Zobrazují se příspěvky se štítkemmeditace. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemmeditace. Zobrazit všechny příspěvky

Meditující lidé mohou produkovat nadlidskou energii, ukazují výzkumy

Energie vydávaná lidmi, kteří dosáhli pokročilého stupně meditační praxe, je podle závěrů vícero studií mnohonásobně větší, než je tomu u obyčejných lidí. Rozdíly jsou v řádech sto až tisícinásobků běžných hodnot.
Na několik takovýchto studií se podívejme blíže.
1. Nepochopitelně silné gamma vlny
Neurochirurg Richard Davidson provedl v roce 2004 studii na tibetských mniších, aby změřil jejich energii.
Davidson testoval dalajlámovy nejpokročilejší mnichy, kdy každý z nich měl 15 až 40 let praxe v meditaci. Vědec měřil gamma vlny vyzařované jejich mozky pomocí elektroencefalografu (EEG) a magnetické rezonance. Zároveň došlo ke zkoumání kontrolní skupiny deseti studentů, jež neměli s meditací žádnou předchozí zkušenost.
Gamma vlny jsou popisovány jako „jedny z nejdůležitějších elektrických mozkových vln s nejvyšší frekvencí“. Tvorba mozkových gamma vln vyžaduje, aby tisíce nervových buněk pracovaly najednou za obrovských rychlostí.
Výsledky ukázaly, že někteří z mnichů vytvářeli činnost gamma vln v tak silné míře a vysoké amplitudě, jaké nebyly v dějinách dosud zdokumentovány. Také pohyb vln byl daleko lépe organizován než u nemeditujících účastníků výzkumu.
Prokázalo se, že meditace může mít za následek přerozdělení šedé kůry mozkové a předejít jejím ztrátám. Úbytek šedé hmoty má dopad na četné duševní funkce, jako ovládání emocí, impulzů, myšlenek a pohybů. Je to dáno tím, že nucleus caudatus (část nervové uzliny, pozn. red.), který tyto a jiné funkce ovládá, se nachází v šedé kůře.

20140617-buddha
Buddha Tchien Tchan v Hong Kongu. (Shutterstock)












2. Qigongoví mistři vyzařují infrazvukové vlny 100 až 1000krát silnější než u normálních jedinců
V roce 1998 provedla profesorka Lu Jan-fang a několik desítek amerických vědců výzkum qigongových mistrů v Číně. Qigong (čti čchi-kung), který zahrnuje mnoho směrů a odnoží, je staré čínské cvičení zaměřené na zušlechťování vnitřní energie pomocí poklidných pohybů a meditace. Podle mnohých praktikujících má qigong léčivé účinky. Je také uznáván jako funkční součást tradiční čínské medicíny.
Tým vědců zjistil, že qigongoví mistři dokáží vydávat silné přívaly infrazvukových vln, 100 až 1000krát silnější než u průměrných jedinců. Dokonce i začátečníci vykazovali po několika týdnech tréninku hodnoty infrazvukových vln pětkrát silnější než před začátkem tréninku.
Podobná studie na Pekingské vysoké škole tradiční čínské medicíny publikovaná v roce 1988 zjistila, že energie vyzařovaná qigongovými mistry v podobě infrazvukových vln je stokrát větší než u obyčejných lidí. Obě studie jsou popsány ústavem China Healthways Institute.
3. Místo zmrznutí topí
Článek ve zpravodaji Harvardské univerzity z roku 2002 popisuje pokus, který byl proveden na tibetských mniších v severní Indii.
Lehce oděné mnichy zavřeli do pokoje s teplotou čtyři stupně Celsia, aby tam meditovali. Poté jim byly přes ramena přehozeny pokrývky namočené ve studené vodě.
Obyčejný člověk by se začal za těchto podmínek nekontrolovatelně třást, přičemž pokles tělesné teploty by mohl vést i ke smrti, vysvětluje článek. Tělesná teplota mnichů ale nepoklesla. Namísto toho pokrývky úplně vysušili. Asistenti proto přinesli další přikrývky namočené v chladné vodě, ale i ty se podařilo meditujícím mnichům vysušit. Každý z nich za několik hodin vysušil tři přikrývky.
Herbert Benson, který studoval meditační techniky přes dvacet let, řekl pro harvardský zpravodaj: „Buddhisté se domnívají, že realita, ve které žijeme, není ta konečná realita. Existuje ještě jiná realita, na kterou se můžeme napojit, a ta není ovlivněna našimi emocemi, naším každodenním světem. Buddhisté věří, že tohoto stavu mysli lze dosáhnout děláním dobra pro druhé a meditací.“
Benson uvedl, že horko vyzařované z těla mnichů bylo pouze vedlejším produktem meditace. S meditujícími jedinci byla provedena celá řada pokusů. Bylo zjištěno, že někteří z těchto lidí dokáží vydávat velké množství různých druhů energie a tato energie se dá měřit. Také jsou schopni ovládat metabolismus a jiné tělesné procesy.

20140617-meditace2
Meditující stoupenkyně Falun Dafa. (Jeff Nenarella/Epoch Times)









4. Úžasné léčebné účinky
Mnozí stoupenci Falun Dafa, praxe zvané také Falun Gong, se údajně uzdravili z chronických i vážných nemocí. Falun Dafa je qigong - čínská meditační praxe, která kultivuje jak mysl, tak i tělo. Jejími hlavními principy jsou pravdivost, soucit a snášenlivost.
Zdravotní publicistka Lara C. Pullenová vyzpovídala pro svůj článek v CBS Health Watch v roce 2000 několik praktikujících Falun Dafa. Sen Jangovi z Chicaga, v té době 39letému muži, byla diagnostikována chronická hepatitida. „Doktor mi na rovinu řekl: 'Vaši nemoc nelze vyléčit. Budete ji mít do konce života,'” svěřil se Pullenové Jang.
Začal se věnovat Falun Dafa a za nějaký čas šel na prohlídku, kde zjistili, že všech 32 měřených ukazatelů je normálních včetně těch, které souvisely s jeho chorobou.
Stoupenci Falun Dafa novinářce vysvětlovali, že jejich praxe není určená k léčení nemocí, a že jde o přirozený efekt ze zlepšování svého uvažování a dělání pomalých meditativních cvičení, které mimo jiné mají zesilovat energii v těle praktikujících.
Č' pching Kolouchová, 43letá stoupenkyně Falun Dafa z USA, Pullenové řekla: „Když je člověk uvnitř v srdci zkroušený, pak onemocní.“

OSAMĚNÍ je zlatá střední cesta...

Obvykle považujeme osamění za strašného nepřítele. Bolí nás z něj srdce. Se domníváme. A bolavé srdce nebývá vítaným hostem. Je totiž nepokojné a prahne po nějakém úniku z osamění. Hoří touhou nalézt někoho nebo něco, co mu bude dělat společnost. Napadlo vás někdy se jen v klidu zastavit? Když se naučíme spočinout v klidu uprostřed osamění, přestane nám nahánět strach, bude nás uvolňovat a chladit a obrátí naruby naše úzkostlivé návyky.

Je to ale cesta bez opěrného bodu. A myšlenky, celá naše mysl se najednou nijak nevymezuje, na ničem neulpívá a nic neuchopuje. Ale nemít opěrný bod, to znamená úplně změnit náš hluboce v představách zakořeněný přístup ke světu. Máme totiž implantovanou předchozími generacemi zkušenost, že se vše musí vyřešit tak nebo onak. V pohádkách se cestou ke drakovi musí na křižovatce uhnout vpravo nebo vlevo. A když nemůžeme uhnout vpravo ani vlevo, myslíme si, že je to naše smrt. Nejde to ani tam nebo tam a my si najednou připadáme jako na odvykacím detoxu. Jsem sami se svým absťákem a nervozitě, které jsme se chtěli zbavit nás pomalu dohání k šílenství.

Ono, ale celá ta léta našeho života, co jsme strávili přebíháním od leva do prava, mezi souhlasem a odmítáním, třebas rodičů, správností a špatností našich činu, nám přiznejme si vůbec v ničem nepomohla. Honba za bezpečím a jistotou nám přinesla jen chvíli radosti. Je to jako když při meditaci změníme polohu nohou, protože nás bolí kolena. Zkřížené nohy bolí a my se tedy pohneme, ano aaach ta úleva. Jenže za další dvě minuty se chceme pohnout znovu. Pořád se hýbeme ve snaze dosáhnout pohodlí. Ale pohodlí, které nám toto přinese, nemá nikdy dlouhého trvání.

No a tady to máte. Paradox osamění je v našem strachu z nejistoty. Jako všechny lidské bytosti toužíme po tom, aby se vše vyřešilo. Ne, my máme pocit, že si takové řešení zasloužíme. Toho zhusta zneužívají populistické politické strany. Jenomže tady nejde o řešení. Jde o to umět se naučit být v klidu, otevřít své srdce a mysl a uvolnit se právě v tomto paradoxu a ne-jednoznačnosti. A právě proto neumíme žít v přítomnosti. Čím dříve jsme se totiž vyhýbali nejistotě, tím silnější bude náš absťák, až zcela opustíme představu, že je tu před námi nějaký obrovský problém a že ho někdo musí za každou cenu vyřešit.

Tak co? Nechce se vám, že? Je to sice prostorná zlatá střední cesta, ale jít po ní? jde to těžko. Proti proudu stereotypů, které jsou nám všem společné. Když na nás doléhá osamění, když propadáme beznaději, cítíme nutkání uhnout doleva či doprava. Nechce se nám si usednout do prachu cesty a prožívat to, co cítíme. Ne jen pohyb, pohyb, pryč a pryč. Co nejdál. Prostě nechte myšlenky s představami (áááááááááááááá) přicházet a odcházet a věnujte se realitě. Pořád chcete za každou cenu buď vítězství nebo vinu? Jo jistě, umožní nám tak před námi i světem zastřít svou bolest a my se automaticky , mechanicky ztotožníme s pocitem vítězství či prohry.

Pokud třeba ráno vstanete a probudíte se s pocitem osamění a odcizení, dokážete v tom poznat svou jedinečnou šanci? Vstoupit na cestu pokojného bojovníka? Do světa bez opor, bez polarit a daných hranic? Protože namísto toho abychom se zase peskovali za to, jak zle se cítíme, něco jako Bridget Johnsová ve filmu S rozumem v koncích, můžeme se přímo teď a tady uvolnit a dotknout se toho nekonečného prostoru bytí ve vlastním srdci. Jo já vím, máme strach. Ale strach je jen přirozenou reakcí na to, že se blížíme pravdě. Tak až to příště přijde, zkuste to. S láskou. MZZ