Mysl je úžasná věc. Je ale taky totální lhář, který se nás neustále snaží přesvědčit, abychom nedělali věci, které jsou pro nás dobré a zabraňuje mnoha velkým změnám v našich životech.
Zlá mysl.
Musel jsem se naučit toto vysvětlování a výmluvy pozorně sledovat, abych mohl ve svém životě udělat změny: zdravěji jíst, pravidelně cvičit, meditovat, věnovat se minimalismu, každý den něco napsat, splatit dluhy, přestat kouřit a tak dále.
Kdybych se o těchto výmluvách a o tom, jak na ně vyzrát nenaučil, nikdy bych tyto změny neudržel. Vlastně jsem mnohorát před rokem 2005 (kdy jsem začal měnit svůj život) zklamal, protože výmluvy nade mnou měly veškerou moc.
Pojďme jednou provždy odhalit obhajoby a výmluvy našeho zbabělého mozku.
Nejdřív, ten nejdůležitější princip: mysl chce pohodlí a bojí se nepohodlí a změny. Mysl je zvyklá na svou pohodlnou ulitu a pokaždé, když se ji snažíme posunout za hranice tohoto pohodlí příliš daleko nebo na příliš dlouho, mysl se zoufale snaží o návrat do ulity. Za jakoukoliv cenu, včetně našeho dlouhodobého zdraví a štěstí.
Tak, a teď se s touto myšlenkou podívejme na výmluvy:
- Nezvládnu to. Přijde nám to příliš těžké nebo si myslíme, že změnu nemůžeme udržet. Nevěříme si. To se dá překonat tím, že spousta lidí, o nic schopnější, než my, to zvládla. Například, před tím, než jsem jsem začal trénovat na svůj první maraton, uběhla Oprah maraton, tak jsem si řekl, “když to zvládne Oprah, zvládnu to taky!” Měl jsem pravdu.
- On/ona to zvládne, ale u mě to neplatí. Jen proto, že to zvládne někdo jiný neznamená, že my ano, že? Hledáme důvody, proč to oni zvládnou a my ne – možná může být minimalista, protože nemá děti, nebo je na volné noze místo někoho s opravdovým zaměstnáním. Možná je v daleko, daleko větší kondici, než jsem já, takže uběhne maraton. Možná nemá všechny závazky, které mám já, má podporu v manželovi/manželce, nebo nemá závažný zdravotní problém. Ano, fajn, je jednoduché hledat výmluvy: ale podívejte se na všechny ty lidi, kteří mají daleko větší překážky, než vy a zvládli to. Já mám 6 dětí a stejně jsem zvládnul změnit spoustu věcí ve svém životě. Je spousta příběhů postižených nebo nemocných lidech, kteří překonali své přakážky, aby dosáhli skvělých věcí. Vaše překážky jdou překonat.
- Potřebuji svůj ___ . Doplňte větu podle sebe: potřebuji svoje kafe, svůj sýr, svou limonádu, své seriály, své auto, svou sbírku bot… toto jsou věci, o kterých jsme přesvědčeni, že bez nich nemůžeme žít, takže nemůžeme učinit změnu, jako stát se veganem nebo jíst zdravěji nebo si zjednodušit život nebo být bez auta. Taky jsem používal tyto výmluvy, ale nakonec nebyly pravdivé. Nic z toho jsem nepotřeboval. Jediné věci, které opravdu potřebujete jsou základní jídlo, voda, oblečení, střecha nad hlavou a další lidi se kterými naplňujete své sociální potřeby. Všechno ostatní není opravdová potřeba.
- Život se má užívat. Jistě, s touto větou souhlasím (stejně jako většina z nás), ale problém je, že se používá pro zdůvodnění různých druhů špatného chování. Klidně můžeme sníst chipsy a dorty, protože život se má užívat nebo ne? Ne. Klidně můžete být bez nezdravého jídla a užívat si život. Můžete cvičit a užívat si ho. Můžete se vzdát skoro všeho a stejně si užívat život, pokud se naučíte brát každou aktivitu jako zábavnou.
- Potřebuji pohodlí. Toto je také možná pravda, ale můžeme jít do většího nepohodlí, než věříme. Může nám být trochu zima, místo aby nám bylo přesně akorát. Můžeme tvrdě cvičit místo abychom leželi na gauči. Můžeme udělat tu věc, kterou jsme odkládali – možná to bude těžké, ale zvládneme se skrz to dostat. Když naše mysl hledá pohodlí, nenechte ji utéct – natlačte ji, aby vystoupila z pohodlí a začněte brát, že nepohodlí je v pořádku.
- Nevím jak. Toto je taky pravda, ale můžete se to naučit. Začněte postupně a naučte se s touto novou změnou pracovat. Vyhledejte si informace na internetu. Podívejte se na videa. Zeptejte se lidí na internetu, jak to zvládli. Toto jednoduše překonáte s trochou snahy a procvičování. Popravdě, když to uděláte teď, naučíte se to postupně, tak se této výmluvy budete moct zbavit.
- Můžu to udělat později. Ano, vždycky to můžete udělat později…ale později se budete cítit stejně. Proč by vaše pozdější já mělo být disciplinovanější, než vaše současné já? Popravdě, když povolíte svému současnému já povolit, vytváříte si tím návyk prokrastinace a vlastně zmenšujete pravděpodobnost toho, že vaše budoucí já bude vice disciplinované. Místo toho to udělejte teď, pokud není nic důležitějšího, co byste měli dělat…nenechte to plavat jen proto, že se vám nechce.
- Jednou se nic nestane. Toto je tak svůdné, protože je to tak trochu pravda – jednou se nic nestane. Ale pouze, pokud to je opravdu jenom jednou. Jeden kousek čokoládového dortu, jednou vynechané cvičení, prokrastinování místo psaní. Bohužel, nikdy to není jen jednou. Jednou znamená, že vaše mysl ví, že mu tato výmluva projde a “jednou” vede k dalšímu, než vlastně něco nedodržujete. Udělejte si pravidlo: nikdy nevěřte výmluvě “jednou.” Udělal jsem to s kouřením (“ani jedno popotažení”) a fungovalo to. Pokud si povolíte jeden kousek čokoládového dortu, rozhodněte se předem a zabudujte to do svého plánu (“povolím si porci sladkostí o velikosti pěsti jednou týden”) a dodržujte ten plán, spíš než se rozhodovat postupně, když je vaše vůle slabá.
- Nechce se mi. Ano, pravda. Nechce se vám těžce pracovat. Komu ano? Pokud necháte pravidlo “nechce se mi” určovat, co se děje ve vašem životě, znamená to, že tu knihu nikdy nenapíšete, nikdy nevybudujete firmu, nikdy nevytvoříte nic skvělého, nikdy nebudete mít zdravé návyky. Vytvořte si reálný plán a potom jej zrealizujte. Když se takovéto výmluvy objeví, nevěřte jim. Každý je schopný si jít pořádně zacvičit i když na to nemá náladu. Každý může překonat svou vnitřní překážku.
- Jsem unavený. Ano, já taky. A stejně jsem ráno dělal dřepy. Je pravda, že musíte odpočívat a odpočívejte, když to potřebujete (poslouchejte své tělo), ale většinou je to jen mysl, která se snaží vyhnout něčemu nepříjemnému. Je rozdíl mezí totální únavou a potřebou odpočinku a tím, že jste jako všichni ostatní unavení během odpoledne. To poslední překonejte.
- Zasloužím si odměnu/přestávku. Všichni si zasloužíme něco dobrého nebo den volna. Neříkám, že byste se neměli odměňovat a nedávat si pauzy, ale pokud z toho uděláte pravidlo, budete vždycky mít pauzu. Neustále si budete dávat odměny a nepůjdete podle původního plánu. Co místo toho dělám: beru to, že se držím plánu jako odměnu. Jít si zaběhat není něco, přes co se musím dostat k odměně – je to ta odměna.
- Nebylo by hezké přestat? Toto je opět snaha naší mysli utíkat od nepříjemného a samozřejmě je to pravda – pokud se příliš dlouho tlačíte do něčeho nepříjemného. Problém je, že to naznačuje, že by bylo lepší přestat, protože by to bylo příjemné…ale to je lež. Bylo by jednodušší přestat, ale často je lepší, když dál pokračujeme. Tato výmluva mě málem přemohla, když jsem se minulý prosinec pokoušel uběhnout 50ti mílový ultramaraton, protože popravdě by bylo příjemnější přestat a nedokončit závod, zejména v posledních zhruba 10ti mílích. Přemohl jsem to a zjistil jsem, že jsem drsnější, než jsem si myslel.
- Výsledek, za kterým jdete, není důležitý. Pokud se snažíte uběhnout maraton, zní to asi jako toto: “Není důležité, abych to dokončil.” Použil jsem tuto výmluvu, když jsem se učil jazyky (není důležité, abych se to naučil) nebo programování nebo mnohé další věci, které jsem se chtěl naučit. Použil jsem to u psaní, cvičení a zdravé stravy. A zatímco výsledek opravdu nemusí být důležitý, ten proces popravdě důležitý je. Pokud vydržíte proces, který je pro vás dlouhodobě lepší, bude to pro vás lepší. Ale pokud si povolíte přestat jenom proto, že je vám to nepříjemné a momentálně je pro vás důležitější pohodlí, než váš cíl, budete mít spoustu problémů. Cíl není důležitý, ale naučit se vydržet u věcí, které vám jsou nepříjemné důležité je.
- Bojím se. Tak toto je ta nejupřímější výmluva, která existuje – většina z nás si nechce přiznat, že se bojí dělat něco těžkého. Ale je to take slizký způsob jak se dostat ven z něčeho nepříjemného – jenom proto, že se něčeho bojíte neznamená, že to nedokážete. Dokážete. Já jsem zvládnul spoustu věcí, kterých jsem se bál – většinou věci, u kterých jsem se bál, že zklamu. Ale zatímco ten strach se občas zrealizoval – občas se mi to úplně nepovedlo- to, že jsem se probojoval skrz strach bylo velmi důležité a pokaždé jsem se něco naučil.
Každou z těchto výmluv jsem použil snad stokrát, takže si nemyslete, že jsem je všechny překonal. A vy je také v budoucnu můžete použít. Občas není nic špatného na tom, se poddat. Klíčové je rozpoznat, kdy jsou výmluvy opravdové a objevit své vzory chování. Tady je, co jsem udělal já:
- Všimněte si výmluvy. Má nad vámi daleko větší moc, pokud funguje v pozadí.
- Zkuste mít předem připravenou odpověď na výmluvu – čekejte ji.
- Pokud jí podlehnete, je to v pořádku, ale přiznejte, že jste podlehli trapné výmluvě. Buďte si vědomi toho, co děláte.
- Když podlehnete, zjistěte jaké jsou výsledky. Jste šťastnější? Je váš život lepší? Stálo podlehnutí nepříjemnosti za to?
- Naučte se tyto výsledky. Pokud jste výmluvu přemohli a máte z toho radost, pamatujte si to. Pokud jste výmluvám podlehli a výsledek se vám nelíbil, pamatujte si to.
Pokud budete vědomě trénovat tento process, zlepšíte se v rozpoznávání a neuvěření těmto lžím. A potom – bum, najednou vaše mysl funguje pro vás a ne proti vám.
