MOC PŘÍTOMNÉHO OKAMŽIKU

Znáš ten pocit, kdy máš tolik věcí na práci, ale jsi tak unavená, že nemůžeš ani zvednout hlavu z polštáře? Není to tvoje vina a hlavně – dá se s tím něco dělat. Jak začít, když jste na to až příliš unavení Někdy je prostě těžké najít energii na cokoliv. Ze všeho nejdřív – dej si šlofíka 😴. Pokud si to můžeš dovolit, krátký odpočinek je jednoduchý krok k tomu, abys získala alespoň trochu energie. Pokud není čas na schrupnutí, zkus si dát pauzu od digitálních zařízení. Mobily a počítače jsou sice mocní pomocníci, ale když je používáš moc často, unavuje tě to. Zkus je vypnout, projdi se venku nebo se alespoň protáhni. Namasíruj si ramena, zavři oči a soustřeď se na hluboký dech. I tyhle malé kroky ti mohou pomoct odpočinout si a vrátit se zpátky s čistou hlavou. 💡 Další okamžitá řešení 1. Mikro-spánek ( power nap ) 20 minut - Krátký spánek, třeba jen 20 minut, může udělat zázraky! Nastav si budík, aby ses probudila dřív, než zabředneš do hlubokého spánku, a probuď se svěží. 2. Dig...

Mezi myšlenku a skutečnost vždy dopadá stín. Chce to hodně odvahy přijmout nový začátek. Připomíná nám, že první kroky ke změně mohou být náročné a vyžadují od nás, abychom překonali vlastní pasivní odpor. A dát se ze stoje, klidného stoje do pohybu není zrovna snadné. Ještě těžší je vstát, když sedíte. A když se rozhodujete pro nový začátek, pro nový přístup, pak nesmíte podcenit to, jaký odpor bude tomu, co přichází jako to nové, klást vaše staré nastavení. Nevnímáte vůbec, jak moc je těžké rozhodnout se pro změnu, zejména když jsme zvyklí na stabilitu a rutinu A i když může být váš záměr ten nejpozitivnější ze všech, odrážíte v danou chvíli celou škálu zlozvyků. Buďte připraveni klopýtat přes překážky a jít do boje s menšími i většími démony vašeho stínu, který pokud není přijímaný, zcela rozhodně vytáhne do boje. A tak i přes naše velké odhodlání jít novým směrem nás mnohdy udolá náš vlastní pasivní odpor. Váháme. Nejdeme a vysvětlujeme si to tak, že se bojíme udělat chybný krok. R...

Většinu života strávíme přemýšlením o tom, co vlastně ovládá náš život. Strach nás dokáže donutit vzdát se čehokoliv, dokonce i života. A proto je lepší místo něj preferovat radost. Život rychle ustrne v tupé nečinnosti, vzdáme-li se při první překážce. Tohle heslo produktivity dneška nás mnohé dohnalo až k sebezničujícímu vyhoření. Proč se za poslední roky stala naše vlastní práce tak toxickou, že nás přiměla se od ní úplně odpoutat? Protože jsme z ní ztratily to hlavní. Radost. Co se stalo, že očekávání naší pracovní motivace, spolu s příležitostmi učit se a růst, pocitem péče a spojením s posláním nebo účelem organizace, kde pracujeme, najednou mizí? Hodně lidí se v posledních několika letech toho všeho vzdává. Vzdává se svého nasazení. Pracují přesně tak, jak se od nich očekává, a po uplynutí poslední minuty pracovního procesu zmizí do svého života.  Jednoduché vysvětlení neexistuje . Možná je to díky stále více stoupajícímu uvědomění si toho, jak cenný je život prožívaný s lid...