Mezi myšlenku a skutečnost vždy dopadá stín. A dát se ze stoje, klidného stoje do pohybu není zrovna snadné. Ještě těžší je vstát, když sedíte. A když se rozhodujete pro nový počátek, pro nový přístup nesmíte podcenit to, jaký odpor bude tomu, co přichází jako to nové, klást vaše staré nastavení. A i když může být váš záměr ten nejpozitivnější ze všech, musíte odrážet celou škálu zlozvyků a obrnit se před drobnými libůstkami. Buďte připraveni klopýtat přes překážky a jít do boje s menšími i většími démony vašeho stínu, který pokud není přijímaný, zcela rozhodně vytáhne do boje.
I přes naše odhodlání jít novým směrem nás mnohdy udolá náš vlastní pasivní odpor. Váháme. Nejdeme, bojíme se udělat chybný krok. Rozhodující je vždy to, jak začneme. První krok. Je to totiž krok přes propast, rozprostírající se mezi myšlenkou a realitou našeho snu.
A prvním krokem k tomu pochopit, co jsme zač, je umění přiznat si, že rozdíl mezi tím, kde jsme a mezi tím, kde bychom chtěli být, je skutečný. A tak se nám otevře aspoň odhad vzdálenosti, jenž budeme muset překonat na pochodu od myšlenky k činu. Kolik těch kroků asi bude. A někdo si potom zase sedne a někdo jde. Každý jdeme jinak. A jinou rychlostí. Asi proto spolu lidi ve vztahu nejprve "chodí". Dnes spíše leží a pak běží.
Největší první krok musíme udělat, když ztratíme odvahu. Křižáci tomu říkali: "loss of heart". "Ztráta srdce." Říkáte si při ní, že něco není v pořádku, že musíte začínat se vším stále znovu a znovu. Pořád od počátku. Tím se nikdy nenechte odradit, protože přesně to právě děláte. Začínat stále znovu je jediný známý způsob, jak můžete svůj záměr, svou lásku udržet při životě.
Někdy je schopnost zastavit se a poddat se únavě jedinou nadějí k tomu, učinit další krok. Je to i krok k tomu uvědomit si, že váš čas je váš a vaše vnitřní nastavení, které určuje vaši aktivitu a odpočinek se řídí vámi a ne příkazy někoho jiného. Strávíme dost velkou část života snahou přizpůsobit se rytmům ostatních lidí. Zbytečně.
Musíme být především věrní a viditelní sami sobě. Nesnažit se druhé uspokojovat tím, že se budeme snažit mezi ně zapadnout. A i když pracujeme pro někoho jiného, i drobné gesto, jenž nás vrací k vlastnímu sebeuvědomění, nám pomáhá držet se své vnitřní přítomnosti. Vždyť to je to, co z nás dělá člověka.
Zkuste, až budete cestou poblíž svého partnera, myslet na sebe. Zkuste si uvědomovat sebe a svou vášeň a touhu a lásku. Svou vlastní krásu, svou lidskost, svou hodnotu. V sobě. Svou přítomnost. Svůj krok. Každý svůj krok jako první krok, kterým zas a znovu vyrážíte k partnerovu srdci. Když je totiž každý krok ten první, nemůžete udělat chybný krok, ať už cesta dopadne jakkoliv. Každý bude veden vaším srdcem. MZZ
hudba: ilia zaki - https://youtu.be/t22t1pDfNRA
