MOC PŘÍTOMNÉHO OKAMŽIKU

  Život je cestou nejen skrze vnější svět, ale především skrze naše vnitřní já. Je to cesta, kde nejhlubší sny a touhy, ukryté v našich srdcích, mají moc ovlivnit skutečnost kolem nás. Na této cestě se naše nejhlubší sny a touhy, pečlivě skryté v hlubinách našich srdcí, stávají klíčovými hybateli reality, kterou kolem sebe formujeme. To, co v daném okamžiku nosíme ve svém srdci – ať už je to radost nebo strach – má nezměrný vliv na to, jak vnímáme svět kolem sebe i naše místo v něm. Když je naše srdce plné radosti, náš pohled na svět je plný optimismu a naděje. Vidíme možnosti tam, kde jiní možná vidí překážky a naše pozitivní energie nás motivuje k dosahování snů. Tato radost nás vede k tomu, aby se naše sny a touhy promítly do skutečnosti, která z nudné šedi života stvoří panoráma plné světla a barev. Naopak, když jsme ovládáni strachem, naše vnímání světa může být zkresleno a omezeno. Strach zatemňuje naše schopnosti vidět jasné cesty a brání nám v plném rozvinutí našeho potenci...

Tento fiktivní rozhovor s Bohem nás zavede k hlubšímu pochopení toho, že pravý úspěch a smysl života spočívá v pozitivním dopadu, který máme na druhé, a ve schopnosti rozdávat radost, porozumění a lásku. Představte si scénu, kde vy sedíte na lavičce v klidném parku, obklopeni zelení a kvetoucími stromy. Před vámi se rozprostírá pohled na historické benediktinské opatství v Břevnově v Praze, jehož majestátní kostel a další budovy vytvářejí úchvatnou kulisu. Slunce svítí a občas zafouká příjemný vánek. Majestátní okamžik. Teď by bylo prima potkat Boha a vyzpovídat ho, pomyslel jsem si. Když v tom se najednou vedle mě ozval hlas. „ Buď zdráv, “ řekl Bůh. „ Tak ty bys se mnou chtěl udělat interview? “ „ Jestli máš čas, “ řekl jsem. Bůh se usmál a odpověděl: „ Můj čas je věčnost, a proto je ho dost a na všechno. A na co se mne vlastně chceš zeptat? “ „ Co tě na lidech nejvíce překvapuje? “ Bůh odpověděl: „ Překvapuje mě, že žijí, jako by neměli nikdy umřít, a že umírají, jako by nikdy nežil...

Současný stav mezilidských vztahů je v koncích svých možností. Ve světě, kde panuje rostoucí individualismus a narůstající tlak na efektivitu ve všem, co děláme, se zdá, že i naše mezilidské vztahy začínají podléhat modelu B2B, tedy „ něco za něco “. Tento přístup se neomezuje pouze na pracovní nebo přátelské vztahy, ale proniká i do rodinných vazeb, které by měly být tradičně vnímány jako dlouhodobé a nezištné. Vztahy s druhými nebudou nikdy zcela vyvážené. To, že není všechno vždy dokonalé není špatná věc. Špatná věc je, když se ve jménu svého pohodlí, tak snadno vzdáme vztahů s nimi. Neměli bychom se tak snadno vzdávat druhých. To, co přinesla moderní doba a civilizace do mezilidských vztahů je zvýšené napětí a stres. Zvyšuje se počet lidí, kteří se nezabývají starostí o to, co budou za pár let dělat jejich rodiče, když budou zjevně potřebovat pomoc. Netrápí je to a jejich počet se zvyšuje . Jistě, máme se svými blízkými všelijaké vztahy. Ale možná, že přehlížíme, jak i do nich zasa...

Mezi myšlenku a skutečnost vždy dopadá stín. Chce to hodně odvahy přijmout nový začátek. Připomíná nám, že první kroky ke změně mohou být náročné a vyžadují od nás, abychom překonali vlastní pasivní odpor. A dát se ze stoje, klidného stoje do pohybu není zrovna snadné. Ještě těžší je vstát, když sedíte. A když se rozhodujete pro nový začátek, pro nový přístup, pak nesmíte podcenit to, jaký odpor bude tomu, co přichází jako to nové, klást vaše staré nastavení. Nevnímáte vůbec, jak moc je těžké rozhodnout se pro změnu, zejména když jsme zvyklí na stabilitu a rutinu A i když může být váš záměr ten nejpozitivnější ze všech, odrážíte v danou chvíli celou škálu zlozvyků. Buďte připraveni klopýtat přes překážky a jít do boje s menšími i většími démony vašeho stínu, který pokud není přijímaný, zcela rozhodně vytáhne do boje. A tak i přes naše velké odhodlání jít novým směrem nás mnohdy udolá náš vlastní pasivní odpor. Váháme. Nejdeme a vysvětlujeme si to tak, že se bojíme udělat chybný krok. R...