MOC PŘÍTOMNÉHO OKAMŽIKU

🗣️ Zeptám se vás na něco, co zní jednoduše, a přesto málokdo umí odpovědět bez zaváhání. Umíte si sami sobě věřit natolik, abyste se podle té víry i chovali? Nebo hledáte někoho většího, silnějšího, zkušenějšího, kdo vám tu víru propůjčí? 🕊️ Zeptám se proto, že přesně tady se rodí mechanismus, kterému se lidově říká sekta. Ne v temné místnosti s rituály, jak si to představujeme z filmů. Rodí se v tichém, docela lidském gestu, kdy si člověk řekne, že sám sobě nevěří dost, a tak si vypůjčí víru od někoho jiného. Placebo funguje. O tom jsem psal u červencové teorie, o tom, jak víra sama o sobě dovede rozhodnout za nás. Jenže existuje tichý předpoklad, který se v podobných textech skoro nikdy nevysloví. Aby placebo fungovalo zdravě, musí si ho člověk umět namíchat sám. Ve chvíli, kdy si ho nedokáže namíchat, začne ho hledat venku. A venku už nejde o pozitivně působící placebo. Jde o závislost. Ptejme se dál. Co se stane, když ten venkovní zdroj víry, guru, kouč, komunita, náhle ukáže svo...

Proč dáváme hlas těm, kdo působí slabě, a zapomínáme na ty, kteří září? Esej o soucitu, projekci a odvaze přiznat si, co nás skutečně oslovuje. Byla jednou jedna dívka, která se vytrácela. Ne ze světa, ale z pozornosti. Navenek působila silně, elegantně, přirozeně. Měla hlas, styl, charisma. A tak se stala favoritkou . Nepsanou, samozřejmou. Právě proto zůstala bez hlasů. V televizních soutěžích dochází k zvláštnímu jevu. Ten, kdo působí jako jasný vítěz, často vypadne mezi prvními. Ne proto, že by nebyl dobrý, ale protože lidé jeho sílu zamění za samozřejmost. „Ten přece pomoc nepotřebuje.“ A tak posílají své hlasy jinam. Tam, kde si myslí, že cítí slabost, bolest, nejistotu. Ale co když tím nevědomky odvracíme zrak od těch, kteří nás potřebují nejvíc? Často říkáme, že jednáme ze soucitu. Ale soucit , pokud nevychází z přítomnosti, ale z minulosti, může být jen ozvěnou staré bolesti . Jen stínem života v přítomnosti . Nevím, jak jste vyrůstali vy, ale v našich životech se občas objeví...

Červená barva je energie. Má nejdelší vlnovou délku a působí na naše tělo jako muleta na býka. Pojďme se bavit o barvách, jen trochu jinak. Barvy jsou nositelé informací Většina lidí si barvy spojuje s pocity. Červená? To je láska, krev, pro ty ortodoxní hřích. Zelená? Příroda. Modrá? Klid. Ale tahle slova barvy popisují nepřesně. Vznikla z kulturních symbolů regionů, v nichž žijeme i z našich osobních zkušeností. To je jistě v pořádku. Jen to neodráží ještě jednu rovinu, s níž barvy pracují, a tou je naše nevědomí. Zkusme se podívat na barvy jinak. Položili jste si někdy otázku, proč jsou barvy důležité pro život? Proč je na jednu stranu tolik podceňujeme a na druhou se jimi řídíme? Protože to jsou v prvé řadě nosiči informací. Jde o  část světelného spektra , které na nás působí. Nejsou ovlivněny kulturou, ideologií, vírou ani zkušenostmi. To vše totiž můžeme skrze mozek sami pro sebe nějak vysvětlit. Postavíme si bariéry, kterými pro...

V několika posledních článcích jsem se zabýval tím, jak nás ovlivňují algoritmy, sociální sítě a bezohledně působící marketing. Všechno cílí na zisk. Spoluvytvářející atmosféru strachu. Co s tím? Koalice SPOLU se opravdu nevyznamenala se svými včerejšími billboardy, které parodují hnutí ANO v jeho pochlebovačnému vztahu k Rusku. A prezident to popsal ve svém prohlášení velmi trefně. Hnutí ANO dělá negativní kampaň na hranici slušnosti a dobrého vkusu, když označuje našeho premiéra především za premiéra Ukrajiny a starajícího se více o Ukrajince než o vlastní lidi. Což je samozřejmě jen blábol, ale vysvětlujte to „ koblihářům “, že? No a koalice naskočila na tuto rétoriku a oplatila jim to svými billboardy. Máte z toho taky ten pocit, jako že si kluci a holky ve věku cca 50–70 let (myšleno vedoucí kádry obou hnutí) rozšlapali na pískovišti bábovky a teď už se jen čeká, jestli není za rohem „pančitelka“, aby se strhla bitva. A my kolemjdoucí přihlížející se buď ze zoufalství opíjíme nebo...

Někdy jde život ztuha. Jako vzpruha v něm může působit meditace. Lidé se mě často ptají, co to je a jak se dělá. Asi, že jsem plešatý, tak si myslí, že tím, jak už mi slezli vlasy, tak mi narostla moudrost. Po pravdě to do dneška stále nevím. Pod pojem meditace řadíme několik činností, z nichž řada je spojována s dosažením změněného stavu vědomí. Cílem meditace je pro všechny současné meditující zejména kultivace mysli (její zklidnění) a získání vhledu (ať už do smyslu lidské existence a vesmíru nebo do osobních záležitostí). Někdy tento pojem označuje i prosté rozumové přemítání a v některých náboženstvích také určité druhy modlitby. K meditaci se přistupuje velmi různorodě. Některé její školy používají pouze lidskou mysl, které nabízí primární meditační bod (theravádový buddhismus), jiné užívají externí pomůcky, jako jsou např. mandaly, korálky či modlitební mlýnky. Meditujeme-li jen proto, abychom utekli ze světa a zapomněli na své trápení, není to meditace. Jsem-li zklamán z vnější...

  Život je cestou nejen skrze vnější svět, ale především skrze naše vnitřní já. Je to cesta, kde nejhlubší sny a touhy, ukryté v našich srdcích, mají moc ovlivnit skutečnost kolem nás. Na této cestě se naše nejhlubší sny a touhy, pečlivě skryté v hlubinách našich srdcí, stávají klíčovými hybateli reality, kterou kolem sebe formujeme. To, co v daném okamžiku nosíme ve svém srdci – ať už je to radost nebo strach – má nezměrný vliv na to, jak vnímáme svět kolem sebe i naše místo v něm. Když je naše srdce plné radosti, náš pohled na svět je plný optimismu a naděje. Vidíme možnosti tam, kde jiní možná vidí překážky a naše pozitivní energie nás motivuje k dosahování snů. Tato radost nás vede k tomu, aby se naše sny a touhy promítly do skutečnosti, která z nudné šedi života stvoří panoráma plné světla a barev. Naopak, když jsme ovládáni strachem, naše vnímání světa může být zkresleno a omezeno. Strach zatemňuje naše schopnosti vidět jasné cesty a brání nám v plném rozvinutí našeho potenci...