MOC PŘÍTOMNÉHO OKAMŽIKU

Návrat do práce po mateřské v Česku připomíná běh proti všem. Místo férových podmínek čeká ženy nižší plat, horší pozice a stigma, že jsou problémem. Slovo „návrat“ evokuje to, že se člověk vrací na stejné místo, odkud odešel. Pro většinu českých žen – matek je to ale pouhá iluze. Do původní role a s původním respektem se dostane opravdu jen menšina. Podle studie Mumdoo z jejich posledního průzkumu až 70 % žen po návratu do práce čelí znevýhodnění. A to jak ztrátě místa, snížení mzdy nebo odmítnutí částečného úvazku, který by kvůli malému dítěti potřebovaly. Pro řadu z nich to znamená šok: místo očekávané jistoty přichází nejistota. Firma Deloitte ve svých studiích přitom zjistila, že i ženy, které chtějí pracovat už při rodičovské, se často neuplatní. Fakta ukazují, že nejde o jakousi individuální slabost, ale bohužel o systémový tlak. První zlom: ztráta kompetence Žena se po letech vrací do práce, ale místo uznání své práce většinou slyší, že „už není tak flexibilní“. Formálně jde...

  Ženy si v posledních letech začínají stále silněji uvědomovat svou politickou moc. Na rozdíl od svých protějšků neignorují volby a ujaly se v našem světě většího podílu v rozhodování. Tento proces se neděje v tichosti a není bez odezvy. Od počátku 90. let vidíme, že obchodníci zaměřili skoro veškerou reklamu na ženy. To proto, že o cca 90 % výdajů domácností rozhodují ženy. No a tak k tomu, aby si uvědomily svou politickou moc, nebylo zas až tak daleko. Zatímco v reklamě a obchodu to mužský svět akceptoval, v politické oblasti na tuto rostoucí sílu reaguje dosti ambivalentně. Od pouhého přehlížení, přes bagatelizaci až po odpor se snahou udržet si současný status quo . Je vidět, že se mužská politická reprezentace nic nenaučila. Podívejme se na několik bodů a pokusme se predikovat budoucí vývoj. Začalo se to hýbat potichu v devadesátých letech. První bylo vidět v průzkumech, že se ženy odklánějí od některých témat - začala etapa uvědomování toho, jak je pro další rozvoj lidí důle...

Spravedlivé rozdělení domácích prací je jedním z faktorů, které ovlivňují spokojenost ve vztahu. Domácí práce by neměly být vnímány jako povinnost nebo trest, ale jako způsob, jak projevit péči a respekt k sobě navzájem. Martina měla všeho akorát tak dost. Prosila Honzu více než půl roku, aby nenechával špinavé prádlo na podlaze v ložnici, ale, aby jej aspoň „ uklidil “ do koše na prádlo. No, po celou dobu od sňatku se na to tento romanticky zamilovaný muž jaksi vykašlal. Stejně jako zapomíná, že o víkendu vysaje koberce a večer pomůže umývat nádobí. Oba pracují na plný úvazek, ale Martina je doma dříve. A tak jí často nezbývá než uklízet a uklízet. Po Honzovi. Přes půl hodiny se zbytečně moří s vysavačem, pak oškrabává ze zaschlého nádobí zbytky. A nejenom to. Výsledkem začala být tzv. tichá domácnost. Nejprve ironické poznámky, pak ticho, a pak i večer bez večeře. On se brání tvrzením, že je problém v ní a že ho Martina nesnesitelně sekýruje. „ Když mě jednou necháš na pokoji, třeba ...