Příspěvky

Zobrazují se příspěvky se štítkem rozhovor

Naslouchat, a ne jen odrážet: cvičení jedné odvážné věty

Obrázek
Foto: Yuliia Tretynychenko / Unsplash Rozhovor má jedno zvláštní ticho. Přichází ve chvíli, kdy druhý domluví a vy ještě nevíte, co řeknete. Většina z nás ho rychle zaplní. Přikývneme, zopakujeme jeho poslední slova, řekneme „chápu“. A rozhovor plyne dál, hladce a bez jediného zadrhnutí. Dlouho jsem si myslel, že tohle je naslouchání. Vracet člověku jeho slova, aby věděl, že jsem ho slyšel. Je to dobrý začátek. Jenže když u něj zůstanu, stanu se jen ozvěnou. A ozvěna nikoho nepozná, protože nikdy neriskuje, že se splete. Přítomnost v rozhovoru pro mě znamená ochotu zůstat chvíli v nejistotě a pak říct něco svého. Zkouším to jako jednoduché cvičení o třech krocích. Nepotřebujete k němu nic než příští obyčejný rozhovor. 🌿 Nejdřív poslouchejte tělem, ne hlavou. Když druhý mluví, nechte odpověď nevyřčenou a všímejte si, kde vás jeho slova zasahují. Možná se vám sevře hrudník, možná zpomalí dech. Pozorujte to jako tichý svědek a nic nehodnoťte. Hlava bude chtít chystat chytrou reakci....

Klid před odpovědí, když vás partner podráždí

Obrázek
👺 Stojíte u dřezu a za zády slyšíte, jak partner zase odkašlává před větou, kterou jste slyšeli už stokrát. V hrudi se vám něco stáhne dřív, než stihnete cokoli pomyslet. Teprve potom přijde věta, kterou si v duchu říkáte: tohle už mě opravdu štve. Mezi stažením v hrudi a touto větou je malý prostor. Většinu dnů ho přeskočíme, protože je tak krátký. Přesto se v něm rozhoduje, jestli z drobnosti vznikne hádka, nebo jestli se jen přehoupne dál. Tentokrát se v něm zastavíme. Tělo to ví dřív než hlava 💨 Podráždění se hlásí tělem. Zatnuté čelisti, ramena u uší, mělký dech. Nejde o chybu a nemusíte s tím nic dělat. Je to zpráva, že vás něco zasáhlo, a tělo je v ní poctivější než vyprávění, které si o chvíli později složíme v hlavě. Zkuste si příště všimnout jen jedné věci: kde přesně to cítíte. Ne proč, ne kvůli komu. Jen kde ve vašem těle se to objevilo. Stačí jeden nádech a výdech delší než nádech. Dýchání nic nevyřeší, ale vrátí vám to místo, odkud se dá volit, co přijde dál. Co nes...

Otevřeme své srdce moudrosti: Jaký dopad máme na životy druhých?

Obrázek
Tento fiktivní rozhovor s Bohem nás zavede k hlubšímu pochopení toho, že pravý úspěch a smysl života spočívá v pozitivním dopadu, který máme na druhé, a ve schopnosti rozdávat radost, porozumění a lásku. Představte si scénu, kde vy sedíte na lavičce v klidném parku, obklopeni zelení a kvetoucími stromy. Před vámi se rozprostírá pohled na historické benediktinské opatství v Břevnově v Praze, jehož majestátní kostel a další budovy vytvářejí úchvatnou kulisu. Slunce svítí a občas zafouká příjemný vánek. Majestátní okamžik. Teď by bylo prima potkat Boha a vyzpovídat ho, pomyslel jsem si. Když v tom se najednou vedle mě ozval hlas. „ Buď zdráv, “ řekl Bůh. „ Tak ty bys se mnou chtěl udělat interview? “ „ Jestli máš čas, “ řekl jsem. Bůh se usmál a odpověděl: „ Můj čas je věčnost, a proto je ho dost a na všechno. A na co se mne vlastně chceš zeptat? “ „ Co tě na lidech nejvíce překvapuje? “ Bůh odpověděl: „ Překvapuje mě, že žijí, jako by neměli nikdy umřít, a že umírají, jako by nikdy nežil...