MOC PŘÍTOMNÉHO OKAMŽIKU

  Život je cestou nejen skrze vnější svět, ale především skrze naše vnitřní já. Je to cesta, kde nejhlubší sny a touhy, ukryté v našich srdcích, mají moc ovlivnit skutečnost kolem nás. Na této cestě se naše nejhlubší sny a touhy, pečlivě skryté v hlubinách našich srdcí, stávají klíčovými hybateli reality, kterou kolem sebe formujeme. To, co v daném okamžiku nosíme ve svém srdci – ať už je to radost nebo strach – má nezměrný vliv na to, jak vnímáme svět kolem sebe i naše místo v něm. Když je naše srdce plné radosti, náš pohled na svět je plný optimismu a naděje. Vidíme možnosti tam, kde jiní možná vidí překážky a naše pozitivní energie nás motivuje k dosahování snů. Tato radost nás vede k tomu, aby se naše sny a touhy promítly do skutečnosti, která z nudné šedi života stvoří panoráma plné světla a barev. Naopak, když jsme ovládáni strachem, naše vnímání světa může být zkresleno a omezeno. Strach zatemňuje naše schopnosti vidět jasné cesty a brání nám v plném rozvinutí našeho potenci...

Současný stav mezilidských vztahů je v koncích svých možností. Ve světě, kde panuje rostoucí individualismus a narůstající tlak na efektivitu ve všem, co děláme, se zdá, že i naše mezilidské vztahy začínají podléhat modelu B2B, tedy „něco za něco“. Tento přístup se neomezuje pouze na pracovní nebo přátelské vztahy, ale proniká i do rodinných vazeb, které by měly být tradičně vnímány jako dlouhodobé a nezištné. Vztahy s druhými nebudou nikdy zcela vyvážené. To, že není všechno vždy dokonalé není špatná věc. Špatná věc je, když se ve jménu svého pohodlí, tak snadno vzdáme vztahů s nimi. Neměli bychom se tak snadno vzdávat druhých. To, co přinesla moderní doba a civilizace do mezilidských vztahů je zvýšené napětí a stres. Zvyšuje se počet lidí, kteří se nezabývají starostí o to, co budou za pár let dělat jejich rodiče, když budou zjevně potřebovat pomoc. Netrápí je to a jejich počet se zvyšuje . Jistě, máme se svými blízkými všelijaké vztahy. Ale možná, že přehlížíme, jak i do nich zasahu...