Okamžik: Jak krátké setkání zanechává nekončící stopy v naší duši

V tomto vánočním období se zasouváme do vzpomínek na chvíle, které zásadně proměnily náš život. Mohou to být setkání s lidmi, kteří přicházeli pouze na okamžik, ale jejichž dotyk neuchopitelně zasáhl naši duši.

Tento příběh vypráví o jednom takovém setkání s nezapomenutelnou slovenskou zpěvačkou Barbarou Haščákovou, jenž zanechal nezničitelný otisk v srdci autora těchto řádek.

Život nás provází mnoha lidmi, ale někteří z nich zůstanou v naší paměti navždy. Jsou to mžiky, krátké, a přesto intenzivní záblesky, které nám připomínají, že každé setkání, ať už krátké nebo dlouhé, může formovat náš osud.

Pro mě byl takovým zábleskem okamžik setkání s Barbarou Haščákovou, slovenskou popovou zpěvačkou, jejíž půvab nebyl dán pouze jejím hlasem, ale také laskavostí, kterou vyzařovala.

Pracoval jsem jako vizážista na akci, kde mi bylo přiděleno líčení Barbary pro jedno ze společenských vystoupení. Byl to moment, který zůstane v mé paměti navždy. Já, rozklepaný začátečník, jehož ruce třásly nejen ze stresu, ale také z nadšení. A ona, můj idol, obklopená vánoční vůní skořice a hřebíčku.

Stres není snadné zakrýt. Známky se projevují – pot na čele, klepání rukou. Vše, co jste se snažili připravit, začne najednou krachovat.

A potom to přišlo. Ten záblesk. Mžik. Okamžik. Její pohled pronikl hluboko do mé duše a já jsem v něm viděl více než jen povzbudivou tvář umělkyně. Viděl jsem v ní člověka plného laskavosti, otevřenosti a síly.

Najednou se svět zastavil. Čas a prostor ztratily svůj význam. To, co bylo podstatné, byl okamžik uvědomění si, že ve mně někdo věří. Věří mým rukám, mému srdci a mé intuici. Všechno se uklidnilo až do jádra mé bytosti.

Usmál jsem se. Najednou nebylo důležité ani prudké světlo, které nás osvětlovalo, ani rachot okolo nás. Nedala mi pocit osamělosti. Dala mi víc než jen krátký záblesk. Vložila do toho okamžiku důvěru. „Tak ma nenechaj stáť“ se v tom okamžiku naplnilo beze zbytku.

🥰 Ja ti dám všetko čo mám. Kde je láska, tam nikto neprehrá …

A tak jsem se, kdykoliv jsem od té doby stál před svými klientkami, usmíval. Důvěřoval jsem. Vzpomínka na ni mě provází i nyní, v období Vánoc, kdy je čas zastavit se, vzpomenout si na ty, které jsme potkali, a díky vzpomínkám věnovat svůj čas a lásku i těm, kteří jsou nám cizí.

Možná jsme někoho potkali jen na okamžik, ale to nestačilo, aby se ztratil ve vlnách času. I malé setkání může změnit náš život, a to by mělo být důvodem, proč si vážíme těch krátkých, ale významných momentů s lidmi kolem nás.

V tomto vánočním období, stejně jako v každém období našeho života, si připomeňme, že lásku, laskavost a pochopení můžeme darovat i těm, kteří jsou nám cizí. Právě v těchto setkáních můžeme objevit krásu lidského spojení a sílu, která dokáže naši realitu proměnit – alespoň na chvíli – do podoby, jakou bychom si všichni přáli.

💞 Ať jsou naše Vánoce plné lásky, vzpomínek a setkání, která nám osvěží duši.

---

🕯️ Co si z tohoto příběhu můžeš vzít do praxe?

1. Zastav se. Ztiš se. Vzpomínej.
Najdi si pár minut. Sedni si v tichu, ideálně při světle svíčky. Zavři oči a nech na sebe působit jediný okamžik v životě, kdy tě někdo viděl. Opravdu viděl – za tvoje slova, výkony, vzhled. Kdy v tobě někdo věřil víc, než jsi v tu chvíli věřil sám v sebe.

🫶 Kdo to byl? A co se v tobě tehdy změnilo?

2. Daruj tento okamžik dál.
Při nejbližší příležitosti se zkus podívat na někoho – byť i cizího – pohledem, který v sobě nese laskavé: Vidím tě. Věřím ti. Stačíš takový, jaký jsi.

Nemusíš nic říkat. Tvá přítomnost mluví sama. A někdy právě tenhle tichý pohled promění celý den… a někdy celý život.

3. Malý rituál vděčnosti (večerní nebo vánoční verze)
Každý večer si napiš nebo v duchu projdi:
🕯️ Kdo mě dnes obdaroval – třeba jen pohledem, dotykem, větou?
🕯️ Komu jsem dnes mohl dát dotyk, úsměv nebo slovo, které zůstane?

Tahle praxe pomalu mění vědomí. Všímáš si života jemněji. A rituál, který není na prd, vzniká vždycky tam, kde se spojí ticho, vděčnost a lidská blízkost.