MOC PŘÍTOMNÉHO OKAMŽIKU

Romantické podvody online zneužívají touhu po blízkosti. Umělá inteligence a algoritmy dnes pomáhají zločincům vytvářet falešné vztahy. Jak je rozpoznat a jak se bránit? „ Je to jako milovat ducha .“ Těmito slovy popisuje své probuzení do reality po setkání s podvodem jedna z obětí, která si byla 100 % jistá, že potkala člověka svých snů, do něhož se vášnivě zamilovala. Než zjistila, že jeho tvář byla vygenerovaná AI, umělý byl i jeho hlas a jeho city byly jen dobře naprogramovaný skript. Přišla o hodně. Kromě zhrzené lásky, sebeúcty i o peníze. V online světě, kde touha po lásce naráží na křivácké algoritmy a chatboti mají větší slovní zásobu než leckterý básník, se nám rozmáhá tichá epidemie: online romance scams. Romantické podvody ve vztazích, nejsou žádnou novinkou. Historií se táhnou jako červená nit všemi dobami. Ale nové je u nich to, s jakou přesností a cynickou efektivitou je dnes umožňují provádět právě AI technologie. Vznikají zločinné systémy, které kombinují lidské city s...

Ne každý dopis musí být odeslaný. Ten nejdůležitější si možná přečteš jen ty. A právě tím může začít proměna – vztahu, bolesti i tvého místa v lásce. Píšete si dopisy? Ten nejdůležitější jste možná ještě nenapsali. Je zvláštní, jak rychle se naučíme rozloučit s druhými. Dopisem, zprávou v chatu nebo tichým zmizením. Někdy to vyjádření v sobě dusíme, jindy ho vykřičíme na papír. Zranění od jiných, zvláště z partnerského vztahu, si někdy v tichu sebe sama neseme dlouho, ale když zabolí, chceme je rychle opustit. Spálit. Odplavit. Zakopat. Evropská tradice dlouho nemluvila o tom, co se dělo za zavřenými dveřmi našeho nevědomí. Alejandro Jodorowsky to pojmenoval psychomagie. Symbolický čin, který skrze imaginaci přepisuje vnitřní scénář našeho bytí. Jde o uznání naší bolesti, ale také její přetvoření – skrze oheň, vodu či zem. Jenže to je pořád jen půlka cesty. Umíme možná část bolesti propustit. Ale zapomínáme na to, co tak toužíme přijmout. A právě tam začíná ten nejdůležitější dopis. Te...

Vztahy nejsou jen výsledkem našich vnitřních procesů, ale především příležitostí učit se a růst. A přitom v hlavě víří jedna otázka. Jak máme porozumět tomu druhému, překonat propasti mezi námi a stát se opravdovými lidmi? Spolu. Věříme, že to, čemu říkáme naše osobní změna, transformace či růst, je naše čistě osobní věc a s druhými je spojena jen skrze naše vnitřní vztahy. A ty má na starosti bezpodmínečná láska, bla, bla… Mnoho lidí si myslí, že osobní rozvoj je naší vlastní vnitřní záležitostí. V podstatě ano. Musíme být sami se sebou absolutně obráceni k sobě. Pak se můžeme na dosah přiblížit i k tomu, co hledáme vně. Ale vztahy nejsou pouhým odrazem našich vnitřních procesů. Jsou i příležitostí učit se od těch, kteří vědí více, a zároveň inspirovat ty, kteří hledají vedení. To je ale pořád jen vnější stránka. Jestliže má náš vztah (osobní, pracovní) s ostatními hrát nějakou vyšší roli, musí být i uvnitř nás něco vyššího, co nás k tomu vede. Když stojím před někým, koho miluji či o...

Představte si zahradu. Ne ledajakou - zahradu plnou ovocných stromů, kde se větve prohýbají pod tíhou šťavnatých plodů. Zahradu, která by mohla být rájem. A přece jím není. V jedné dávné zemi, kde ovoce bývalo vzácností, vzniklo přikázání omezující jeho konzumaci na jeden plod denně. Mělo to své opodstatnění - v době nedostatku zajišťovalo spravedlivé rozdělení vzácného zdroje. Čas plynul jako písek v přesýpacích hodinách a lidská vynalézavost proměnila poušť v úrodnou zemi. Stromy se nyní prohýbaly pod tíhou plodů, které nikdo netrhal. A zde začíná příběh, který všichni dobře známe, byť v různých podobách. Příběh o tom, jak pravidla, kdysi moudrá a potřebná, mohou zkamenět v dogma. Jak se původní smysl vytratí a zůstane jen prázdná skořápka příkazu, kterou jedni zuřivě brání, druzí tajně obcházejí a třetí otevřeně zpochybňují. Není to ale jen příběh o dávném náboženském přikázání. Je to příběh o každém vztahu, který kdy zkameněl ve svých kdysi funkčních pravidlech. O každém partnerstv...

  Slyšíte to všude. Z časopisů na vás křičí, z Instagramu na vás mrkají hashtagem #selflove. „Mějte se rádi!“ Tak zní mantra moderní doby. Ale co když vás tahle láska pomalu, ale jistě zabíjí? Milí čtenáři, dnes si spolu projdeme návod, jak se mít opravdu, ale opravdu rádi. Žádné kompromisy! Krok 1: Obklopte se čokoládou Nejlépe tou s 90% kakaem. Čím hořčí, tím lépe pro vaše chuťové pohárky a depresivní stavy. Vždyť kdo by nemiloval hořkosladkou chuť života? Krok 2: Nakupujte, až se vám z toho zatočí hlava Nová kabelka? Musíte mít! Nejnovější model iPhone? Nemůžete bez něj žít! Vždyť co jiného by mělo zaplnit tu prázdnotu uvnitř, než nejnovější výdobytky konzumní společnosti? Krok 3: Zábava za každou cenu Diskotéky, bary, festivaly - hlavně nikdy nebýt sám se sebou. To by se člověk musel, nedej bože, zamyslet nad svým životem. A kdo by to chtěl? Krok 4: Jídlo je láska Dopřejte si! Fastfoody, dorty, smažená jídla - vaše tělo to ocení. Koneckonců, čím více váží, tím více je tu lásky,...

Generace dnešních třicátníků a čtyřicátníků byla první, která vyrůstala bez jasných hranic v oblasti sexuality. Následky jsou: od neschopnosti navazovat hluboké vztahy až po únik do esoteriky. Kam se poděla skutečná intimita a jak ji znovu najít? Být dnes „duchovním člověkem“ je velká móda. Mnoho lidí z generace Y (narozených mezi lety 1980-1995) se utíká k různým formám spirituality a ezoteriky. Často jde ale spíše o únik před vlastní sexualitou a neschopností navazovat hluboké intimní vztahy. Kde se tento problém vzal a jak z něj ven? 1. Kořeny sexuálního traumatu generace Y Dětství bez hranic = Generace Y vyrůstala v době, kdy se tradiční morální hranice v oblasti sexuality začaly rozvolňovat. Rodiče, často sami nejistí v nové době svobody, nedokázali svým dětem poskytnout jasné vedení. Výsledkem byla předčasná sexualizace a experimenty, na které mnoho mladých lidí nebylo emočně připraveno. Chybějící rituály dospělosti = V tradičních společnostech existovaly přechodové rituály, kte...

Dnešní sendvičová generace čelí výzvám, když se stará jak o své děti, tak o stárnoucí rodiče. Podívejme se na to, jak laskavě a efektivně komunikovat se staršími lidmi a jak jim pomoci cítit se cennými, bez ohledu na jejich schopnosti a věk. Vyrostli na práci, která pro ně často byla úplně vším. Starší generace, která vyrostla v komunismu, byla často motivována především prací, která byla nejen ekonomickou nutností, ale i společenskou povinností. V tomto systému byla práce vnímána jako klíčový prvek osobní identity a společenského přínosu, což však vedlo k silné pracovní etice a závislosti na pracovních úspěších. Tato generace se často obtížně vyrovnává s odchodem do důchodu nebo snížením pracovní zátěže, protože práce se pro ně stala nejen zdrojem obživy, ale především pak hlavním způsobem, jak získávat uznání a seberealizaci. Na rozdíl od současné mladé generace, která si klade větší důraz na rovnováhu mezi pracovním a osobním životem, starší lidé mohou pociťovat prázdnotu a ztrátu s...

Ponořme se právě dnes spolu do hlubokých vod bytí k pochopení toho, jak univerzální energie spojuje muže a ženy bez rozdílu a jak klíčem k naplněnému životu není hledání lásky vně, ale rozvoj lásky k sobě samému. Energie, která vytváří vše kolem nás, je jednotná a všudypřítomná. Je to síla, která nezná rozdíly mezi mužem a ženou; oba jsou její neoddělitelnou součástí, vyjadřující ji každý svým způsobem. Tato univerzální energie nezná rozdíly ve své podstatě, ačkoli může být vnímána a popisována rozličně v závislosti na osobních zkušenostech a perspektivách. Stejně tak, jak je zvykem říkat, že jen žena může přivést na svět dítě, je to pravda, ale ne úplná. Ano, díky ženě se dítě narodí, ale bez muže by její schopnost rodit nebyla naplněná. Co tím chci říci? Je důležité si uvědomit, že naše schopnosti a hodnoty nejsou definovány pouze tím, co můžeme fyzicky vykonat, ale také tím, co nosíme uvnitř své duše – v naší schopnosti milovat sebe sama a druhé. Je to jako meditace prováděná bez se...

Přemýšleli jste někdy, co stojí v jádru vašeho vztahu? Pojďme se podívat na hledání pravdy a boj o moc ve vztahu, jako na zrcadlo, co může vést k nejhlubšímu poznání sebe samých i našich partnerů. Ve světě, kde slova často ztrácejí svůj význam ve víru povrchních interakcí, nás zrcadlo neúprosně konfrontuje s nezkresleným odrazem reality. Nejedná se jen o reflexi naší fyzické podoby, ale o odhalení pravdy skryté hluboko v našich duších. To, co vnímáme jako pravdu, je výsledkem interpretace světa prostřednictvím našich pěti smyslů. A přesto, ve chvíli, kdy slova ztrácejí svou váhu a stávají se pouty, která nás svazují, stává se pohled do zrcadla naším nejupřímnějším soudcem. Vztahy jsou tak neustálým tancem mezi láskou a mocí, kde pravda a lež hrají své důležité role. Vztahy jsou neustálým tancem mezi láskou a mocí, kde pravda a lež hrají své role. V tomto tanci se odhalují nejen naše nejhlubší touhy a obavy, ale také schopnost stát se opravdově viditelnými pro druhého – v naší zraniteln...

Vydáme-li se na cestu sebepoznání a vzájemného respektu, můžeme otevřít dveře k vztahu, kde vládne oddanost a láska. Práce na sobě a schopnost odpouštět jsou základem pro sdílení života plného radosti a společných snů. Vztahy jsou jako tanec snů a realit, kde každý hledá toho „pravého“ – někdo hledá vzrušení, jiný bezpečí. Oba přístupy ale často vedou k rozčarování, protože jsou založeny pouze na touze ovládat druhé pomocí sexu, nikoli na pravé lásce. Klíčem je pochopit, že naše sexualita je cesta k sebepoznání, ne k dominanci nad druhými. Teprve když se nám podaří vyřešit si své vnitřní konflikty, otevře se cesta k vztahu založeném na oddanosti a vzájemném respektu. A taky na prožitku sexu, který je zcela mimo realitu. Práce na sobě ve vztahu skrze sex může vést k rychlému pokroku, protože ve vztahu jsou vždy dva lidé s odlišnými sny – a pokud tyto sny dokážeme vzájemně respektovat, k čemuž nás sexualita přivádí, můžeme spolu šťastně sdílet život. Nejen postel. To, co se nám v chování...

My dospělí lidé se topíme ve svých stínohrách zrychlených mraků smutku, bolesti a beznaděje, s kterými se musíme každý den potkávat. Máme řadu povinností a běžných věcí, bez kterých se náš den neobejde. A tak svou radost prožíváme spíše výjimečně. Závidíme dětem to, jak bezstarostně si hrají. My řízeni naším egem se patláme ve svých životech nepříliš spontánně. Tento rozdíl mezi vědomým jednáním povětšinou ovládaným egem a jednáním intuice, tedy silou vyzařující z našeho těla je rozdíl mezi tím obyčejným a neobyčejným. Mezi světským a posvátným. Mezi potěšením a radostí. Všechny výjimečné zážitky vyvolávají v člověku pocit, že s ním něco pohnulo. Jako když otočíte vodovodním kohoutkem. Kdy jste naposledy měli úplně obyčejnou radost z toho, že z něj ta voda skutečně teče? Týká se to nejen hluboce duchovních věcí, kdy vnímáme projev boží přítomnosti či milosti. Jistě, protože to, co s námi pohnulo, musí být větší, než je síla našeho vědomého já. A je jen škoda, že si neuvědomujeme, že to...