MOC PŘÍTOMNÉHO OKAMŽIKU

Sdílet jeden pokoj se zdálo být jen otázkou peněz. Bez možnosti od sebe na chvíli odejít ale blízkost ztrácí něco, co ji dělá blízkostí. 🕯️ „Když se pohádáme, musíme se k sobě otočit zády. Jiný pokoj nemáme." Tahle věta, kterou nedávno zachytil web Heroine.cz v reportáži o mladém páru z Brna, mi dlouho nešla z hlavy. Ne kvůli bytové krizi samotné, o té se toho už popsalo dost. Kvůli tomu, co říká o samotné podstatě blízkosti. Jeden pokoj tu slouží jako ložnice, jídelna, pracovna i místo, kam se schová hádka, protože jinam prostě nejde. Ceny bydlení podle dat Českého statistického úřadu za posledních pět let citelně vzrostly, a tak se páry sice stěhují k sobě, ale často jen do jediné místnosti mezi dalšími spolubydlícími. Sociolog Martin Lux ze Sociologického ústavu Akademie věd v té souvislosti připomíná, že představu o spolubydlení jako o něčem lehkém a zábavném nám kdysi vštípil seriál Přátelé. Čtyři kamarádi v newyorském bytě si ale mohli večer sbalit tašku a jít domů. Ta dneš...

😶‍🌫️ Ego miluje drama a křeč, protože v tichu přítomnosti umírá. Zjistěte, jak vnitřní tělo bolesti zneužívá sexualitu k vytváření ničivých partnerských vzorců a jak čisté vědomí rozpouští každé skryté napětí. Zastavte se na okamžik a vnímejte prostor mezi dvěma nádechy. Všimli jste si někdy, jak mrazivý strach dokáže v intimních chvílích vyvolat absolutní přítomnost a jak rafinovaně před ním lidská mysl utíká do křeče a vnějšího hluku? 👁️ Sám často pozoruji, jak se touha po splynutí v partnerských vztazích tak snadno proměňuje v bitevní pole o moc. Když se dva lidé setkají v nejintimnějším bodě své existence, jejich ego pocítí bezprostřední hrozbu rozpuštění svých pevně vybudovaných hranic. Aby si zachovalo iluzi vlastní výlučnosti, aktivuje vnitřní tělo bolesti. Toto nahromaděné emoční trauma z minulosti se doslova probouzí k životu a začíná se krmit konfliktem, zlostí nebo somatickým utrpením. 🧘 Čisté bytí totiž vyžaduje úplnou kapitulaci všech našich vnitřních soudců, což je pr...

Návrat do práce po mateřské v Česku připomíná běh proti všem. Místo férových podmínek čeká ženy nižší plat, horší pozice a stigma, že jsou problémem. Slovo „návrat“ evokuje to, že se člověk vrací na stejné místo, odkud odešel. Pro většinu českých žen – matek je to ale pouhá iluze. Do původní role a s původním respektem se dostane opravdu jen menšina. Podle studie Mumdoo z jejich posledního průzkumu až 70 % žen po návratu do práce čelí znevýhodnění. A to jak ztrátě místa, snížení mzdy nebo odmítnutí částečného úvazku, který by kvůli malému dítěti potřebovaly. Pro řadu z nich to znamená šok: místo očekávané jistoty přichází nejistota. Firma Deloitte ve svých studiích přitom zjistila, že i ženy, které chtějí pracovat už při rodičovské, se často neuplatní. Fakta ukazují, že nejde o jakousi individuální slabost, ale bohužel o systémový tlak. První zlom: ztráta kompetence Žena se po letech vrací do práce, ale místo uznání své práce většinou slyší, že „už není tak flexibilní“. Formálně jde...

Sex jako duchovní disciplína zní mnohým jako oxymóron. A někdy v sexu zůstává víc pravdy, než bychom chtěli. Co když svlékání začíná ještě dávno před dotykem? Tělo není neutrální Léto je roční období těla. Opálené kůže, sluneční paprsky, letní lásky, vůně potu a vody. Není divu, že zrovna v těchto měsících naše erotická touha nabírá na hlasitosti. Jenže v étosu erotiky se často ztrácí jedna věc: že tělo není jen tělo. Když se v intimním příběhu dvou lidí dotkne kůže jejich těl, dotýkají se i jejich příběhy. Strachy. Stíny. Vědomí nebo jeho absence. Sex není jen smyslný akt, je to také výměna energií. A pokud vstupujeme do sexuálního kontaktu nevědomě, neseme na návštěvu s sebou i to, co jsme si dosud nepřiznali. Touhu, která často skrývá manipulaci. Vzrušení, které se bojí lásky. Hlad po dotyku, který maskuje naši prázdnotu. Snad nejvýstižněji intimitu sexu vyjadřuje tahle věta: „ To, co máte v sobě, vás zachrání, když to vytvoříte sami ze sebe. Jestliže to v sobě nemáte, pak vás to, c...

Představte si zahradu. Ne ledajakou - zahradu plnou ovocných stromů, kde se větve prohýbají pod tíhou šťavnatých plodů. Zahradu, která by mohla být rájem. A přece jím není. V jedné dávné zemi, kde ovoce bývalo vzácností, vzniklo přikázání omezující jeho konzumaci na jeden plod denně. Mělo to své opodstatnění - v době nedostatku zajišťovalo spravedlivé rozdělení vzácného zdroje. Čas plynul jako písek v přesýpacích hodinách a lidská vynalézavost proměnila poušť v úrodnou zemi. Stromy se nyní prohýbaly pod tíhou plodů, které nikdo netrhal. A zde začíná příběh, který všichni dobře známe, byť v různých podobách. Příběh o tom, jak pravidla, kdysi moudrá a potřebná, mohou zkamenět v dogma. Jak se původní smysl vytratí a zůstane jen prázdná skořápka příkazu, kterou jedni zuřivě brání, druzí tajně obcházejí a třetí otevřeně zpochybňují. Není to ale jen příběh o dávném náboženském přikázání. Je to příběh o každém vztahu, který kdy zkameněl ve svých kdysi funkčních pravidlech. O každém partnerstv...

První láska neboli zamilovanost je často zvláštní a nezapomenutelnou zkušeností. Může být plná radosti, vzrušení, ale i nervozity a nejistoty. Nicméně je zamilovanost jedinečnou a vzácnou zkušeností, kterou bychom si měli vychutnávat. Pamatuji si, jak jsem se poprvé zamiloval. Ona byla ta nejkrásnější dívka, kterou jsem kdy viděl. Cítil jsem se tak šťastný a vzrušený, že jsem nemohl myslet na nic jiného než na ní. Ale pak, po několika měsících, se naše zamilovanost začala vytrácet. Začal jsem si všímat jejích nedostatků a začal jsem se cítit frustrovaný. Nakonec jsme se rozešli . Zamilovanost je často spojována s pocitem euforie a intenzivního štěstí. Můžete v ní mít pocit, že jste na vrcholu světa a že naprosto nic nemůže pokazit vaše štěstí. Zamilovanost může také způsobit hormonální změny v našem těle a chování. Můžete mít zvýšenou hladinu energie, rychleji vám může tlouct srdce a mít problémy se spánkem. Vědci se domnívají, že zamilovanost je způsobena kombinací biologických a psyc...

Dlouhodobé vztahy nejsou jen o komunikaci a sexu, ale především o odhodlání spolu zůstat v těžkých chvílích. To platí pro všechny páry bez ohledu na jejich pohlaví nebo sexuální orientaci. Nemoc, ztráta zaměstnání, smrt blízkého, krize středního věku – to jsou jen některé z mnoha situací, které mohou ohrozit stabilitu a štěstí partnerského soužití. Přesto spolu mnoho párů vydrží i půl století. Jaký je jejich recept na partnerské štěstí? Páry, které se dokážou vzájemně podpořit, porozumět si a najít společné řešení, si tak prohlubují svou důvěru a lásku. Podle poslední studie dvou generací manželství není pro vztah to nejdůležitější, že si partneři rozumějí, ani to, jak moc a jak často se milují, či jak se jim po finanční stránce daří, ale jaké je jejich odhodlání spolu zůstat v těžkých chvílích. Čím více jsou jedinci schopni společně překonávat překážky, tím jistější a spokojenější ve vztahu bývají. Nejčastější chybou partnerů je, že spolu žijí na tzv. „emoční účty“. Tak alespoň psycho...

V posledních letech se dostává do krize kdeco. Bylo by s podivem, kdyby se krize nedotkla i lidské sexuality. Anebo máte za sebe pocit, že je s ní vše v pořádku? Tak to nic neřešte a buďte šťastní. Asi to znáte. Večerem se nese vůně skončeného dne a vy ochutnáváte plnými doušky svobodu osamění, když děti upadly do postele a chrní.  Přijdete k partnerovi a zkusíte se ho dotknout na jeho oblíbeném místě. Zkoušíte ho naladit na stejnou sexy vlnu. Zavrčení vaším směrem jako by nevycházelo z něj. „ Co chceš? “ Výsledkem není přijetí, ale odmítnutí. Umět spolknout tuhle porážku nebylo, není a nikdy nebude pro naše ego jednoduché. Má nás chránit a tady dostalo docela na budku. Sice dostanete polibek na dobrou noc, v hlavě vám však běží štěpná reakce. A tak se kromě jiného ve vaší, podotýkám společné posteli, hromadí namísto lásky vztek, zklamání, bezmoc, strach anebo dokonce i nenávist. Kolik bezesných nocí vzniklo proto, že je ten druhý unavený, nevšímavý nebo mimo? Stačí zabloudit do r...