MOC PŘÍTOMNÉHO OKAMŽIKU

Vydáme-li se na cestu sebepoznání a vzájemného respektu, můžeme otevřít dveře k vztahu, kde vládne oddanost a láska. Práce na sobě a schopnost odpouštět jsou základem pro sdílení života plného radosti a společných snů. Vztahy jsou jako tanec snů a realit, kde každý hledá toho „pravého“ – někdo hledá vzrušení, jiný bezpečí. Oba přístupy ale často vedou k rozčarování, protože jsou založeny pouze na touze ovládat druhé pomocí sexu, nikoli na pravé lásce. Klíčem je pochopit, že naše sexualita je cesta k sebepoznání, ne k dominanci nad druhými. Teprve když se nám podaří vyřešit si své vnitřní konflikty, otevře se cesta k vztahu založeném na oddanosti a vzájemném respektu. A taky na prožitku sexu, který je zcela mimo realitu. Práce na sobě ve vztahu skrze sex může vést k rychlému pokroku, protože ve vztahu jsou vždy dva lidé s odlišnými sny – a pokud tyto sny dokážeme vzájemně respektovat, k čemuž nás sexualita přivádí, můžeme spolu šťastně sdílet život. Nejen postel. To, co se nám v chování...

Někdy jde život ztuha. Jako vzpruha v něm může působit meditace. Lidé se mě často ptají, co to je a jak se dělá. Asi, že jsem plešatý, tak si myslí, že tím, jak už mi slezli vlasy, tak mi narostla moudrost. Po pravdě to do dneška stále nevím. Pod pojem meditace řadíme několik činností, z nichž řada je spojována s dosažením změněného stavu vědomí. Cílem meditace je pro všechny současné meditující zejména kultivace mysli (její zklidnění) a získání vhledu (ať už do smyslu lidské existence a vesmíru nebo do osobních záležitostí). Někdy tento pojem označuje i prosté rozumové přemítání a v některých náboženstvích také určité druhy modlitby. K meditaci se přistupuje velmi různorodě. Některé její školy používají pouze lidskou mysl, které nabízí primární meditační bod (theravádový buddhismus), jiné užívají externí pomůcky, jako jsou např. mandaly, korálky či modlitební mlýnky. Meditujeme-li jen proto, abychom utekli ze světa a zapomněli na své trápení, není to meditace. Jsem-li zklamán z vnější...

My dospělí lidé se topíme ve svých stínohrách zrychlených mraků smutku, bolesti a beznaděje, s kterými se musíme každý den potkávat. Máme řadu povinností a běžných věcí, bez kterých se náš den neobejde. A tak svou radost prožíváme spíše výjimečně. Závidíme dětem to, jak bezstarostně si hrají. My řízeni naším egem se patláme ve svých životech nepříliš spontánně. Tento rozdíl mezi vědomým jednáním povětšinou ovládaným egem a jednáním intuice, tedy silou vyzařující z našeho těla je rozdíl mezi tím obyčejným a neobyčejným. Mezi světským a posvátným. Mezi potěšením a radostí. Všechny výjimečné zážitky vyvolávají v člověku pocit, že s ním něco pohnulo. Jako když otočíte vodovodním kohoutkem. Kdy jste naposledy měli úplně obyčejnou radost z toho, že z něj ta voda skutečně teče? Týká se to nejen hluboce duchovních věcí, kdy vnímáme projev boží přítomnosti či milosti. Jistě, protože to, co s námi pohnulo, musí být větší, než je síla našeho vědomého já. A je jen škoda, že si neuvědomujeme, že to...