MOC PŘÍTOMNÉHO OKAMŽIKU

Temnota není zlo, ale zrcadlo. Sedm tváří temnoty odhaluje, co v sobě skrýváme, i co může nás může uzdravit. Esej o stínu, síle a odvaze vidět ve tmě. Když se bojíme nesprávné tmy „ Žádná tma pro tebe není temná: noc jako den svítí, temnota je jako světlo. " - Žalmy 139:12 Tma má v naší kultuře špatnou pověst. Automaticky si ji spojujeme s nebezpečím, se zlem, s tím, co je třeba odehnat nebo vytěsnit. A přitom není tma ničím jiným než absencí světla, stejně jako mlčení není vždy znamením agrese, ale často hlubokého naslouchání. Strach z tmy je naše kulturní konstrukce, kterou nám zanechaly generace, jež potřebovaly rozlišovat, oddělovat a soudit. Hlavně to, co nepoznaly. Ale co když jsme si spletli směry? Co když to, čeho se tolik bojíme, není tma sama, ale naše projekce do ní? Tma je totiž prázdná. Nedává směr, nemá úmysl. Je neutrální. Většinu hrůz, které do ní vkládáme, si tam přinášíme jen my sami. A čím víc se jí snažíme osvítit, tím víc zůstáváme tím světlem oslněni a tudíž ...

  Ženy si v posledních letech začínají stále silněji uvědomovat svou politickou moc. Na rozdíl od svých protějšků neignorují volby a ujaly se v našem světě většího podílu v rozhodování. Tento proces se neděje v tichosti a není bez odezvy. Od počátku 90. let vidíme, že obchodníci zaměřili skoro veškerou reklamu na ženy. To proto, že o cca 90 % výdajů domácností rozhodují ženy. No a tak k tomu, aby si uvědomily svou politickou moc, nebylo zas až tak daleko. Zatímco v reklamě a obchodu to mužský svět akceptoval, v politické oblasti na tuto rostoucí sílu reaguje dosti ambivalentně. Od pouhého přehlížení, přes bagatelizaci až po odpor se snahou udržet si současný status quo . Je vidět, že se mužská politická reprezentace nic nenaučila. Podívejme se na několik bodů a pokusme se predikovat budoucí vývoj. Začalo se to hýbat potichu v devadesátých letech. První bylo vidět v průzkumech, že se ženy odklánějí od některých témat - začala etapa uvědomování toho, jak je pro další rozvoj lidí důle...