MOC PŘÍTOMNÉHO OKAMŽIKU

🌀 Meditace nás učí být přítomni dechu, tělu, okamžiku. Málokdo však mluví o tom, jak těžké je být přítomen tváří v tvář vlastnímu věku. Ne abstraktně. Ne jako číslu v občanském průkazu. Ale jako faktu, který se odehrává právě teď, v tomto těle, v této roli, v tomto životě, a který nekončí tím, že ho odmítneme vnímat. Byl jsem kdysi pozván do role mentora . Má první reakce byla obranná. Pak jsem si uvědomil, že obrana sama o sobě je odpověď, a že pravá přítomnost neznamená jen sedět v tichu se zavřenýma očima. Znamená také přijmout, co je, i když to není pohodlné. 🍃 Anicca. Nestálost. Jedno z nejzákladnějších buddhistických pochopení říká, že utrpení nevzniká z toho, že se věci mění. Vzniká z naší snahy, aby se neměnily. Odpor k vlastnímu stárnutí není jiný. Přítomnost vlastní dospělosti je tichá praxe. Nezačíná na polštáři. Začíná ve chvíli, kdy se přestaneš bránit roli, do které tě život volá — a místo toho se zeptáš: co tato chvíle ode mě chce? ✨ Kde ty sám nejvíc unikáš př...

Sedíte v tramvaji a máte tři minuty ticha. Co uděláte? S největší pravděpodobností sáhnete do kapsy pro telefon. Tento jednoduchý, téměř automatický pohyb je jedním z nejjasnějších projevů naší kolektivní infantility.  Dítě pláče, dostane dudlík. My cítíme nudu, prázdnotu nebo mírný neklid, a dostaneme přísun dopaminu z displeje. Ztratili jsme schopnost dýchat v prázdném prostoru, ztratili jsme schopnost být přítomní v nepohodlí. A právě v tom nepohodlí přitom sídlí dospělost. 📱 Neustálé scrollování je jen moderní forma cumlání palce, která nás udržuje v bezpečné bublině nesvéprávnosti. Všiml jsem si, že čím více dat konzumujeme, tím méně jsme schopni hlubokého prožitku. Naše pozornost je roztříštěná na tisíce kousků a my už nedokážeme udržet souvislou myšlenku, natož pak nést tíhu náročného životního rozhodnutí. Pro dospělost je klíčové pět prvků, které digitální svět systematicky ničí. Jsou to: schopnost snášet samotu, ochota čelit tichu bez vnější stimulace, vnímání vlastního ...

V posledních letech se dostává do krize kdeco. Bylo by s podivem, kdyby se krize nedotkla i lidské sexuality. Anebo máte za sebe pocit, že je s ní vše v pořádku? Tak to nic neřešte a buďte šťastní. Asi to znáte. Večerem se nese vůně skončeného dne a vy ochutnáváte plnými doušky svobodu osamění, když děti upadly do postele a chrní.  Přijdete k partnerovi a zkusíte se ho dotknout na jeho oblíbeném místě. Zkoušíte ho naladit na stejnou sexy vlnu. Zavrčení vaším směrem jako by nevycházelo z něj. „ Co chceš? “ Výsledkem není přijetí, ale odmítnutí. Umět spolknout tuhle porážku nebylo, není a nikdy nebude pro naše ego jednoduché. Má nás chránit a tady dostalo docela na budku. Sice dostanete polibek na dobrou noc, v hlavě vám však běží štěpná reakce. A tak se kromě jiného ve vaší, podotýkám společné posteli, hromadí namísto lásky vztek, zklamání, bezmoc, strach anebo dokonce i nenávist. Kolik bezesných nocí vzniklo proto, že je ten druhý unavený, nevšímavý nebo mimo? Stačí zabloudit do r...