Osvojují si různé metody a techniky, duchovní cvičení a poučky, cvičí mantry, praktikují tantru a pak po letech neúspěšného snažení ztrácejí chuť, bývají zmateni a kladou si otázku, kde se stala chyba. Většinou dávají vinu sobě. Snad kdyby prováděli techniky pravidelně ji, kdyby byli o něco zanícenější nebo velkorysejší, mohlo se jim to podařit. Ale co vlastně ? Vždyť ani nevědí, co přesně ta svatost, duchovnost, spiritualita kterou hledají, je (proto ji nemohou ani najít); zato rozhodně vidí, že jsou stále ještě jejich životy v nepořádku, stále ještě mívají strach, nejistotu a úzkosti, bývají podráždění, neumí odpouštět, rádi vlastní, jsou ambiciózní a manipulují lidmi. A tak se znovu rázně vrhají do usilovné práce, bez které, jak ví, svého cíle nedosáhnou. Ať žije esoterický komunismus.
Nikdy se nezastavili, aby popřemýšleli na tímto prostým faktem. Jejich úsilí je nedovede nikam. Úsilí nenapomáhá růstu; úsilí, ať už na sebe vezme jakoukoli formu - vůle, zvyku, nějaké techniky nebo duchovního cvičení - nenapomáhá změnit. Přinejlepším napomáhá k potlačení a k zakrytí vlastního problému. Úsilím lze změnit chování, ale nelze jím změnit člověka. Představte si muže, který chce získat lásku ženy a snaží se zlepšit svůj vzhled nebo vypracovat si tělo nebo změnit chování a cvičit techniky, jak na ni zapůsobit. Ve skutečnosti nezískáte lásku druhých cvičením technik, ale tím, že jste jistý typ BYTOSTI. A toho nikdy nedosáhnete úsilím ani technikou. A tak je to i s Duchovností a Spiritualitou. Pro jejich získání se nedá nic „udělat".
Vše záleží na tom, co jste a čím se stanete. Spiritualita není výkon, je to možnost změny se z automatu stát člověkem. Proč to neděláme?
No protože byste ty změny k tomu vedoucí neměli pod kontrolou, tedy ego by je nemělo pod kontrolou, nemohli byste si je rozplánovat, rozhodnout, jak a kdy se mají uskutečnit. Ony totiž hojí, mění a vedou k růstu. K růstu vede právě samo toto nehodnotící vědomí. Ale svým vlastním způsobem, ve svém vlastním čase. A čeho konkrétně si máte být vědomi? Vašich reakcí a vašich vztahů. Pokaždé, když jste v přítomnosti nějakého člověka, kohokoli, nebo v Přírodě, nebo v kterékoli situaci, různě reagujete, tak to jen pozorujte a nehodnoťte zda-li je to pozitivně či negativně. Jen pozorujte své reakce, sledujte, jaké přesně jsou a odkud přicházejí, bez jakéhokoli kázání i viny či dokonce touhy nebo snahy je změnit. To je vše, co je nutné, aby ve vás oživla spiritualita.
Pak poznáte, že nevědomý život nestojí za to žít, že je příliš plný temnoty a bolesti z mechanických nárazů, kterými stejně jak autíčko na setrvačník, poháníte svůj naprogramovaný automat. Jste-li ze začátku ve cvičení vědomí trochu pomalí, nenuťte se do toho. To by bylo jen další úsilí. Jen si své pomalosti buďte vědomi, bez hodnocení a soudů. Pak poznáte, že vědomí v sobě zahrnuje asi tolik úsilí, kolik vydává milenec, který jde navštívit svoji lásku - musí vynaložit energii, snad prochází i útrapami, ale není to pro něj úsilí, pro něho je to radost! Jinými slovy, vědomí nenamáhá a díky němu neztrácíme energii!!! Tu ztrácíme jen tehdy, upřeme-li své vědomí kamkoliv, aniž vlastně víme, že se to právě teď my díváme. Když vypneme své vědomí energii ztrácíme.
Přinese vám vědomí svatost, duchovnost, spiritualitu, po které tak toužíte? Ano i ne. Vlastně, nikdy to nezjistíte. Protože pravá spiritualita, ta, které nelze dosáhnout pomocí technik, úsilí a potlačování, tato pravá spiritualita si naprosto není vědoma sebe sama. Člověk o její existenci nemá ani ponětí. Krom toho, ani vám nepřijde na mysl, protože pomyšlení na vlastní spiritualitu vás zcela opustí, až budete žít z okamžiku na okamžik, až budete pomocí vědomí žít plný, šťastný a jasný život. Stačí, když budete pozorní a bdělí. Neboť jen v tomto stavu vaše srdce uvidí vašima očima. Nic jiného, absolutně nic jiného nepotřebujete. Ani bezpečí, ani lásku, ani sounáležitost, ani krásu, ani sílu, ani svatost - na ni čem jiném už nebude záležet tolik, jako na tom být si vědom přítomnosti každé vteřiny. Života. S láskou.
MZZ na motivy Anthony de Mella
