MOC PŘÍTOMNÉHO OKAMŽIKU

Co skrývá tajemství štěstí? To je otázka, na kterou se pokoušeli odpovědět lidé po celá staletí. Od starověkých učenců jako Aristippus až po moderní myslitele jako Bertrand Russell – všichni hledali klíč k lidskému štěstí a životnímu uspokojení. Definovat štěstí a životní spokojenost je složité pro všechny filozofy i psychology, kteří se jimi zabývají. Zatímco oba pojmy jsou spojeny s pohodou, štěstí odkazuje na emocionální stav, který se objevuje spuštěním určitých emocí a nálad jedince. Životní spokojenost naopak souvisí spíše s tím, jak by lidé mohli přemýšlet o svém životě jako celku – včetně svých vztahů. Některé výzkumy naznačují, že označení „ šťastný člověk “, znamená, že je dotyčný: mladý, zdravý, vzdělaný, má dobře placenou práci, je optimistický a extrovertní. A má malé tužby. A ještě jednu věc je třeba zmínit. Je věřící. Ale jedna studie zahrnula široké spektrum náboženských skupin ve 100 zemích v období od roku 1981 do 2014, využívající data z Průzkumu světových hodnot. ...

Dlouhodobé vztahy nejsou jen o komunikaci a sexu, ale především o odhodlání spolu zůstat v těžkých chvílích. To platí pro všechny páry bez ohledu na jejich pohlaví nebo sexuální orientaci. Nemoc, ztráta zaměstnání, smrt blízkého, krize středního věku – to jsou jen některé z mnoha situací, které mohou ohrozit stabilitu a štěstí partnerského soužití. Přesto spolu mnoho párů vydrží i půl století. Jaký je jejich recept na partnerské štěstí? Páry, které se dokážou vzájemně podpořit, porozumět si a najít společné řešení, si tak prohlubují svou důvěru a lásku. Podle poslední studie dvou generací manželství není pro vztah to nejdůležitější, že si partneři rozumějí, ani to, jak moc a jak často se milují, či jak se jim po finanční stránce daří, ale jaké je jejich odhodlání spolu zůstat v těžkých chvílích. Čím více jsou jedinci schopni společně překonávat překážky, tím jistější a spokojenější ve vztahu bývají. Nejčastější chybou partnerů je, že spolu žijí na tzv. „emoční účty“. Tak alespoň psycho...

Kdysi jsem se se svým mentorem bavil, co je nejhorší a nejlepší zároveň. Odpověděl mi: „ lidské představy “. Když jsem na něj chvíli nechápavě hleděl, vysvětloval mi, jak vlastně svět před-stav, tedy dějů, které se v naší mysli odehrávají před tím, než se daná věc stane; stane se stavem přítomnosti, v níž se tyto představy logicky vyplní. Směřuje totiž vždy jen k tomu, co si představujeme. Pro změnu světa prý tedy stačí změnit ne vnější podmínky, to je v mnoha případech jen zbožné přání a Ježíš si už všechny zázraky vyčerpal, ale právě naše představy. To je na tom to nejlepší, mi říkal. Změníš představu, změníš si život. No jo, když je to tak jednoduché, proč se to tedy více neodráží na životech lidí kolem nás? Změnit představu je jednoduché. Ale přimět sám sebe se podle této změny začít chovat a jednat, už tak jednoduché není. Předchozími generacemi vtištěné poselství představ, které jsme v mládí převzali za svoje, určuje naše kroky skoro až do konce života. A vymanit se z jejich odka...