8.

OSVÍCENÉ VZTAHY aneb VSTUPTE DO PŘÍTOMNOSTI, AŤ JSTE KDEKOLI

Vždycky jsem si myslil, že skutečného osvícení lze dosáhnout pouze skrze lásku mezi mužem a ženou. Není láska tím, co nás činí celistvými? Jak jinak můžeme naplnit svůj život?

Máte takovou zkušenost? Stalo se vám to?

Ještě ne. Ale jak jinak to může být? Vím, že se to stane.

Jinými slovy, čekáte na nějakou událost v čase, která vás zachrání. Není to ten největší omyl, o kterém tu hovoříme? Spása není v jiném místě a čase. Spása je tady a teď.

Co to znamená „spása je tady a teď"? Nerozumím tomu. Ani nevím, co znamená spása.

Mnozí lidé hledají tělesné rozkoše a různá duševní uspokojení, protože věří, že je to učiní šťastnými nebo je to osvobodí od strachu. Štěstí lze vnímat jako intenzivní pocit života, jejž nám dává tělesná rozkoš nebo duševní uspokojení. Nicméně každé uspokojení je přechodné, a proto lidé hledají stále nová uspokojení v imaginární budoucnosti. ,,Až získám tohle, až se osvobodím od tamtoho - budu spokojen." Tato víra vytváří iluzi spásy v budoucnosti. Skutečná spása je naplnění, klid a plný život. Znamená to být sám sebou a prožívat radost z Bytí, která není závislá na ničem vnějším. Spása není přechodný zážitek, nýbrž vědomá přítomnost. Znamená to „uvědomovat si Boha" - nikoli jako něco vnějšího, ale jako svou nejvniternější podstatu. Skutečná spása spočívá v poznání sebe sama jako neoddělitelné součásti nekonečného Života, z nějž je odvozeno bytí všeho existujícího.

Skutečná spása je svoboda - od strachu, od utrpení, od pocitu nedostatečnosti, a tudíž od veškerého chtění. Je to osvobození od nutkavého myšlení, od negativních emocí a zejména od minulosti a budoucnosti. Vaše mysl vám říká, že se tam nemůžete dostat odtud. Něco se musí stát nebo se něčím musíte stát, než se osvobodíte. Jinými slovy říká, že potřebujete čas. Považujete čas za prostředek k dosažení spásy, zatímco právě čas je tou největší překážkou. Myslíte si, že se nemůžete osvobodit v přítomnosti, zatímco přítomný okamžik je jedinou bránou k osvobození. Osvobodíte se tím, že si uvědomíte, že už svobodní jste. Boha najdete, jakmile si uvědomíte, že ho hledat nemusíte. Takže neexistuje jen jediná cesta ke spáse.

Můžete využít jakékoli situace. Ale musíte to udělat v přítomnosti. Spásy nelze dosáhnout jindy. Jste osamělí a nemáte partnera? Vstupte do přítomnosti a využijte dané situace. Máte partnera? Vstupte do přítomnosti a využijte dané situace. Spásy lze dosáhnout pouze v přítomném okamžiku. Pochopit to je obtížné pro mysl, která věří, že všechno žádoucí je v budoucnosti. Ani vaše minulost vám nemůže zabránit, abyste přijali to, co je, a soustředili se na přítomný okamžik. To nemůžete udělat v budoucnosti. Musíte to udělat teď, anebo nikdy.

Ω

VZTAHY PLNÉ LÁSKY A NENÁVISTI

Pokud nežijete v přítomnosti, všechny vaše vztahy, zejména partnerské vztahy jsou dysfunkční. Nějakou dobu vám mohou připadat dokonalé, ale tuto zdánlivou dokonalost brzy naruší hádky, konflikty, nespokojenost a stále častější projevy citového nebo fyzického násilí. Vaše láska se pak změní v nepřátelství a nenávist. To je považováno za normální. Váš partnerský vztah kolísá mezi láskou a nenávistí a působí vám stejně bolest jako utrpení.

Partneři si na tyto střídavé cykly obvykle zvyknou. Jejich dramatický vztah je naplňuje pocitem života. Když však negativní cyklus začne převládat, partnerský vztah se nakonec zhroutí. Můžete se domnívat, že kdybyste dokázali eliminovat negativní a destruktivní cykly, váš vztah by se zlepšil - ale to není možné. Polarity jsou vzájemně závislé. Nemůžete mít jedno bez druhého. Pozitivní v sobě obsahuje negativní. Oba protiklady jsou aspekty téže dysfunkčnosti. Hovoříme o tom, čemu se říká romantický vztah, nikoli o skutečné lásce, která neobsahuje žádný protiklad, neboť vychází ze sféry mimo mysl.

Taková láska je velice vzácná - stejně vzácná jako opravdu vědomá lidská bytost. Nicméně prchavé okamžiky opravdové lásky můžeme prožít, kdykoli dojde k přerušení proudu myšlení. Je samozřejmě snazší rozpoznat zdroj negativity v partnerovi než v sobě. Negativní emoce se projevují v mnoha podobách: sobeckost, žárlivost, snaha ovládat, potřeba mít pravdu, tendence kritizovat, obviňovat atd. Na druhé straně svého partnera „milujete". To je zpočátku velice uspokojující. Cítíte se plní života. Vaše existence má smysl, protože vás někdo potřebuje. Když jste s partnerem, cítíte se naplněni. Tento pocit může být tak intenzivní, že zbytek světa ztrácí význam. Ale možná jste si všimli, že se na partnerovi stáváte závislými. Partner na vás působí jako droga. Jste-li spolu, cítíte se dobře, ale už pouhé pomyšlení, že byste mohli být sami, ve vás probouzí žárlivost - strach ze ztráty. Když vás partner opustí, může to vést k intenzivnímu nepřátelství nebo k hlubokému zármutku. Láskyplná něha se může změnit v nenávist nebo zoufalství. Kam se poděla vaše láska? Může se láska změnit v jediném okamžiku ve svůj opak? A byla to vůbec láska? Nebyla to pouhá závislost?

ZÁVISLOST A HLEDÁNÍ CELISTVOSTI

Proč bychom měli být závislí na druhém člověku ?

Romantické vztahy jsou tak intenzivní a vyhledávané zážitky, protože člověku nabízejí osvobození od hlubokého pocitu strachu a neúplnosti, který je součástí neosvícené lidské situace. Tato situace má svou tělesnou a duševní dimenzi. Na tělesné úrovni nejste nikdy úplní. Jste buď muž, nebo žena, což znamená, že jste jen polovinou celku. Na této úrovni se touha po celistvosti projevuje jako vzájemná přitažlivost mezi mužem a ženou. Je to nepřekonatelná touha po spojení s opačnou energetickou polaritou. Kořenem této tělesné touhy je touha duchovní: touha po návratu do stavu jednoty.

Na tělesné úrovni dosáhnete této jednoty sexuálním spojením. Proto je sexuální styk tím nejkrásnějším zážitkem, jejž vám tělesná sféra může nabídnout. Nicméně sexuální spojení je jen prchavým okamžikem blaženosti. Pokud jej nevědomě hledáte jako prostředek k dosažení spásy, hledáte jednotu ve sféře formy, kde ji nelze najít.

Na duševní úrovni je pocit neúplnosti ještě silnější než na úrovni tělesné. Dokud se ztotožňujete se svou myslí, odvozujete své já z vnějšku. Jinými slovy, vaše totožnost je založena na věcech, které nemají nic společného s tím, čím skutečně jste. Ztotožňujete se se svým majetkem, vzhledem, společenským postavením, vírou, úspěchy a neúspěchy atd. Toto falešné, myslí utvářené já neboli ego je zranitelné a neustále hledá něco nového, s čím by se mohlo ztotožnit, aby mělo pocit, že vůbec existuje. Nic mu však nemůže dát trvalý pocit naplnění.

Když navážete intimní vztah, zdá se vám, že jste našli odpověď na všechny problémy svého ega. Všechno ostatní, s čím jste se ztotožňovali, ztrácí svou důležitost. Veškerá vaše pozornost je teď soustředěna na člověka, kterého milujete. Už nejste osamělým fragmentem v nepřátelském vesmíru, alespoň tak se vám to jeví. Váš svět má nyní střed: milovaného člověka. Skutečnost, že středem vašeho života je něco vnějšího, vás zpočátku nijak neznepokojuje. Jste rádi, že jste se zbavili strachu a pocitu neúplnosti - ale je to pravda?

Zbavili jste se strachu, nebo stále existuje pod povrchní realitou?

Jestliže oba dva prožíváte jak „lásku", tak její opak, pravděpodobně si pletete lásku se závislostí na partnerovi. V jednom okamžiku můžete partnera milovat, a v druhém ho můžete nenávidět. Skutečná láska nemá protiklad. Má-li vaše „láska" protiklad, pak to není láska, nýbrž potřeba s někým se ztotožnit. Je to náhražka spásy pro vaše ego, a vašemu egu to jako spása připadá - alespoň určitou dobu. Ale po nějakém čase váš partner přestane uspokojovat vaše potřeby, nebo lépe potřeby vašeho ega. Vrátí se pocity strachu, bolesti a neúplnosti, které jsou základní součástí egoistického vědomí a které byly přechodně zastíněny vaším „milostným vztahem". Jako při každé drogové závislosti se cítíte dobře, dokud droga působí, ale vždycky přijde doba, kdy působit přestane. Když se vaše bolestné pocity vrátí, prožíváte je mnohem intenzivněji a navíc věříte, že za to může váš partner. Proto ho začnete zuřivě napadat. Vaše útoky probudí partnerovu vlastní bolest a on se začne bránit. V této fázi nevědomě doufáte, že vaše útoky změní partnerovo chování.

Každá závislost je způsobena nevědomým odmítáním vyrovnat se s vlastní bolestí. Každá závislost začíná a končí bolestí. Ať jste závislí na čemkoli, užíváte to k utišení bolesti. Proto je v intimních vztazích tolik bolesti. Intimní vztahy probouzejí bolest a utrpení, jež v sobě už máte. To dělá každá závislost. Každá závislost dosáhne stadia, v němž přestane fungovat, a pak cítíte bolest mnohem intenzivněji než předtím.

Proto se lidé snaží uniknout z přítomnosti a hledají spásu v budoucnosti. Kdyby jen věděli, jak snadné je žít v přítomném okamžiku, který rozpouští minulost a její bolest. Kdyby jen věděli, jak blízko jsou ke své vlastní realitě, jak blízko jsou k Bohu. Vyhýbat se intimním vztahům ve snaze vyhnout se bolesti však také není řešením. Bolest už existuje. Tři neúspěšné partnerské vztahy během tří let vás dovedou k probuzení spíš než tři roky strávené na opuštěném ostrově nebo v uzavřené místnosti.

OD NÁVYKOVÉHO K OSVÍCENÉMU VZTAHU

Můžeme změnit návykový vztah ve vztah opravdový?

Ano, můžete. Klíčem je vědomá přítomnost v každém okamžiku. Abyste mohli opravdu milovat, musíte žít v přítomnosti a nesmíte se ztotožňovat se svým myšlením ani se svým emočním tělem. Svoboda, spása a osvícení spočívá ve vašem uvědomění, že jste Bytím pod povrchem myšlení, tichem pod povrchem duševního šumu a láskou a radostí pod povrchem bolesti. Přestat se ztotožňovat s emočním tělem znamená uvědomit si bolest, a tím ji překonat. Přestat se ztotožňovat s myšlením znamená být tichým a nezaujatým pozorovatelem vlastních myšlenek a chování. Jestliže se přestanete ztotožňovat se svou myslí, mysl ztratí svou nutkavou potřebu odmítat realitu, což je příčinou všech konfliktů a bolesti. Jakmile přijmete to, co je, osvobodíte se z područí mysli. Připravíte podmínky pro lásku, radost a klid. Nejdřív přestanete odsuzovat sebe, pak přestanete odsuzovat partnera. Nejlepším katalyzátorem změny v partnerském vztahu je úplné přijetí partnera se všemi jeho vlastnostmi. Tím překročíte hranice svého ega. Přestanete být obětí nebo pachatelem, žalobcem nebo obžalovaným. Přestanete být vtahováni do nevědomých problémů partnera, takže je přestanete posilovat. Pak se buď rozejdete – s láskou -, nebo budete žít společně v přítomnosti - ve sféře Bytí. Může to být tak jednoduché? Ano. Tak je to jednoduché.

Láska je stav Bytí. Láska není ve vnějším světě. Láska je ve vás. Nemůžete ji ztratit, ani vás nemůže opustit. Láska není závislá na vnějších formách. V tichu své vědomé přítomnosti vnímáte svou věčnou realitu jako neviditelný život, jež oživuje vaše hmotné tělo. Tentýž život pak vnímáte ve všech lidech a ve všech živých bytostech. Vidíte skrz závoj formy. To je realizace jednoty. To je láska.

Co je Bůh? Věčný Život pod povrchem všech životních forem. Co je láska? Vnímání věčného Života hluboko ve vás a ve všech bytostech. Veškerá láska je láskou k Bohu. Ke všemu a všem.

Ω

Láska není vybíravá, stejně jako není vybíravé sluneční světlo. Láska nikoho nevylučuje. Výlučnost je „láskou" k egu, nikoli láskou k Bohu. Lásku ovšem necítíme ke všem lidem stejně. Cítíte-li k někomu intenzivní lásku a on ji opětuje stejně intenzivně, lze říci, že máte milostný poměr. Nicméně pouto, které vás spojuje s milencem, je totéž pouto, které vás spojuje se všemi ostatními lidmi, ptáky, stromy a květinami. Rozdíl je pouze v intenzitě. Dokonce i v návykových vztazích jsou okamžiky, kdy cítíte něco reálného, něco, co překračuje vaše návykové potřeby. V takových okamžicích je činnost vaší mysli utlumena a vaše emoční tělo spí. To se někdy stává během sexuálního aktu nebo když jste svědky narození dítěte nebo v přítomnosti smrti nebo těžké nemoci - v jakékoli situaci, jež činí mysl bezmocnou. V takových okamžicích se projevuje vaše Bytí, které je obvykle pohřbeno pod vaší myslí. V takových okamžicích jste schopni komunikace.

Skutečná komunikace je spojení - realizace jednoty, jíž je láska. Takové stavy jsou však přechodné, pokud nejste schopni zůstat soustředěni v přítomnosti. Jakmile se necháte ovládnout svou myslí, přestanete být sami sebou a začnete opět hrát role, které posilují vaše ego. Jste opět lidskou myslí, která předstírá, že je člověkem, zatímco hraje drama nazývané „láska". Láska může vzkvétat jedině tehdy, když jste se trvale osvobodili od své mysli a vaše vědomá přítomnost je tak silná, že rozpustila vaše emoční tělo - nebo když jste schopni být alespoň pozorovateli. Vaše emoční tělo vás už nemůže ovládat a nemůže zničit vaši lásku.

PARTNERSKÉ VZTAHY JAKO DUCHOVNÍ CVIČENÍ

Zatímco egoistické vědomí a všechny společenské, politické a ekonomické struktury, jež toto vědomí vytvořilo, procházejí posledním stadiem zhroucení, vztahy mezi muži a ženami odrážejí stav hluboké krize, ve které se lidstvo nachází. Jelikož se většina lidí stále víc ztotožňuje se svou myslí, vztahy mezi lidmi nejsou zakořeněny v Bytí a stávají se zdrojem bolesti.

Lidé žijí sami, protože nejsou schopni navázat skutečný partnerský vztah nebo nejsou ochotni opakovat šílené chyby ze svých minulých vztahů. Někteří lidé jdou z jednoho vztahu do druhého ve snaze najít naplnění skrze spojení s opačným pohlavím. Jiní lidé zůstávají v dysfunkčních vztazích kvůli dětem nebo ze strachu, aby nebyli sami, nebo prostě ze zvyku.

Nicméně každá krize představuje nejen nebezpečí, ale také příležitost. Jestliže lidské vztahy posilují egoistickou mysl a aktivují emoční tělo, proč tento fakt nepřijmout? Proč se s touto situací nesmířit? Proč se vyhýbat vztahům nebo hledat neexistujícího ideálního partnera? Příležitost, která je skrytá v každé krizové situaci, se neprojeví, dokud situaci nepřijmeme. Dokud odmítáte fakta, dokud se před nimi snažíte utéci, dokud si jen přejete, aby se situace změnila, příležitost se neukáže a vy se nehnete z místa.

Přijetí reality vás do jisté míry osvobodí. Když víte, že váš vztah přestal být harmonický, a když to přiznáte, váš vztah se musí změnit. Když víte, že jste ztratili vnitřní klid, vaše poznání vytvoří klidný prostor, jenž obklopí váš neklid láskou a promění jej v klid. Nemůžete změnit sami sebe a už vůbec nemůžete změnit svého partnera nebo kohokoli jiného. Můžete však vytvořit prostor, v němž může dojít k transformaci, prostor do nějž může vstoupit láska.

Ω

Jestliže váš vztah nefunguje, jestliže vás nebo vašeho partnera rozčiluje, buďte rádi. Uvědomili jste si něco, co bylo dosud nevědomé. To je příležitost ke spáse. Uvědomujte si každý okamžik, uvědomujte si zejména svůj vnitřní stav. Máte-li zlost, uvědomujte si to. Jste-li žárliví, chcete-li se hádat, cítíte-li bolest - uvědomujte si to. Partnerský vztah se vám stane duchovním cvičením. Když si všimnete nevědomého chování svého partnera, uvědomujte si to, ale nereagujte. Nevědomí a vědomí nemohou dlouho koexistovat, i když vědomě se chová jen jeden z partnerů, zatímco druhý jedná nevědomě. Energie nenávisti a nepřátelství nemůže tolerovat lásku. Reagujete-li na nevědomí svého partnera, stanete se sami nevědomými. Když si však svou reakci uvědomíte, nic není ztraceno.

Lidstvo se musí vyvíjet, protože jinak nemůže přežít. To ovlivňuje všechny aspekty vašeho života, zejména vaše partnerské vztahy. Nikdy v historii nebyly lidské vztahy tak problematické a konfliktní jako dnes. Pravděpodobně jste si všimli, že lidské vztahy tu nejsou proto, aby vás učinily šťastnými. Hledáte-li spásu v partnerských vztazích, budete znovu a znovu zklamáni. Partnerské vztahy vám nabídnou spásu, jedině když si uvědomíte, že jsou tu proto, aby vás učinili vědomými, nikoli šťastnými. Teprve pak se spojíte s vyšším vědomím, které se chce zrodit v tomto světě. Nevzdáte-li se starých způsobů myšlení, váš život bude plný bolesti, násilí, zmatku a šílenství.

K tomu, aby se partnerský vztah stal duchovním cvičením, je zapotřebí obou partnerů. Například můj partner se ještě nezbavil žárlivosti a potřeby ovládat mě. Už mnohokrát jsem ho na to upozornila, ale on to nechápe.

Kolik lidí je zapotřebí k tomu, aby se z vašeho života stalo duchovní cvičení? Nedělejte si starosti o svého partnera. Duševní zdraví = vědomí - může vstoupit do tohoto světa jedině skrze vás. Chcete-li dosáhnout osvícení, nemusíte čekat, až se lidstvo uzdraví, až se druzí stanou vědomými. Mohli byste totiž čekat donekonečna. Neobviňujte jeden druhého. Jakmile začnete argumentovat, ztotožňujete se s názorem a neobhajujete jen názor, ale také své já. Jste ovládáni svým falešným já. Stali jste se nevědomými. Někdy je vhodné upozornit partnera na určité aspekty jeho chování. Jste-li velice bdělí, velice soustředění v přítomném okamžiku, můžete to udělat, aniž partnera obviňujete nebo odsuzujete.

Chová-li se váš partner nevědomě, neodsuzujte ho. Tím ho jen ztotožňujete s jeho nevědomým chováním nebo na něho přenášíte své vlastní nevědomí. Vzdát se odsuzování neznamená, že byste neměli rozpoznat dysfunkčnost nebo nevědomí. Znamená to být „vědoucím", nikoli „reagujícím" soudcem. Místo abyste bojovali v temnotě, přinášíte světlo. Místo abyste reagovali na sebeklam, uvědomujete si jej. Být vědoucím vytváří prostor láskyplné a vědomé přítomnosti, která umožňuje všem lidem být tím, čím jsou. Nic nemůže přinést transformaci rychleji. Pokud to děláte, váš partner nemůže žít s vámi a zároveň zůstat nevědomým.

Jestliže si oba partneři přejí, aby byl jejich vztah duchovním cvičením, tím lépe. Oba můžete vyjadřovat své myšlenky a pocity, jakmile se objeví, takže vás přestanou otravovat. Naučte se naslouchat svému partnerovi nezaujatě. Dejte mu prostor, aby se mohl vyjádřit. Buďte pozorní. Odsuzování a napadání - a všechny strategie, které mají posílit vaše ego – budou zbytečné. Nejdůležitější je dát prostor druhým i sobě. Jinak nemůže vzkvétat láska. Když se oba partneři přestanou ztotožňovat se svou myslí, se svými názory a se svým emočním tělem, budou žít v blaženém partnerském vztahu. Místo abyste jeden na druhého přenášeli svou bolest a nevědomí, místo abyste uspokojovali potřeby svého ega, budete vyzařovat lásku, kterou cítíte v hloubi své duše, neboť si uvědomujete svou jednotu se vším, co je. Taková láska nemá žádný protiklad. Jestliže se váš partner stále ještě ztotožňuje se svou myslí a emočním tělem, bude to pro něho velmi náročné. Není totiž snadné žít s osvíceným člověkem. Nebo lépe, je to tak snadné, že to ego považuje za ohrožení své existence. Nesmíte zapomínat, že ego potřebuje problémy, konflikty a „nepřátele", aby posílilo svůj pocit odloučenosti, na níž závisí jeho totožnost. Mysl neosvíceného partnera bude hluboce nespokojená, protože nikdo nebude odporovat jejím zafixovaným názorům, což je samozřejmě oslabí. Emoční tělo vyžaduje reakce, ale žádné nepřicházejí. Dávejte si však pozor: někteří uzavření a necitliví lidé se mohou snažit přesvědčit druhé, že oni jsou osvícení, zatímco s jejich partnerem je něco v nepořádku. Muži to dělají častěji než ženy. Obvykle považují své partnerky za iracionální nebo emocionální. Vnímáte-li své emoce, nejste daleko od svého vnitřního těla. Žijete-li převážně ve své hlavě, tato vzdálenost je mnohem větší, takže chcete-li si uvědomovat své vnitřní tělo, musíte nejdřív rozpustit své emoční tělo.

Nevyzařuje-li z vás láska a radost, nejste-li plně soustředění v přítomném okamžiku a nejste-li otevření vůči všem bytostem, pak nejste osvícení. Stupeň osvícení lze poznat podle toho, jak se chováte v obtížných situacích. Je-li vaše „osvícení" egoistickou iluzí, život vám připraví situace, v nichž se projeví vaše nevědomí - jako strach, hněv, deprese atd. Žijete-li v partnerském vztahu, mnoho problémů vám způsobí partner. Například ženu může provokovat necitlivý partner, který žije téměř stále ve své hlavě. Nepřítomnost lásky v jejich vztahu probudí ženino emoční tělo a žena začne partnera kritizovat a obviňovat. Muž se začne bránit proti těmto útokům, jež považuje za naprosto neodůvodněné, a uzavře se do sebe ještě víc. Tato situace může aktivovat jeho emoční tělo. Nakonec oba partneři dosáhnou stavu hlubokého nevědomí. Nicméně v každé fázi tohoto dysfunkčního procesu se partneři mohou osvobodit od nevědomí. Například ženino nepřátelství se může stát partnerovi signálem, aby se přestal ztotožňovat se svou myslí. Místo aby se žena ztotožňovala se svým emočním tělem, může pozorovat bolest ve svém nitru, a tím ji transformovat. Může vyjádřit své pocity a říci partnerovi, jak se cítí. Samozřejmě že není jisté, zda ji partner vyslechne, ale přinejmenším dostane příležitost soustředit se na přítomný okamžik, což mu umožní přerušit šílený cyklus vzájemného obviňování. Pokud to žena neudělá, partner může začít pozorovat své reakce na její bolest, místo aby reagoval. Stane se tichým pozorovatelem a vytvoří klidný prostor pro čisté vědomí. Toto vědomí bolest nepopírá, ale neztotožňuje se s ní. Umožňuje bolesti být a zároveň ji transformuje. Ženě se tak otevřou dveře do tohoto prostoru vědomí.

PROČ JSOU ŽENY BLÍŽE K OSVÍCENÍ

Musejí muži či ženy překonat stejné překážky na cestě k osvícení?

Ano, ale pro ženu je obvykle snazší být ve svém těle, takže žena je přirozeně blíže k Bytí, a tudíž k osvícení. Proto v mnoha starých kulturách žena symbolizovala transcendentální realitu. Tato realita byla považována za lůno, které dává život všem bytostem. V knize Tao te-ťing (O Tao a ctnosti) je tao neboli Bytí popisováno jako „nekonečné, věčně přítomné", jako „matka vesmíru". Ženy jsou blíže k Bytí, neboť je prakticky „ztělesňují". Kromě toho se všechny bytosti a všechny věci musejí nakonec vrátit ke Zdroji. „Všechny věci mizí v tao. Pouze tao trvá věčně."

V psychologii a mythologii je Zdroj symbolizován světlou a temnou stránkou ženství. Bohyně nebo Boží Matka dává život a bere život. Když se lidé začali ztotožňovat s myslí a ztratili kontakt se svou božskou podstatou, začali přemýšlet o Bohu jako o mužské bytosti. Muži ovládli společnost a ženy jim byly podřízeny. Nenavrhuji návrat k ženskému symbolismu božství. Někteří lidé užívají slova Bohyně místo slova Bůh, neboť se snaží obnovit rovnováhu mezi mužským a ženským principem, a to je dobré. Tento symbolismus může být dočasně užitečný, ale stane se překážkou, jakmile se snažíte realizovat čisté Bytí. Faktem však zůstává, že energetická frekvence mysli je v podstatě mužská. Mysl se snaží manipulovat, odporovat, ovládat, vlastnit atd. Proto je tradiční Bůh patriarchální, autoritativní postavou, které bychom se měli bát, jak nám radí Starý zákon. Tento Bůh je projekcí lidské mysli.

Chceme-li se osvobodit z područí mysli a opět se spojit s hlubší realitou Bytí, musíme přijímat život, místo abychom se mu bránili. To je však mnohem bližší ženskému principu. Zatímco energie mysli je tvrdá a nepružná, energie Bytí je měkká a poddajná a přesto mnohem mocnější než mysl. Mysl ovládá naši civilizaci, zatímco Bytí ovládá veškerý život na této planetě i mimo ni. Bytí je Inteligence, jejímž viditelným projevem je hmotný vesmír. Ačkoli ženy mají k Bytí blíže, i mužům je dostupné. V současné době je většina mužů i žen ve spárech mysli. Většina lidí se ztotožňuje s myslí a s emočním tělem. Právě to nám brání v dosažení osvícení: „Největší překážkou pro muže je mysl, zatímco největší překážkou pro ženy je emoční tělo.“

ROZPOUŠTĚNÍ KOLEKTIVNÍHO EMOČNÍHO TĚLA

Proč je emoční tělo větší překážkou pro ženy?

Emoční tělo má obvykle jak kolektivní, tak osobní aspekt. Osobním aspektem je emoční bolest nahromaděná v životě jedince. Kolektivním aspektem je bolest nahromaděná v kolektivní lidské duši za celou historii lidstva. Kolektivní emoční tělo obsahuje mnoho různých proudů. Některé rasy a země, v nichž dochází k extrémnímu násilí, mají silnější kolektivní emoční tělo než ostatní. Člověk, který má silné emoční tělo a není schopen se s ním přestat ztotožňovat, nejen opakovaně prožívá svou emoční bolest, ale také se často stává pachatelem nebo obětí násilí. Na druhé straně však může být blíže k osvícení. To neznamená, že osvícení nutně dosáhne, ale žije-li v nesnesitelných podmínkách, je mnohem víc motivován, aby se probudil.

Každá žena, pokud nežije plně vědomým životem, je ovlivněna kolektivním ženským emočním tělem. Toto tělo tvoří všechna bolest způsobená mužskou nadvládou, otroctvím, vykořisťováním, násilím, porodními bolestmi, ztrátou dětí atd. Emoční nebo tělesná bolest, kterou ženy cítí během menstruace, je kolektivním aspektem emočního těla, který se probouzí v tomto období, i když může být probuzen i jindy. Emoční tělo omezuje volné proudění životní energie. Podívejme se, zda se to nemůže stát příležitostí k dosažení osvícení.

Během menstruace jsou ženy často ovládány svým emočním tělem. Emoční tělo má nesmírně silnou energii, a proto se s ním ženy nevědomě ztotožňují. Emoční tělo vytváří negativní situace, aby se mohlo živit jejich energií. Chce víc bolesti v jakékoli formě. Tento proces, který jsem již popsal, může být velice destruktivní. Počet žen, které dnes dosahují plného vědomí, je vyšší než počet mužů a stále se zvyšuje. Muži nakonec tohoto stavu také dosáhnou, ale ještě dlouho bude existovat rozdíl mezi vědomím mužů a žen. Ženy se vracejí ke své přirozené funkci: být mostem mezi hmotným světem a neviditelným Bytím, mezi tělesností a duchovností. Hlavním úkolem žen je transformovat své emoční tělo. Dokud se ženy ztotožňují se svou bolestí, nemohou se osvobodit od svého emočního těla. Dokud je bolest součástí jejich já, ženy se nevědomě brání veškerým pokusům zbavit se bolesti. Tento nevědomý proces mohou překonat pouze tím, že si jej plně uvědomí. Uvědomit si, že se ztotožňujete se svou bolestí, může být šokující. Jakmile si to však uvědomíte, přestanete se s bolestí ztotožňovat. Emoční tělo je energetické pole, které dočasně uvázlo ve vašem vnitřním prostoru. Je to zablokovaná životní energie, která přestala proudit. Emoční tělo existuje následkem vlivů z minulosti. Je to přežívající minulost ve vašem nitru, a jestliže se s ním ztotožňujete, ztotožňujete se s minulostí. Myslíte si, že minulost je mocnější než přítomnost. Věříte, že to, co vám druzí udělali v minulosti, je příčinou toho, čím jste dnes. Nicméně jediná skutečná moc existuje v přítomném okamžiku: je to moc vašeho vědomí. Jakmile si to uvědomíte, poznáte, že za svůj vnitřní prostor jste odpovědní pouze vy sami a že minulost nemůže převládnout nad přítomným okamžikem.

Některé ženy, které se vzdaly své individuální totožnosti oběti, se stále ještě nezbavily kolektivní totožnosti oběti. Stále se nemohou zbavit vzpomínky na to, ,,co muži udělali ženám". Do jisté míry mají pravdu - a zároveň se mýlí. Mají pravdu v tom, že kolektivní ženské emoční tělo je do značné míry důsledkem dlouhodobého mužského násilí. Mýlí se v tom, že z tohoto faktu odvozují svou totožnost. Nemůže-li se žena zbavit hněvu a nenávisti, znamená to, že se stále ztotožňuje se svým emočním tělem. To jí může dávat pocit solidarity s ostatními ženami, ale udržuje ji to v područí minulosti a blokuje to její přístup k její podstatě a síle. Když se ženy vyloučí z mužské společnosti, posiluje to jejich ego. A čím silnější je jejich ego, tím jsou vzdálenější od své skutečné přirozenosti.

Proto se neztotožňujte se svým emočním tělem. Využijte je jako prostředku k dosažení osvícení. Transformujte je ve vědomí. Nejlepším obdobím je doba menstruace. Pro mnoho žen je to období nevědomí, protože jsou ovládány kolektivním ženským emočním tělem. Jakmile však dosáhnete určité úrovně vědomí, můžete tento proces obrátit. Už jsem o tom hovořil, ale dovolte mi to ještě jednou zopakovat.

Když cítíte, že se blíží menstruace, buďte velice pozorné a uvědomujte si své tělo. Jakmile se objeví první známky před menstruačního napětí, uvědomte si je a nenechte se jimi ovládnout. První známkou může být například podrážděnost nebo záblesk hněvu nebo prostě nějaký tělesný příznak. Ať je to cokoli, uvědomte si to dříve, než to začne ovládat vaše myšlení nebo chování. Soustřeďte na to veškerou svou pozornost. Jestliže je to emoce, vnímejte její energii. Uvědomte si, že je to emoční tělo. Jakákoli emoce, na kterou se soustředíte, se rychle transformuje. Jestliže je to tělesný příznak, vaše pozornost mu znemožní stát se emocí nebo myšlenkou. Buďte bdělé a čekejte na další známky probouzejícího se emočního těla. Jakmile se objeví, uvědomte si je.

Až se vaše emoční tělo úplně probudí, můžete prožívat silný vnitřní zmatek po dobu několika dní. Ať se děje cokoli, zůstaňte soustředěné v přítomném okamžiku. Sledujte zmatek ve svém nitru. Uvědomujte si jej. Nedovolte emočnímu tělu, aby ovládlo vaše myšlení. Pozorujte je. Vnímejte jeho energii ve svém těle. Jak už víte, soustředěná pozornost znamená přijetí reality. Skrze přijetí reality přijde transformace. Vaše emoční tělo se promění v jasné vědomí, stejně jako vzplane poleno, když je hodíte do ohně. Menstruace se stane nejen radostným vyjádřením vašeho ženství, ale také posvátným obdobím transformace, v němž dáte vzniknout novému vědomí. Bude z vás vyzařovat vaše pravá přirozenost ve svém ženském aspektu Bohyně i ve svém transcendentálním aspektu božského Bytí.

Je-li váš partner dostatečně vědomý, může vám pomoci tím, že bude v této době obzvlášť soustředěný v přítomnosti. Bude-li plně soustředěný, když se začnete ztotožňovat se svým emočním tělem, budete schopné následovat ho. To znamená, že kdykoli vás dočasně ovládne emoční tělo, váš partner je nebude ztotožňovat s tím, čím opravdu jste. I když ho vaše emoční tělo napadne, nebude vám to vyčítat a nebude se bránit. Bude plně soustředěný v přítomném okamžiku. K dosažení transformace není potřeba nic víc. Totéž budete schopné udělat vy pro něho, když se začne ztotožňovat se svou myslí.

Tímto způsobem mezi vámi vznikne trvalé energetické pole vysoké frekvence. V takovém poli nemůže přežít žádná iluze ani bolest - nemůže přežít nic než láska. To je naplněním božského smyslu vašeho partnerského vztahu. Váš vztah se stane vírem vědomí, který bude přitahovat mnoho dalších lidí.

VZDEJTE SE VZTAHU K SOBĚ SAMÝM

Kdybychom byli plně vědomí, potřebovali bychom druhé lidi? Byl by muž přitahován k ženě? Cítila by se žena neúplná bez muže?

Ať jste osvícení nebo nejste stále jste buď mužem, nebo ženou, takže na úrovni tělesné totožnosti nejste úplní. Jste jen polovinou celku. Tuto neúplnost vnímáte jako přitažlivost k opačnému pohlaví bez ohledu na to, jakého stupně vědomí jste dosáhli. Ve stavu vnitřního spojení však cítíte tuto přitažlivost pouze na povrchu svého života. Celý svět vám připadá jako vlny na povrchu nesmírného a hlubokého oceánu. Jste oceán a jste i vlna, ale uvědomujete si svou totožnost oceánu. Ve srovnání s tou nesmírností a hloubkou není svět vln příliš důležitý. To ovšem neznamená, že byste neměli hluboký vztah k druhým lidem. Opravdu hluboký vztah k druhým můžete mít jedině tehdy, když si uvědomujete Bytí. Jste schopni vidět skrz závoj forem. Ve sféře Bytí je muž a žena totéž. Vaše hmotné tělo může mít různé potřeby, ale Bytí nemá žádné potřeby. Bytí je vždycky úplné. Uspokojení nebo neuspokojení vašich potřeb nic nezmění na vašem hlubokém vnitřním stavu. Takže osvícený člověk, jehož potřeba opačné polarity není uspokojena, může mít pocit neúplnosti na povrchní úrovni svého bytí, ale ve svém nitru je naprosto spokojený, naplněný a klidný.

Je homosexualita překážkou na cestě k osvíceni?

Když si během dospívání uvědomíte, že jste „jiní" než ostatní, můžete se přestat ztotožňovat se společensky podmíněnými formami myšlení a chování. Tato skutečnost automaticky zvýší vaše vědomí nad úroveň vědomí nevědomé většiny, jejíž členové bezmyšlenkovitě přijímají všechny ustálené konvence. V tomto smyslu vám homosexualita může pomoci. Být outsiderem je sice obtížné, ale nutí vás to uvědomovat si vše kolem vás víc nežli ostatní, což je výhoda, pokud jde o osvícení. Když se však ztotožníte se svou homosexualitou, uniknete z jedné pasti, ale padnete do jiné. Budete hrát role, jež vám diktuje vaše představa, kterou jste si o sobě vytvořili jako o homosexuálovi. Stanete se nevědomými. Nereálnými. Pod maskou svého ega budete nešťastní. V takovém případě vám bude homosexualita překážkou. Vždycky však máte šanci. Nespokojenost může být silným budičem.

Není předpokladem dobrého vztahu k druhým lidem dobrý vztah k sobě samému?

Nejste-li spokojeni sami se sebou, budete se snažit navázat vztahy s druhými lidmi, abyste svou nespokojenost zakryli. Vaše nespokojenost se však dříve nebo později projeví a vy pravděpodobně začnete obviňovat partnera. Chcete-li být spokojeni sami se sebou, přijímejte přítomný okamžik.

Ale musíte mít vůbec nějaký vztah sami k sobě? Proč byste nemohli být sami sebou? Máte-li vztah k sobě samým, jste rozpolcení na dvě části: jste subjektem i objektem. Tato dualita je příčinou všech problémů ve vašem životě. Ve stavu osvícení jste sami sebou, „vy" a vaše „já" splýváte v jeden celek.

Neodsuzujete se, nelitujete se, nejste na sebe pyšní, nemilujete se atd. Vaše rozpolcenost způsobená sebereflexí je vyléčena. Neexistuje žádné „já", které byste museli bránit. Jakmile dosáhnete osvícení, přestanete mít vztah sami k sobě. Jakmile se vzdáte tohoto vztahu, všechny vaše ostatní vztahy se naplní láskou.

Ω