MOC PŘÍTOMNÉHO OKAMŽIKU

Cítíte se unavené, vzteklé nebo snad „nevděčné“, jak se nás snaží přesvědčit patriarchální narativy ? Možná to není vaše psychická slabost, ale zdravá reakce na nezdravý systém. Mindfulness nám v tomto kontextu neslouží jako nástroj, jak „vydržet víc“, ale jako nástroj k hlubokému uvědomění si, kolik energie investujeme do neplacené péče a struktur, které nás devalvují. Když utichne hluk mediálních titulků o tom, kdo co zničil, zůstane jen syrová pravda o vaší vyčerpanosti. Práce s přítomností nám dovoluje vidět, že neustálý psychický tlak není přirozený stav, ale důsledek patriarchálního rámce . Tento rámec přisuzuje péči ženám jako „přirozenou úlohu“ a tím ji vymazává z ekonomických tabulek . Skrze meditaci a vnímání těla můžeme začít rozlišovat mezi vlastní únavou a únavou, kterou za nás „stát a společnost“ očekávají, že budeme nést bez reptání. Je to proces odpojení se od role narušitelky „přirozeného“ řádu a návrat k vlastní integritě. 🧘 Mindfulness je cesta, jak si přestat vy...

Vyhoření není selhání, ale důsledek systému, který zapomněl, že žena není stroj. Tento článek nabízí nový kompas – dřív, než tě vlastní tělo zastaví. „Dělám všechno správně. Proč se cítím hůř než kdy dřív?“ Tuhle větu jsem slyšel při koučování a mentorování tolikrát, že už ji snad poznám jen z tónu. Přicházejí muži, ale hlavně ženy, které mají výsledky, úsměv, plán i vděčnost. Dělají vše „správně“, a přesto se necítí dobře. A někdy ani vlastně neví proč. Jako by náš systém společnosti postavený na jejich výkonu zapomněl, že člověk není stroj. Úspěch je dnes často spojen s obrovskou vnitřní cenou: tlakem, vinou, vyčerpáním, které však nikdo nevidí. Protože přece všechno zvládáme, že? Začíná to nenápadně, třeba si chceš jen na chvíli sednout a najednou zjistíš, že to nedokážeš. Nebo nemáš sílu být milá na partnera či k dětem. Potřebuješ být sama, ale ani to nejde zařídit. Nechceš nic řešit, jen na chvíli vypnout. Problém začíná v tom, že si v tom chvatu málokdo uvědomuje, že ten obrovsk...

Mnoho žen stále věří, že jejich práce musí mluvit za ně. Jenže ticho nikdo neposlouchá a neviditelnost taky není strategie. Kdo chce být slyšet, musí promluvit. A někdy si stoupnout i bez vyzvání. Když nějakou dobu pracujete s lidským sebevědomím, začnou se vám v čase skládat stále ty samé opakující se vzorce. A co se opakovalo mně? Například to, že my sami jsme si na cestě k sobě tou největší překážkou. Zvedni ruku Proč ženy mlčí, i když mají co říct? Sedíš na poradě. Víš, že bys mohla něco dodat, máš připomínku, nápad, možná jiný úhel pohledu. Ale pak to přejdeš. A řekneš si sama sobě, že to ještě není úplně doladěné. Nejsi si jistá, jestli to někoho zajímá. Možná to řekne někdo jiný. Možná to řekne líp. A tak mlčíš. Tuhle situaci nezažila jen jedna žena. Zažily ji tisíce. Den co den. Ne proto, že by neměly co říct, ale protože si v sobě nesou hluboko zakořeněnou opatrnost. Někdy vynucené výchovou, jindy kulturní. Jen v 300 let trvajících středověkých procesech honů na čarodějnice b...

Patriarchát je systém, který existuje již tisíce let. Vznikl v důsledku politických a ekonomických faktorů a má zásadní vliv na naše životy. Podívejme se na původ, dopady a budoucnost patriarchátu. V pravěku existovaly společnosti, ve kterých pohlaví nehrálo žádnou roli v tom, jak lidé žili. Muži a ženy vykonávali podobné druhy práce, trávili přibližně stejné množství času uvnitř i venku a měli stejnou stravu. Takže vás logicky napadne otázka, kde se vzal patriarchát a proč vlastně? Po celou dobu jeho existence se o něm udržuje mnoho mýtů, proč mají muži větší moc než ženy. A když se na to podíváme čistě biologicky, není v přírodě u primátů, z nichž pocházíme, prakticky žádný důvod, aby se od něj „ patriarchát = vláda otce “, jakkoli odvozoval. Právě primáti se v tlupách totiž organizují především podle matky. Když se budeme dívat po stopách rodových linií, zjistíme, že i přes současnou drtivou převahu těch mužských, je na světě stále zachováno 160 existujících ženských matrilineárních...