MOC PŘÍTOMNÉHO OKAMŽIKU

Jsou naše jazyky skrytými nositeli sexismu? Objevte, jak slova ovlivňují naše vnímání genderových rolí a jak můžeme komunikací přispět k rovnoprávnější společnosti. Poznejte sílu jazyka a staňte se součástí změny. Slova. Používáme je každý den, aniž bychom se nad nimi příliš zamýšleli. Ale co když vám řeknu, že právě tato zdánlivě nevinná slova mohou být nositeli hluboce zakořeněných předsudků a nerovností? Jazyk není jen nástrojem komunikace – je to živoucí organismus, který formuje naše myšlení, vnímání světa a v neposlední řadě i vztahy mezi pohlavími. Historické kořeny genderové nerovnosti v jazyce Abychom pochopili současnou situaci, musíme se vrátit v čase. Po staletí byl svět ovládán patriarchálními strukturami, což se nevyhnutelně odrazilo i v jazyce. Vezměme si například staročeské slovo „člověk“, které původně označovalo pouze muže. Ženy byly dlouho považovány za „druhé pohlaví“, což se projevilo v jazyce mnoha kultur. V latině slovo „virtus“ znamenalo jak ctnost, tak mužnost...

Patriarchát je systém, který existuje již tisíce let. Vznikl v důsledku politických a ekonomických faktorů a má zásadní vliv na naše životy. Podívejme se na původ, dopady a budoucnost patriarchátu. V pravěku existovaly společnosti, ve kterých pohlaví nehrálo žádnou roli v tom, jak lidé žili. Muži a ženy vykonávali podobné druhy práce, trávili přibližně stejné množství času uvnitř i venku a měli stejnou stravu. Takže vás logicky napadne otázka, kde se vzal patriarchát a proč vlastně? Po celou dobu jeho existence se o něm udržuje mnoho mýtů, proč mají muži větší moc než ženy. A když se na to podíváme čistě biologicky, není v přírodě u primátů, z nichž pocházíme, prakticky žádný důvod, aby se od něj „ patriarchát = vláda otce “, jakkoli odvozoval. Právě primáti se v tlupách totiž organizují především podle matky. Když se budeme dívat po stopách rodových linií, zjistíme, že i přes současnou drtivou převahu těch mužských, je na světě stále zachováno 160 existujících ženských matrilineárních...

Co skrývá tajemství štěstí? To je otázka, na kterou se pokoušeli odpovědět lidé po celá staletí. Od starověkých učenců jako Aristippus až po moderní myslitele jako Bertrand Russell – všichni hledali klíč k lidskému štěstí a životnímu uspokojení. Definovat štěstí a životní spokojenost je složité pro všechny filozofy i psychology, kteří se jimi zabývají. Zatímco oba pojmy jsou spojeny s pohodou, štěstí odkazuje na emocionální stav, který se objevuje spuštěním určitých emocí a nálad jedince. Životní spokojenost naopak souvisí spíše s tím, jak by lidé mohli přemýšlet o svém životě jako celku – včetně svých vztahů. Některé výzkumy naznačují, že označení „ šťastný člověk “, znamená, že je dotyčný: mladý, zdravý, vzdělaný, má dobře placenou práci, je optimistický a extrovertní. A má malé tužby. A ještě jednu věc je třeba zmínit. Je věřící. Ale jedna studie zahrnula široké spektrum náboženských skupin ve 100 zemích v období od roku 1981 do 2014, využívající data z Průzkumu světových hodnot. ...

Spravedlivé rozdělení domácích prací je jedním z faktorů, které ovlivňují spokojenost ve vztahu. Domácí práce by neměly být vnímány jako povinnost nebo trest, ale jako způsob, jak projevit péči a respekt k sobě navzájem. Martina měla všeho akorát tak dost. Prosila Honzu více než půl roku, aby nenechával špinavé prádlo na podlaze v ložnici, ale, aby jej aspoň „ uklidil “ do koše na prádlo. No, po celou dobu od sňatku se na to tento romanticky zamilovaný muž jaksi vykašlal. Stejně jako zapomíná, že o víkendu vysaje koberce a večer pomůže umývat nádobí. Oba pracují na plný úvazek, ale Martina je doma dříve. A tak jí často nezbývá než uklízet a uklízet. Po Honzovi. Přes půl hodiny se zbytečně moří s vysavačem, pak oškrabává ze zaschlého nádobí zbytky. A nejenom to. Výsledkem začala být tzv. tichá domácnost. Nejprve ironické poznámky, pak ticho, a pak i večer bez večeře. On se brání tvrzením, že je problém v ní a že ho Martina nesnesitelně sekýruje. „ Když mě jednou necháš na pokoji, třeba ...

Dlouhodobé vztahy nejsou jen o komunikaci a sexu, ale především o odhodlání spolu zůstat v těžkých chvílích. To platí pro všechny páry bez ohledu na jejich pohlaví nebo sexuální orientaci. Nemoc, ztráta zaměstnání, smrt blízkého, krize středního věku – to jsou jen některé z mnoha situací, které mohou ohrozit stabilitu a štěstí partnerského soužití. Přesto spolu mnoho párů vydrží i půl století. Jaký je jejich recept na partnerské štěstí? Páry, které se dokážou vzájemně podpořit, porozumět si a najít společné řešení, si tak prohlubují svou důvěru a lásku. Podle poslední studie dvou generací manželství není pro vztah to nejdůležitější, že si partneři rozumějí, ani to, jak moc a jak často se milují, či jak se jim po finanční stránce daří, ale jaké je jejich odhodlání spolu zůstat v těžkých chvílích. Čím více jsou jedinci schopni společně překonávat překážky, tím jistější a spokojenější ve vztahu bývají. Nejčastější chybou partnerů je, že spolu žijí na tzv. „emoční účty“. Tak alespoň psycho...