Selhávám ve věcech častěji, než si možná dovedete představit. A to i přesto, že jsem napsal knihy o vytváření návyků; jak být sám se sebou spokojený; jak být minimalistou a další.
V tom všem selhávám a je to pro mě stejně hrozný pocit, jako pro kohokoliv jiného.
Jsem na sebe tvrdý, cítím se provinile, nerad si to přiznávám a nejraději bych se před všemi schoval. Selhání je nanic. Ale stejně se zvednu a zkusím to znovu.
Pravidelně si dám něco nezdravého, ale se zdravou stravou to vždy zkusím znovu. Nyní už pravidelně cvičím, ale roky jsem to nedělal a zkoušel to dál a dál. Na své současné knize pracuji už poněkolikáté – pokaždé jsem ji vyhodil, nebylo ono. A stejně jsem znovu začal a nyní je skoro hotová.
Často se nemám rád. Ale nevzdávám se. Selhávám v tom být dobrý otec, možná i několikrát denně. Ale dál se snažím a občas uspěju. Protože když to zkouším znovu a znovu, jednou za čas se to povede.
Co je tedy tím tajemstvím? Nesmíte to přestat zkoušet.
Zde jsou věci, které mi pomáhají:
- Naučil jsem se myslet flexibilně. Když se za každou cenu snažíte dodržet plán nebo dosáhnout cíle a věci pak nejdou podle plánu, cítíte se hrozně a věci jdou pomalu. Ale pokud to berete s přístupem, že “možná to nejde podle plánu, ale to je v pořádku, věci se mění,” tak to není taková katastrofa, když se dostanete mimo plán. Neexistuje jedna pevně zavedená kolej, které se musíte držet.
- Zjistil jsem, že z každého pokusu se můžu poučit. Když uděláte chybu, je to vlastně skvělá informace. Předtím jste si mysleli, že něco bude fungovat, ale potom jste zjistili, že tento předpoklad v reálném světě nefunguje. To znamená, že teď víte něco, co jste před chvílí nevěděli. To je skvělé. Teď můžete pozměnit plán, na něco přijít, vyzkoušet novou metodu. Stále se učte.
- Říkám si o pomoc. Když mi něco nejde, vím, že to buď můžu vzdát, nebo najít lepší způsob. Ale není vždy jednoduché ten lepší způsob najít. Řeknu si proto o pomoc manželce, přátelům nebo dalším členům rodiny. Můžou mi dát jednoduché, jasné řešení, které jsem na první pohled neviděl a nebo nějaké skvělé tipy… Ať se stane cokoliv, má rodina a moji milovaní mě nikdy nenechají na holičkách.
- Dám si pauzu. Když se mi nedaří, někdy si má mysl nebo tělo jen potřebují odpočinout od zavedeného režimu. Takže si dám den, dva, týden, nebo i víc volna. Nemám přesně danou dobu, řídím se pocitem v dané situaci a někdy jsou z toho i jeden nebo dva volnější měsíce.
- Připomenu si, proč je to důležité. Je snadné to vzdát, protože je vždy jednodušší něco neudělat. Ale vzdát se znamená, že často přicházíte o něco důležitého – třeba můžete i někomu pomoci. Takže většinou obnovím sílu dál bojovat. To často stačí k tomu, abych znovu začal, zvlášť pokud to dělám kvůli svým dětem.
Uvědomuji si, že zdaleka nejsem dokonalý a že tajemství, která v sobě skrývám nejsou jiná než tajemství ostatních lidí.
Vy všichni jste uvnitř stejní jako já. A zatímco všichni máme společné to, že na cestě za lepším já občas selžeme, tak nás spojuje i to, že máme možnost začít odznovu.
Takže znovu začněte.
