Sprcha jako filosofický argument
Přišel mi jednou nápad přímo pod proudem studené vody. Nebyl to velký nápad, ale byl to ten druh nápadu, který nepřichází, když sedím za stolem a aktivně přemýšlím. Přišel tiše, bez ohlášení, jako věc, která tu celou dobu ležela na dně a čekala, až přestanu čeřit vodu. Dlouho jsem si říkal, že sprcha je zvláštní místo. Pak jsem pochopil, že sprcha není zvláštní místo. Sprcha je jen jedno z mála míst, kde nemohu dělat nic jiného než být. Telefon tam nenosím. Notifikace tam nejdou. Mozek se najednou nemá oč opřít a tak se obrátí sám k sobě. A právě v tom momentu, kdy přestane skákat z podnětu na podnět, začne dělat to, k čemu byl stvořen – spojovat, nacházet, vidět. 🌿 Přítomnost si nelze objednat. Nelze ji stáhnout jako aplikaci. Nepřijde na příkaz. Přichází v mezerách. V tichu mezi dvěma myšlenkami. Ve chvíli, kdy se zastavíte uprostřed věty a zapomenete, co jste vlastně chtěli říct, protože okno za vámi otevřelo průvan a vzduch voněl po dešti. Moderní civilizace tyto mezery...