VĚDOMÁ PŘÍTOMNOST aneb JE TO NĚCO JINÉHO, NEŽ SI MYSLÍTE
Říkáte, že nejdůležitější je vědomá přítomnost.
Myslím, že to chápu, ale nejsem si jistý, zda ten stav znám z vlastní
zkušenosti. Není to něco jiného než to, co si myslím, že to je?
Je to něco jiného! O přítomnosti nemůžete mluvit a mysl tomu nemůže
rozumět. Chápat přítomnost znamená být přítomný.
Udělejte malý pokus. Zavřete oči a řekněte si: „Jsem zvědav, jaká mě teď
napadne myšlenka." Pak se soustřeďte a čekejte. Čekejte jako kočka u myší
díry. Jaká myšlenka se vynoří z myší díry? Zkuste to.
Ω
Nuže? Musel
jsem dost dlouho čekat, než mě něco napadlo.
Samozřejmě. Dokud jste ve stavu intenzivního soustředění, nenapadají vás
žádné myšlenky. Jste klidný a velice pozorný. Jakmile vaše pozornost ochabne,
začnou vás napadat myšlenky. Vrátí se myšlenkový šum, klid zmizí. Jste zpátky v
čase. Někteří zenoví mistři někdy zkoušejí pozornost svých žáků tak, že se k
nim zezadu tiše přiblíží a nečekaně je uhodí holí. Jaký šok! Jestliže byl žák
opravdu soustředěný a bdělý, jestliže „měl bedra opásaná a lampu hořící",
jak říká Ježíš, všiml si, že se k němu mistr přiblížil, a uhnul se nebo ránu
odrazil. Když si však mistra nevšiml, znamenalo to, že byl ponořen v
myšlenkách, jinými slovy byl nepřítomný a nevědomý.
Chcete-li si uvědomovat každodenní život, musíte být hluboce soustředěni
ve svém nitru, jinak vás vaše mysl bude unášet jako divoká řeka.
Co to znamená být „soustředěný ve svém nitru"?
Znamená to žít plně ve svém těle. Být soustředěn na vnitřní energetické
pole. Vnímat své tělo zevnitř. Vědomí těla vás udržuje pozornými. Udržuje vás v
přítomnosti.
EZOTERICKÝ SMYSL „ČEKÁNÍ"
Pozornost lze přirovnat k čekání. Ježíš tohoto srovnání užíval v některých
svých podobenstvích. Taková pozornost není neklidným nebo znuděným čekáním,
které je odmítnutím přítomnosti, o němž jsem se už zmínil. Není to čekání, při
kterém jste soustředěni na určitý bod v budoucnosti, zatímco přítomnost si uvědomujete
jako překážku, která vám brání v dosažení toho, co chcete. Je to úplně jiný
druh čekání, který vyžaduje dokonalou ostražitost. Každou chvíli se může něco
stát, a nejste-li naprosto bdělí a klidní, nevšimnete si toho. O tomto druhu čekání
mluví Ježíš. V tomto stavu je veškerá vaše pozornost soustředěna v přítomném
okamžiku. Nemyslíte, nevzpomínáte, nepředvídáte. Nejste napjatí, nemáte strach,
jste plně soustředěni v přítomnosti. Jste přítomní celou svou bytostí, každou
buňkou ve svém těle. V tomto stavu téměř úplně zmizí vaše „já", vaše
osobnost, která má minulost a budoucnost. A přesto neztrácíte nic cenného. Zůstáváte sami sebou.
Ve skutečnosti jste sami sebou víc než kdy předtím. Nebo ještě lépe,
jedině teď, v tomto
okamžiku, jste opravdu sami sebou. „Buďte jako služebník čekající na návrat
svého pána," říká Ježíš. Služebník neví, kdy se pán vrátí.
Proto je bdělý, klidný a ostražitý, aby nepromeškal jeho návrat. V dalším
podobenství hovoří Ježíš o pěti lehkomyslných (nevědomých) ženách, které nemají
dost oleje (vědomí), aby jejich lampy hořely (aby si ženy uvědomovaly přítomnost),
a proto zmeškají svého ženicha (přítomný okamžik) a nedostanou se ke svatebnímu
obřadu (osvícení). Tyto ženy se liší od pěti moudrých žen, které mají dost
oleje (jsou si vědomy přítomnosti). Dokonce ani muži, kteří psali evangelium,
nerozuměli těmto podobenstvím, takže překroutili jejich smysl. Během pozdějších
mylných interpretací se jejich skutečný smysl úplně ztratil. Tato podobenství
nehovoří o konci světa, ale o konci psychologického času. Hovoří o
transcendenci egoistické mysli a o možnosti žít v úplně novém stavu vědomí.
KRÁSA VZNIKÁ V TICHOSTI VAŠÍ VĚDOMÉ PŘÍTOMNOSTI
To, co jste právě popsal, občas cítím, kdy z jsem úplně
sám uprostřed přírody.
Ano. Zenoví mistři označují tento stav bezmyšlenkovitosti a totální vědomé
přítomnosti slovem satori. Ačkoli satori není trvalou
transformací, buďte vděční, když přijde, neboť je ukázkou stavu osvícení. Možná
jste podobný stav prožili mnohokrát, ale nevěděli jste, co to je, a neuvědomovali
jste si jeho význam. Chcete-li si uvědomovat krásu a posvátnost přírody, musíte
být soustředěni v přítomnosti. Pozorovali jste někdy nekonečnou noční oblohu,
ohromilo vás to naprosté ticho a nesmírnost prostoru? Poslouchali jste zvuk
horského potoka?
Poslouchali jste zpěv kosa za tichého letního soumraku?
Abyste si to mohli uvědomit, vaše mysl musí být klidná. V takových
chvílích musíte odhodit všechny své problémy a zapomenout na minulost a
budoucnost a na všechno, co znáte; jinak se budete dívat a nic neuvidíte,
budete poslouchat a nic neuslyšíte. Musíte být naprosto soustředěni v přítomném
okamžiku. Za krásou vnějších forem je něco víc: něco, co nelze pojmenovat,
jakási hluboká, vnitřní, posvátná podstata. Tato vnitřní podstata vyzařuje ze
všeho krásného. Vnímáte ji jen tehdy, když jste plně přítomní. Je tato bezejmenná
podstata totéž co vaše přítomnost? Mohla by existovat bez vaší přítomnosti? Přemýšlejte
o tom.
Ω
Když jste prožívali takovéto okamžiky úplného soustředění, pravděpodobně
jste si neuvědomovali, že jste přechodně ve stavu naprosté bezmyšlenkovitosti.
To proto, že pauza mezi tímto stavem a myšlením je velice krátká. Vaše satori možná trvalo
jen několik vteřin, než vás napadla první myšlenka, nicméně existovalo. Jinak
byste nemohli vnímat tu krásu. Mysl nemůže vnímat ani vytvořit krásu. Všechnu
tu krásu a posvátnost jste vnímali jen několik vteřin, dokud jste byli plně soustředěni
v přítomném okamžiku. Pravděpodobně jste si nevšimli zásadního rozdílu mezi
bezmyšlenkovitým vnímáním krásy a myšlenkou, jež ji vzápětí pojmenovala a
interpretovala. Časový interval mezi těmito dvěma stavy byl tak krátký, že vám
to připadalo jako jeden souvislý proces. Faktem je, že jakmile vás napadla
první myšlenka, celý zážitek byl vzpomínkou.
Čím delší časový interval mezi vjemem a myšlenkou, tím jste hlubší a vědomější.
Mnozí lidé jsou tak uvězněni ve své mysli, že pro ně krása přírody vůbec
neexistuje. Mohou sice říci, že nějaká květina je krásná, ale to je pouze
mechanické pojmenování. Tito lidé nejsou soustředěni v přítomnosti, a proto květinu
opravdu nevidí, nevnímají její podstatu, její posvátnost - stejně jako neznají
sami sebe, jako nevnímají svou vlastní podstatu, svou vlastní posvátnost.
Protože žijeme v kultuře ovládané racionálním myšlením, naše moderní
obrazy, architektura, hudba a literatura postrádají krásu a vnitřní podstatu.
Lidé, kteří tato díla tvoří, nejsou schopni se osvobodit - ani na okamžik - od
své mysli. Proto nejsou nikdy ve spojení se svým vnitřním zdrojem tvořivosti a
krásy. Mysl ponechaná sama sobě tvoří jen zrůdnosti, a to nejen v obrazárnách.
Podívejte se na naše města a průmyslové pustiny. Ještě žádná civilizace nevytvořila
něco tak ošklivého.
ČISTÉ VĚDOMÍ
Je vědomá přítomnost totéž co Bytí?
Když si uvědomujete Bytí, Bytí si uvědomuje samo sebe. Když si Bytí uvědomuje
samo sebe - je to vědomá přítomnost. Jelikož Bytí, vědomí a život jsou
synonyma, lze říci, že vědomá přítomnost je život nebo vědomí, které si uvědomuje
samo sebe. Nelpěte však na jednotlivých slovech, nesnažte se tomu rozumět. K
tomu, abyste si uvědomovali přítomnost, nemusíte ničemu rozumět.
Rozumím tomu, co jste právě řekl, ale mám dojem, ze
Bytí neholí nejvyšší transcendentální realita, není kompletní a že se neustále vyvíjí. Potřebuje Bůh čas k osobnímu růstu?
Tak se to jeví nám z naší omezené perspektivy viditelného vesmíru. „Já
jsem Alfa a Omega," říká Bůh, „Ten, který je a který byl a
který přichází, Všemohoucí". V mimočasové sféře, kde žije Bůh a která
je také vaším domovem, je začátek
a konec, Alfa a Omega totéž; podstata všeho, co kdy bylo a co kdy bude, je vždy
přítomná v neviditelném stavu jednoty a dokonalosti - který si lidská mysl
nedovede ani představit, ani pochopit. V našem světě zdánlivě oddělených forem
je věčná dokonalost nemyslitelný pojem. Člověku se zdá, že i vědomí, toto světlo
vyzařující z věčného Zdroje, je v procesu vývoje, ale to jen díky našemu
omezenému vnímání. Z absolutního hlediska tomu tak není. Teď však hovořím o
vývoji vědomí na tomto světě.
Všechno, co existuje, má Bytí, všechno má božskou podstatu, všechno má
určitý stupeň vědomí. Dokonce i kámen má elementární vědomí; jinak by nemohl
existovat a jeho atomy a molekuly by se rozptýlily do prostoru. Všechno je
živé. Slunce, Země, rostliny, zvířata, lidé, všechny formy jsou projevem určitého
stupně vědomí.
Svět vzniká, když na sebe vědomí bere tvary a formy, myšlenkové formy a
hmotné formy. Podívejte se na miliony životních forem jen na této planetě. V moři,
na souši i ve vzduchu – a každá forma se miliónkrát opakuje. Proč? Hraje snad někdo
nebo něco jakousi hru, hru s formami? Tuto otázku si položili staří indičtí
vizionáři. Ti chápali svět jako hru, kterou hraje Bůh. V této hře, které říkali
lila, nejsou
jednotlivé životní formy příliš důležité. Například většina mořských tvorů nežije
déle než pět minut po narození. Ani lidé nežijí příliš dlouho, a když umřou, je
to jako by nikdy nebyli. Je to tragické a kruté? Pouze když vytvoříte oddělenou
totožnost pro každou životní formu, když zapomenete, že vědomí je božská
podstata, jež se projevuje v různých formách. To však nemůžete opravdu vědět, dokud si neuvědomíte
své vlastní božství jako čisté vědomí.
Když se vám v akváriu narodí ryba a vy jí dáte jméno Jana, napíšete jí křestní
list a řeknete jí o její rodině, a za dvě minuty ji sežere jiná ryba - je to
tragické. Ale jen proto, že jste vytvořili oddělenou totožnost tam, kde žádná
nebyla. Oddělili jste fragment dynamického procesu, molekulárního tance a udělali
jste z něj samostatnou entitu.
Vědomí se převléká do různých forem, dokud nedosáhnou takové složitosti,
že se v nich úplně ztratí. U moderního člověka se vědomí ztotožňuje se svým převlečením. Uvědomuje
si svou existenci jako forma, a proto žije ve strachu ze zničení své tělesné a
myšlenkové formy. To je naše egoistická mysl, která je počátkem naší dysfunkčnosti.
Zdá se, že se během naší evoluce něco pokazilo. I to je však součástí Boží hry.
Utrpení způsobené naší dysfunkčností nakonec nutí naše vědomí, aby se přestalo
ztotožňovat s formou: Vědomí si začíná uvědomovat samo sebe, avšak na mnohem
hlubší úrovni než předtím.
Tento proces vysvětluje Ježíš ve svém podobenství o ztraceném synu,
který odchází z domova, utratí všechny peníze a nakonec se vrací. Po návratu ho
otec miluje víc než před jeho
odchodem. Syn je stejný jako předtím, ale teď má v sobě něco hlubšího. Toto
podobenství popisuje cestu od nevědomé dokonalosti skrze zdánlivou nedokonalost
a „zlo" k vědomé dokonalosti.
Uvědomujete si teď hlubší a širší význam pozorování své mysli? Kdykoli
pozorujete svou mysl, vaše vědomí se přestává ztotožňovat s myšlenkovými
formami a stává se nezaujatým pozorovatelem. Následkem toho se pozorovatel - čisté
vědomí za všemi formami – stane silnějším a myšlenkové formy se stanou
slabšími. Když hovoříme o pozorování vlastní mysli, zosobňujeme událost
kosmického významu: skrze vás se vědomí probouzí ze svého snu o ztotožnění a
zbavuje se formy. To je předzvěstí a zároveň už také součástí události, která
je pravděpodobně ve vzdálené budoucnosti, pokud jde o chronologický čas. Tato
událost se nazývá - konec světa.
Ω
Až se vědomí osvobodí od svého ztotožnění s tělesnou a duševní formou,
stane se čistým či osvíceným vědomím, neboli vědomou přítomností. To se už
stalo v životě několika jedinců a pravděpodobně se to brzy stane v životě mnoha
lidí, ačkoli to není jisté. Většina lidí je stále ve spárech egoistického modu
vědomí: vědomí, které se ztotožňuje s myslí a je myslí ovládáno.
Pokud se od své mysli lidé neosvobodí, jejich mysl je zničí. Budou
prožívat stále větší zmatek, konflikty, násilí, zoufalství a šílenství.
Egoistická mysl je jako potápějící se loď. Když z ní nevyskočíte, utopíte se.
Kolektivní mysl lidstva je nejšílenější a nejdestruktivnější entita, jaká kdy
existovala na této planetě. Co si myslíte, že se stane, když se lidské vědomí
nezmění?
Jedinou úlevou pro mnoho lidí je občasný návrat na úroveň vědomí pod
myšlením. Každý to dělá ve spánku. Do určité míry se to děje také prostřednictvím
sexu, alkoholu a dalších drog, které potlačují přílišnou duševní aktivitu.
Kdyby nebylo alkoholu, sedativ a antidepresivních drog, které se dnes užívají v
nesmírných kvantitách, šílenství lidské mysli by bylo ještě zjevnější. Věřím,
že mnozí lidé by se stali nebezpečím pro sebe i pro druhé, kdyby nemohli užívat
drogy. Tyto drogy vás ovšem jen udržují v dysfunkčním stavu. Jejich masové
užívání jen oddaluje zhroucení starých struktur mysli a přechod na vyšší úroveň
vědomí.
Návrat k nižším úrovním vědomí našich vzdálených předků, zvířat a
rostlin není možný. Neexistuje cesta zpátky. Má-li lidstvo přežít, bude muset
postoupit na vyšší úroveň. Vědomí se vyvíjí v celém vesmíru v miliardách forem.
Takže i když se nám nepodaří dosáhnout vyšší úrovně, nebude na tom příliš
záležet. Vědomí se projeví skrze nějakou jinou životní formu. Nicméně skutečnost,
že čtete tuto knihu, je jasnou známkou toho, že se nové vědomí na této planetě začíná
rozšiřovat.
Nejde o nic osobního: Nic vás neučím. Vy jste vědomí a nasloucháte sami
sobě. Jedno východní rčení říká: „Učitel a žáci tvoří učení." Samotná
slova nejsou důležitá. Slova nejsou Pravda: pouze k ní ukazují. Ačkoli každé
slovo má svou historii a pochází z minulosti, slova, která vám teď říkám, jsou
nositeli vysoké energie vědomé přítomnosti.
Mlčení je ještě účinnějším nositelem přítomnosti; proto si uvědomujte mlčení
za mými slovy. Uvědomujte si pomlky. Naslouchat tichu je snadný a bezprostřední
způsob, jak se stát vědomě přítomným. Kde je zvuk, tam je také ticho mezi
jednotlivými zvuky. Naslouchání tichu vás okamžitě naplní klidem. Pouze klid a
ticho ve vašem nitru může vnímat ticho ve vnějším světě. A je hluboké ticho něco
jiného než vědomá přítomnost, vědomí osvobozené od myšlení?
Ω
KRISTUS: REALITA VAŠÍ BOŽSKÉ PŘÍTOMNOSTI
Nelpěte na žádném slově. Vědomou přítomnost můžete nahradit slovem
„Kristus", má-li to pro vás větší význam. Kristus je vaše božská podstata
nebo Já, jak se tomu někdy říká na Východě. Jediný rozdíl mezi Kristem a přítomností
je v tom, že slovo Kristus označuje vaše vnitřní božství bez ohledu na to, zda
si je uvědomujete, kdežto vědomá přítomnost znamená probuzené božství neboli
božskou podstatu.
Když si uvědomíte, že v Kristu není minulost ani budoucnost, zbavíte se
mnoha falešných názorů. Říci, že Kristus byl nebo bude je contradictio in adiecto. Ježíš byl. Byl to člověk, který žil před dvěma tisíci lety a realizoval
božskou přítomnost, svou pravou přirozenost. A Ježíš řekl: „Než byl Abraham,
já jsem". Neřekl: „Existoval jsem předtím, než se narodil
Abraham". To by znamenalo, že byl stále ještě v dimenzi času a formy.
Použití slov já jsem ve větě, která
začíná v čase minulém, vyjadřuje radikální změnu, přerušení časové dimenze.
Je to velice hluboké prohlášení. Ježíš se pokusil bezprostředně vyjádřit
smysl vědomé přítomnosti, seberealizace. Překročil hranice vědomí ovládaného časem
a vstoupil do mimočasové sféry. Do světa vstoupila dimenze věčnosti. Věčnost
ovšem neznamená nekonečný čas, nýbrž žádný čas. A tak se člověk Ježíš stal
Kristem, nástrojem čistého vědomí. A jak se definuje sám Bůh? Říká snad, že
vždycky byl a vždycky bude? Samozřejmě že ne. Bůh řekl: „JSEM, CO
JSEM." Žádný čas, jen přítomnost.
Druhý příchod Krista znamená transformaci lidského vědomí, přechod z času
do přítomnosti, přechod od myšlení k čistému vědomí, nikoli příchod nějakého
muže nebo ženy. Kdyby se Kristus zítra vrátil v nějaké vnější formě, nemohl by
vám říci nic jiného než tohle: „Jsem Pravda. Jsem božská přítomnost. Jsem věčný
život. Jsem ve vašem nitru. Jsem tady. Jsem teď".
Ω
Krista nikdy nezosobňujte. Nedělejte z něj formu. Skutečné boží matky a
osvícení mistři nejsou zvláštní jako osobnosti. Jsou mnohem prostší a obyčejnější
než obyčejní lidé. Každý, kdo má silné ego, by je považoval za bezvýznamné nebo
by si jich vůbec nevšiml.
Jste-li přitahováni k osvícenému učiteli, pak je to proto, že jste už
dostatečně vědomí, abyste poznali vědomí v druhém. Bylo mnoho lidí, kteří
nepoznali Ježíše nebo Buddhu, a mnoho lidí je přitahováno k falešným učitelům.
Egoisté jsou přitahováni k egoistům. Temnota nerozpozná světlo.
Jen světlo může poznat světlo. Proto nevěřte, že světlo je mimo vás nebo
že přichází v jediné formě. Je-li pouze váš učitel vtělením Boha, kdo jste vy?
Jakýkoli druh výlučnosti je ztotožnění s formou; a ztotožnění s formou znamená
ego, ať je sebelépe zamaskované.
Užívejte přítomnost mistra jako zrcadla, jež odráží vaši pravou
totožnost, abyste se stali ještě vědomějšími. Brzy zjistíte, že není rozdíl
mezi „mou" a „tvou" vědomou přítomností.
Přítomnost je jen jedna.
Skupinová práce vám také pomůže zesílit světlo vědomé přítomnosti.
Skupina lidí ve stavu vědomé přítomnosti vytváří kolektivní energetické pole nesmírné
intenzity.
Nejenže povznáší vědomí každého člena skupiny, ale také pomáhá osvobodit
kolektivní vědomí lidstva od nadvlády mysli. To činí stav vědomé přítomnosti
dostupnější všem lidem.
Pokud však alespoň jeden člen skupiny není schopen udržet energii tohoto
stavu vědomí, egoistická mysl se může snadno prosadit a sabotovat práci celé
skupiny.
Ačkoli je skupinová práce neocenitelná, sama o sobě nestačí a nesmíte
se na ni spoléhat.
Nesmíte spoléhat ani na učitele nebo mistra, kromě přechodného období,
kdy se učíte praktikovat vědomou přítomnost.
Ω