MOC PŘÍTOMNÉHO OKAMŽIKU

Většina z nás vnímá hudbu jako zvukový doprovod, který vyplňuje ticho. V mindfulness se však na hudbu díváme opačně – jako na most, který nás vede k tichu uvnitř nás. Hudba mluví jazykem nervových cest, nikoliv slov.  Právě proto je tak mocným nástrojem pro návrat do přítomného okamžiku . Když se plně soustředíte na jeden tón, jedna melodie dokáže zastavit neustálý kolotoč myšlenek, který nás v zimním čase často vězní v nostalgií nebo obavách z budoucnosti. Vědecký termín music-evoked autobiographical memory vysvětluje, proč nás koledy nebo staré písně okamžitě teleportují do minulosti. Pro mindfulness je to však výzva: dokážeme hudbu poslouchat bez toho, abychom se ztratili ve vzpomínkách? Dokážeme vnímat vibraci zvuku tady a teď?  Hudba se pak stává zrcadlem našeho vnitřního prožívání. Není nutné ji chápat intelektem, stačí ji vnímat tělem. To je ten moment, kdy se z pouhého poslechu stává hluboká meditace a modlitba za vlastní vnitřní klid. V reálném životě je tato sch...

Říká se, že hudba v srdci může být slyšená vesmírem. Nemám žádné zvláštní nadání. Jen jsem strašlivě zvědavý a ukecaný. Ale když vaše slova odejdou, uslyšíte ji. Aspoň v to věřím. Nic není zadarmo. Za všechno v životě se musí platit. Vše, co získáme z jedné věci, splatíme věcí druhou. A tak se i každý skutečný život platí smrtí. Smrtí našich představ. Když totiž zemře představa, rozhostí se ticho. Nic zrovna nešťouchá do našeho ega a než zase něco jiného začne, máme chvíli klidu mezi dvěma okamžiky. Klidu k tomu zaslechnout tu hudbu, která se normálně slyšet nedá. K pochopení života potřebujeme tu hudbu slyšet. Což se dá těžko, pokud je posluchač hluchý. A my jsme hluší k okamžikům klidu mezi dvěma údery našeho srdce. Někdy vás k tomu život přivede k poslechu jedinou ranou podivné hole jménem pravda. Už je to dlouho, ale nenaslouchání té svojí hudbě přivedlo mě a srdce do nemocnice. Co nás dokáže vlastně vychylovat z rytmu našeho srdce – o tom jsem přemýšlel po několik nocí, když jsem ...