MOC PŘÍTOMNÉHO OKAMŽIKU

Návrat do práce po mateřské v Česku připomíná běh proti všem. Místo férových podmínek čeká ženy nižší plat, horší pozice a stigma, že jsou problémem. Slovo „návrat“ evokuje to, že se člověk vrací na stejné místo, odkud odešel. Pro většinu českých žen – matek je to ale pouhá iluze. Do původní role a s původním respektem se dostane opravdu jen menšina. Podle studie Mumdoo z jejich posledního průzkumu až 70 % žen po návratu do práce čelí znevýhodnění. A to jak ztrátě místa, snížení mzdy nebo odmítnutí částečného úvazku, který by kvůli malému dítěti potřebovaly. Pro řadu z nich to znamená šok: místo očekávané jistoty přichází nejistota. Firma Deloitte ve svých studiích přitom zjistila, že i ženy, které chtějí pracovat už při rodičovské, se často neuplatní. Fakta ukazují, že nejde o jakousi individuální slabost, ale bohužel o systémový tlak. První zlom: ztráta kompetence Žena se po letech vrací do práce, ale místo uznání své práce většinou slyší, že „už není tak flexibilní“. Formálně jde mo...

  Ženy si v posledních letech začínají stále silněji uvědomovat svou politickou moc. Na rozdíl od svých protějšků neignorují volby a ujaly se v našem světě většího podílu v rozhodování. Tento proces se neděje v tichosti a není bez odezvy. Od počátku 90. let vidíme, že obchodníci zaměřili skoro veškerou reklamu na ženy. To proto, že o cca 90 % výdajů domácností rozhodují ženy. No a tak k tomu, aby si uvědomily svou politickou moc, nebylo zas až tak daleko. Zatímco v reklamě a obchodu to mužský svět akceptoval, v politické oblasti na tuto rostoucí sílu reaguje dosti ambivalentně. Od pouhého přehlížení, přes bagatelizaci až po odpor se snahou udržet si současný status quo. Je vidět, že se mužská politická reprezentace nic nenaučila. Podívejme se na několik bodů a pokusme se predikovat budoucí vývoj. Začalo se to hýbat potichu v devadesátých letech. První bylo vidět v průzkumech, že se ženy odklánějí od některých témat - začala etapa uvědomování toho, jak je pro další rozvoj lidí důlež...

Spravedlivé rozdělení domácích prací je jedním z faktorů, které ovlivňují spokojenost ve vztahu. Domácí práce by neměly být vnímány jako povinnost nebo trest, ale jako způsob, jak projevit péči a respekt k sobě navzájem. Martina měla všeho akorát tak dost. Prosila Honzu více než půl roku, aby nenechával špinavé prádlo na podlaze v ložnici, ale, aby jej aspoň „ uklidil “ do koše na prádlo. No, po celou dobu od sňatku se na to tento romanticky zamilovaný muž jaksi vykašlal. Stejně jako zapomíná, že o víkendu vysaje koberce a večer pomůže umývat nádobí. Oba pracují na plný úvazek, ale Martina je doma dříve. A tak jí často nezbývá než uklízet a uklízet. Po Honzovi. Přes půl hodiny se zbytečně moří s vysavačem, pak oškrabává ze zaschlého nádobí zbytky. A nejenom to. Výsledkem začala být tzv. tichá domácnost. Nejprve ironické poznámky, pak ticho, a pak i večer bez večeře. On se brání tvrzením, že je problém v ní a že ho Martina nesnesitelně sekýruje. „ Když mě jednou necháš na pokoji, třeba ...