MOC PŘÍTOMNÉHO OKAMŽIKU

  Ženy si v posledních letech začínají stále silněji uvědomovat svou politickou moc. Na rozdíl od svých protějšků neignorují volby a ujaly se v našem světě většího podílu v rozhodování. Tento proces se neděje v tichosti a není bez odezvy. Od počátku 90. let vidíme, že obchodníci zaměřili skoro veškerou reklamu na ženy. To proto, že o cca 90 % výdajů domácností rozhodují ženy. No a tak k tomu, aby si uvědomily svou politickou moc, nebylo zas až tak daleko. Zatímco v reklamě a obchodu to mužský svět akceptoval, v politické oblasti na tuto rostoucí sílu reaguje dosti ambivalentně. Od pouhého přehlížení, přes bagatelizaci až po odpor se snahou udržet si současný status quo. Je vidět, že se mužská politická reprezentace nic nenaučila. Podívejme se na několik bodů a pokusme se predikovat budoucí vývoj. Začalo se to hýbat potichu v devadesátých letech. První bylo vidět v průzkumech, že se ženy odklánějí od některých témat - začala etapa uvědomování toho, jak je pro další rozvoj lidí důlež...

  V několika posledních článcích jsem se zabýval tím, jak nás ovlivňují algoritmy, sociální sítě a bezohledně působící marketing. Všechno cílí na zisk. Spoluvytvářející atmosféru strachu. Co s tím? Koalice SPOLU se opravdu nevyznamenala se svými včerejšími billboardy, které parodují hnutí ANO v jeho pochlebovačnému vztahu k Rusku. A prezident to popsal ve svém prohlášení velmi trefně. Hnutí ANO dělá negativní kampaň na hranici slušnosti a dobrého vkusu, když označuje našeho premiéra především za premiéra Ukrajiny a starajícího se více o Ukrajince než o vlastní lidi. Což je samozřejmě jen blábol, ale vysvětlujte to „ koblihářům “, že? No a koalice naskočila na tuto rétoriku a oplatila jim to svými billboardy. Máte z toho taky ten pocit, jako že si kluci a holky ve věku cca 50–70 let (myšleno vedoucí kádry obou hnutí) rozšlapali na pískovišti bábovky a teď už se jen čeká, jestli není za rohem „ pančitelka “, aby se strhla bitva. A my kolemjdoucí přihlížející se buď ze zoufalství opíj...

V několika posledních článcích jsem se zabýval tím, jak nás ovlivňují algoritmy, sociální sítě a bezohledně působící marketing. Všechno cílí na zisk. Spoluvytvářející atmosféru strachu. Co s tím? Koalice SPOLU se opravdu nevyznamenala se svými včerejšími billboardy, které parodují hnutí ANO v jeho pochlebovačnému vztahu k Rusku. A prezident to popsal ve svém prohlášení velmi trefně. Hnutí ANO dělá negativní kampaň na hranici slušnosti a dobrého vkusu, když označuje našeho premiéra především za premiéra Ukrajiny a starajícího se více o Ukrajince než o vlastní lidi. Což je samozřejmě jen blábol, ale vysvětlujte to „ koblihářům “, že? No a koalice naskočila na tuto rétoriku a oplatila jim to svými billboardy. Máte z toho taky ten pocit, jako že si kluci a holky ve věku cca 50–70 let (myšleno vedoucí kádry obou hnutí) rozšlapali na pískovišti bábovky a teď už se jen čeká, jestli není za rohem „pančitelka“, aby se strhla bitva. A my kolemjdoucí přihlížející se buď ze zoufalství opíjíme nebo...

Co skrývá tajemství štěstí? To je otázka, na kterou se pokoušeli odpovědět lidé po celá staletí. Od starověkých učenců jako Aristippus až po moderní myslitele jako Bertrand Russell – všichni hledali klíč k lidskému štěstí a životnímu uspokojení. Definovat štěstí a životní spokojenost je složité pro všechny filozofy i psychology, kteří se jimi zabývají. Zatímco oba pojmy jsou spojeny s pohodou, štěstí odkazuje na emocionální stav, který se objevuje spuštěním určitých emocí a nálad jedince. Životní spokojenost naopak souvisí spíše s tím, jak by lidé mohli přemýšlet o svém životě jako celku – včetně svých vztahů. Některé výzkumy naznačují, že označení „ šťastný člověk “, znamená, že je dotyčný: mladý, zdravý, vzdělaný, má dobře placenou práci, je optimistický a extrovertní. A má malé tužby. A ještě jednu věc je třeba zmínit. Je věřící. Ale jedna studie zahrnula široké spektrum náboženských skupin ve 100 zemích v období od roku 1981 do 2014, využívající data z Průzkumu světových hodnot. ...

Kdysi jsem se se svým mentorem bavil, co je nejhorší a nejlepší zároveň. Odpověděl mi: „ lidské představy “. Když jsem na něj chvíli nechápavě hleděl, vysvětloval mi, jak vlastně svět před-stav, tedy dějů, které se v naší mysli odehrávají před tím, než se daná věc stane; stane se stavem přítomnosti, v níž se tyto představy logicky vyplní. Směřuje totiž vždy jen k tomu, co si představujeme. Pro změnu světa prý tedy stačí změnit ne vnější podmínky, to je v mnoha případech jen zbožné přání a Ježíš si už všechny zázraky vyčerpal, ale právě naše představy. To je na tom to nejlepší, mi říkal. Změníš představu, změníš si život. No jo, když je to tak jednoduché, proč se to tedy více neodráží na životech lidí kolem nás? Změnit představu je jednoduché. Ale přimět sám sebe se podle této změny začít chovat a jednat, už tak jednoduché není. Předchozími generacemi vtištěné poselství představ, které jsme v mládí převzali za svoje, určuje naše kroky skoro až do konce života. A vymanit se z jejich odka...