícího dítěte. Přirozený. </div>
</div>
Unknownnoreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-2020569581907545949.post-62889386853957995082017-05-20T05:28:00.000-07:002017-05-20T05:33:42.683-07:00Překladový slovník duchovního naivismu<div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on">
<table cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="float: left; margin-right: 1em; text-align: left;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://1.bp.blogspot.com/-IZuV5M22594/WSA0JPrUmAI/AAAAAAAATQE/GJoIxB83yMQsC5-EL2t56EVSpVxjADctwCLcB/s1600/481_1cae_shadow.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; margin-bottom: 1em; margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="271" src="https://1.bp.blogspot.com/-IZuV5M22594/WSA0JPrUmAI/AAAAAAAATQE/GJoIxB83yMQsC5-EL2t56EVSpVxjADctwCLcB/s400/481_1cae_shadow.jpg" width="400" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;"><a href="http://ilightbox.net/assets/img/photos/caesarlima/481_1cae_shadow.jpg" target="_blank">zdroj</a></td></tr>
</tbody></table>
Většina z nás věří v cokoliv - jenom ne v sebe a dobro svého srdce. Chci poukázat na pár pochybností a naší vlastní naivity ve víře a ne se snad smát někomu, že v něco věří. Víra je filozoficko-společenský pojem, který nemusí být (a často nebývá) spjat s žádným náboženstvím. Víra v užším smyslu, v kontextu náboženské praxe, kde můžeme věřit např. v posmrtný život, reinkarnaci, Matrix nebo cokoliv, co považujeme za správné (na základě výchovy, vzdělání nebo našeho osobního přesvědčení).<br />
<div>
<br />
Podstatné je, že víra je v rámci definice absolutně otevřená, což znamená, že víru i všechna její pravidla si stanovujeme sami, byť podvědomě ovlivněni externími vlivy (nejčastěji výchovou), a nejsou nám nikdy a nijak stanovována zvenčí. Pokud ano, nejedná se o víru, ale o náboženství.<br />
<br />
Náboženství je teologický termín. Každé náboženství je už konkrétním souhrnem (často obrovského množství) chování, zvyků, symbolů, rituálů a postav, jež jsou jeho paradigmatickou (světonázorovou) součástí. Náboženství už nejsou absolutně, ale pouze relativně otevřené; každý se může nazývat věřícím v daném pro něj posvátném příběhu, ale musí už respektovat prvky daného příběhu a používat jeho symboliku, i když zde platí pravidla, které si on sám nestanovil. </div>
<div>
<br />
Náboženské instituce jsou vždy organizované a myšlenkově jsou absolutně uzavřené (dle konkrétní instituce), protože už přímo určují, jak se musí člověk chovat, aby mohl být členem oné církve, sekty, skupiny, a zároveň řeší potenciální trest za porušení těchto vzorců. </div>
<div>
<br />
Každá náboženská instituce je vždycky vázaná na nějaké náboženství a každé náboženství na nějakou víru, ale víra nemusí být vázaná na náboženství a náboženství nemusí být vázané na instituci. <br />
<br />
A teď se asi ptáte, no jo, ale proč to tu tolik zdůrazňujete? </div>
<div>
<br />
Inu protože většina z nás je líná. Jsme líní hledat a nacházet náš vlastní osobní vztah k Bohu. Natož pak Boha. Většina z nás přijímáme informace z okolí pasivně. Neptáme se po jejich obsahu, nepochybujeme o nich. Proč taky? Když jejich příběhy vyprávěli velcí mudrci a stanovují je tzv. posvátné knihy. Dojít k osvícení, s co nejmenším úsilím. Ono se paradoxně říká, že osvícení není o úsilí, ale to úplně do slova neplatí. Stejně jako lze najít některé posvátné věty, které možná nazírány jinou optikou, dostanou najednou jiný smysl. Pokud existuje více způsobů, jak dosáhnout cíle, lidé budou nakonec tíhnout k nejméně náročnému postupu. Lidé nemají přirozenou tendenci hledat a ověřovat zdroje jednotlivých zpráv či informacích, protože je to náročné jak duševně, tak časově.... pak je ovšem jejich vztah k čemukoliv jen povrchní. </div>
<div>
<br />
Zkusme vzít přes drobnohled některé teze obecně nijak nenarušující vesmírnou kauzalitu. Jsou dokonalé. Vyslovované dokonanými lidmi. Proč do nich tedy vrtat? Když snadnější než ptát se je pouze bezmyšlenkovitě přijímat, to, co nám někdo naservíruje, než to, co si sami uvaříme.<br />
TEZE 1 = Je třeba si vždy uvědomit, že zlo a jeho přítomnost jsou jen dočasné, zatímco dobro je věčné. - POKUD DĚLÍME VĚCI NA TY DOBRÉ A ZLÉ. PAK JE SOUDÍME, VŽDY JEN PODLE SEBE A SVÉHO VÝKLADU SVĚTA. TÍMTO SOUZENÍM POSILUJEME ONO “FALEŠNÉ” JÁ, PRÁVĚ O TOLIK SÍLY, KOLIK JSME SE ROZHODLI VYNALOŽIT NA TO SE HO ZBAVIT. POKUD NEBUDEME BRÁT DOBRO I ZLO JAKOŽTO PŘIROZENOU SOUČÁST SVĚTA, BUDE SVĚT NAVŽDY ROZDĚLENÝ. </div>
<div>
<br />
TEZE 2 = Zlo bude tak dlouho ve světě, dokud zde bude vládnout ego. - OZNAČÍME-LI VINÍKA, PAK SOUDÍME. EGO NÁM DAL BŮH A MĚL K TOMU DŮVOD. PAK TEDY TÍM, ŽE ODMÍTÁME ČÁST SEBE, ODMÍTÁME I BOHA. ROZDĚLUJEME, ZATÍMCO ON VYŠEL Z JEDNOTY, ABY NÁS DOVEDL KE SPOJENÍ. POSILUJEME TÍM EGO NĚKOHO JINÉHO, NĚKOHO, KDO BY SE BOHEM RÁD STAL MÍSTO NĚJ. TÉTO ENTITĚ SE ŘÍKÁVÁ EGREGOR. UKRÁVÝ SE V ASTRÁLNÍM SVĚTĚ A ZASAHUJE DO NAŠICH ŽIVOTŮ SKRZE NAŠE ROZDĚLENÉ A NESJEDNOCENÉ NEVĚDOMÍ. A PROTOŽE JE TO NEVĚDOMÍ, NEVNÍMÁME JEHO PŮSOBENÍ.</div>
<div>
<br />
TEZE 3 = To současně znamená, že jen realizace pravdy a vyciťování jednoty lidstva může zlo zcela odstranit. - NEJDE ODSTRANIT NĚCO, CO TVOŘÍ PROTIVÁHU. TO BY SE ŽIVOT NIKDY NEMOHL VYVÍJET DÁL. ZŮSTAL BY UZAVŘEN V JEDNÉ OSE A ROVINĚ BYTÍ. V JEDNÉ ROVINĚ, NAKLONĚN NA JEDNU STRANU. NEBYL BY VYVÁŽENÝ. A UŽ VŮBEC NE JEDNOTNÝ. A KOMU VYHOVUJE VÍC PŘESUNOUT SVÉ SÍLY DO DOBRA A PÁCHAT DOBRO NEŽLI ZLU? REALIZACE A VYCIŤOVÁNÍ = KONEJ SE ZAPOJENÍM EMOCÍ A NEMYSLI U TOHO. NENÍ ZROVNA TOHLE INSPIRACE K TOMU, JAK ZALOŽIT SEKTU, KTERÁ SE RADĚJI NA NIC NEPTÁ?</div>
<div>
<br />
TEZE 4 = Devadesát devět procent chyb a tím i nesnází a překážek na duchovní cestě je v tobě příteli. Zkoumej neúprosně svůj život a nehledej alibi pro své chyby a poklesky! To, co tě zdržuje od duchovního pokroku, je hlavně ego. Své potíže vždy vystopuj zpět až ke svým vlastním slabostem. Jistěže existují i příčiny mimo tebe (bude o nich řeč později), ale i tak je to jen jediné procento ze sta. Ale i v tom případě skutečnou odpovědnost nese tvé ego. Nikdy je neospravedlňuj. - OBJEV STOLETÍ. JISTĚŽE, TO HLAVNÍ, CO NÁS ZDRŽUJE OD POKROKU DUŠE - TOHO, CO JE UVNITŘ, JE NAŠE VNĚJŠÍ OBRANNÉ POSTAVENÍ NEBOLI EGO. ALE NAPADLO VÁS, NĚKDY SE PTÁT PO TOM, PROČ TOMU, TAK JE? HRAJEME SI NA BOHA? NE! NEVĚŘÍME MU! JINAK BYSME TOHLE NEMOHLI VYPUSTIT ANI Z ÚST NATOŽ PAK JAKO MYŠLENKU REALIZOVAT. PROČ? PROTOŽE POKUD NÁS BŮH ZNÁ VŠECHNY MNOHEM LÍP NEŽLI MY SAMI, PAK POSTAVIL EGO NEJEN NA NAŠÍ OCHRANU PŘED VNĚJŠÍM SVĚTEM, ALE MOŽNÁ I ZCELA OPAČNĚ.</div>
<div>
<br />
TEZE 5 = Vždy se nech vést vyššími ideály. Žiješ-li jen v intelektu a citech, žiješ špatně. - ZVEDNOUT PAPÍR ODHOZENÝ V LESE NENÍ PROBLÉM. PROBLÉM JE UHNOUT ZE SVÉ VYŠLAPANÉ CESTY A DOJÍT K TOMU PAPÍRU A ODNÉST HO TAM, KAM PATŘÍ. PS: KDO ROZHODUJE O TOM, CO JE VYŠŠÍ A CO JE NIŽŠÍ IDEÁL? JINÝMI SLOVY, JÁ TI SDĚLÍM, V CO MÁŠ VĚŘIT. ANEB PŘÍPRAVA NA ABSTRAKTNÍ ILUZE, KTERÉ POVEDOU TVÉ ČINY. VŠICHNI VÍME, CO JE SPRÁVNÉ A CO NE. OTÁZKA JE ZDA-LI SE PODLE TOHO CHOVÁME A JEDNÁME ČI NIKOLIV. TENTO BOD POUKAZUJE NA TO, ZAPOJIT SE DO TVORBY ŽIVOTA KOLEM. ALE VÍME PODLE JAKÝCH A KÝM VYMYŠLENÝCH IDEÁLŮ?</div>
<div>
<br />
TEZE 6 = Překroč strach, podezírání, závist, nenávist a lakotu. Zejména však překroč pýchu, že jako pokročilý žák jógy jsi víc než jiní. Všechno toto vyrůstá z tvého jáství. Znič je klidem átmana. Znič hlavně svou vlastní samolibost. - ZNIČIT SEBE SAMA JE PROGRAM KOHO? JISTĚ, ŽE JSOU VĚCI, NA KTERÉ NEJSME NIKDO Z NÁS PYŠNÍ. ALE NENÍ PAK TOTO, TO NEUSTÁLÉ SEBEMRSKAČSTVÍ, PRAVÝM OPAKEM? PONIŽUJÍCÍ LIDSKOU BYTOST, ZBAVUJÍCÍ JI SEBEVĚDOMÍ, VEŠKERÉHO SEBEVĚDOMÍ, PROTOŽE I TO ŠPATNÉ, JE PŘECI VĚDOMÍM SEBE SAMA. COŽPAK POTOM NEPŘEDÁVÁME TÍM DRUHÝM POKYNEM: “ZNIČ JE KLIDEM”, SPÍŠE NENÁVIST NEŽ LÁSKU?</div>
<div>
<br />
TEZE 7 = Vyzkoumej, které tendence tě vedou k negativním myšlenkám a činům. Nikdy nedovol egu, aby získávalo víc, než dává. Nedovol mu rozptylovat se osobními záležitostmi víc, než je nezbytně nutné. Zjisti, jak dalece tě rozptylují smyslová potěšení. Víc než ve svém egu hledej oporu v božském klidu jáství. Dojdeš-li až do stavu mimo myšlení a cítění, udrž se v něm! Tento stav je tvojí záchranou a milostí. Tvoje osobní názory jsou proti němu jako zrnko písku proti Mount Everestu. - OPĚT STEJNÁ PÍSEŇ. ODEJDI ZE SVÉHO TĚLA A UKOTVI SE V ABSTRAKTNÍ REALITĚ, KTEROU SI ANI NEPŘEDSTAVÍŠ. VĚŘ MI JÁ VÍM, KAM TY JDEŠ. SKORO BUDOVATELSKÉ HESLO KONSOMOLU. MIMO MYŠLENÍ A MIMO CIT, JAKÝKOLIV POCIT. NEJSI NIC, NEMÁŠ EGO, NEMÁŠ CITY, JSI NIC. PAK NEJSI OVŠEM LIDSKÁ BYTOST. CELÉ JE TO O SOUBOJI O TĚLO. PROTOŽE JENOM V NĚM, SE MŮŽE JAKÁKOLIV CIZÍ ENTITA REALIZOVAT V TOMTO SVĚTĚ. JINAK NEŽ SKRZE NÁS, SEM NEMŮŽE PRONIKNOUT. PROTO, JE O NÁS TAKOVÍ ZÁJEM. STARÉ KULTURY MLUVILY O POSEDLOSTECH ČI POSEDNUTÍ DANÉ OSOBY DÉMONY.</div>
<div>
<br />
TEZE 8 = Zejména buď opatrný na přechod do vyššího stavu vědomí. Buď ubezpečen, že každý předchozí stav, tj. nižší, tě bude držet v kleštích. Vyšší psychické zkušenosti ti mohou dát pocit sebepovyšování, zdánlivé svatosti a moudrosti, ale to všechno jsou zkoušky pro tvé ego. Právě v tomto místě své cesty musíš vyvinou nejvyšší ostražitost. Ješitnost, ctižádost a domýšlivost, chvála od jiných, byť dobře myšlená, budou tvé ego povzbuzovat. Dosud latentní negativní sklony ega neúměrně vzrostou a... pád je neodvratný. A padnout můžeš na velmi dlouhou dobu a možná hlouběji, než jsi byl kdy předtím. - JAK NĚKDO MŮŽE JÍT DO VYŠŠÍHO STAVU S EGEM? KDYŽ VE VŠECH PŘEDCHOZÍCH PŘÍSPĚVCÍCH SE O NĚM MLUVÍ S DESPEKTEM A OPOVRŽENÍM. MÍRA OPOVRŽENÍ EGEM, JE STEJNĚ SILNÁ, NAKOLIK OPOVRHUJEME SAMI SEBOU. VYŠŠÍ VĚDOMÍ SE STAVÍ SOUČASNOU KONJUNKCÍ DVOU PROTIKLADNÝCH SIL DVOU OSOB, JDE O TZV. HIEROS GAMOS. </div>
<div>
<br />
Vzpomínky na staré špatné sklony nesmaže v záblesku první vstup do nebe, naopak - v kritické době vystoupí na povrch a hravě tě přemohou dřív, než si to uvědomíš. Zde bude hrát hlavní slovo úskočnost a mimořádná smyslnost, někdy i povahová tvrdost a hrubost. Jsi přece náhle "velký", proč bys měl být i milosrdný k ubožákům, kteří se nedostali tam, kam ty? Ego je zrádné a lstivé, začne-li tě znovu ovládat, je království nebeské na opačném konci. Tvoje předsudky i omluvy ega jsou vrozené, a proto vytrvalé. Království nebeského jsi se sotva dotkl, a třebaže ti pomáhá, pomáhá ti v tichu, nenápadně. Musíš k němu zcela přiklonit, máš-li s jeho pomocí vyjít z léčky ega. Učiň tak ihned! Nikdy to neodkládej. Věž, že duchovní pýcha je nejzatvrzelejší vlastností i vyspělého jogína. Aniž bys co zpozoroval, bude tvá cesta zatarasena nejen vnitřními, ale i zevními okolnostmi, lidmi a hlavně událostmi. Pokušení všeho druhu - káminikáňčana (ženy a zlato) - se budou kolem tebe jen hemžit. Tak můžeš svůj duchovní pokrok buď vůbec zakopat, nebo oddálit o mnoho dlouhých let. - NIKDO TEDY NEPOČÍTÁ S TÍM, ŽE BY I ŽENY MOHLI DOSAHOVAT STAVŮ VYŠŠÍHO VĚDOMÍ? PROČ BY NÁM DUCHOVNÍ VEDENÍ POMÁHALO PŘEKONAT SEBE SAMA? KDYŽ BY NÁS NEBE, CO BY LIDI STAVĚLO, POSTAVILO BY NÁS PŘECE TAK, ABY JIŽ NEMUSELA BÝT PROVEDENA ŽÁDNÁ ÚPRAVA NEBO UPGRADE. PROČ? PROTOŽE BY TO JINAK BYLA ZBYTEČNÁ PRÁCE. PŘÍRODA ČI UNIVERSUM NEVYKLÁDAJÍ SVOU ENERGII NEÚČELNĚ. TO DĚLÁ POUZE ČLOVĚK. </div>
<div>
<br />
TEZE 9 = Do zvlášť nebezpečných fází cesty se dostáváš, je-li tvým úmyslem pomáhat lidem. Pak musíš přímo počítat s opozicemi zla. V tom případě odlož ihned všechny nároky na odměnu či lásku tohoto světa a počítej se všemi druhy svůdných i jiných pokušení. Jsou nevyhnutelná. Jen si pamatuj, že jsou vždy dočasná. I když budou nejvíc pracovat ve tvé mysli, přemůžeš je jen obrácením se k Já, k božskému, nejvýš milosrdnému jáství. Buď bdělý a přísahej sám sobě, že jim nikdy nepodlehneš. Podaří-li se ti to bez klopýtnutí, jsi jedním z milionů. - DĚLEJ DOBRÉ VĚCI ZA KAŽDOU CENU! POHNUTKA K FANATISMU NEJVYŠŠÍHO ZRNA. VYDĚLENÍ SE Z KOLEKTIVU A POSÍLENÍ EGA MYŠLENKOU NA SVOU VÝJIMEČNOST, NA TU, O KTERÉ SE NEMLUVÍ, KTERÉ SI JE JEDINEC VĚDOM. A KDO Z NÁS BY NECHTĚL BÝT VÝJIMEČNÝ. ZVLÁŠTĚ, KDYŽ HO TO NESTOJÍ VŮBEC NIC. </div>
<div>
<br />
TEZE 10 = Střež se zejména pokrytců. - JAK? UŽ NEPLATÍ, ŽE ŠANCI MÁ DOSTAT KAŽDÝ? UŽ NEPLATÍ, ŽE DUŠE JE JEDNA SPOLEČNÁ A ŽE NAŠE LÁSKA JE SPOLEČNÁ? COŽPAK MY JSME TI, KDO MAJÍ ROZHODOVAT O TOM, KDO JE A KDO NENÍ POKRYTEC? O TOM ROZHODUJE KAŽDÝ SVÝMI ČINY. PAK SI STAČÍ PAMATOVAT TO, CO JEDEN DEN ČLOVĚK ŘÍKÁ A CO DRUHÝ DEN DĚLÁ. </div>
<div>
<br />
TEZE 11 = Mnoho lidí má zájem o duchovní pravdy, ale ještě víc je těch, kteří se zajímají o psychické síly, zvrácenosti, čarodějnictví a zvláštní formy sexu. Střež se jich, společenství s nimi způsobuje pokřivení charakteru. Zejména se střež užívání drog, budou tě k tomu svádět. Drogy, to jsou vrazi pravé duchovnosti. - A ASI PROTO VĚTŠINA SEKT PO URČITÉ DOBĚ, KDY DOJDOU PSYCHICKÉ SÍLY KOLEKTIVNÍHO POBLOUZNĚNÍ ZAČNE HLEDAT INSPIRACI V PŘÍRODĚ, TEDY NE V DROGÁCH, ALE PŘÍRODNÍCH STIMULANTECH SE TOMU DNESKA ŘÍKÁ. VŽDYŤ, JAK BY TI MOHLA UBLÍŽIT TRÁVA? A TANTRA NENÍ ZVLÁŠTNÍ DRUH SEXU? NEVYDĚLUJE NĚKTERÉ PRAKTIKY ZA ÚČELEM OVLÁDNUTÍ, TEDY MANIPULACE S LIDSKOU ENERGIÍ? TVOŘÍ A OBJEVUJE SKUTEČNĚ PŘIROZENÝ POTENCIÁL NEBO BUDÍ LIDSKOU ENERGII ZA KAŽDOU CENU ANIŽ BY VLASTNĚ LIDEM DALA NÁVOD K POUŽITÍ?</div>
<div>
<br />
TEZE 12 = Duchovní pokrok není a ještě asi dlouho nebude masový. Jenom jedinci rychle pokračují. Vyhledávej je a drž se jejich příkladů a rad. Vzdaluj se těch, kteří rozdmychávají nenávist, lhostejno ke komu. I těch, kteří žijí bez zábran. Pozor! Dobro i zlo jsou v lidech smíchány. Obojí existuje dokonce i v těch pokročilejších. Jen ti, kteří již zcela dosáhli pravdy, jsou ze zla vyňati. Prarabdhakarma působí však i u nich až do konce. - CHCEME-LI SPOJOVAT NEPOSUZUJME DRUHÉ ZA TO, JAKÝ DĚLAJÍ DUCHOVNÍ POKROK. PROTOŽE TO JE PRÁVĚ POUZE OSOBNÍ VĚC TĚCH NĚKOLIKA LIDÍ, KTEŘÍ NÁS DRUHÉ, SVÝMI ČINY INSPIRUJÍ. NAPLŇUJÍ EMOCEMI, KTERÉ NÁM UKAZUJÍ A DÁVAJÍ NADĚJI K NAŠÍ VLASTNÍ CESTĚ. A KTEŘÍ ŘÍKAJÍ NEVĚŘTE MI NIKDY ANI SLOVO. ALE KAŽDÉ MOJE SLOVO SI OVĚŘTE.</div>
<div>
<br />
TEZE 13 = V tomto století vychází na svět jak zlo, tak i duchovnost. Snaž se žít v míru s vyššími silami dobra. Odlož pocit marnosti a nespokojenosti a postav se stranu duchovních sil dobra. Ani na okamžik nepěstuj negativní myšlenky a city, kritiku, pýchu a domýšlivost. Nejnebezpečnější je opět pýcha: nedovolí ti přiznat si vlastní chyby. Je to právě pýcha a negativní myšlení, které překrývají štěstí duchovního srdce. - TO, CO PŘEKRÝVÁ NAŠI DUCHOVNOST NEJVÍCE, JE TO, ŽE NÁŠ DUCH STOJÍ ZA HOVNO. MY MÁME DUCH-HOVNO, NIKOLIV DUCHOVNO. A ZDE JE PLETEME SI POJMY S DOJMY. DUCH A DUŠE. UTÍKÁME OD TVORBY SVÉ VLASTNÍ DUŠE - A TU TVOŘÍME PRÁVĚ DÍKY NAŠEMU VZTAHU K BOHU. K TOMU BOHU, KTERÉMU SE ŘÍKÁ PŘENESENĚ DUCH. NÁM NESTAČÍ BÝT JENOM ČLOVĚKEM. NAŠE PÝCHA STOUPLA NAD NAŠE ROZLIŠOVACÍ SCHOPNOSTI A CHCEME UTÉCI PŘED SEBOU SAMÝMI TAM, KAM MŮŽE JENOM BŮH. COŽ JE ASI STEJNÉ JAKO CHTÍT UTÉCI JEŽIBABĚ Z LOPATY A Z PECE A SKOČIT PŘÍMO DO SLUNCE. ANI BY TO NEZASYČELO.</div>
<div>
<br />
TEZE 14 = Rozdávej lidem dobro. Rozdávat můžeš však jen to, co máš. Proto buď dobrý! Odmítni ihned všechny negativní ideje, jakmile se objeví v tvé mysli. Každý den před spaním a rovněž tak ráno po probuzení si dávej sugesce, že budeš celý den myslet a jednat správně a pozitivně. Drž se míru, který je uvnitř tebe. Negativní city se v tobě nesmí udržet ani na okamžik. Nebuď nelaskavý a nesnášenlivý. Boj s omezujícími okolnostmi, ale také s vnitřními nepřáteli končí až v poznání a ještě pak musíš být opatrný na drobné reakce hněvu a rozmrzelosti. Ihned je v sobě znič. Buď pevně odhodlán zvítězit nad všemi negacemi. Nahraď je ihned pozitivním myšlením. - BUĎ JEDNOSTRANNÝ. POVYŠ IDEÁL, ABSTRAKTNÍ POJEM NAD SVŮJ ŽIVOT A ON MU ZAČNE VLÁDNOUT. NEGATIVNÍ CITY SI NESMÍM PŘIPOUŠTĚT? PAK JE ALE NIKDY NEMOHU POCHOPIT, A PROŽÍT. PŘIŠLI KE MNĚ JAKO MÁ ZKUŠENOST A POKUD SE JÍ VZDÁM, ANIŽ BY SEM SI JI ZAPAMATOVAL V DUŠI = V TĚLE, SRDCI I MYSLI, PAK K ČEMU, BY MI ONY NÁSTROJE BOHA BYLY?</div>
<div>
<br />
TEZE 15 = Setkáš-li se se zlem, požádej dobro o pomoc a snaž se zlu čelit jedině dobrem. Pak předej všechny výsledky vyšším silám. Nikdy neztrať naději na vítězství dobra. Spoléhej na Boha. - SETKÁTE-LI SE NĚČÍM, CO SE VÁM NELÍBÍ, ALE JSTE SCHOPNI TO RESPEKTOVAT, TŘEBAS S OSOBOU S JINÝM NÁZOREM, ZABIJETE HO? JEN KVŮLI TOMU? A KDO URČUJE, CO JE ZLO A CO JE DOBRO? COŽPAK LZE VÍTĚZSTVÍ ZÍSKAT ZLEM? TEDY BOJEM?</div>
<div>
<br />
TEZE 16 = Víra v pomoc vyšších sil a touha jim sloužit ochraňuje. Nepodporuj nikdy postoj negace, i kdyby se zakládal na pravdě. Drž se však postoje spravedlnosti. Proti nepřátelům pravdy a dobra buď neohrožený! Nikdy s nimi nediskutuj. Vyhni se jejich zlu a obrať se k Já, kdykoliv se s nimi setkáš nebo jsi nucen s nimi jednat. Vzývej Boha o pomoc proti nim. Strach a starost předej svému vyššímu Já. Pomodli se k Bohu a medituj. Uvědom si: Bůh je s tebou stále. Jsi trvale v moci Boží, uvědom si to a ničeho se neboj. - JISTĚ, ANDĚLE VĚŘIT V BOHA MUSÍ. NIC JINÉHO JIM NEZBÝVÁ. ALE VĚTŠINA CÍRKVÍ A NÁBOŽENSKÝCH HNUTÍ A SEKT SE POKOUŠÍ DOSÁHNOUT STEJNÉ ÚROVNĚ. NIKDY S NIKÝM NEDISKUTUJ. NEPOCHYBUJ. SKONČÍŠ JAKO ANDĚL JMÉNEM SVĚTLONOŠ. TEN, KTERÝ BYL NEJVYŠŠÍ MEZI ANDĚLY A JAKO JEDINÝ Z NICH POCHOPIL, JAKÝ JE ROZDÍL MEZI ANDĚLEM A ČLOVĚKEM. DOSÁHL V TU CHVÍLI SEBEUVĚDOMĚNÍ. VĚDOMÍ SEBE SAMA A TÍM ALE ZTRATIL BOHA. NE BOHA ZTRATIT NIKDY NEMOHL, ALE ZTRATIL OSTYCH A POCHOPIL, ŽE TO, CO SE MU DOSUD PREZENTOVALO JAKO BŮH, BOHEM VE SKUTEČNOSTI, V REALITĚ NENÍ. A “BŮH” JEJ ZATRATIL. TEDY TO SE PÍŠE. JAK TO BYLO SE MŮŽEME DOHADOVAT. POKUD NÁM LIDEM, DAL BŮH MOŽNOST VOLBY, JAKO JEDINÝM V NÁM ZNÁMÉM UNIVERSU, POKUD TEDY ANO, PAK PROČ TEDY CHCEME DOSAHOVAT ÚROVNĚ ENERGETICKY NIŽŠÍCH TVORŮ BEZ TĚLA, PROJEVUJÍCÍCH SE JAKO ENERGETICKÉ SHLUKY? A KDO NÁM IMPLEMENTOVAL, ŽE TOTO JE NÁŠ CÍL? KOMU SE HODÍ NEJVÍCE TAKTO DOSAŽENÉ OSVÍCENÍ, KTERÉ JE V PODSTATĚ JEN ODCHODEM DO OTROCTVÍ, KTERÉMU SE ŘÍKÁ RÁJ? NIRVÁNA, ...., ..., ...., .... .</div>
<div>
<br />
TEZE 17 = Nenávist neoplácej nikdy nenávistí, ale trpělivou dobrou vůlí. Před nepřáteli se s přáním dobra všem bytostem ukryj do ticha, na spravedlnosti však trvej. - KDE TEDY VZNIKÁ NENÁVIST V LIDECH, KDYŽ NA PROTĚJŠÍ STRANĚ NENÁVIST CHYBÍ? NEOPLÁCENÍ JINÝMI SLOVY NEUTRALIZACE POLARIT OPAČNÝM POLEM. ALE CO KDYŽ NĚKDO BOJUJE ZA SVOU SVATOU “VÍRU”? CO VŠE SE MU ODPUSTÍ V RÁMCI TOHOTO BOJE? CO SE MU OMLUVÍ, I KDYŽ VŠICHNI VĚDÍ, ŽE JE TO ŠPATNÉ? CO KDYŽ NELZE BÝT TICHO? KDYŽ NA NĚKOHO ZAKŘIČÍTE HNUSNĚ A SPROSTĚ TO, ČEMU SE JINAK ŘÍKÁ KUPA HNOJE VAŠÍ DUŠE A VYHODÍTE MU JI NA HLAVU, CO ČEKÁTE? BUĎ CHCETE STEJNOU ODPOVĚĎ, TEDY NÁSILÍ VŮČI SVÉ OSOBĚ A TEDY ZLO NEBO CHCETE, ABY SE DRUHÝ SEBRAL A UTEKL, TEDY PODLEHL VAŠEMU KOMPOSTU A JEHO ENERGII. CO TŘETÍ CESTA. CO NAHÁZET HNŮJ NAZPÁTEK, ALE S VĚDOMÍM TOHO, ŽE SE TENHLE HNŮJ MŮŽE TRANSFORMOVAT VE SKUTEČNÉ HNOJIVO. ALE TO FUNGUJE POUZE V TOM PŘÍPADĚ, KDYŽ DOTYČNÝ VYMÍTAČ POCHOPÍ CO A JAK VLASTNĚ POHNOJIL. A KDYŽ VY TOHLE DIVADLO USTOJÍTE. TOMU SE ŘÍKÁ POHLTIT NENÁVIST. NIKOLIV BEZ BOJE. ALE BOJUJETE JEN V SOBĚ A S TÍM, CO VŠE TO VYVOLÁVÁ VE VÁS. NEPŘENÁŠÍTE BOJ NA DRUHÉ. AKCEPTUJETE BOJ TÍM, ŽE HO PŘIJMETE. A AŽ PAK SE ROZHODNĚTE ZDA BUDETE TIŠŠÍ ČI BUDETE ŘVÁT. NEVZDÁVEJTE SE SVÉHO PRÁVA NA ROZHODNUTÍ. NA MOŽNOST VOLBY.</div>
<div>
<br />
TEZE 18 = Nediskutuj nikdy s nikým o negacích. - JAKKOLIV SE TOMU MŮŽEME BRÁNIT, NEUBRÁNÍME SE. DUALITA JE ZÁKLADEM NAŠEHO VESMÍRU A S NÍ I NEGACE. OVŠEM NEBUDEME-LI SE BAVIT O NEGACÍCH, NEBUDEME JE MOCI POZNAT A UŽ VŮBEC NE V SOBĚ. TAKŽE JDE NEPŘÍMO O POTLAČENÍ VĚDOMÍ NA ÚKOR NAŠEHO STÍNU. KOMU TO PROSPÍVÁ? BOHU? NAŠEMU VZTAHU K NĚMU?</div>
<div>
<br />
TEZE 19 = Uvědom si, že lidstvo jako celek odmítá dosud otevřít svá srdce. Buď proto opatrný ve veřejné činnosti. Až na výjimky lidstvo neslyší hlas univerza. Odmítá ho a tím na sebe uvaluje stavy utrpení. Lidé se stali necitlivými k božství v sobě, a proto jím nejsou chráněni. Toto je kritická hodina obratu. Násilí a nemorálnost jsou přímými důsledky materialismu. Proto se lidé zdráhají studovat duchovní nauky. Žijí kriticky vzdáleni od svého vlastního duchovního středu. Morálka se ztrácí a sobectví vítězí. Proto je třeba lidem vštěpovat víru ve vyšší život a odstraňovat posedlost vnějším životem. - KDO CHCE, ABY NÁS BŮH POŘÁD CHRÁNIL? DOSPĚLÝ ČLOVĚK NEBO SLABÉ A OPUŠTĚNÉ DÍTĚ? KDO Z NÁS SI CHCE UZURPOVAT CELOU BOŽÍ POZORNOST PRÁVĚ PRO SEBE? DUCH SE ZJEVIL SKRZE TĚLO. SKRZE MATERIÁLNÍ LIDI, JAKÝMI BYLI JEŽÍŠ, BUDDHA, MOHAMED, LAO´C. COPAK JSME NA TOHLE UŽ VŠICHNI ZAPOMNĚLI? SKUTEČNĚ BY NÁS TITO LIDÉ HNALI DO VÍRY, KTERÁ BY BYLA POSTAVENÁ NA TOM, ABY TVRDILA, ŽE BŮH JE NĚCO VÍC NEŽ MY, NĚŽ COKOLIV V UNIVERSU? COŽPAK NENÍ NEJVĚTŠÍ DUCHOVNÍ NAUKOU SÁM ŽIVOT? JO, AHA - ZAPOMNĚL SEM, MY JSME TI NIŽŠÍ A MUSÍME PRACOVAT, ABYSME BYLY VYŠŠÍ...COPAK MŮŽEME NAJÍT BOHA V SOBĚ V MATERIÍ, KDYŽ JSME Z NÍ BOHA MY SAMI VYHNALI VEN DO NĚJAKÝCH NEHOSTINNÝCH ABS-TRAKTNÍCH ROVIN BYTÍ, KDE ŽIJE VLASTNĚ JEN DÍKY NAŠIM PŘEDSTAVÁM?</div>
<div>
<br />
TEZE 20 = Nekritizuj, neprojevuj příliš často nesouhlas nebo hněv. Onemocněl bys. Nedej se odstrašit klopýtnutím nebo vlastními pády. Pokračuj v duchovním úsilí, jako by se nic takového nestalo. - POKUD SE NEMOHU PODÍVAT NESOUHLASNĚ NA SVŮJ DOSAVADNÍ ŽIVOT, PAK VKRÁČÍM DO ŽIVOTA ILUZÍ , V KTERÉM MOHU PADAT NA HUBU KAŽDÝ DEN, ALE VŽDY SI TO DOKÁŽI ODŮVODNIT. OPĚT JDE O OPATŘENÍ, KTERÉ POKUD JE APLIKOVÁNO V SEKTĚ ČI CÍRKVI, PAK VEDE PERFEKTNĚ K POTLAČOVÁNÍ VLASTNÍHO NÁZORU, SRDCE I TĚLA, A TO ZA ÚČELEM DUCHOVNÍHO POKROKU. TEDY V UVOZOVKÁCH. MYŠLENO IRONICKY. POKUD JE ÚČELEM DUCHOVNÍHO POKROKU POTLAČIT, JAKOUKOLIV SLOŽKU SEBE SAMA, PAK TO NEMŮŽE BÝT DUCHOVNÍ POKROK, ALE POGROM. ÚČELEM DUCHOVNÍHO POKROKU JE INTEGRACE, NIKOLIV ROZDĚLENÍ NA TO, CO SE MŮŽE A CO SE NESMÍ. K DUCHU STEJNĚ JAKO DO SLUNCE NEMŮŽETE HUPSNOUT JEN TAK. TO VÁS SPÁLÍ. ZNIČÍ. K TOMU BOHUŽEL KROK PO KROKU, PROTO SE TOMU ŘÍKÁ POKROK POTŘEBUJETE NÁTĚR OCHRANNÝM FAKTOREM. TEDY EGEM. </div>
<div>
<br />
TEZE 21 = Nemluv o sobě, nepiš o sobě. Živil bys tím svůj egoismus a ješitnost. - NAPROSTO BRUTÁLNÍ ODMÍTNUTÍ SEBE SAMA. COKOLIV, CO DĚLÁME, AŤ JE TO MYŠLENKA, POHYB SRDCE ČI ČIN TĚLA, JE VŽDY VÝRAZEM NÁS. NAŠÍ OSOBNOSTI, NAŠÍ VNITŘNÍ PODSTATY, NAŠÍ DUŠE A TEDY I NAŠEHO EGA A TEDY TŘEBA I JEŠITNOSTI. OTÁZKOU JE, PROČ BY TOTO TVRZENÍ MĚLO TAKTO PODANÉ PLATIT? ČEMU TO POMŮŽE? VŽDY JEN TOMU, ŽE SE NEROZVÍJÍ DIALOG, ALE MONOLOG, OTVÍRÁ SE TÍM JEN PROSTOR K BEZMYŠLENKOVITÉMU PŘEJÍMÁNÍ PODANÝCH PRAVD. COŽPAK TOTO NENÍ JEŠITNOST?</div>
<div>
<br />
MZZ</div>
<div>
<br />
PS: “Jednou jsem se zeptal babičky, jak vlastně poznám Boha? Řekla mi, snadno hochu. Poznáš ho ihned. On totiž jako jedinej, po tobě nikdy nic nechtěl a ani nikdy nic chtít nebude. Protože už mu vyhovuješ takový, jaký právě jsi. Objala mne. A dala mi pusu. A ta pusa, ta byla boží ...”</div>
</div>
Unknownnoreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-2020569581907545949.post-57581859024823394482017-04-24T11:49:00.000-07:002017-04-24T11:49:05.213-07:00V červených číslech<div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on">
<div class="a-perex" style="background-color: white; box-sizing: border-box; font-weight: 700; line-height: 1.6em; margin: 0.8em auto 1.6em; max-width: 680px;">
<span style="font-family: "arial" , "helvetica" , sans-serif;">Auto nejlépe jede s rafičkou v zelených číslech. Stejně tak existuje určité střední pásmo v míře nabuzení našeho organismu, ve kterém jsme schopní se učit, vnímat lidi kolem sebe nebo i svoje vlastní potřeby.</span></div>
<div class="a-content">
<ul style="background-color: white; box-sizing: border-box; line-height: 1.77778em; margin: 0.88889em auto 1.77778em; max-width: 680px; padding: 0px 0px 0px 70px;">
<li style="margin-bottom: 8px;"><span style="font-family: "arial" , "helvetica" , sans-serif;">Když jsme zahlcení nějakým intenzivním prožitkem, ať už je to strach, vztek nebo něco jiného, dostáváme se nad toto pásmo, do modu boje o přežití.</span></li>
<li style="margin-bottom: 8px;"><span style="font-family: "arial" , "helvetica" , sans-serif;">Když jsme naopak extrémně vyčerpaní, nemáme na kontakt s ničím energii.</span></li>
</ul>
<div style="background-color: white; box-sizing: border-box; line-height: 1.77778em; margin: 0.88889em auto 1.77778em; max-width: 680px;">
<span style="font-family: "arial" , "helvetica" , sans-serif;">V obou případech platí pravidlo: <b>Než se pustíme do čehokoliv dalšího, musíme se nejdřív dostat zpátky do zelené.</b></span></div>
<div style="background-color: white; box-sizing: border-box; line-height: 1.77778em; margin: 0.88889em auto 1.77778em; max-width: 680px;">
<a href="https://psychologie.cz/media/cache/69/88/6988392121f47a9e3b70aaff9abd4288.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="142" src="https://psychologie.cz/media/cache/69/88/6988392121f47a9e3b70aaff9abd4288.jpg" width="200" /></a><span style="font-family: "arial" , "helvetica" , sans-serif;">Podle teorie aktivace se neustále snažíme hledat takovouto zlatou střední cestu. Existuje něco, čemu se v psychologii říká <i style="letter-spacing: 0.01em;">Yerkes-Dodsonův zákon</i>. Podle něj míra nabuzení organismu silně působí na naše výkony. Čím víc je organismus aktivovaný, tím lepší je jeho výkon – jenomže jen do určité míry, dokud nedosáhneme optimálního stavu. Jakmile je aktivace moc, jde výkon zase dolů.</span></div>
<div style="background-color: white; box-sizing: border-box; line-height: 1.77778em; margin: 0.88889em auto 1.77778em; max-width: 680px;">
<span style="font-family: "arial" , "helvetica" , sans-serif;">Můžete si to představit třeba u zkoušek. Je užitečné být trochu ve stresu. Nedostali byste ze sebe mnoho, kdybyste usínali a všechno vám bylo jedno. Ale jakmile se dostanete do paniky, zalykáte se a srdce vám buší jako o maratonu, nezbývá tolik kapacity na soustředění.</span></div>
<h3 style="background-color: white; box-sizing: border-box; letter-spacing: -0.015em; line-height: 1.6em; margin: 0.8em auto; max-width: 680px;">
<span style="font-family: "arial" , "helvetica" , sans-serif; font-size: small;">Když přepnete na plazí mozek a zamrznete</span></h3>
<div style="background-color: white; box-sizing: border-box; line-height: 1.77778em; margin: 0.88889em auto 1.77778em; max-width: 680px;">
<span style="font-family: "arial" , "helvetica" , sans-serif;">Dnes se výzkumem <a href="http://www.jimkepner.com/slides/relational_nervous_system_gestalt/" style="background-image: linear-gradient(transparent 50%, rgb(119, 119, 119) 50%); background-position: 0px 19px; background-repeat: repeat-x; background-size: 2px 2px; color: black; text-decoration-line: none;">emoční aktivace organismu</a> zabývá třeba <b>Jim Kepner</b>. Podle něj se při různých stupních nabuzení těla u lidí „zapínají“ různé okruhy nervového systému.</span></div>
<div style="background-color: white; box-sizing: border-box; line-height: 1.77778em; margin: 0.88889em auto 1.77778em; max-width: 680px;">
<span style="font-family: "arial" , "helvetica" , sans-serif;">Když jste v extrémních otáčkách, v panice, velmi rozhněvaní a podobně, spouští se systém „útok, nebo útěk“. Jenže přitom můžete klidně být doma, kde vám žádné objektivní nebezpečí nehrozí. Stačí, když vás třeba chytí úzkost nebo velké napětí.</span></div>
<div style="background-color: white; box-sizing: border-box; line-height: 1.77778em; margin: 0.88889em auto 1.77778em; max-width: 680px;">
<span style="font-family: "arial" , "helvetica" , sans-serif;">Na druhém konci otáčkoměru je fungování na minimální výdej energie, hibernace, zamrznutí. Udržování základních životních funkcí, jako když plaz šetří energii.</span></div>
<blockquote style="border: 0px; box-sizing: border-box; font-style: italic; line-height: 1.6em; margin: 1.6em auto; max-width: 1000px; padding: 0px 50px; text-align: center;">
<span style="background-color: #fff2cc; font-family: "arial" , "helvetica" , sans-serif; font-size: large;">Mimo zelenou nejednáme konstruktivně a nejsme připraveni pro dobrý kontakt s okolím.</span></blockquote>
<div style="background-color: white; box-sizing: border-box; line-height: 1.77778em; margin: 0.88889em auto 1.77778em; max-width: 680px;">
<span style="font-family: "arial" , "helvetica" , sans-serif;">Zdá se to být docela přirozené a logické, ale přesto s sebou tohle poznání nese spoustu praktických dopadů. Pro léčbu nemocí duše, ale i pro každodenní situace.</span></div>
<h3 style="background-color: white; box-sizing: border-box; letter-spacing: -0.015em; line-height: 1.6em; margin: 0.8em auto; max-width: 680px;">
<span style="font-family: "arial" , "helvetica" , sans-serif; font-size: small;">Jak se dostat do zelené</span></h3>
<div style="background-color: white; box-sizing: border-box; line-height: 1.77778em; margin: 0.88889em auto 1.77778em; max-width: 680px;">
<span style="font-family: "arial" , "helvetica" , sans-serif;">Například lidé s těžkou depresí se často nacházejí v úrovni hibernace. Proto bývá užitečné, aby začali brát antidepresiva – ta je dostanou do dostatečně vysokého stupně aktivace na to, aby mohli mít užitek z terapie. Protože ve stávajícím stavu prostě na mezilidský kontakt nemají energii ani kapacitu, a tak jim nemůže pomoci metoda, která na mezilidském kontaktu stojí a padá. Totéž platí pro lidi v akutní mánii, kteří jsou zase na opačném konci. I oni jsou trochu „mimo sebe“.</span></div>
<div style="background-color: white; box-sizing: border-box; line-height: 1.77778em; margin: 0.88889em auto 1.77778em; max-width: 680px;">
<span style="font-family: "arial" , "helvetica" , sans-serif;">Malé děti se přirozeně vrací do zelených otáček, nebo jim k tomu pomohou jejich rodiče. Jako dospělí to musíme zvládat sami. A většinou to není zas taková věda.</span></div>
<ul style="background-color: white; box-sizing: border-box; line-height: 1.77778em; margin: 0.88889em auto 1.77778em; max-width: 680px; padding: 0px 0px 0px 70px;">
<li style="margin-bottom: 8px;"><span style="font-family: "arial" , "helvetica" , sans-serif;"><i>Když se člověk rozčílí tak, že vidí rudě, pomůže na chvíli se stáhnout z kontaktu a dýchat, nebo si v duchu počítat – aby se vztek neproměnil na něco ničivého.</i></span></li>
<li style="margin-bottom: 8px;"><span style="font-family: "arial" , "helvetica" , sans-serif;"><i>Když jsme ve velké tenzi, přirozeně hledáme tišící a zklidňující aktivity.</i></span></li>
<li style="margin-bottom: 8px;"><span style="font-family: "arial" , "helvetica" , sans-serif;"><i>A když jsme vyčerpaní, jdeme si lehnout nebo si dáme na uši sluchátka a vypneme telefon.</i></span></li>
</ul>
<div style="background-color: white; box-sizing: border-box; line-height: 1.77778em; margin: 0.88889em auto 1.77778em; max-width: 680px;">
<span style="font-family: "arial" , "helvetica" , sans-serif;">Jenže samozřejmě existují více a méně zdravé způsoby, jak intenzitu svých pocitů regulovat. Do zelené vás může dostat třeba i alkohol nebo drogy. Dost lidí si dá skleničku před veřejným vystoupením nebo jen tak doma, když jsou v moc velkém vnitřním napětí. Takovému člověku je těžké jeho skleničku vzít, pokud současně nemá jiný způsob, jak snížit intenzitu prožitků a dostat se na snesitelnou a funkční úroveň.</span></div>
<div style="background-color: white; box-sizing: border-box; line-height: 1.77778em; margin: 0.88889em auto 1.77778em; max-width: 680px;">
<span style="font-family: "arial" , "helvetica" , sans-serif;">Teorie aktivace může být užitečná třeba k tomu, abychom si uvědomili, že mimo zelenou nejednáme konstruktivně a nejsme připraveni pro dobrý kontakt s okolím. Nemá cenu se o něj snažit, dokud se organismus nedostane do optimálnějšího stavu. Proto všichni potřebujeme své prožitky umět konstruktivně regulovat. Lidem, kteří se to nenaučili v dětství, pomůže psychoterapie.</span></div>
<div style="background-color: white; box-sizing: border-box; line-height: 1.77778em; margin: 0.88889em auto 1.77778em; max-width: 680px;">
<span style="font-family: "arial" , "helvetica" , sans-serif;">Zajímavé také je, do jaké míry jsou v tomto ohledu prožitky přenositelné na druhé lidi. Od narození jsme nastavení, abychom vnímali pocity druhých lidí – a to tak, že se odráží v našem mozku i v těle. Zklidnit někoho můžete třeba i svým vlastním klidem.</span></div>
<div class="author-avatar-n" style="background-color: white; display: table-cell; font-family: Lora, Georgia, serif; font-size: 18px; vertical-align: middle; width: 110px;">
<a href="https://psychologie.cz/autor/nela-wurmova/" style="color: black;"><img class="avatar" src="https://psychologie.cz/media/cache/f2/75/f275893157a1896972851c4690b3bb2d.jpg" style="border-radius: 60px; border: 0px; float: left; margin-bottom: 0px; width: 90px;" /></a></div>
<div class="author-info-text-n" style="background-color: white; display: table-cell; font-family: Lora, Georgia, serif; font-size: 18px; margin-left: 110px; vertical-align: middle;">
<h3 class="author" style="color: #8e8993; font-family: Georgia, serif; font-size: 1.11111em; font-style: italic; font-weight: normal; letter-spacing: -0.01em; line-height: 1.6em; margin: 0em 0px; padding-top: 4.8px; word-break: normal;">
<a href="https://psychologie.cz/autor/nela-wurmova/" style="color: #8e8993; text-decoration-line: none;">Nela Wurmová</a></h3>
<div class="about" style="color: #8e8993; font-family: Arial, sans-serif; font-size: 0.77778em; line-height: 1.71429em; margin-bottom: 0em; margin-top: 0em;">
Psycholožka</div>
<div class="about" style="color: #8e8993; font-family: Arial, sans-serif; font-size: 0.77778em; line-height: 1.71429em; margin-bottom: 0em; margin-top: 0em;">
<a href="http://www.terapeuti-brno.cz/" style="word-break: break-word;">www.terapeuti-brno.cz</a></div>
</div>
</div>
</div>
Unknownnoreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-2020569581907545949.post-10288205382218104442017-03-15T06:09:00.000-07:002017-03-15T06:09:36.060-07:00Jde o víc, než o ubitého plameňáka, jde o CHARAKTER<div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on">
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://1.bp.blogspot.com/-pQ6GkmwpdGs/WMk654aJDZI/AAAAAAAARzM/kpYEmbhuAvgiPrhj_yYn1bsTEaVWa3PZwCLcB/s1600/c780ec2d-5fec-49cb-83b0-a663677777e1.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="305" src="https://1.bp.blogspot.com/-pQ6GkmwpdGs/WMk654aJDZI/AAAAAAAARzM/kpYEmbhuAvgiPrhj_yYn1bsTEaVWa3PZwCLcB/s320/c780ec2d-5fec-49cb-83b0-a663677777e1.jpg" width="320" /></a></div>
<span style="background-color: white; color: #3c3c3c; font-family: "arial" , "lucida" , "helvetica" , sans-serif; font-size: 14px;">Tři kluci ve věku šesti až deseti let vtrhli do ZOO v Jihlavě a umlátili zde plameňáka. To je stejně špatná zpráva, jako že Miloš Zeman bude opět kandidovat.</span><br />
<br style="background-color: white; color: #3c3c3c; font-family: Arial, lucida, helvetica, sans-serif; font-size: 14px;" />
<a href="https://www.blogger.com/null" name="more" style="background-color: white; font-family: Arial, lucida, helvetica, sans-serif; font-size: 14px; outline: 0px;"></a><span style="background-color: white; color: #3c3c3c; font-family: "arial" , "lucida" , "helvetica" , sans-serif; font-size: 14px;">Ti čtyři jedinci se rovnoměrně dělí o jednu velkou porci hnusu vyvolaného jejich jednáním. Všichni jsou potrefeni stejnou megalomanií, že si mohou beztrestně dělat, co chtějí. Kluci jsou nezletilí a nic se jim nemůže stát, Zeman je prezident, tak si může dělat, co chce. Mohou tedy kašlat na všechny předpisy, pravidla, společenské požadavky, rozhodnutí soudu a hlavně na slušnost. Mladí kluci mají ještě šanci na záchranu svých duší, staré voly je však těžké učit tahat.</span><br />
<br style="background-color: white; color: #3c3c3c; font-family: Arial, lucida, helvetica, sans-serif; font-size: 14px;" />
<span style="background-color: white; color: #3c3c3c; font-family: "arial" , "lucida" , "helvetica" , sans-serif; font-size: 14px;">Co je na tom smutné, ba nejsmutnější, je skutečnost, že tyto postoje jsou vlastní více než polovině tohoto společenství, že jsou dominující „národní charakteristikou“. Co obdivují voliči (nejen čeští, ale jak historie a současnost ukazují, jsou takoví na celém světě) na prolhaných, sprostých a nepoctivých hulvátech? Souhrnně to jsou psychopatické rysy uplatňované při zneužívání dosažené moci. Když se na ně zaměříme, můžeme si objasnit, jak se jim říká a co ve skutečnosti představují.</span><br />
<b style="background-color: white; color: #3c3c3c; font-family: Arial, lucida, helvetica, sans-serif; font-size: 14px;"><br />- Lidovost</b><span style="background-color: white; color: #3c3c3c; font-family: "arial" , "lucida" , "helvetica" , sans-serif; font-size: 14px;">, je jedním z nás, chová se přirozeně, má podobné zájmy a záliby. Přeloženo do reálného jazyka: obhroublost až vulgárnost, to čemu se říká machismus, hospodské natřásání nad hospodskými žvásty, postrádá takt, je nevkusný, tutam se ožere jak slíva (a projde mu to! je to pašák!!!). Hrdina z pohádky Sedm jednou ranou zabil.</span><br />
<br style="background-color: white; color: #3c3c3c; font-family: Arial, lucida, helvetica, sans-serif; font-size: 14px;" />
<b style="background-color: white; color: #3c3c3c; font-family: Arial, lucida, helvetica, sans-serif; font-size: 14px;">- Sebevědomí</b><span style="background-color: white; color: #3c3c3c; font-family: "arial" , "lucida" , "helvetica" , sans-serif; font-size: 14px;">, nepoklonkuje se před autoritami. Ve skutečnosti jen a jen neukázněnost a nespolehlivost nabourávající budoucí důvěru slušných partnerů spoléhajících na patnost daného slova.</span><br />
<b style="background-color: white; color: #3c3c3c; font-family: Arial, lucida, helvetica, sans-serif; font-size: 14px;"><br />- Umí se prosadit</b><span style="background-color: white; color: #3c3c3c; font-family: "arial" , "lucida" , "helvetica" , sans-serif; font-size: 14px;">, nenechá si od nikoho poroučet, má svůj názor. Co to je v praxi? Neúcta k pravidlům, neplnění slibů a dohod, podvádění s pocitem mazanosti hodné zlodějíčka třetí kategorie. Fabulace, lhaní a připodělané zapírání, odmítnutí odpovědnosti za vyřčená slova a za spáchané kousky, vytáčení se, svádění viny na jiné a nakonec také obětování beránka. Nenávist k těm, kteří neadorují narcisticky falešně přifouknutý a naleštěný sebeobraz. Pomstychtivost. A když má dojít k otevřené konfrontaci, zbaběle se stáhne.</span><br />
<br style="background-color: white; color: #3c3c3c; font-family: Arial, lucida, helvetica, sans-serif; font-size: 14px;" />
<b style="background-color: white; color: #3c3c3c; font-family: Arial, lucida, helvetica, sans-serif; font-size: 14px;">- Praktický</b><span style="background-color: white; color: #3c3c3c; font-family: "arial" , "lucida" , "helvetica" , sans-serif; font-size: 14px;">. Prachy zvítězily nad morálkou. Nejde sice střílet do ZOO nosorožce pro jeho roh, ale v tomhle kšeftu klidně pojede, když to bude výnosné. Čína je tak přitažlivá zem...</span><br />
<br style="background-color: white; color: #3c3c3c; font-family: Arial, lucida, helvetica, sans-serif; font-size: 14px;" />
<span style="background-color: white; color: #3c3c3c; font-family: "arial" , "lucida" , "helvetica" , sans-serif; font-size: 14px;">Všichni tihle psychopati těží ze společenského prostředí, které jim v tomhle chování nejen nebrání, ale jejich rozpínavá sobecká ega toleruje a usnadňuje jim sebeprosazení. Od malička; zkuste napomenout dítě, které v tramvaji rozsévá oblohu chlebíčku po okolí. Matka vás seřve a ještě se jí několik lidí zastane. Zkuste říci prvnímu úředníku, který dosáhl za svou kariéru tak výrazných úspěchů, jako že se Milerův krteček dostal do Pekingu a Livie Klausová do Bratislavy, že se chová jak pastucha! A když už se chová, že by měl dodržovat pravidla a například mít poradce prověřené, dary zdaněné (copak na to asi kamarád ministr financí?) a soudem nařízené omluvy provedené.</span><br />
<br style="background-color: white; color: #3c3c3c; font-family: Arial, lucida, helvetica, sans-serif; font-size: 14px;" />
<span style="background-color: white; color: #3c3c3c; font-family: "arial" , "lucida" , "helvetica" , sans-serif; font-size: 14px;">Kdyby žili ti tři kluci v přirozeném prostředí před pár tisíci roky, k plameňákům by se nepřiblížili ani na sto metrů, pokud by je nespořádal nějaký chytrý predátor. Arogancí si nakonec vysloužil porážku na Moravském poli také dlouho neporazitelný král železný a zlatý, protože i jeho bývalí spojenci už ho měli dost.</span><br />
<br style="background-color: white; color: #3c3c3c; font-family: Arial, lucida, helvetica, sans-serif; font-size: 14px;" />
<span style="background-color: white; color: #3c3c3c; font-family: "arial" , "lucida" , "helvetica" , sans-serif; font-size: 14px;">Nechci se vracet někam zpátky do časů, které nebyly o nic lepší, mám ale za to, že je možné vytvořit prostředí, které podobné chování bude nejen odsuzovat, ale konečně také po právu trestat.</span><br />
<br style="background-color: white; color: #3c3c3c; font-family: Arial, lucida, helvetica, sans-serif; font-size: 14px;" />
<span style="background-color: white; color: #3c3c3c; font-family: "arial" , "lucida" , "helvetica" , sans-serif; font-size: 14px;">V přiloženém odkazu čte v roce 1968 Jan Werich vzkaz Jana Masaryka dalším generacím:</span><br />
<a href="https://www.facebook.com/timko.bs/videos/389586937735032/?hc_ref=NEWSFEED" style="background-color: white; color: black; font-family: Arial, lucida, helvetica, sans-serif; font-size: 14px; outline: 0px;">https://www.facebook.com/timko.bs/videos/389586937735032/?hc_ref=NEWSFEED</a><span style="background-color: white; color: #3c3c3c; font-family: "arial" , "lucida" , "helvetica" , sans-serif; font-size: 14px;"> . Je stále živý. Nezabila ho diktatura, reálný socialismus a neměl by ho zabít ani žádný hulvát dnes. Není možné beztrestně ubližovat těm, kteří se nemohou přiměřeně bránit. Není možné ve jménu vlastní velkoleposti ohýbat morální pravidla; nebo je, a ta cesta vede do pekel. Nabubřelé požadavky spojené s ohlášením kandidatury by měly varovat všechny, kdo mají v hlavě mozek.</span><br />
<span style="background-color: white; color: #3c3c3c; font-family: "arial" , "lucida" , "helvetica" , sans-serif; font-size: 14px;"><br /></span>
<br />
<div style="text-align: center;">
<span style="color: #3c3c3c; font-family: "arial" , "lucida" , "helvetica" , sans-serif; font-size: large;"><span style="background-color: white;"><b>Radkin Honzák</b></span></span></div>
<span style="background-color: white; color: #3c3c3c; font-family: "arial" , "lucida" , "helvetica" , sans-serif; font-size: 14px;"><br /></span>
<span style="background-color: white; color: #3c3c3c; font-family: "arial" , "lucida" , "helvetica" , sans-serif; font-size: 14px;"><b>ZDROJ:</b> </span><span style="color: #3c3c3c; font-family: "arial" , "lucida" , "helvetica" , sans-serif;"><span style="font-size: 14px;"><a href="http://blog.aktualne.cz/blogy/radkin-honzak.php?itemid=28966" target="_blank">http://blog.aktualne.cz/blogy/radkin-honzak.php?itemid=28966</a></span></span></div>
Unknownnoreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-2020569581907545949.post-58504318724197512862017-03-10T13:48:00.001-08:002017-03-10T13:48:11.034-08:00Svoboda EGA je DAR lásky BOHA člověku<div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on">
<div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on">
<div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on">
<div class="MsoNormal">
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://4.bp.blogspot.com/-76QpyPsnbmo/WMLj7IlGytI/AAAAAAAARvo/roi2nwGNH0gAmVAAiFhrPHjlbOs5K8ogQCLcB/s1600/pablo%2B%25284%2529.png" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="200" src="https://4.bp.blogspot.com/-76QpyPsnbmo/WMLj7IlGytI/AAAAAAAARvo/roi2nwGNH0gAmVAAiFhrPHjlbOs5K8ogQCLcB/s400/pablo%2B%25284%2529.png" width="400" /></a></div>
<span style="font-family: "arial" , "helvetica" , sans-serif;">Bylo prolito mnoho krve. Ne pro nic. Ale pro moc. Pro MOC mužské části světa nad tou ženskou. O tom nelze vést debaty. To je fakt. Otázkou zahalenou nánosem dějin však zůstává, kdo nás k tomu přiměl. Většina tvorů si navzájem neubližuje. Nesnižuje se k napadení vlastního druhu nebo omezení jeho funkčnosti. Jedině, že by si pro to našlo svůj důvod. Nebo jim ten důvod byl podstrčen. <br /><br />Je to stejné i u žen. Většina z těch, které se ve svém životě orientuje dle esoterních pojmů a ztotožňuje se s osudem nějaké porodní báby, konzultantky a terapeutky, staré moudré ženy, mystičky, bylinářky, vědmy, spirituální učitelky, řečnice, astroložky, numeroložky, energetické léčitelky, vysoké kněžky, mnišky a jeptišky, šamanky anebo vlastně s jakoukoliv jinou rolí, ve které jste rozvíjeli ženskou spirituální energii, se řada z vás ocitla blízko vábítka, kterému lze snadno podlehnout. Říká se mu touha po moci. Často se zde falešně používají slova jako soucit, touha, po-moc. Po moci. Je nám všem, nejen ženám podsouváno, že když budeme mít moc, že vše vyřešíme, a to snadno a rychle. Většinou jde však jen o zneužití moci. Proč po ní tolik toužíme? Jako „malé děti“?<br /><br />Tato touha po moci vzniká z našich zranění láskou. Říkáte si, že láska nás nemůže zranit? No ona sama ne, ale její důsledky ano. Jako děti jsme byli vystaveni strachu, že když zmizí z našeho života rodič, zmizí vlastně všechno. Jeho láska k nám také. Vlastně láska jako taková. Z masa a kostí, kterou nám tehdy jako jediný kontakt se světem, naši rodiče představovaly. My jsme na nich byly tehdy, zcela závislí. I když jsme už věkem jakoby dospělí, nepřestáváme se chovat jako malé děti. A jsme tak stále závislí. Na rodičích, i na lásce. A budeme se světu snažit dokázat, že jsme ti hodné holky a kluci, a budeme všem pomáhat a ve všem jednat správně a spravedlivě. Abychom si lásku zasloužili, trpěli pro ni a vyprosili ji skrze své utrpení. To by byl fakt dobře cáklej Bůh, kterej by tohle takhle návlékl.<br /><br />Nicméně to znamená, že se podvolíme druhým, nikdy se nestaneme zcela sami sebou, protože z toho všeho kolem, a nakonec i z Boha, budeme mít strach. Budeme mít strach přijmout svou sexualitu a podvolit se jí i erotické (tělesné) lásce. Budeme mít i zlost na druhé pohlaví našeho rodiče, které nás svým sexuálním nezájmem či zájmem vlastně zradil. Zlobíme se na rodiče za to, že nás jako malé děti nechávají v područí moci toho druhého z rodičů. My nevíme proč. Budeme nevědomě strachy „bez sebe“, vzájemně se obviňovat z toho, že nás druhé pohlaví (myšleno partner) ovládne, a to nám bude bránit oddat se lásce úplně a otevřeně. Jsme proto vysoce výkonní, jsme intenzivně prožívající svůj život tím, že si zakládáme na pocitu výjimečnosti. Na pocitu, který nám dali rodiče, když jsme se stali středem jejich zájmu a oni nás ukázali světu. A jelikož z tohoto pocitu výjimečnosti pramení naše moc, nemůžeme my ani ti, co jsou na nás nyní závislí, získat pocit volnosti. <br /><br />Pořád máme strach, že nás ty vagíny či penisy zcela ovládnou. Postrádáme to, co je charakteristikou dospělého člověka = vyzrálost. To je stadium života, kdy člověk zná a přijímá sám sebe. Poznám své silné stránky, ale také své slabiny a strategie ega a přijal jsem je. Nevěřím, že se člověk může 100% zbavit traumat minulosti. Ty jsou totiž uloženy v těle jako pocity viny a hanby. A většina lidí je dnes dobře obeznámena s psychologií a snaží velmi sofistikovaně popírat tyto pocity. Pak na nich však lpí a nemohou se jich zcela zbavit. <br /><br />V nás, coby dětech, se silně vyvolává a živí představa, že zlost a sexualita jsou z morálního hlediska špatné pocity, jsou-li zaměřeny na rodiče. A strach bývá právě spojován s pocity hanby a viny. Projeví se to napětím v těle. A v tomto napětí strávíme jako zraněné děti za zdí svého ega, skoro celý život. Odevzdání se lásce totiž obsahuje schopnost naplno sdílet s partnerem své já. Své ego. Ne se ho zbavit. Ale prožít jej. <br /><br />Takže chápete, k čemu se chci dostat? Kdo po nás chce, abychom se zbavily svého ega? Bůh to rozhodně není. Ani v jedné církvi či náboženství či filosofickém systému na světě to není nikde napsané. Nikde není jasně a přesně vyřčené, že ego je nepřítel člověka a že jediný způsob, co s ním je zbavit se ho. Proč by nás potom Bůh takové stvořil? Jakýkoliv systém, který je ve vesmíru pracuje přirozeně tak, aby šetřil energii. Pracoval, s co nejmenší námahou. Aby se totiž zbytečně nedostával do nerovnováhy. Oprostit se od něčeho, co je naši Bohem danou součástí je boj, který vedeme jen my sami se sebou. A nedáváme si pozor na to, kdo ho započal a proč. Bůh to nebyl. Byl to Egregor – archetyp moci, židé mu říkávali Yahve, který se pokusil a zatím celkem úspěšně postavit se mezi nás a boží přítomnost. Soustřeďuje na sebe naši pozornost. Maskuje se tisícIletou bitvou dobra a zla a nikomu z nás nedochází, že to on je současně dobro i zlo. Protože jediný, kdo z toho všeho našeho nesměřování a úsilí neutopit se v tom po věky trvajícím moři chaosu má jen on. Bůh nemusí nic chtít, protože nám všechno dal. Nepotřebuje od nás nic zpátky, jak se nám to snaží nalhat mnoho tzv. „spisů“. Vyrobených naším nevědomím ovládaným touto „noční Můrou“. <br /><br />K Bohu můžeme přijít ihned. Stačí totiž otevřít své srdce. Což je to jediné, kam se nikdy nikdo z nás nepodíval. Ani se k tomu nedostal. Cosi nás totiž neustále láká k osobnímu rozvoji, k cestování, k poznávání světa a života. Všechno, co jsem o životě potřeboval vědět, jsem se naučil v mateřské školce. Pak jsem namísto hledání Boha v sobě a denním životě strávil řadu let útěkem před sebou samým v domnění, že dělám dobře všem kolem. Síla, která vás nutí nemilovat, která vás nutí nevěřit v sebe, síla, která vás nutí nenávidět druhé lidi, nepochází od Boha. Boha poznáte právě podle toho, že Bůh po vás nikdy nic nechce. <br /><br />Tenhle archetyp, egregor, energetický plazmoid na sebe bere často podobu zlého muže a zlé ženy. To, aby bránil ve spojení muže a ženy, kteří mají společně stejnou sílu jako Bůh. Znali jsme ji jako Isis, Lilith, Kálí, Pandóra, Morana, Skadi, Kéres, Hekaté, Hel, <a href="https://cs.wikipedia.org/wiki/Coatlicue">Coatlicue</a>, Moira, Eset, Disy, Baba Jaga. Se jmény mužských protějšků se raději nechci ani zdržovat. Každé jen vyslovení jejich jména je posiluje energií z tohoto slova plynoucí. Kdyby tohle věděli avšak hlavně cítili, tyto tzv. samozvané kněžky a bohyně – asi by si radši utrhli jazyk. No, nemohou, jsou od svého těla, které je necitlivé, stejně jako jejich emoce i duše, odříznuti svým myšlením. A toto myšlení živené staletou nenávistí k mužům, jim nyní jen lehce našeptává. A zve je na hody. Role se obrací. Vyřídíme si to s vámi, ukážeme vám. Pořád jen boj o moc. No, nemáme si, co vyčítat, my muži jsme do toho spadli jako první. Taky jsme naletěli tomu napovídání zpoza závěsu nevědomí, že ženy nás ohrožují a že jsou naším nepřítelem. Ne nemá cenu trhat závěsem a pokoušet se na všechno přijít tzv. poznáním. Poznání, pokud se realizuje pouze v hlavě, je stejně k ničemu. Když své poznání neukládáme a nezapamatováváme si jej v těle, to abychom příště mohli zas o něco lépe cítit své rozhodnutí v srdci, tak k čemu nám je? K ničemu.<br /><br />V lásce totiž není nejdůležitější dávání – to vyvolává jen nerovnováhu, ale hlavní je otevřenost a upřímnost. V přijetí. I sebe sama. Ten, komu se však musíte otevřít jako prvnímu, jste vy sami a až potom se otevíráte někomu jinému. Vyžaduje to navázání kontaktu s těmi nejhlubšími pocity, které můžeme vhodným způsobem vyjadřovat. Uvědomit si, že máme-li my muži zlost na ženy, pak na všechny ženy a ženy zase na všechny muže, protože každý z nich svým způsobem představoval našeho druhého rodiče, kterého jsme milovali. Je těžké to jenom zkusit, natož si tím projít. A proto žijeme v párech. Dva tohle dokáží zvládnout lépe než jeden. V jednotě je síla. Moc k tomu dosáhnout lásky. <br /><br />Většina žen se v hraní těchto na počátku zmíněných rolí přímo vyžívá, protože jim usnadňují kontakt s jejich podstatou. Jen JAKO. Nalhávají jim, že jejich role ženy je nepodstatné. Kdo se totiž ovládá snadněji? Nablble ulétla a astrálně se smýkající vesmírná bohyně anebo silná a života plná žena. Obyčejná žena? Láskyplná žena? Copak by proti láskyplné ženě či muži měl jakýkoliv egregor možnost uplatnit jakoukoliv moc? Ani kapku. <br /><br /> Problém je v tom, že tyto role, které tak snaživě hrajeme, jsou jen ROLE na dobu určitou. A proto nás nutí cosi podvědomě tyto role neustále střídat, neustále něco vykonávat – přeložte si to = VY něco KONÁTE, vykonáváte. Za koho? Pro koho? Kdo má užitek z vašeho vědomí? Z vaší prázdnoty? Z rozplynutí vás a vašeho ega? Které by vás proti podobným „zmr..m“, silně chránilo? Role nutící pracovat s jakoukoliv jinou než vlastní energií nepochází od Boha. Ale vždy od někoho, kdo se za Boha vydává. Umí dělat i zázraky. Jistě je silný. Jistě je strašlivě silný. Má obrovskou moc. Kterou jsme mu my sami dali tím, že ji nevěnujeme sami sobě. Něco změnit chce vždy ten, kdo není spokojen se stavem v tomto okamžiku. Nyní. Největšího podvodu na životě se dopouštíme, když vyměníme to, co máme, za to, co chceme. Za to, co nám našeptal strýček Skrblík. Hlas vycházející z astrální entity, co se živí tím, že krade lidem energii lásky, a pozornosti skrze naše nevědomí, které jsme si my nechali tímto hlasem ukrást.<br /><br />A tak nás nutí tento okamžik pořád opakovaně opouštět. Měnit, chce vždy jen moc. Láska měnit nic nepotřebuje. Miluje to, co je tak, jak to je. Moc pro změnu najde v mysli vždy rozumný důvod. Normální žena se nejprve stává ženou a až teprve pak jakoukoliv jinou rolí. Dnes je to obráceně. Ženou se nechce stát nikdo a smysl sebe sama hledáme a nacházíme v rolích – roll plays. <br /><br />Základní role každého z nás je být ženou a mužem. To však znamená, dospět k tomu nic neměnit. V asklépiovské tradici to znamenalo, že pouze bůh (odpovídající archetyp jakožto psychický faktor), který nemoc způsobil, ji dokáže vyléčit. Takže se s ním musíme znovu spojit. V sobě. nalézt ho v sobě a zarazit mu tyhle rejdy.<br /><br />Jediné, jak můžeme změnit sebe a svět, je neuctívat rádobyBoha, který nás ovládá a to tak, že mu neposkytneme žádnou moc k našemu ovládání a že se naopak budeme pokoušet čím dál více otevírat sami sobě. Své sobecké, egoistické lásce. K sobě samému. Milujte bližního, jako sebe samého. Tedy nejprve sebe a až pak bližního. Zatím jsme malé závislé děti, otevřené vůči jakémukoliv negativnímu chování více než je zdrávo. Vzdáváme se nezávislosti v naději, že se partner postará. Tím se staneme oním malým děckem, co si myslí, že tak naplní svůj nenaplněný sexuální vztah s rodičem opačného pohlaví. Většina z nás se zamiluje, protože chce být svému partnerovi neustále k dispozici. To je ale služba. Nikoliv sdílení. Při sdílení jsou oba dva partneři na stejné úrovni, ovšem při službě je jeden výš a jeden níž. A proto většina vztahů končí tak, jak končí. Nadřazený partner hledá vzrušení z nudy mimo vztah, a ačkoliv se vymluví na mnoho dobrých důvodů, ani jeden není pravda o něm a o partnerovi. Ten podřízený se snaží ještě lépe sloužit, obětovat se a to je taky k prdu. Nefunguje to. Nenaplňuje to. A nikdy to naplnit nemůže. Partner je ten, kdo po vás v životě chce, abyste dospěli. K rozhodnutí milovat sebe. Ne jeho. Sebe. A to je asi největší překážka našich lidských vztahů. Nenávist k sobě samým, živená zezadu rádobyBohem, který chce, abychom milovali především jeho. Ne jeden druhého.<br /><br />Vyzrálá, dospělá láska není odevzdání já někomu jinému, ale svobodné odevzdání se svému já. Ego se vzdává vlády nad osobností a předává tuto moc srdci. Svobodně. A při tomto procesu nezaniká. Naopak. Posiluje ho to, protože jako kořeny v těle jsou nyní vyživovány radostí z bytí. Kterou cítíme coby svou SVOBODU.. Když řeknete: „já tě miluju“! – je vaše JÁ stejně silné jako váš pocit LÁSKY. A láska může žít jedině ze svobody. Nikdy ne ze závislosti. Lásku dostáváme darem. A stejným darem se stáváme sami pro sebe.JÁ JSEM JÁ. Jsou nyní jedno. Jedno - ta. Vyzrálá osoba je schopná stát na vlastních nohách, a je-li to třeba, vyjádřit své pocity naplno a svobodně. To není sobecká láska, právě proto, že jako partneři jsme nyní ochotni vše sdílet. Je sice zaměřená taky na ego, ale právě proto vnáší do vztahu pocit vzrušení – emovere – emoce, protože tak se nyní poznávají dva lidé, kteří milují já toho druhého. Dva, kteří se milují jako JEDEN. Ne, kteří jsou stejní. Naopak. Kteří jsou rozdílní. <br /><br />Takže se zamyslete milé dámy. Chcete být malými holčičkami a dál vyhledávat postavu muže = otce, který by nyní měl změnit věci, které se staly v minulosti? Měl by vás obdivovat, říkat vám, že jste krásná, ctít vaši nevinnost a ochraňovat vás proti útokům zlé matky? Uvědomujete si, jak nesplnitelná vize to je? A jak sami sebe vháníte do provozování archetypu zlé Baby Jagy? Která nemusela být ani tou zlou, když by ji, k tomu někdo nenašeptával důvod. Zlost je třeba vyjádřit a třebas i pořádně nahlas. Ne však proto, aby za to zaplatil někdo jiný svým bytím. K tomu nás Bůh, ten skutečný, nestvořil. <br /><br />A proč jsem to psal? Inu, když si uvědomíte, že žena a jedině žena, je schopná vychovat muže a další ženu, co by své potomky. Matka vychová jen děti. Malé děti. Nadosmrti ustrašené děti bojící se o svou existenci a na matce závislé. Chtěla by tohle skutečná Bohyně Matka? Ženská polovina Boha? Žena? Jinak svět ovládne chaos. A kdo bude jeho králem? Pardon, královnou?<br /><br />MZZ</span></div>
<br />
<div class="MsoNormal">
<span style="font-size: 12.0pt; line-height: 115%;"><b>► VIDEO 1: velmi
hezky je to vyjádřeno v tomto videu – Baba Jaga</b></span></div>
<br /></div>
<iframe allowfullscreen="" frameborder="0" height="315" src="https://www.youtube.com/embed/uKbuFYd468w" width="560"></iframe>
<br />
<br />
<b>► VIDEO 2: A výsledek toho našeptávání? Co se zrodí ze spoutané ženskosti v chaosu?</b><br />
<br /></div>
<iframe allowfullscreen="" frameborder="0" height="315" src="https://www.youtube.com/embed/qdCmSt4798g" width="560"></iframe>
</div>
Unknownnoreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-2020569581907545949.post-74958594643917466682017-02-24T01:13:00.001-08:002017-02-24T01:13:39.337-08:00SPIRITUAL IMAGE - 6 TVÁŘÍ ČLOVĚKA: RADOST ♥<a href="http://www.imagemaker.cz/2017/02/radost.html?spref=bl">SPIRITUAL IMAGE - 6 TVÁŘÍ ČLOVĚKA: RADOST ♥</a>: Odsoudit pocit znamená odsoudit život. Často nám rodiče ukládali na srdce, aby jsme se v případě určitého pocitu nechovali špatně. Platí...Unknownnoreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-2020569581907545949.post-53546260507735962712017-02-19T13:25:00.001-08:002017-02-19T13:25:33.837-08:00TONGLEN TAO: KARMA je víc než jen ŽIVOT i SMRT<a href="http://www.tonglen-tao.cz/2017/02/karma-je-vic-nez-jen-zivot-i-smrt.html?spref=bl">TONGLEN TAO: KARMA je víc než jen ŽIVOT i SMRT</a>: Možná, že jste to slovo už slyšeli. Karma. Někdo při tom pomyslí na plynové topení a průtokový ohřívač, někdo si uvědomí, že je to něco s...Unknownnoreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-2020569581907545949.post-11741006526826364962017-01-14T04:02:00.002-08:002017-01-14T04:02:53.197-08:00PSYCHOPATI - TEST<div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on">
<span style="font-family: "arial" , "helvetica" , sans-serif;">Staří Hebrejci dávají lidem do oblasti ramen sídlo dvou energetických sfér, tzv. sefirot. Jedna z nich je umístěna oblasti pravého ramene a představuje pojmy spravedlnost, váhy, soud jedním slovem MOC (Gevurah). Asi i proto se odjakživa jako symbol moci používal meč. A jeho protikladem, levým ramenem byla boží milost neboli LÁSKA (Chesed). Ta byla vždy štítem proti všemu. Proti moci psychopatů je láska bezmocná. Každým štítem může jednou proniknout meč. A tohle je právě tato situace. To by se měl uvědomit každý, kdo se buď do psychopata zamiluje a nebo s psychopatem pracuje.<br /><br />Abyste nebyly bezmocní i vy je tu test PCL-R, který se běžně využívá pro diagnostikování psychopatie. Autorem testu PCL-R je Dr.Robert D. Hare, renomovaný badatel v oboru kriminální psychologie. Pozn. Toto je verze testu z <a href="http://l.facebook.com/l.php?u=http%3A%2F%2Fen.wikipedia.org%2Fwiki%2FHare_Psychopathy_Checklist&h=DAQEo3XbY&s=1">Hare Psychopathy Checklist - From Wikipedia, the free encyclopedia</a> - This page was last modified on 18 March 2011 at 10:23 <br /><br /><br />▬ 👅 ▬ 👅 ▬ 👅 UPOZORNĚNÍ: Pokud se pokusíte tento test sami vyhodnotit a vyjde vám u někoho 25 bodů a více, neznamená to ještě, že je dotyčný deprivant/psychopat. Je to však pravděpodobné. Diagnozu může stanovit jen psycholog nebo psychiatr vyškolený v příslušném kurzu. Není trestné být psychopat. Psychopati jsou plně příčetní, za své činy nesou vinu v plném rozsahu - pokud však něco provedou. Oni si to dovolí pokaždé, když ucítí příležitost a slabou (neinformovanou) kořist. Psychopat vždy bezpečně pozná, kdo je jeho kořist a kde jsou její slabiny. To, že vám u někoho vyjde tak vysoké skóre, že to s největší pravděpodobností psychopatie bude, ještě neznamená, že daný jedinec bude a má být nějak potrestán, zavřen do blázince nebo do vězení. Test vám pouze napoví, zda a NAKOLIK JE NEBEZPEČNÉ s takovým člověkem mít jakékoliv dohody, spolupráci, partnerství, pořizování dětí etc. etc. Pokud se totiž zapletete se skutečným psychopatem/deprivantem, nikdy se nezbavíte tendence psychopata zasahovat vám do života. I když utečete, můžete se dočkat nekonečných nepříjemností včetně různých anonymních udání, obvinění, trestních oznámení, dokonce jsou běžnou praxí new age dneška i temná magie a prokletí. Dá se očekávat, že čím více bodů v testu někdo nasbírá, tím těžší to s ním budete mít. Sám jsem několik let udržoval vztah s někým, kdo nasbíral 30 bodů. Vím, o čem se tu píše. <br /><br /><b>1. Diagnozu stanoví pouze psycholog nebo psychiatr vyškolený v příslušném kurzu.<br /><br />2. Není trestné být psychopatem.<br /><br />3. Lze říct, že psychopatem je ten, KDO SE JAKO PSYCHOPAT CHOVÁ - psychopatie je chování. Je to parazitní životní strategie. Podle jejich činů je poznáte. Jen podle jejich činů jim také náleží trest. Ne proto, co jsou, ale VÝHRADNĚ za to, JAK SE CHOVAJÍ.<br /><br />4. Za své činy nesou 100% odpovědnost. Jsou plně příčetní. Netrpí bludy. Nejsou schizofrenní. Jsou-li souzeni, soudy jim přiznávají vinu v plném rozsahu.<br /><br />5. Nemění se.</b><br /><br />Psychopatie je, bohužel, parazitní životní strategie: "sport" těch, kteří považují agresivitu za sílu a slušnost za slabost. Buďte schopni psychopatii rozeznat, když se s ní setkáte. Nikdy toto chování netolerujte. Nikdy u nikoho toto chování nekryjte ani neomlouvejte. Nikdy nedávejte druhou šanci. Odejděte !!!<br /><br />Nejnebezpečnější psychopati (nekriminální psychopati, ti kteří jsou nejlépe mezi lidmi schováni) mohou být někdy hmotně i sexuálně zcela asketičtí. Jsou vzory všech ctností. Tedy právě tady mohou být schováni i oni sami před sebou. Viz. další text o tom, čemu takový člověk vlastně věří. <br /><br />Selhaly dosud veškeré snahy naučit je cítit s ostatními. Zato se přišlo na to, že psychopati s oblibou odkoukávají psychoterapeutické postupy a metody, aby je později mohli aplikovat ke zkáze svých obětí. Pravda je taková, že věda neumí zařídit, aby by se v psychopatovi probudilo SVĚDOMÍ. Aby začal zodpovědně spolupracovat s ostatními a respektoval a ctil jejich práva a city. Psychopat svědomí nemá, nebude mít. Bude litovat pouze sám sebe - pokud mu triky neprochází. Tedy není to jen o sobecké sebelítosti, je to o sebelítosti pro zlý důvod. Psychopat říká: "Lituji, že mi zločin nevyšel." Chcete ho snad utěšovat? Ideální materiál pro pomoc psychopatovi? MODLETE se za něj. Jinak nic. Více zde: <a href="http://l.facebook.com/l.php?u=http%3A%2F%2Felyna.wz.cz%2Fjak_pomoci.htm&h=JAQE9k67A&s=1">http://elyna.wz.cz/jak_pomoci.htm</a><br /><br /> </span><br />
<div>
<div style="text-align: center;">
<b style="font-family: Arial, Helvetica, sans-serif;"><span style="font-size: large;">T E S T</span></b></div>
<span style="font-family: "arial" , "helvetica" , sans-serif;"><br />▬ 👅 ▬ 👅 ▬ 👅<b> Faktor 1: Agresivní narcismus</b><br /><br /><br /><b>1. Nápadné kouzlo, výmluvnost a povrchní šarm</b> - Psychopati si často takzvaně "nasazují masku", která je příjemná a oblíbená. Psychopat například ochotně dělá dobré skutky, aby si získal náklonnost své oběti. Odhalíte je snadno. Práce jim smrdí. Nesmí to zase být moc namáhavá práce, to se zase pokoušejí šidít, což jim v mnoha případech lhaní a výmluv prochází a vy se pokoušíte jejich práci udělat sami, kvůli velkému soucitu s nimi. Oni sami jej nikdy neměli a nemají. Většinou proto, že jako děti či mladiství zažili přísné rodičovské tresty či sexuální zneužití, kdy jim nikdo nepřišel na pomoc, kdy s nimi soucit nikdo neměl. A proto jej zavrhnou ze svého života, nicméně jej všude vehementně propagují. A jako jediný formát přežití, přijmou usilovat o co největší moc.</span></div>
<div>
<span style="font-family: "arial" , "helvetica" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div>
<span style="font-family: "arial" , "helvetica" , sans-serif;"><b>2. Grandiózní sebehodnocení </b>- Vědomé prožívání vlastní sociální pozice i postup měření toho, jak jedinec chápe sama sebe. Sebepřeceňování je velmi často nepřímo úměrné inteligenci. Psychopat je často člověk s vysokoškolským vzděláním. A přesto nebo právě proto se bojí racia, protože dobře tuší, že tam by mohl být odhalen. Nabádá ostatní, aby věřili svému srdci a svým pocitům, a zároveň si získává sympatie svých objektů zájmu a tím si pojišťuje, že mu bude věřeno proto, že ho „lidé mají rádi“. Na tomto sebeobrazu mu velmi záleží. Na potvrzení svých dobráckých úmyslů často přichází s citacemi či příběhy o kladných hrdinech, přičemž všem posluchačům musí být zcela jasné, že on je minimálně stejně dokonalý, jako onen kladný hrdina. V případě, že s příběhem přijde někdo jiný, nezapomene přijít se svojí trochou do mlýna, přidat nějakou tu pochvalou a upozornit tak na sebe. Účel je tentýž. Nikdo nesmí zůstat na pochybách o jeho ušlechtilých motivacích. </span></div>
<div>
<span style="font-family: "arial" , "helvetica" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div>
<span style="font-family: "arial" , "helvetica" , sans-serif;"><b>3. Patologické lhaní </b>- Mluvíme-li o patologickém lháři neboli mýtomanovi, jde o člověka, který lže, aniž by z toho měl nějaký hmatatelný užitek. Dokonce lže i ve chvílích, kdy by pro něj jednoznačně bylo jednodušší a výhodnější říct pravdu. Je závislý na smyšleném světě a nepravdivých informacích. Prožívá naprostou frustraci, když je nucen mluvit pravdu a popisovat skutečnou realitu. Jen si představte, jak musí vypadat mozek patologického lháře po několika letech jeho dobrodružného života. Kolik detailních informací navíc musí zachytit. V jakém neustálém stresu musí být, když si s někým povídá, aby se nedostal do slepé uličky. Možná řeknete: Tak ať začne mluvit pravdu. Ale patologickému lháři stojí tyhle stresové situace za to. Zvykne si a užívá si, že má svůj svět a dokáže postavit a rozbít světy ostatním. Díky neustálému stresu a tlaku na mozek musí buď používat alkohol, drogy a nebo meditační cvičení, aby účinky svých lží dokázal aspoň přijatelně otupit, tedy mohl se vymlouvat na to, že si je nepamatuje. Základní příznak většiny mýtomanů je totiž schopnost odhadnout, co ten druhý chce slyšet, a říct to nejen v pravý čas, ale také to říct se správnou mimikou a tónem hlasu. Takže jak chcete vlastně patologickému lháři pomoci? Patologický lhář, který trpí touto diagnózou více než dva roky, následně nedokáže rozeznat příběhy a historky, které se skutečně staly, od těch, které si vymyslel. </span></div>
<div>
<span style="font-family: "arial" , "helvetica" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div>
<span style="font-family: "arial" , "helvetica" , sans-serif;"><b>4. Manipulativní a podvádějící </b>- Manipulativní jednání je projevem člověka, který si není jistý sám sebou, který necítí pevnou půdu pod nohama, má problém být pružný a pokorný. A chce se za každou cenu dosáhnout svého, je zaslepený v postoji k určité situaci, zcela se uzavře všem argumentům, které vyjadřují odlišný názor od jeho. Vnímá odlišné názory a postoje jako ohrožení, jako útok na sebe… protože se cítí nedostatečně, začne manipulovat …. manipulace může někdy zdánlivě vypadat jako projev lásky, jindy může jít o zřetelnou agresi, vyhrožování… cílem je dosáhnout prostě svého svého. <br /><br /> Manipulátor nechce podávat jasné a srozumitelné myšlenky, protože pro manipulaci je výhodnější používat jakousi „mlhu“, pomocí které lze kdykoliv kohokoliv tlačit do pozice „ty moje myšlenky nechápeš“. S tím bývá často spojeno jakési „skromné povznesení se nad věc“, kterým manipulátor dává skrytě najevo, že má převahu, že jeho myšlenky zůstávají u některých lidí nepochopené, dává najevo, že to přece není jeho vina. <br /><br /><br /> Manipulátor nemůže a nechce odpovídat na přímé otázky přímými odpověďmi, protože to mu ubírá prostor pro manipulaci a byl by nucen říct konkrétní věci, které by mohly projevit rozporuplnost jeho sdělení. Manipulátor totiž používá sdělení účelově a není pro něj důležité, co říká,ale jakého výsledku dosáhne, tudíž tvrdí to, co se mu právě hodí, ale nikdo nesmí poznat, že jsou v tom rozpory, proto na přímé otázky neodpovídá. <br /><br /> V diskusi s manipulátorem zjistíte, že manipulátor od některých témat zběhne a přesměruje vaší pozornost nenápadně na téma zcela jiné. Otázky nechá nezodpovězené a pokud se k nim chcete vracet, označí je jako nedůležité a vyzve k diskusi na jim nově nastolené téma, „které je přece mnohem důležitější“. <br /><br /> Manipulátor vám podsune nějakou myšlenku, která se vás osobně týká, a když pátráte po tom, proč vám ji sděluje, začne vám vysvětlovat, že pouze reaguje na vaše postoje, že to, co vám říká, není z jeho hlavy, ale jen reakce na to, co jste sdělili. Typickým sdělením manipulátora je to, že on jen odráží vaše pocity a sdělení, a to, co na něm vidíte negativního, je vlastně váš problém (ona myšlenka zrcadlení také pochází ze starého Řecka, v mnoha směrech je pravdivá a užitečná, ale manipulátor ji využívá účelově a vždy ve svůj prospěch). <br /><br /> Manipulátor používá vyšší autority jako je „Bůh“, „veřejné mínění“, „všeobecně známá pravda“ apod., aby dal přesvědčivost svým myšlenkám. Svoje myšlenky prezentuje jako objektivní fakta a diví se, nebo se blahosklonně usmívá tomu, že to prostě jen nechápete. </span></div>
<div>
<span style="font-family: "arial" , "helvetica" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div>
<span style="font-family: "arial" , "helvetica" , sans-serif;"><b>5. Nepřítomnost výčitek svědomí nebo pocitů viny </b>- Když opravdu zapátráte, zjistíte, že za většinou našich neúspěchů, nespokojeností, nezdarů, finančních omezení, vztahových i zdravotních problémů, stojí pocit viny. Takový jedinec si pak uvědomí, že je ve svém životě stále něčím a někým omezován a je obklopen z valné části negativními lidmi. Psychopaty. Lidmi, kteří ho obviňují, ať udělá cokoliv, vylívají si na něm zlost, limitují ho svým strachem anebo v něm strach spouští. Přesto je naše touha zavděčit se i tomu největšímu škodiči velice silná. My s nimi totiž máme to, co oni s námi ani mít nemohou. Slitování. Psychopat může používat i různé metody zaměřené na destrukci osobnosti manipulované osoby. Například cílové osobě či osobám nenápadně mění důvěrně známé prostředí tak, aby se v něm neorientovala a cítila nesvá. Když potřebuje, upozorňuje na své zásluhy a zároveň snižuje sebevědomí oběti. Neváhá věnovat dar velké ceny nebo půjčit peníze apod., protože si tím svou oběť morálně zavazuje. V manželství se manipulátor běžně dopouští citového vydírání. Snaží se vzbudit silné emoce (strach, pocit viny). Dokáže zcela rozvrátit rodinu. Psychopati jsou bez svědomí. Trvale a nenapravitelně. Neomlouvají se a nikdy nenapravují škody. Pokud něco naprosto pokazili, nejprve se (uraženě) stáhnou a následně se pokusí z celé situace vylhat. Že za to mohly okolnosti a kdokoliv jiný, jen ne oni. Tam, kde by zdravého člověka fackovala hanba, tam je psychopat povznesen, stále lehce nad věcí. Bezostyšně konstruuje minulost dle vlastní fantazie. A ve svůj prospěch. </span></div>
<div>
<span style="font-family: "arial" , "helvetica" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div>
<span style="font-family: "arial" , "helvetica" , sans-serif;"><b>6. Povrchnost, mělkost (oploštěný afekt) </b>- Povrchní lidé se zabývají sami sebou, ostatní je nezajímají (jsou sobci), nemají hlubší zájmy, uspokojují je např. peníze místo toho co by za ně mohli zažít. Povrchní lidé nejdou do hloubky problému, rádi mluví a neradi poslouchají druhé (naslouchají druhým). neustále sice vytvářejí dojem, že jim jde o podstatu věci, ale to dělají právě proto, aby si nikdo nevšiml jejich povrchnosti. Když mají vést cokoliv jsou ve stresu jelikož mají potřebu před ostatními utajit, že vlastně vůbec netuší jak a proč dále. Jejich chování, vztah k lidem jako k věcem (pozor, takto to oni nikdy nenazvou) a dělením lidí na silné a slabochy vede k tomu, že jejich vztahy nemají dlouhého trvání nebo naopak si vydržují vedle sebe řadu “kamarádů”, kteří plní jejich přání. Rytíři bílých koní. Lidi jsou pro ně užiteční, pokud něco potřebují, pokud ne, pak jsou bezcenní. </span></div>
<div>
<span style="font-family: "arial" , "helvetica" , sans-serif;"><b><br /></b></span></div>
<div>
<span style="font-family: "arial" , "helvetica" , sans-serif;"><b>7. Necitlivý/nedostatek empatie</b> - Pro schopnost empatie je užitečné umět odložit svoje vlastní názory, hodnoty a předsudky. Jde o to být schopný pochopit jak a proč člověk jednal tak, jak jednal, jaké z toho má pocity a jaký má na kteroukoliv věc názor, kdy jedná proti svému přesvědčení a kdy se naopak to, jak se chová navenek, plně ztotožňuje s tím, co cítí uvnitř. To tady zcela určitě nehrozí. </span></div>
<div>
<span style="font-family: "arial" , "helvetica" , sans-serif;"><b><br /></b></span></div>
<div>
<span style="font-family: "arial" , "helvetica" , sans-serif;"><b>8. Neschopen přijímat odpovědnost za vlastní činy</b> - Psychopati se nedokážou vcítit do pocitů normálních lidí. Psychopat nikdy nepřizná, že udělal chybu, nikdy neuzná, že neměl pravdu nebo že se zmýlil. Vždy své chování maskuje pod nějaké jiné motivy, které se zdají být dobré a ušlechtilé. Využívá vaší sympatie k tomu, aby vám zabránil racionálně rozebrat jeho chování.<br /><br /><br />▬ 👅 ▬ 👅 ▬ 👅 <b>Faktor 2: Společensky deviovaný (devastující) životní styl</b><br /><br /><br /><b>9. Potřeba vzrušení a/nebo sklon k nudě </b>- Jeho život probíhá jako válka a pohyb ode zdi ke zdi. Buď deprese nebo maniakální a extrémně výkonná fáze.Buď se šílené nudí a nutí druhé k akci nebo naopak k tomu, aby ostatní fanaticky následovali jeho “cestu”. </span></div>
<div>
<span style="font-family: "arial" , "helvetica" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div>
<span style="font-family: "arial" , "helvetica" , sans-serif;"><b>10. Parazitický životní styl </b>- <b>Narcismus </b>- pro narcistickou osobnost (psychopat je narcistní) je vždy reálná jen ta skutečnost, která odpovídá jejím přáním, jejímu myšlení a jejím pocitům. Věří čemukoliv, o čem prohlásí, že to pravda je. Je schopen popírat i zcela zjevnou skutečnost. I tváří v tvář faktům je schopen tvrdit, že neexistují. Psychopati často na ostatních parazitují a žijí na úkor jiných lidí. A to těch, kterým vnutí svůj obraz světa. </span></div>
<div>
<span style="font-family: "arial" , "helvetica" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div>
<span style="font-family: "arial" , "helvetica" , sans-serif;"><b>11. Špatná sebekontrola</b> - Ne, nejsou šílení, jde o to, že vždy jde o poruchu vztahu k druhým lidem a z ní vznikající pokřivené vnímání reality. Narcistický člověk dojít snadno k přesvědčení o své neomylnosti a dokonalosti. A dokonalost či aspoň pokusy o ní je nutí k maximálnímu pracovnímu tempu, mají na sebe, ale jelikož neumí prožít sami v sobě svou vinu, projektují do druhých a obviňují všechny za to, že dělají svět nedokonalým místem. Každý, kdo narušuje tento jejich obraz dokonalého bytí v jakékoliv oblasti (např. odkrýváním jejich motivů) je nepřítel, proti němuž obrací svou agresi. </span></div>
<div>
<span style="font-family: "arial" , "helvetica" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div>
<span style="font-family: "arial" , "helvetica" , sans-serif;"><b>12. Nedostatek realistických, dlouhodobých cílů</b> - Psychopati mívají nerealistické dlouhodobé cíle. Buď nemají vůbec žádné, nebo jsou nedosažitelné a vycházejí z toho, že psychopat sám sebe vidí jako mnohem schopnějšího, chytřejšího a mocnějšího, než ve skutečnosti je. A jelikož je sám rád v roli oběti, které se díky tomu může vymlouvat na všechny možné i nemožné excesy, jenž mu přišli do cesty a on je překonal, je zde vidět i další detail, často jsou psychopaté pyšní i na to, že nic nedokončili. To proto, že při tom mají možnost pomluvit a agresivně verbálně napadnout všechny kolem. </span></div>
<div>
<span style="font-family: "arial" , "helvetica" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div>
<span style="font-family: "arial" , "helvetica" , sans-serif;"><b>13. Impulsivita </b>- V okamžiku agrese ztrácejí jakákoliv pravidla etiky a etikety. jsou schopni pro silné pocity vzrušení, jenž v nich agrese vyvolává, ji vyvolávat a to neustále i ve svém okolí, aby se tzv. “něco dělo”. nemusí být vždy sami aktivní agresoři, i když i to je časté, ale jsou spouštěčem sociálních rozepří. baví se klidně nad rodinnou rvačkou, kterou vyvolali. Nenápadně a tak, aby nemohli být odpovědni za její rozpoutání. Okamžitě po jejím skončení se zpravidla přihlásí za její odpovědnost, což přítomní zavrhnou a tím z nich sejmou případný pocit viny. Já nic, já muzikant. Vede je to často k tomu, že jsou z nich výborní energetičtí upíři. Impulzivita je u nich neustálá potřeba podnětů zvenku. Ponecháte-li je o samotě, doslova "lezou po zdi". To pak mají časté migrény. Nudí se. Jako by žili v neustálém nedostatku zajímavých podnětů a měli snížený práh bolesti. Například podněty, které u ostatních lidí vyvolávají poplachovou, obrannou a únikovou reakci, u psychopatů vyvolávají spíše orientačně-pátrací reakci a zájem. Jako by jim bylo jedno, co cítí, ale hlavně, aby to bylo hodně silné. Důležité je pro ně slovo intenzita. <br /><br /><b>14. Nezodpovědnost</b> - Je zajímavé, jak často u nich vedou tzv. nicknemaes neboli přezdívky. za ně se toho totiž dá mnoho schovat. Používají je jako svou značku. Jelikož nejsou schopni přijmout odpovědnost nejsou schopni ani vystupovat pod svým vlastním jménem. Naprostá neschopnost zříci se okamžitého potěšení ve prospěch vzdálenějších cílů. Psychopat neplní závazky, sliby, dané slovo opakovaně. Psychopat domů dorazí třeba až následující den. jde se v opilosti vyspat s několika cizími lidmi namísto toho,a by se pokusil jít s partnerem domů. Není na něj spoleh. Je vždy nad věcí. Neomluví se. Nemá potřebu své selhání nějak odčinit. Obviní kohokoliv. Přenese odpovědnost za to, co se stalo, na někoho jiného. Řekne komukoliv, že je to jeho chyba. Jelikož neumí přijmout a prožívat pocit viny.<br /><br /><b>15. Kriminalita v dětství či v průběhu dospívání</b> - Velmi špatně se prokazuje. Občas v záchvatu sebestřednosti prozradí své předchozí excesy, ale jen když mají pocit, že jim naslouchá spřízněná duše, před kterou se mohou blýsknout. </span></div>
<div>
<span style="font-family: "arial" , "helvetica" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div>
<span style="font-family: "arial" , "helvetica" , sans-serif;"><b>16. Problémové chování v dětství či v průběhu dospívání</b> - Často začínají sexuální život kolem 13 roku života, tedy kdy ještě nemají jakékoliv představy o jejím úspěšném zařazení do své osobnosti. jejich prožívání i této oblasti je mělké a nejsou schopni jít do hloubky. Proto často podléhají nebo tvoří násilí - nebezpečné praktiky včetně bondáže až se objevuje i krev, sadomasochismus. </span></div>
<div>
<span style="font-family: "arial" , "helvetica" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div>
<span style="font-family: "arial" , "helvetica" , sans-serif;"><b>17. Zrušení podmínečného propuštění</b> - Těžko ověřitelné. Ale hledejte máte-li podezření.<br /><br /><br />▬ 👅 ▬ 👅 ▬ 👅<b> Zvláštnosti, jenž nekorelují ani s jedním faktorem</b><br /><br /><br /><b>18. Promiskuitní sexuální chování</b> - Sexualita je pro něj pouze nástrojem moci. Vždy se nejprve pokouší udělat vše podle vašich představa, aby zjistil vaše preference. Pak se je i proti svému přesvědčení, pokouší několikrát po sobě hojně aplikovat, aby si vás citově zavázal a následně se začne zabývat tím, že do sexuality přináší to svoje a jakmile není sexualita řízena jím a jeho potřebami, pak není ochoten k sexuálnímu kontaktu vůbec. Je schopen bez výčitek partnera podvést a to i opakovaně, jelikož nemá výčitky a jde mu o jeho uspokojení. To si většinou nepřizná a maskuje svůj zájem o sexualitu často jinými praktikami, které odkazují na tzv. pozitivní a duchovní rozměr: např. tantra. Psychopat vykazuje i v sexuálním chování nepřítomnost výčitek svědomí a také zcela povrchní cítění a citové prožívání. Nerespektuje city lidí kolem sebe (nerespektuje ani jejich práva). Jeho sexuální bezcitnost vede ke krutostem - velmi se vyžívá, když může svého partnera opustit tím, že jej podvede s někým, koho jednoduše svede a opustí. Následně se pak nechá hýčkat dalším úplně jiným objektem, který mu poskytne pozornost. Počet sexuálních partnerů je celkem vysoký. Všímejte si, když mluví o svých vztazích, co byly. Dívejte se na to, jak potkává bývalé známe a k čemu se u nich hlásí (spali jsme spolu jen dvakrát, to ani nebyl vztah, atp.). Pochopíte, že lže a vymýšlí si, protože byste ze skutečných počtů jeho partnerů brzy pochopili, že mu vlastně ani na jednom z nich příliš nezáleželo. Stářím mu sexualita dojde jako manipulující efekt a tak se vůči stáří a stárnutí často staví velmi nepříznivě. </span></div>
<div>
<span style="font-family: "arial" , "helvetica" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div>
<span style="font-family: "arial" , "helvetica" , sans-serif;"><b>19. Mnoho krátkodobých manželských vztahů </b>- Pokud má v historii několik velmi krátkých manželství, pravděpodobnost, že jde o psychopatickou osobnost vzrůstá. </span></div>
<div>
<span style="font-family: "arial" , "helvetica" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div>
<span style="font-family: "arial" , "helvetica" , sans-serif;"><b>20. Kriminální všestrannost (Univerzální kriminální chování)</b> - Hledejte historii kriminální minulosti v mládí. Mnoho psychopatů vykazuje patologické chování v časném mládí. Pokud tam kriminální minulost je, prozkoumejte, jak moc je různorodá. Psychopatům mnoho věcí projde, ale občas je přece jen někdo přistihne. Schopnost flexibility při páchání zločinu je dobrým indikátorem. </span></div>
<div>
<span style="font-family: "arial" , "helvetica" , sans-serif;"><b><br /></b></span></div>
<div>
<span style="font-family: "arial" , "helvetica" , sans-serif;"><b>21. Druhotně získané dovednosti sociopatického/sociologického podmiňování</b>* - Nově přibyl bod č.21 "Acquired behavioural sociopathy/sociological conditioning". Tento bod znamená, že daná osoba se spoléhá na sociologické dovednosti a triky, aby klamala. Jinými slovy: Zneužívá vědu i terapii k dosažení svého cíle.</span></div>
<div>
<br /></div>
<div>
<div style="text-align: center;">
<b style="font-family: Arial, Helvetica, sans-serif;"><span style="font-size: large;">V Y H O D N O C E N Í</span></b></div>
<span style="font-family: "arial" , "helvetica" , sans-serif;"><br />▬ 👅 ▬ 👅 ▬ 👅 Tyto položky zjišťují citové, interpersonální a behaviorální rysy. Každá z položek je hodnocena od nuly do dvou. Celková suma bodů pak stanoví rozsah psychopatie dané osoby: </span></div>
<div>
<span style="font-family: "arial" , "helvetica" , sans-serif;">Otázek je tedy celkem 21. </span></div>
<div>
<span style="font-family: "arial" , "helvetica" , sans-serif;">Pokud je znak nepřítomen, skóre za položku je 0. </span></div>
<div>
<span style="font-family: "arial" , "helvetica" , sans-serif;">Pokud je znak pravděpodobně přítomen, skóre 1. </span></div>
<div>
<span style="font-family: "arial" , "helvetica" , sans-serif;">Pokud je znak zcela jistě přítomen, skóre 2 </span></div>
<div>
<span style="font-family: "arial" , "helvetica" , sans-serif;">Výsledek celkem 30 bodů (v USA) nebo celkem 25 bodů (ve Velké Británii) znamená s vysokou pravděpodobností odhaleného psychopata. <br /><br /><b>Malé shrnutí na závěr:</b></span></div>
<div>
<span style="font-family: "arial" , "helvetica" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div>
<span style="font-family: "arial" , "helvetica" , sans-serif;">1. Psychopat necítí vinu. </span></div>
<div>
<span style="font-family: "arial" , "helvetica" , sans-serif;">2. Psychopat neslyší na morální apely. </span></div>
<div>
<span style="font-family: "arial" , "helvetica" , sans-serif;">3. Psychopat se nemění. </span></div>
<div>
<span style="font-family: "arial" , "helvetica" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div>
<b><span style="font-family: "arial" , "helvetica" , sans-serif;">Z t</span><span style="font-family: "arial" , "helvetica" , sans-serif;">oho plyne: </span></b></div>
<div>
<span style="font-family: "arial" , "helvetica" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div>
<span style="font-family: "arial" , "helvetica" , sans-serif;">1. S psychopatem nevyjednávejte o jeho vině. </span></div>
<div>
<span style="font-family: "arial" , "helvetica" , sans-serif;">2. Odkažte psychopata do mezí zákona. </span></div>
<div>
<span style="font-family: "arial" , "helvetica" , sans-serif;">3. Nesnažte se ho změnit. Nemůžete-li odolat touze změnit psychopata, modlete se za něj. </span></div>
<div>
<span style="font-family: "arial" , "helvetica" , sans-serif;"><br />Neočekávejte spolupráci ze strany psychopata - toto jsou doslova pakty s ďáblem, které se vymstí vám (nikoliv jemu). Pokud sám psychopat spolupráci nabízí, dělá to pragmaticky proto, aby vás dříve či později využil. Očekávejte tyranii, neočekávejte slitování.<br /><br /><br />▬ 👅 ▬ 👅 ▬ 👅 “<i>Přibližně čtvrtina lidí s antisociální poruchou osobnosti jsou psychopati v úzkém anglosaském slova smyslu. Existuji dva druhy psychopatů Úspěšní a neúspěšní. Ti neúspěšní sedí v kriminálech, ti úspěšní sedí v čele správních rad.”</i> - MUDr. František Koukolík, DrSc.</span></div>
<div>
<span style="font-family: "arial" , "helvetica" , sans-serif;"><br /></span>
<div style="text-align: center;">
<span style="font-family: "arial" , "helvetica" , sans-serif;"><b><span style="font-size: large;">Z D R O J E</span></b></span></div>
<span style="font-family: "arial" , "helvetica" , sans-serif;">
<br />▬ 👅 ▬ 👅 ▬ 👅 </span></div>
<div>
<ul style="text-align: left;">
<li><a href="http://l.facebook.com/l.php?u=http%3A%2F%2Fwww.minddisorders.com%2FFlu-Inv%2FHare-Psychopathy-Checklist.html&h=XAQHjlcZv&s=1" style="font-family: Arial, Helvetica, sans-serif;">http://www.minddisorders.com/Flu-Inv/Hare-Psychopathy-Checklist.html</a></li>
<li><a href="http://l.facebook.com/l.php?u=http%3A%2F%2Fpsychopathyawareness.wordpress.com%2F2011%2F04%2F01%2Fred-flags-how-to-identify-a-psychopathic-bond%2F&h=hAQF-Y15j&s=1" style="font-family: Arial, Helvetica, sans-serif;">http://psychopathyawareness.wordpress.com/2011/04/01/red-flags-how-to-identify-a-psychopathic-bond/</a><span style="font-family: "arial" , "helvetica" , sans-serif;"> </span></li>
<li><a href="http://l.facebook.com/l.php?u=http%3A%2F%2Fen.wikipedia.org%2Fwiki%2FPsychopathy&h=4AQHGnaWq&s=1" style="font-family: Arial, Helvetica, sans-serif;">http://en.wikipedia.org/wiki/Psychopathy</a><span style="font-family: "arial" , "helvetica" , sans-serif;"> </span></li>
<li><a href="http://l.facebook.com/l.php?u=http%3A%2F%2Fcs.wikihow.com%2FJak-poznat-psychopata&h=8AQGbPEAs&s=1" style="font-family: Arial, Helvetica, sans-serif;">http://cs.wikihow.com/Jak-poznat-ps...</a><span style="font-family: "arial" , "helvetica" , sans-serif;"> </span></li>
<li><a href="http://l.facebook.com/l.php?u=http%3A%2F%2Felyna.wz.cz%2F&h=jAQGGvHTm&s=1" style="font-family: Arial, Helvetica, sans-serif;">http://elyna.wz.cz/</a><span style="font-family: "arial" , "helvetica" , sans-serif;"> </span></li>
<li><a href="http://l.facebook.com/l.php?u=http%3A%2F%2Fna-severu.blogspot.cz%2F2007%2F06%2Fjak-psychopat-vid-svj-svt.html&h=fAQGsX51S&s=1" style="font-family: Arial, Helvetica, sans-serif;">http://na-severu.blogspot.cz/2007/0...</a><span style="font-family: "arial" , "helvetica" , sans-serif;"> </span></li>
<li><a href="http://l.facebook.com/l.php?u=http%3A%2F%2Fna-severu.blogspot.cz%2F2007%2F06%2Fpsychopati-v-new-age.html&h=BAQFn_qI0&s=1" style="font-family: Arial, Helvetica, sans-serif;">http://na-severu.blogspot.cz/2007/0...</a><span style="font-family: "arial" , "helvetica" , sans-serif;"> </span></li>
<li><a href="http://l.facebook.com/l.php?u=http%3A%2F%2Fna-severu.blogspot.cz%2F2007%2F08%2Fgenerace-zmij.html&h=jAQGGvHTm&s=1" style="font-family: Arial, Helvetica, sans-serif;">http://na-severu.blogspot.cz/2007/0...</a><span style="font-family: "arial" , "helvetica" , sans-serif;"> </span></li>
<li><a href="http://l.facebook.com/l.php?u=http%3A%2F%2Fna-severu.blogspot.cz%2F2007%2F04%2Fpsychopati-psychopatie-jejich-role-ve.html&h=rAQEpPaBq&s=1" style="font-family: Arial, Helvetica, sans-serif;">http://na-severu.blogspot.cz/2007/0...</a><span style="font-family: "arial" , "helvetica" , sans-serif;"> </span></li>
<li>KOUKOLÍK, František a Jana DRTILOVÁ. Vzpoura deprivantů : o špatných lidech, skupinové hlouposti a uchvácené moci. Praha: Makropulos, 1996, <a href="https://l.facebook.com/l.php?u=https%3A%2F%2Fcs.wikipedia.org%2Fwiki%2FSpeci%25C3%25A1ln%25C3%25AD%3AZdroje_knih%2F8090177689&h=6AQFKAU5k&s=1" style="font-family: Arial, Helvetica, sans-serif;">ISBN 80-901776-8-9</a><span style="font-family: "arial" , "helvetica" , sans-serif;">. </span></li>
<li>The Sociopath Next Door: The Ruthless vs. the Rest of Us by Martha Stout Ph.D. (Broadway Books, New York, 2005, ISBN 0-7679-1581-X) (Author) </li>
<li><a href="http://l.facebook.com/l.php?u=http%3A%2F%2Fwww.wepapers.com%2FPapers%2F93882%2FThe_Mask_of_Sanity_%2528full_eBook%2529.pdf&h=xAQGIuCtv&s=1" style="font-family: Arial, Helvetica, sans-serif;">The Mask of Sanity</a><span style="font-family: "arial" , "helvetica" , sans-serif;"> by Harvey Cleckley, May 1, 1982 </span></li>
<li><a href="http://l.facebook.com/l.php?u=http%3A%2F%2Fkariera.ihned.cz%2Fc4-10023710-16002190-q00000_d-manazeri-psychopati&h=qAQHW6j5L&s=1" style="font-family: Arial, Helvetica, sans-serif;">http://kariera.ihned.cz/c4-10023710...</a><span style="font-family: "arial" , "helvetica" , sans-serif;"> </span></li>
<li><a href="http://l.facebook.com/l.php?u=http%3A%2F%2Fklimes.mysteria.cz%2Fclanky%2Fpsychologie%2Fpsychopatie.htm&h=LAQEYSO2S&s=1" style="font-family: Arial, Helvetica, sans-serif;">http://klimes.mysteria.cz/clanky/ps...</a><span style="font-family: "arial" , "helvetica" , sans-serif;"> </span></li>
<li>KOUKOLÍK, František. O vztahu lidského mozku a chování: strukturální a funkční podklady některých neuropsychiatrických chorob. Praha: Karolinum, 1997. 256 s. <a href="https://l.facebook.com/l.php?u=https%3A%2F%2Fcs.wikipedia.org%2Fwiki%2FSpeci%25C3%25A1ln%25C3%25AD%3AZdroje_knih%2F8071842761&h=0AQGwt4RN&s=1" style="font-family: Arial, Helvetica, sans-serif;">ISBN 80-7184-276-1</a><span style="font-family: "arial" , "helvetica" , sans-serif;">. </span></li>
<li>KOUKOLÍK, František a Jana DRTILOVÁ. Vzpoura deprivantů : nestvůry, nástroje, obrana. Nové přeprac. vyd. Praha: Galén, 2006. 327 s. Edice Makropulos. <a href="https://l.facebook.com/l.php?u=https%3A%2F%2Fcs.wikipedia.org%2Fwiki%2FSpeci%25C3%25A1ln%25C3%25AD%3AZdroje_knih%2F8072624105&h=4AQHGnaWq&s=1" style="font-family: Arial, Helvetica, sans-serif;">ISBN 80-7262-410-5</a><span style="font-family: "arial" , "helvetica" , sans-serif;">, [1. dotisk 2008: 978-80-7262-410-2], [2. dotisk 2014: 978-80-7492-120-9]. </span></li>
<li>Koukolík o psychopatech v politice a společnosti - <a href="https://youtu.be/CSdk81kEkbo" style="font-family: Arial, Helvetica, sans-serif;">https://youtu.be/CSdk81kEkbo</a></li>
</ul>
<ul class="_5a_q _5yj1" dir="ltr" style="box-sizing: border-box; color: #1d2129; font-family: Georgia, serif; font-size: 17px; list-style-type: none; margin: 0px auto 32px; padding: 0px 0px 0px 14px; width: 676px;">
</ul>
</div>
</div>
Unknownnoreply@blogger.com