MOC PŘÍTOMNÉHO OKAMŽIKU

Jeden z funkčních mozkových trustů mi odešel do Valhally, když mi neznámá žena na semináři o rituálech a jejich důležitosti v našich životech špitla do ucha po mém nechápavém výrazu na lektorem nadhozený problém tuto větu: „ Poslouchej své tělo “. Vzhledem k tomu, že jsem si večer před tím dal hráškovou polévku, neuposlechl jsem ji ani to tělo. Ale musím uznat, že osvícení si mnohdy vybírá skutečně zajímavé cesty. Proboha zpět, ne tohle není povídání o tom, jak mě osvítil prd z polévky z hrášku, ale je o tom, že pokud si umíme v životě stanovit aspoň jeden pravidelný rituál, pak by to měl být stálý čas našeho probuzení. Řeknete si, copak to není úplně jedno? Vstanu, tak vstanu. Hele, vyzkoušel jsem to a není. Jsem freelancer a spát jdu, když chci. Se vstáváním jsem to měl podobně. Měl jsem. Dost podstatný problém, a to jsem opravdu netušil, hraje v našem životě, pravidelná doba vstávání. Vynahradit si neklidnou noc posunutím budíku o několik hodin zpět se může v grogy nočním stavu zdá...

Myšlenka alfa jedince je všeobecně rozšířeným mýtem o vlčích smečkách, který však příliš zjednodušuje komplexnost sociální interakce u zvířat. A my jako lidé vnímáme témata dominance jednotlivců v naší společnosti právě na základě podobných omylů. Alfa samčí dominantní role v lidské a zvířecí společnosti byla dlouho považována za danou konstantu. V posledních letech se ukázalo, že právě tato myšlenka vedla až příliš často k hrubému zjednodušování komplexnosti prožívaných sociálních interakcí u zvířat. V přírodě vlci tvoří prostě rodiny. Ty vede chovný pár a spolu s ním jsou v rodině starší, mladší a nejmladší potomci. A stejně jako je u indiánů velmi vzácné skalpování, tak i u vlků je velmi vzácná krvežíznivost a zuřivé rvačky. U indiánů proto, že to nikdy nebyl jejich zvyk, skalpování v USA zavedli až běloši, aby si za vlasy ze zátylku lebky nechali platit za zneškodnění „ nepřítele “, a stejně tak jsou liché pověsti o krvavých vlcích a jejich touze po zabíjen í. Machismus neboli poje...

Říká se, že přítel je ten, kdo zná píseň v mém srdci a zazpívá mi ji, když mi selhává paměť. A jak vypadá ten váš společenský život? Zpívá vám ještě někdo anebo už na to nezbyl při tom všem shonu čas? Jediný způsob, jak mít přítele, je být jím . Jak se to v dnešní uspěchané době toužící po výkonu, který sežere všechen čas pro práci a jen minimum zbude pro rodinu snese dohromady? Ujasněme si, co jsou to přátelé. Jsou to ti, kteří se zvednou ve čtyři ráno a přijedou k vám po nehodě do nemocnice. Najdou vaši zaběhlou kočku, když je to jediné, co vám zbylo po babičce. Putují s vámi vaším životem někde vedle vás tak, že je mnohdy ani nevnímáte. Ale když je třeba povzbuzení v těžké chvíli a chcete slyšet aspoň slovo útěchy, potom náhodou volají přesně v tu správnou chvíli. Oni, naši přátelé. Ti, co přicházejí, když všichni odcházejí. Mít přítele je štěstí. Na celý život. A je to i jeden z nejkrásnějších citů, který mezi sebou lidé vytvoří. Jo a nejsou to žvanílkové. Dokáží totiž udržet i v...

Jednou jsem se babičky zeptal, čím by chtěla, abych byl. Usmála se, pohladila mě svou rukou po vlasech a řekla: „ Stačí mi vidět, že budeš obyčejným člověkem .“ Co je na obyčejnosti neobyčejné? Oči. Oči těch, co vás pozorují. Pokud byste žili neobyčejný život, zaválo by vás to Bůh ví kam. A jejich oči by vás neviděli. Ti obyčejní lidé chodí z práce domů, jedí tam i spí, hrají si s dětmi, povídají si s prarodiči. Jste tam na očích těm, kteří vás milují. Když sami sebe dáváme tak intenzivně a beze zbytku, že se obrátíme až skoro naruby, tak dovolíme, aby se na zemi znovu zrodila láska. A abychom ji uviděli žít v těch, na kterých nám záleží. Protože právě k nim většinou svou lásku směřujeme. Ale co jít dál a zkusit dávat tenhle dar všem. Prostě těm, kteří vás potkají. Zastaví se s vámi. Usmějí. Anebo zamračí. I ti potřebují lásku a možná ještě víc než ti usměvaví. Láska nám umožňuje přeskočit bezednou propast nevědomé mysli a překonat svůj strach z nicoty. To být s těmi druhými, být pro n...