Podle zažitého paradigmatu vědy je k tomuto spojení nutný signál, který si mezi sebou fotony vysílají. No a tady je ten problém. Pokud by tento vzkaz mezi fotony proběhl musel by běhat mezi nimi rychlostí vyšší než má světlo. Což je podle teorie relativity nemožné.
Co když k druhému fotonu (člověku) nebyl vyslán žádný signál? Co když je možné, že už žijeme ve světe, kde se informace mezi fotony či modlitba za zdraví pro naše blízké vůbec nemusejí přenášet a přesto se dostanou na určené místo? Nejde o to zavřít oči, soustředit se a poslat vzkaz milému, který je vzdálen stovky kilometrů daleko. Jde o to, že moje i jeho vědomí v určitém bodě není vůbec odděleno. Základní energie kosmu nás nejenom spojuje, ale i PROPOJUJE. Více než si uvědomujeme. Občas to cítím. Udělám jen malou změnu, ale uvnitř cítím, že se mění všechno. I drobná změna v srdci, může vést k trvalému posunu. Vše, co se odehrává v jednom místě, probíhá i ve všech dalších místech; vše, co se odehrálo v určitém okamžiku, se děje i poté. Nic není lokální, nic není vymezeno místem a časem děje. Jen moje pozornost to vytrhuje z jednoty a dává této energii směr. Proto bysme měli vědět a znát to, co chceme.
Jedna mahájánová sútra Avatamsaka popisuje svět jakožto síť. Síť v jejichž uzlových bodech jsou diamanty. Které se odrážejí všechny ve všech dalších, neboli princip hologramu, kdy vše už je obsaženo ve všem. Jakmile by lidé pochopili sílu propojeného hologramu, tak by už nic nebylo skryté a vlastně tak NEBUDE EXISTOVAT ŽÁDNÉ TAJEMSTVÍ. Protože to je produktem naší mysli, našeho pocitu odloučenosti od zdroje. Egoistického osamostatnění. Tímto okamžikem dáte ego na jeho místo, tedy sloužit vám, ne velet. Vstoupíte do jednoty s obrovskou mocí. Pokud je však ta moc bez lásky, zbude pak na zemi jen řada zhmotnělých přání, o kterých nevím, proč se vlastně událi.
Láska není zdrojem všeho. Je to jen slovo popisující tento stav. Stav okamžiku přijetí reality. Povšimnutí si vědomím reality. Láska jsou spojení, kterých si nevšímáme. Energie emocí, která se nikdy nikam nepřemístila, neboť už byla všude. Naše přání milovat, uzdravit nemocnou babičku, až po mír na Blízkém východě nejsou potřebná. Nemusíme je do příslušného místa ze svého srdce a mysli "vysílat". Jakmile si uvědomíme lásku v srdci, je všude. V okamžiku, kdy svou mysl a srdce zaplníme obrazy svých přání, budou okamžitě přijaty tam, kam byly určeny.
