Úvod

VZNIK TÉTO KNIHY

Ačkoli jen málokdy přemýšlím o minulosti, rád bych vám řekl, jak jsem se stal  duchovním učitelem a jak vznikla tato kniha. Do svých třiceti let jsem žil v téměř ustavičném strachu a sebevražedné depresi. Dnes mám pocit, jako bych hovořil o nějakém minulém životě nebo o životě někoho jiného. Jedné noci krátce po svých devětadvacátých narozeninách jsem se probudil s pocitem naprosté hrůzy. S podobnými pocity jsem se tehdy probouzel často, ale tentokrát to bylo mnohem intenzivnější než kdykoli předtím. Noční ticho, nejasné obrysy nábytku v temném pokoji, vzdálený hluk projíždějícího vlaku - to všechno mi připadalo tak cizí, tak nepřátelské a tak naprosto nesmyslné, že jsem začal nenávidět život. Ze všeho nejvíc jsem nenáviděl svou vlastní existenci. Proč žít v takovém utrpení? Proč neustále o něco usilovat? Cítil jsem, že hluboká touha po sebezničení, po neexistenci začíná převažovat nad mou instinktivní touhou žít.

Už dále nemohu žít sám se sebou." Tuto myšlenku jsem si v duchu stále opakoval. Pak jsem si náhle uvědomil, jak je ta myšlenka podivná. „Jsem jeden nebo dva? Jestliže nemohu žít sám se sebou, pak musíme být dva. „“, které odmítá žít s tím druhým “. Je možné, že jen jedno z nich je skutečné."

Toto náhlé uvědomění mě tak ohromilo, že jsem nebyl schopen myslit. Byl jsem při plném vědomí, ale všechny myšlenky zmizely - Cítil jsem, že jsem vtahován do jakéhosi víru energie. Ten pohyb se stále zrychloval. Začal jsem se třást strachem. Jakoby z nitra své hrudi jsem uslyšel slova: „Ničemu se nebraň." Měl jsem pocit, že jsem vtahován do naprosté prázdnoty. Tato prázdnota však byla spíš v mém nitru než v okolním světě. Najednou můj strach zmizel a já se do té prázdnoty ponořil. Nic dalšího si nepamatuji.

Ráno mě probudilo švitoření ptáka za oknem. Nikdy předtím jsem takový zvuk neslyšel. Měl jsem ještě zavřené oči a v duchu jsem viděl obraz drahého diamantu. Ano, kdyby diamant mohl vydat zvuk, pak by to byl tento zvuk. Otevřel jsem oči. Záclonami pronikalo do pokoje první světlo úsvitu. Okamžitě jsem cítil, okamžitě jsem věděl, že světlo je něčím víc, než si uvědomujeme. To měkké světlo naplňující pokoj byla láska sama. Do očí mi vyhrkly slzy. Vstal jsem a začal se procházet po místnosti. Znal jsem ji, ale uvědomil jsem si, že jsem ji nikdy opravdu nevnímal. Všechno bylo čisté a svěží, jako by to právě vzniklo. Začal jsem sahat na různé věci, zvedl jsem tužku, prázdnou láhev a obdivoval jejich krásu.

Toho dne jsem chodil ulicemi města v naprostém úžasu nad zázrakem života na zemi, jako bych se právě narodil do tohoto světa. Následujících pět měsíců jsem žil ve stavu hlubokého klidu a blaženosti. Později ten pocit trochu zeslábl, nebo se mi to jen zdálo, protože to byl můj přirozený stav. Byl jsem schopen normálně fungovat, ačkoli jsem si uvědomoval, že nic z toho, co dělám, nemůže přidat nic k tomu, co už mám. Samozřejmě jsem věděl, že se mi stalo něco hluboce významného, ale vůbec jsem to nechápal.

Teprve po několika letech, když jsem přečetl mnoho duchovních knih a hovořil s duchovními učiteli, jsem si uvědomil, že to, co každý hledá, se mi už stalo. Pochopil jsem, že pod nesmírným tlakem utrpení té noci se mé vědomí vzdalo svého ztotožnění s mým bázlivým a nešťastným já, které je pouhým výplodem mysli. Moje falešné, trpící já okamžitě splasklo, jako když vypustíte vzduch z nafukovacího panáka. Zbyla jen moje skutečná přirozenost, moje vždy přítomné já: vědomí ve svém čistém stavu před ztotožněním s formou.

Později jsem se naučil vstupovat do oné mimočasové a nepomíjející sféry, kterou jsem zpočátku vnímal jako prázdnotu. Prožíval jsem stavy nepopsatelné blaženosti a posvátnosti, při jejichž srovnání bledne můj první zážitek, který jsem právě popsal. Přišel čas, kdy mi nezbylo nic na materiální úrovni. Neměl jsem žádné přátele, žádné zaměstnání, žádný domov. A neměl jsem žádnou společensky definovanou identitu.

Téměř dva roky jsem strávil na lavičkách v parcích ve stavu nejhlubší blaženosti. Avšak ani nejkrásnější zážitky netrvají věčně. Mnohem důležitější než jakýkoli zážitek je hluboký vnitřní klid, který mě už nikdy neopustil. Někdy je velice silný, téměř hmatatelný, takže jej cítí i druzí. Jindy je někde v pozadí jako vzdálená melodie.

Později mi občas někdo řekl: „Chtěl bych to, co máš ty. Můžeš mi to dát nebo mi aspoň ukázat, jak to získat?" Na to jsem odpovídal: „Už to máš. Ale neuvědomuješ si to, protože tvá mysl je příliš hlučná." Tato odpověď se později stala námětem této knihy. Než jsem si to stačil uvědomit, měl jsem opět vnější identitu. Stal jsem se duchovním učitelem.

PRAVDA VE VAŠEM NITRU

V této knize popisuji svou práci s jedinci a malými skupinami duchovních hledačů v Evropě a v Severní Americe. S hlubokou láskou a oceněním bych těmto výjimečným lidem rád poděkoval za jejich odvahu přijmout vnitřní změnu, za jejich podnětné otázky a za jejich ochotu naslouchat. Bez nich by tato kniha nikdy nevznikla. Tito lidé patří k dosud malé, ale stále rostoucí menšině duchovních průkopníků, kteří pomalu dosahují stadia, kdy budou schopni vzdát se zděděných způsobů myšlení, jež udržovaly lidstvo v područí utrpení po dlouhé věky. Věřím, že si tato kniha najde cestu ke všem, kdo jsou připraveni na tak radikální vnitřní změnu, a proto ji svým chováním urychlují. Doufám, že se dostane i k mnoha dalším lidem, kteří ji shledají zajímavou, i když ještě nejsou schopni žít podle jejích myšlenek.

Semeno, jež tato kniha zaseje, se časem možná spojí se semenem osvícení, jež má v sobě každý člověk, a náhle vyklíčí. Tato kniha ve své dnešní podobě vznikla jako odpověď na otázky účastníků seminářů a meditačních kurzů, a proto jsem ji napsal ve formě otázek a odpovědí. V těchto seminářích a kurzech jsem se učil a přijímal stejně jako jejich účastníci. Některé otázky a odpovědi jsem přepsal téměř doslovně. Jiné jsou obecnější, což znamená, že na některé často opakované otázky odpovídám souhrnně. Občas mě při psaní napadla úplně nová odpověď, která je mnohem hlubší než cokoli, co jsem kdy řekl. Několik otázek přidal nakladatel pro objasnění některých bodů.

Při čtení zjistíte, že se dialog neustále pohybuje mezi dvěma rovinami. V jedné rovině vás upozorňuji na to, co je falešné ve vašem nitru. Hovořím o povaze lidského nevědomí a jeho nejběžnějších projevech v našem chování počínaje konflikty v partnerských vztazích a konče válkami mezi kmeny nebo národy. To je nanejvýš důležité, neboť dokud se nenaučíte rozeznávat, co je falešné ve vás - to jest čím nejste, nemůžete se trvale změnit a budete stále vtahováni do sféry iluzí a utrpení. V této rovině vám také vysvětlím, jak nevytvářet své já z toho, čím nejste, neboť tím udržujete při životě své falešné já. V druhé rovině hovořím o hluboké transformaci lidského vědomí - nikoli jako o vzdálené možnosti, nýbrž jako o něčem, co můžete uskutečnit dnes, ať už jste kdokoli a kdekoli.

Ukazuji vám, jak překonat tyranii vlastní mysli a dosáhnout stavu osvícení v každodenním životě. V této rovině vám nedávám žádné konkrétní informace, ale spíš se snažím vtáhnout vás do tohoto nového vědomí. Znovu a znovu se pokouším vzít vás s sebou do onoho stavu intenzivní vědomé přítomnosti v každém okamžiku. Dokud nejste schopni prožívat to, o čem tu hovořím, může se vám zdát, že se v některých pasážích opakuji. Až toho schopni budete, uvědomíte si, že tyto pasáže obsahují velkou duchovní sílu a že vám mohou přinést největší prospěch. Jelikož každý člověk má semeno osvícení v sobě, často oslovuji vaše hlubší já, které okamžitě chápe duchovní pravdu, rezonuje s ní a získává z ní sílu.

Tento symbol Ω za některými pasážemi znamená, že byste měli přestat číst, uklidnit se a prožívat pravdu toho, co bylo právě řečeno. Možná najdete mnoho dalších pasáží, kde to uděláte spontánně. Význam některých slov - například „Bytí“ nebo „přítomnost“ - vám zpočátku nemusí být úplně jasný. Nicméně čtěte dál. Občas vás při čtení napadnou různé otázky nebo námitky. Odpovědi pravděpodobně najdete v dalších kapitolách nebo ztratí svou závažnost, až proniknete hlouběji do mého učení - a do svého nitra. Nečtěte jen svou myslí. Vnímejte své citové reakce a hluboké pocity ve svém nitru. Nemohu vám říci žádnou duchovní pravdu, kterou byste v hloubi duše již neznali. Mohu vám pouze připomenout, co jste zapomněli. Tím se vám v každé buňce těla aktivuje dávné a přesto stále nové poznání. Mysl má tendenci kategorizovat a srovnávat, ale tato kniha vám přinese větší prospěch, když se nebudete snažit srovnávat její terminologii s terminologií ostatních učení. Moje užívání slov jako „mysl“, „štěstí“ a „vědomí“ nemusí nutně odpovídat jiným učením. Nelpěte na jednotlivých slovech. Každé slovo je jen nášlapným kamenem, jejž rychle necháváme za sebou.

Když občas cituji Krista nebo Buddhu, nedělám to proto, abych srovnával, nýbrž proto, abych upozornil na skutečnost, že v podstatě existuje jen jediné duchovní učení, které je vyjádřeno v mnoha formách. Některá stará náboženství byla časem překryta nánosem irelevantních informací, takže jejich duchovní podstata je téměř úplné skrytá. Proto se vytratil jejich hlubší význam a jejich trans formativní síla zmizela. Ze starých náboženství cituji pouze proto, abych odhalil jejich hlubší smysl a obnovil jejich trans formativní sílu - zejména pro čtenáře, kteří tato náboženství vyznávají. Vlastně jim říkám: „Pravdu nemusíte hledat jinde. Chci vám ukázat, jak obnovit to, co už máte.“

Většinou se však snažím užívat neutrální terminologii, aby mi rozumělo co nejvíc lidí. Tuto knihu lze považovat za novou formulaci jediného a věčného duchovního učení, které je podstatou všech náboženství. Mé učení vychází z jediného pravého zdroje v mém nitru, takže neobsahuje žádné spekulace ani teorie. Vycházím z vnitřní zkušenosti a jestliže někdy hovořím až příliš energicky, dělám to proto, abych překonal vaši duševní rezistenci a oslovil tu část vašeho já, která již ví, stejně jako já, a která pozná pravdu, jakmile ji slyší. V takových chvílích máte pocit duševního vytržení, neboť vám něco ve vašem nitru říká: „Ano. Vím, že to je pravda.“