MOC PŘÍTOMNÉHO OKAMŽIKU

Vztahy nejsou jen výsledkem našich vnitřních procesů, ale především příležitostí učit se a růst. A přitom v hlavě víří jedna otázka. Jak máme porozumět tomu druhému, překonat propasti mezi námi a stát se opravdovými lidmi? Spolu. Věříme, že to, čemu říkáme naše osobní změna, transformace či růst, je naše čistě osobní věc a s druhými je spojena jen skrze naše vnitřní vztahy. A ty má na starosti bezpodmínečná láska, bla, bla… Mnoho lidí si myslí, že osobní rozvoj je naší vlastní vnitřní záležitostí. V podstatě ano. Musíme být sami se sebou absolutně obráceni k sobě. Pak se můžeme na dosah přiblížit i k tomu, co hledáme vně. Ale vztahy nejsou pouhým odrazem našich vnitřních procesů. Jsou i příležitostí učit se od těch, kteří vědí více, a zároveň inspirovat ty, kteří hledají vedení. To je ale pořád jen vnější stránka. Jestliže má náš vztah (osobní, pracovní) s ostatními hrát nějakou vyšší roli, musí být i uvnitř nás něco vyššího, co nás k tomu vede. Když stojím před někým, koho miluji či o...

Ten otravný hlas v hlavě, který vás neustále kritizuje? Možná nastal čas přestat s ním bojovat. Co kdybyste z věčného nepřítele udělali spojence? Průvodce pro všechny, kdo chtějí změnit dynamiku vnitřního dialogu. Sedím nad prezentací, kterou mám zítra přednést. Je půlnoc, verze číslo sedmnáct, a můj vnitřní kritik jede na plné obrátky. „Tohle je banální… tady ti to nikdo neuvěří… tady se ztrapníš…“ Znáte to? A co když vám řeknu, že tenhle otravný hlas v hlavě může být ve skutečnosti váš největší spojenec? Přiznám se, když jsem tohle poprvé slyšel kdysi dávno na jednom setkání, měl jsem chuť zvednout se a odejít. Spřátelit se s někým, kdo mi celý život dělá ze života peklo? To znělo jako Stockholmský syndrom v přímém přenosu. Jenže pak se stalo něco zvláštního… Moment prozření: Když nepřítel není nepřítelem Bylo to během jedné obzvlášť náročné prezentace. Můj vnitřní kritik jel jako obvykle své fantastické hlášky. „Tohle je slabé… tady tě chytnou za slovo… na tohle nejsi dost dobrý…“ ...