MOC PŘÍTOMNÉHO OKAMŽIKU

Způsob, jakým fungujeme, často při hlubším pohledu nedává smysl. Týká se to jak organizačně zkostnatělých a neefektivně řízených forem společnosti v níž žijeme, tak i v tom, jak si předáváme informace a zkušenosti. Způsob, jakým se většina z nás učí, totiž nedává smysl. To je závěr z knihy Nauč se to! (Make it stick!), kterou napsali psychologové Mark A. McDaniel a Henry L. Roediger III. (oba pracují na Washington University v St. Louis) ve spolupráci se spisovatelem Peter C. Brownem. V této knize je vynikající 100 % destilát z jejich celoživotního díla o studiu chování paměti a učení se, který se dá konzumovat i o suchém únoru. Většina lidí studuje tím, že si neustálým čtením opakuje poznámky z výuky či z učebnic. Další rozšířené postupy, jako je podtrhávání v textu a jeho biflování, v nás také vyvolávají dojem, že jsme si látku výborně osvojili, ale už po krátké době z ní neumíme ani trochu. Můj děda měl výborné životní krédo. Kdo chce, hledá způsob, kdo nechce, hledá důvod! Paradox...

To mi říkával můj dědeček, zahradník. Nikdy jsem plně nechápal ten skrytý esoterický význam jeho sdělení. I když jsem růže miloval a milovat je nepřestanu. Nehledal jsem v nich však více než jen jejich krásu. Než jsem něco pochopil. Většina z nás je od narození vedena k jednoznačným vítězstvím. K boji o moc. Uspokojuje nás pouze jednoznačné vítězství a v jeho jménu se bez obalu pouštíme do boje, v němž jsme schopni čehokoliv. Bohužel bojujeme i s těmi, kteří jsou nám blízko. Nejblíže. Trháme je jako růže do vázy, aby ozdobily náš stůl. S těmito pocity do vztahu nejděte. Ne. Do boje se dá jít. Za pravdu. Za lásku. Za svobodu pro pěstování růží. Znamená to věřit sám sobě a bojovat za to i tváří v tvář nezměrnému odporu. Bojovat (kypřit, stříhat, hnojit, …) proti názorům, které nás dva od sebe oddalují místo toho, aby nám dovolily klidné rozvinutí se do krásy v tichu. Tak, jak to dovedou právě ty růže. Ale k tomu je třeba dosáhnout tím bojem vnitřní vyrovnanosti. To však chce v našem denn...