7.

BRÁNY DO SFÉRY NEVIDITELNÉHO BYTÍ aneb VSTUPTE HLUBOKO DO SVÉHO TĚLA

Jsem schopen vnímat energii ve svém těle, zejména v pažích a nohou, ale nejsem schopen dostat se hlouběji.

Učiňte z toho meditaci. Taková meditace nemusí trvat dlouho. Deset až patnáct minut chronologického času stačí. Najděte si nějaké klidné místo, kde vás nikdo nebude vyrušovat. Posaďte se na židli, ale neopírejte se. Seďte ve vzpřímené pozici. To udržuje vaši bdělost. Nebo si vyberte svou oblíbenou meditační pozici.

Uvolněte všechny svaly v těle. Zavřete oči. Několikrát se zhluboka nadechněte. Nadechujte hluboko do břicha. Pozorujte, jak se vám břicho roztahuje a stahuje při každém nadechnutí a vydechnutí. Uvědomujte si vnitřní energetické pole ve svém těle. Nepřemýšlejte o něm - vnímejte je. Tím osvobodíte své vědomí od své mysli. Pokud vám to pomáhá, můžete si představovat, jak se vám tělo naplňuje světlem. Jakmile začnete vnímat své vnitřní tělo jako jediné pole energie, zbavte se všech vizuálních představ a soustřeďte se výhradně na své pocity. Všechno, co vám zbude, je všezahrnující pocit vědomé přítomnosti. Vaše vnitřní tělo nemá žádné hranice. Soustřeďte se na tento pocit ještě hlouběji. Splyňte s ním. Splyňte se svým energetickým polem, abyste přestali vnímat rozdíl mezi pozorovatelem a pozorovaným. Rozdíl mezi vnitřním a vnějším teď zmizí, takže neexistuje žádné vnitřní tělo. Hlubokým soustředěním do svého těla jste překonali jeho hranice. V této sféře čistého Bytí zůstaňte tak dlouho, dokud vám to je příjemné. Pak si opět začněte uvědomovat své tělo, svůj dech a pocity a nakonec otevřete oči. Několik minut pozorujte své okolí - nepřemýšlejte - a přitom vnímejte své vnitřní tělo.

Ω

Vstoupit do této beztvaré sféry je osvobozující.

Osvobodí vás to z područí formy.

Je to život ve svém nerozlišeném stavu, jenž předchází fragmentaci v mnohost forem. Můžeme to nazývat neviditelným Zdrojem, Bytím uvnitř všech bytostí.

Je to sféra hlubokého klidu a ticha, ale zároveň radosti a intenzivního života.

Kdykoli jste soustředěni v přítomném okamžiku,

otvíráte se světlu čistého vědomí, které vyzařuje z tohoto Zdroje.

Také si uvědomíte, že toto světlo tvoří vaši podstatu.

ZDROJ ENERGIE CHI

Je toto neviditelné Bytí tím, čemu se na Východě říká univerzální životní energie neboli chi?

Není. Neviditelné Bytí je zdrojem energie chi. Chi je vnitřní energetické pole ve vašem těle. Je to most mezi vaším vnějším tělem a Zdrojem. Leží mezi světem formy, mezi viditelným a neviditelným Bytím. Chi můžeme přirovnat k řece nebo proudu energie. Soustředíte-li se hluboko do svého vnitřního těla, jdete podél tohoto proudu zpátky ke Zdroji. Chi je pohyb; neviditelné Bytí je klid. Když dosáhnete bodu absolutního klidu, jenž je přesto plný života, překročíte hranice vnitřního těla a vstoupíte do sféry neviditelného Bytí. Chi je spojením mezi neviditelným Bytím a hmotným vesmírem.

Soustředíte-li se hluboko do vnitřního těla, můžete dosáhnout tohoto bodu, této singularity, kde se svět rozpouští v neviditelné Bytí a neviditelné Bytí se mění v energetický proud chi, který se stává světem. Tohle je bod narození a smrti. Je-li vaše vědomí soustředěno ven, vzniká mysl a svět. Je-li soustředěno dovnitř, uvědomí si svůj Zdroj a vrací se do sféry neviditelného Bytí. Když se vaše vědomí opět vrátí do viditelného světa, znovu přijmete svou totožnost, které jste se dočasně vzdali. Máte jméno, minulost a budoucnost. Ale v jednom ohledu jste se změnili: ve svém nitru jste zahlédli realitu, která není ,,z tohoto světa", ačkoli od něj není oddělena, stejně jako není oddělena od vás.

Provádějte následující duchovní cvičení: Ve svém každodenním životě nesoustřeďujte veškerou svou pozornost na vnější svět a na svou mysl. Soustřeďte se také do svého nitra. Vnímejte hluboký vnitřní klid. Udržujte bránu ke Zdroji otevřenou. Neviditelné Bytí si můžete uvědomovat po celý život. Vnímáte je jako pocit vnitřního klidu v pozadí, jako hluboký klid, který vás nikdy neopustí, ať se ve vnějším světě děje cokoli. Stanete se mostem mezi neviditelným a viditelným Bytím, mezi Bohem a tímto světem. Tento stav spojení se Zdrojem nazýváme osvícením.

Ω

Nemyslíte si, že neviditelné Bytí je odděleno od Bytí viditelného. Jak by to bylo možné?

Neviditelné Bytí je život uvnitř každé formy, vnitřní podstata všeho, co existuje. Neviditelné Bytí prostupuje tímto světem. Vysvětlím vám to.

BEZESNÝ SPÁNEK

V bezesném spánku vstupujete do sféry neviditelného Bytí. Spojujete se se Zdrojem. Čerpáte z něj životní energii, která vás posiluje, když se vrátíte do sféry viditelného Bytí, do světa oddělených forem. Tato energie je mnohem důležitější než jídlo. „Člověk nemůže žít ze samotného chleba." V bezesném spánku však nevstupujete do této sféry vědomě. Ačkoli vaše tělesné funkce fungují, „vy" v tom stavu neexistujete. Umíte si představit, jaké by to bylo, kdybyste se dostali do stavu bezesného spánku při plném vědomí? To si představit nemůžete, neboť tento stav nemá žádný obsah. Sféra neviditelného Bytí vás neosvobodí, dokud do ní nevstoupíte vědomě.

Proto Ježíš řekl: „Poznáte pravdu a pravda vás osvobodí." To není abstraktní pravda. Je to pravda věčného života, který poznáte buď přímo, nebo vůbec. Nesnažte se zachovat si vědomí v bezesném spánku. Je velice nepravděpodobné, že by se vám to povedlo. Přinejlepším si uchováte vědomí během fáze snů. Tomu se říká vědomé snění, což může být fascinující, ale není to osvobozující.

Proto používejte své vnitřní tělo jako bránu do sféry neviditelného Bytí a udržujte tuto bránu otevřenou, abyste byli ve stálém spojení se Zdrojem. Nezáleží na tom, zda je vaše hmotné tělo staré nebo mladé, slabé nebo silné. Vnitřní tělo existuje mimo čas. Nejste-li ještě schopni vnímat své vnitřní tělo, použijte některou z dalších bran, i když nakonec jsou všechny brány jedinou branou.

DALŠÍ BRÁNY

Přítomný okamžik lze považovat za hlavní bránu. Přítomnost je hlavním aspektem všech ostatních bran, včetně vnitřního těla. Nemůžete být ve svém těle, pokud nežijete v přítomném okamžiku.

Čas a viditelné Bytí jsou spojeny stejně neoddělitelně jako věčný okamžik a neviditelné Bytí. Když rozpustíte psychologický čas skrze intenzivní vědomí okamžiku, začnete si uvědomovat neviditelné Bytí jak přímo, tak nepřímo. Přímo je vnímáte jako světlo a sílu svého vědomí - bez obsahu. Nepřímo je vnímáte skrze hmotný svět. Jinými slovy, vnímáte božskou podstatu v každé bytosti, v každé květině a v každém kameni. Uvědomujete si, že „všechno je posvátné". Proto Ježíš říká: „Rozštípněte kus dřeva; já tam jsem. Zvedněte kámen, a najdete mě tam."

Další bránu do sféry neviditelného Bytí otevřete, když přestanete myslit. Toho lze dosáhnout jednoduše, například jediným vědomým nadechnutím nebo intenzivním soustředěním na květinu. Proud myšlení lze přerušit mnoha způsoby. Zastavení myšlenkové činnosti je cílem meditace. Myšlení je součástí sféry viditelného Bytí. Ustavičná aktivita mysli vás udržuje ve světě formy a znemožňuje vám uvědomit si nevědomé Bytí, uvědomit si beztvarou a věčnou božskou podstatu ve všech věcech a bytostech. Jste-li soustředěni v přítomném okamžiku, vaše mysl se zastaví automaticky. Proto jsem řekl, že přítomný okamžik je nejdůležitějším aspektem každé brány do sféry neviditelného Bytí.

Přijetí reality je také branou do sféry neviditelného Bytí. Důvod je jednoduchý: vnitřní rezistence vás odděluje od druhých lidí, od vás samých a od okolního světa. Posiluje pocit odloučenosti, na kterém závisí život ega. Čím silnější je váš pocit odloučenosti, tím víc jste svázáni se světem oddělených forem. Čím víc jste svázáni se světem formy, tím víc se s ním ztotožňujete. Brána je zavřena a vy jste odděleni od vnitřní dimenze. Když přijímáte realitu, stanete se „transparentními", takže skrze vás může zářit neviditelné Bytí.

Jednou z těchto bran musí být láska?

Není. Jakmile se otevře jedna z těchto bran, láska je ve vás přítomná jako pocit jednoty. Láska není branou; láska je to, co branou přichází do tohoto světa. Dokud jste uvězněni jen ve své hmotné formě, nemůžete milovat. Vaším úkolem je najít bránu, kterou láska může vstoupit. A tou je spojení vnitřního a vnějšího, tedy hmoty a člověka. Já jsem já.

TICHO

Existují ještě nějaké jiné brány?

Ano. Neviditelné Bytí není odděleno od viditelného Bytí. Neviditelné Bytí prostupuje tento svět, ale je tak dobře skryté, že skoro každému úplně uniká. Víte-li, kde hledat, najdete je všude. Brána se otvírá v každém okamžiku.

Slyšíte toho psa, co štěká někde v dálce? Nebo to auto, které projíždí kolem? Pozorně poslouchejte. Cítíte v tom přítomnost neviditelného Bytí? Necítíte? Hledejte ji v tichu, z nějž vycházejí a do nějž se vracejí všechny zvuky. Naslouchejte spíš tichu než zvukům. Soustředění na vnější ticho vytváří vnitřní ticho. Vaše mysl se uklidní: otvírá se brána.

Každý zvuk se rodí z ticha, umírá v tichu a během svého trvání je obklopen tichem. Ticho umožňuje zvukům existovat. Ticho je neslyšitelnou součástí každého zvuku. Neviditelné Bytí je přítomno ve světě ticha. Proto se říká, že nic není tak podobné Bohu jako ticho. Musíte si je však uvědomovat. I během rozhovoru si uvědomujte pomlky mezi slovy a větami. Když to děláte, roste ve vás dimenze ticha. Nemůžete vnímat ticho, aniž jste klidní ve svém nitru. Venku ticho, uvnitř klid. Vstoupili jste do sféry neviditelného Bytí.

PROSTOR

Jako nemůže zvuk existovat bez ticha, nic nemůže existovat bez prázdného prostoru. Každý předmět vychází z nicoty, je obklopen nicotou a nakonec se do nicoty vrací. Dokonce i uvnitř každého předmětu je mnohem víc „ničeho" než „něčeho". Vědci říkají že masivnost hmoty je iluze. Každá hmota, včetně vašeho hmotného těla, je téměř stoprocentní prázdnota - tak ohromné jsou vzdálenosti mezi jednotlivými atomy. Dokonce i uvnitř atomu je většinou prázdný prostor. To, co zbývaje spíš energetické vlnění než částice masivní hmoty, něco jako hudební nota. Buddhisté to vědí už přes dva a půl tisíce let. „Forma je prázdnota, prázdnota je forma," říká se v Sútrách. Podstatou všeho je prázdnota.

Neviditelné Bytí prostupuje celým hmotným vesmírem nejen jako ticho, ale také jako prostor - zevnitř i zvenku. Prostor vám může uniknout stejně snadno jako ticho. Každý vidí předměty v prostoru, ale nikdo si nevšímá samotného prostoru.

Z toho, co říkáte, mám dojem, že „prázdnota " je něco víc než nic. Zdá se, že prázdnota má jakousi tajemnou kvalitu. Co je tohle nic?

Tak se nemůžete ptát. Vaše mysl se snaží udělat něco z ničeho. Jakmile z ničeho uděláte něco, unikne vám to. Nic - prostor -je projev neviditelného Bytí v hmotném světě. Víc o tom nelze říci; a už to je paradox. Nicota se nemůže stát předmětem poznání. Nemůžete studovat „nic". Když vědci studují prostor, obvykle z něj něco udělají. Jakmile to však udělají, naprosto jim unikne podstata. Není překvapující, že nejnovější teorie tvrdí, že prostor není prázdný, ale zeje naplněný nějakou látkou. Jakmile máte teorii, není obtížné najít důkazy, které ji potvrzují, alespoň do té doby, než se objeví nová teorie. „Nic" se může stát branou do sféry neviditelného Bytí jedině tehdy, když se to nesnažíte pochopit.

A nesnažíme se o to právě teď?

Vůbec ne. Jen vám ukazuji, jak můžete uvést neviditelné Bytí do svého života. Nepokoušíme se to pochopit. Není co chápat.

Prostor nemá žádnou „existenci". „Existovat" znamená doslovně „vystupovat". Prostor nelze chápat, neboť z ničeho nevystupuje. Ačkoli sám nemá žádnou existenci, umožňuje existovat všemu ostatnímu. Ticho také nemá žádnou existenci, stejně jako ji nemá neviditelné Bytí. Co se tedy stane, když přestanete pozorovat předměty v prostoru a soustředíte svou pozornost na samotný prostor? Co je podstatou této místnosti? Nábytek, obrazy a další věci jsou v této místnosti, ale nejsou touto místností. Podlaha, stěny a strop vymezují hranice místnosti, ale ani ty nejsou místností. Co je tedy podstatou této místnosti? Prostor, samozřejmě, prázdný prostor. Bez prostoru by tu nebylo žádné „místo". Jelikož prostor je „nic", můžeme říci, že to, co tu není, je důležitější než to, co tu je. Uvědomte si prostor kolem sebe. Nepřemýšlejte o něm. Vnímejte jej. Všímejte si „ničeho".

Budete-li to dělat, změní se vaše vědomí. Vnitřním ekvivalentem předmětů v prostoru jsou předměty ve vaší mysli: myšlenky, emoce a smyslové vjemy. A vnitřním ekvivalentem prostoru je vědomí, které umožňuje existenci myšlenek a emocí, stejně jako prostor umožňuje existenci vnějších předmětů. Takže když přestanete vnímat předměty v prostoru, automaticky přestanete vnímat předměty ve své mysli. Jinými slovy: Nemůžete myslit a zároveň si uvědomovat prostor. Když si uvědomujete prázdný prostor kolem sebe, zároveň si uvědomujete prostor čistého vědomí: neviditelné Bytí. Takže kontemplace prostoru se může stát branou do sféry neviditelného Bytí.

Prostor a ticho jsou dva aspekty téhož - dva aspekty téže nicoty. Jsou externalizací vnitřního prostoru a vnitřního ticha: nekonečně tvůrčího lůna veškeré existence. Lidé si tuto dimenzi většinou vůbec neuvědomují. Neuvědomují si vnitřní prostor, neuvědomují si vnitřní ticho. Jsou nevyvážení. Jinými slovy, znají svět nebo si to alespoň myslí, ale neznají Boha. Ztotožňují se výhradně se svou tělesnou a duševní formou, se svou nevědomou podstatou. A protože každá forma je proměnlivá, žijí v neustálém strachu. Tento strach je příčinou jejich deformovaného vnímání světa. Kdyby nějaká kosmická katastrofa způsobila konec světa, neviditelné Bytí by zůstalo naprosto nedotčeno. V knize Course in Miracles (Kurz zázraků) je tato pravda vyjádřena výstižně: „Nic reálného nelze ohrozit. Nic nereálného neexistuje. V tom spočívá božský klid." Uvědomujete-li si neviditelné Bytí, milujete všechny životní formy jako výraz Života za všemi formami. Víte, že každá forma je odsouzena k zániku a že na ničem příliš nezáleží. Překonali jste svět, říká Ježíš; dostali jste se na druhý břeh, říká Buddha.

SKUTEČNÁ POVAHA PROSTORU A ČASU

Kdyby neexistoval žádný zvuk, neexistovalo by pro vás ticho; nevěděli byste, co to je. Teprve zvuk dává vzniknout tichu. Kdyby v prostoru nebyl žádný předmět, prostor by pro vás neexistoval. Představte si sami sebe jako vědomou entitu vznášející se v nesmírnosti prostoru - žádné hvězdy, žádné galaxie, jen naprostá prázdnota. Najednou by přestal existovat prostor.

Nebyl by žádný pohyb, žádná rychlost. Existence prostoru předpokládá alespoň dva referenční body. Prostor vzniká, jakmile se Jediné stane dvěma a jakmile se „dva" stane „deseti tisíci věcí", jak nazývá Lao-c' viditelný svět. Takže svět a prostor vznikají zároveň. Nic nemůže existovat bez prostoru, nicméně prostor je nic. Před vznikem vesmíru neexistoval žádný prostor, který by čekal, až bude naplněn. Nebyl žádný prostor, protože nebyla žádná věc. Existovalo jen jediné neviditelné Bytí. Když se toto Bytí stalo „deseti tisíci věcí", najednou vznikl prostor a umožňoval jim být. Kde se vzal? Byl stvořen Bohem, aby měl v čem existovat vesmír? Samozřejmě že ne. Prostor je nicota, takže nemohl být stvořen. Podívejte se na jasnou noční oblohu. Tisíce hvězd, které vidíte pouhým okem, jsou jen nepatrnou částí vesmíru. Moderními dalekohledy můžeme vidět miliardu galaxií, které obsahují miliardy hvězd. Ještě úžasnější je nekonečnost samotného prostoru, jenž umožňuje existenci té nádhery. Nic není úžasnějšího než nepředstavitelná nesmírnost prostoru. Co to však je? Prázdnota, nesmírná prázdnota.

To, co se lidským smyslům jeví jako prostor v našem vesmíru, je neviditelné Bytí. Je to „tělo" Boží. A největší zázrak je tohle: tato nesmírnost, která umožňuje vesmíru být, není pouze v prostoru - ale také ve vás. Jste-li naprosto soustředěni v přítomném okamžiku, uvědomíte si ji ve svém nitru. Tato nesmírnost je bezedná, ale nemá žádný rozměr. Prostornost je nakonec jen mylně vnímaná hloubka, která je atributem jediné transcendentální reality.

Einstein říká, že prostor není oddělen od času. Myslím, že tím chce říci, že čas je čtvrtý rozměr prostoru. Einstein tomu říká „časoprostorově kontinuum ".

Ano. To, co vnímáte jako prostor a čas, je iluzorní, ale obsahuje to jádro pravdy. Prostor a čas jsou dva základní atributy Boha, nekonečnost a věčnost, jež vnímáte, jako by existovaly mimo vás. Ve vašem nitru má jak prostor, tak čas vnitřní ekvivalent, který odhaluje jejich skutečnou povahu. Zatímco prostor je tichá, nekonečně hluboká sféra vědomí, vnitřním ekvivalentem času je vědomá přítomnost. Uvědomte si, že mezi těmito dvěma aspekty není žádný rozdíl. Když si uvědomíte vnitřní prostor a čas, vnější prostor a čas i nadále existují, ale ztrácejí svou důležitost. Existuje i vnější svět, ale už vás nesvazuje. Takže skutečný smysl světa není ve světě, nýbrž v jeho transcendenci. Svět potřebujete jen k tomu, abyste si mohli uvědomit neviditelné Bytí. Možná jste slyšeli buddhistické rčení: „Kdyby nebylo iluzí, nebylo by osvícení." Neviditelné Bytí poznává samo sebe jedině skrze svět a skrze vás.

Jste tady, abyste pomohli naplnit božský smysl vesmíru. Tak jste důležití!

VĚDOMÁ SMRT

Kromě bezesného spánku, o němž jsem již hovořil, existuje ještě jedna nevědomá brána do sféry neviditelného Bytí. Ta se otvírá v okamžiku vaší tělesné smrti. I když promarníte všechny ostatní příležitosti k duchovní realizaci, okamžitě po smrti vašeho těla se vám otevře poslední brána.

Mnoho lidí, kteří se octli na prahu smrti, hovoří o tom, že viděli zářivé světlo a měli pocit blaženosti a hlubokého klidu. V Tibetské knize mrtvých je to popsáno jako „nádhera bezbarvého světla Prázdnoty", která je „vaším skutečným já". Tato brána se otvírá jen na krátký okamžik, a pokud jste si neuvědomili dimenzi neviditelného Bytí během svého života, pravděpodobně si toho nevšimnete. Mnozí lidé se příliš ztotožňují s hmotným světem, takže když zahlédnou tuto bránu, okamžitě se odvrátí a ztratí vědomí. Všechno pak následuje nevědomě a automaticky. Nakonec začne další cyklus narození a smrti, neboť jejich vědomá přítomnost nebyla dost silná, aby si uvědomili svou nesmrtelnost.

Takže smrt není naprosté zničení?

Je to konec vaší osobnosti, nikoli konec vaší skutečné přirozenosti. Vaše přirozenost se nikdy neztratí. Nic hodnotného, nic reálného se nikdy neztratí. Umírání a smrt - rozklad hmotného těla je vždy příležitostí k duchovní realizaci. Tato příležitost nám skoro vždy tragicky uniká, protože žijeme ve společnosti, která neví téměř nic o smrti a ničem skutečně důležitém. Každá brána do sféry neviditelného Bytí je branou smrti, smrti falešného já. Když takovou branou projdete, přestanete se ztotožňovat s formami vytvořenými vaší myslí. Uvědomíte si, že smrt je pouhá iluze, stejně jako vaše ztotožnění s hmotnou formou. Konec iluze - to je smrt. Je bolestivá jen tehdy, když na iluzi lpíte.

Ω