MOC PŘÍTOMNÉHO OKAMŽIKU

Spravedlivé rozdělení domácích prací je jedním z faktorů, které ovlivňují spokojenost ve vztahu. Domácí práce by neměly být vnímány jako povinnost nebo trest, ale jako způsob, jak projevit péči a respekt k sobě navzájem.

Martina měla všeho akorát tak dost. Prosila Honzu více než půl roku, aby nenechával špinavé prádlo na podlaze v ložnici, ale, aby jej aspoň „uklidil“ do koše na prádlo. No, po celou dobu od sňatku se na to tento romanticky zamilovaný muž jaksi vykašlal.

Stejně jako zapomíná, že o víkendu vysaje koberce a večer pomůže umývat nádobí. Oba pracují na plný úvazek, ale Martina je doma dříve. A tak jí často nezbývá než uklízet a uklízet. Po Honzovi. Přes půl hodiny se zbytečně moří s vysavačem, pak oškrabává ze zaschlého nádobí zbytky. A nejenom to.

Výsledkem začala být tzv. tichá domácnost. Nejprve ironické poznámky, pak ticho, a pak i večer bez večeře. On se brání tvrzením, že je problém v ní a že ho Martina nesnesitelně sekýruje. „Když mě jednou necháš na pokoji, třeba bych i něco udělal…“, a tak to jelo až do toho osudného dne.

Honzu totiž ani náhodou nenapadlo, jaké škody si na své pověsti muže, tedy toho romantického ideálu, toho, co drží slovo, způsobí a jaký to může mít dopad na jejich „vztah“.

Až jednou přijde domů a slyší z ložnice silné rány. Když tam vběhne, uvidí svou ženu, jak klečí na podlaze a ještě v kostýmu z práce k ní hřebíky vztekle přitlouká jeho špinavé trenýrky. „Ležely tady 3 dny,“ zařvala vzteky tak, že se v pokoji hnula omítka. „Tak jsem ti z nich udělala dekoraci.“

Asi chápete, že po tom následoval už jen rozvod. Nikomu nedoporučuji řešit domácí práce a komunikaci o nich s pomocí kladiva. Prostě muži si často vůbec neuvědomují, nakolik je důležité pro ženy udržovat domácnost v pořádku.

Jistě existují i výjimky, no, věc se má obecně tak, že když se nedomluvíte pořádně na pravidlech života v společné domácnosti, napravit to v průběhu, jde již hůře. A pokud manžel (partner) nevykonává svůj dohodnutý díl domácích prací, vyvolá u své ženy (partnerky) často pocit, že si ji neváží a nepodporuje ji.

A to vyvolává v konečném důsledku již zmíněnou tichou domácnost, pak zášť a celkovým výsledkem je neuspokojený vztah. Dejme teď i trochu stranou to, že ženy jsou naivní, pokud si myslí, že ten galantní romantik, co z nich strhnul blůzku v lese, ale vyhnul se přitom mravenečkovi, aby jej nerozšlápnul, když ji skládal do mechu, bude to samé dělat i s ponožkami v obýváku. Vlastně on to udělá. Vyhne se jim.

Muži, s kterými jsem měl možnost si o tom popovídat, vlastně nerozumí tomu, proč ženám na úklidu tolik záleží. Nejsou ani nijak cíleně špindírové a ani hrubci. Většinou vyrůstali v rodině, kde otec nedělal doma nic, přestože jejich matka také pracovala.

Většina z nich odsouhlasí, že ta tzv. „druhá směna“ pro ženy je nefér, ale tím to taky končí. Staré zvyky nepředěláš. Celé dějiny lidstva si muži otročili ženy k tomu, aby jim sloužili jako levná pracovní síla. A tak jsou pro muže domácí práce především úkoly určené pro ženu.

A když jí on pomůže, čeká velkou pochvalu. Vzhledem k tomu, jak midi pidi věc to je, si toho ani nikdo nevšimne. A žena mu tak namísto pochvaly nadělí další úkol. Kdo by se věnoval drobkům, když je toho ještě třeba tolik udělat, že? Pračka, co vymyslet k večeři, zalít zahrádku, vyvenčit psy, uklidit dětský pokoj, kde jsou brambory?

Takže se skoro vždy po prvotním nadšení muž stáhne do defenzivy a je stále méně a méně ochotný cokoliv doma dělat.

Je to pořád to samé. My muži, ať uděláme cokoliv, máme pocit, že jsme dobyli Mars. Svůj podíl na tom, co se doma děje, bohužel značně přeceňujeme. Co s tím?

No, je asi naivní chtít po ženách, aby si šli prohlédnout partnerova otce, jak pomáhá doma, protože to bychom mohli skutečně vymřít hned v následující generaci. Nebo aby trvali na svém a s muži o tom, co se děje, komunikovali slovy, a ne hozeným hadrem.

Když se na to podíváme realisticky, je možné trochu prohrábnout popel domácího krbu následující větou: „… pánové, pro ženy je ochota muže k domácím pracím mimořádně erotická.“

Páry, kde na sebe manžel vezme svůj podíl domácích prací, totiž vykazují nadprůměrnou spokojenost v sexuálním životě nežli páry, kde se žena domnívá, že její muž nedělá dost.

Výhody spravedlivého dělení se neprojevují jen v ložnicích. Ženy spokojené s rozdělením a prováděním domácích prací mívají při hádce výrazně nižší tep, což znamená, že většina partnerských konfliktů proběhne rychle a v klidu a nenastupuje ani ironie, ani zaplavení emocemi a následný tichý dům bez večeře a sexu, nebo snad rozvod.

Pozor! Netvrdím zde, že muž, jemuž není lhostejný osud jeho domácího stolu a lože musí vykonávat přesně 50 % domácích prací! Podstatné není subjektivně vnímané číslo, ale spokojenost vaší partnerky s tím, co uděláte pánové.

Takže někdy to je jedna ku jedné. V jiném páru si muž třeba vezme na starost jen část prací, např. úklid koupelny, který ona bytostně nesnáší, anebo se oba domluví a na úklid si najmou úklidovou službu. Možností je mnoho.

Proto, aby to fungovalo je dobré si udělat přehled. Na papíře. A promluvit si nad ním spolu. Protože pokud si sepíšeme, co je třeba a kdo co dělá, ukáže to, co je třeba. Tím si taky uvědomíme, jak každý z nás dvou vnímá aktuální stav trochu jinak a taky, jak by si to představovali ideálně.

Přežitek? Aha, a zkusili jste to? Do zajištění chodu domácnosti nepatří jen domácí práce. Patří sem přece i takové drobnosti jako je správa rodinných financí a péče o děti.

Takové ty nezáživné, ale každodenní práce, vinou čehož je ona ještě více otrávená a unavená. No a zkuste si sex s muchomůrkou zelenou.

Takže díky přehledu máte představu o tom, jaké úkoly se musí dělat pravidelně i nepravidelně a do čí sféry spadají. Pokud chcete cokoliv posunout a přehodit, pomáhá diskuze, ovšem nikoliv ta s kladivem. Kladivo není argument.

Není zde totiž důležité, kolik práce zajišťuje muž objektivně, avšak nakolik tento podíl považuje za spravedlivý jeho žena. Naprosto zásadní je ovšem to, aby muž prováděl domácí práce „sám od sebe“ a nemusel být nijak popichován a pošťuchován k jejich provedení.

Ruku na srdce. Když dorazí váš partner či partnerka domů k smrti unavená, nebylo by hezké převzít iniciativu a umýt dneska nádobí, i když podle plánu se nádobím má dneska zabývat ten druhý?

Lásku ukazujeme druhému i tím, že si ho umíme všímat. Že mu umíme dát najevo svou úctu a respekt. Jestliže zrovna muž pomůže ženě po celodenním maratonu např. tímhle, pak už nemusí nikdy chystat na zlepšení nálady večer video „pro dospělé“.

Jsou to malé drobnosti, co tvoří naši lásku. Tvoříme-li ji srdcem, pak si toho, co druhý potřebuje, všímáme sami ze sebe. Protože o něj máme skutečný zájem. A to je základ jakékoliv spolupráce. A nejen u domácích prací.

P.S.: Co třeba naše děti? K čemu je tím, co doma děláme, vlastně vychováváme?