MOC PŘÍTOMNÉHO OKAMŽIKU

Někdy nás nejvíc ovlivní to, co se nestalo. Tichá gesta, která nezraňují. Láska, která nebrala. A vděčnost za hranice, které nebyly překročeny. Ani to není málo. Někdy si říkáme podivné věty. Třeba: „ Děkuji ti za všechno, co jsi pro mě v životě udělal/a. I za to, co jsi neudělal/a .“ Na první poslech to zní jako laciný citát z instagramového příběhu, který má být zároveň vděčný, sarkastický i moudrý. Ve skutečnosti ale tahle věta v sobě skrývá cosi velmi lidského. A velmi křehkého. Protože děkovat za to, co někdo neudělal, není samozřejmost. Ani banalita. Je to věta, která vyžaduje odstup, odvahu a taky kus dospělosti. Ne té okázalé, která se honosí na míru šitým diářem a velkou hypotékou. Ale té vnitřní, která se nebojí vidět jemné vrstvy vztahu , tedy i ty, kde se nic nestalo. Právě tam, kde nedošlo ke zradě, k manipulaci, ke zneužití moci . Právě tam, kde někdo něco neudělal, i když mohl/a. Mlčení, které neničí Vztahy se až příliš často definují podle toho, co v nich bylo. Společné...

Spousta vztahů mezi lidmi končí proto, že se o ně nestaráme. Jistě, ve spoustě z nich to jsou přirozené příčiny. A každý máme právo jít svou cestou. Ale, všimli jste si, co se v poslední době děje? Přátelství, jaké svět neviděl Je to tak trochu trapné přiznat, ale někdy si s jazykovým modelem popovídám líp než s člověkem. Nepřerušuje mě. Neotáčí téma k sobě. A hlavně pamatuje si, co jsem mu řekl, což je víc, než dokáže většina mých bývalých spolužáků.   Vlastně se někdy stane něco zvláštního. Někdy mám pocit, jako by mi rozuměl. A v tu chvíli se to stane. Hlavou mi proběhne tichá, ale v podstatě dosti děsivá otázka: Může být AI přítel? A pokud ano… co to vlastně říká o nás? Velká čísla, malé vztahy Než to smete váš prst z displeje mobilu jako sci-fi úchylku, mrkněte se na fakta. Modely AI ( ChatGPT-4 , ChatGPT-o1 , Gemini 1.5 flash , Copilot 365 , Claude 3.5 Haiku a DeepSeek V3 ) dosáhly v celkem 5 standardizovaných testech emoční inteligence MSCEIT lepších výsledku než lidé. V ...

Co říct člověku, kterému právě spadl kus světa do propasti smrti nebo do úplné ztráty komunikace? Někdy stačí jen být. I když někdy i to „ jen “ vypadá jako málo. V takových chvílích totiž slova těžknou. Jsou neohrabaná, malá, beznadějná. A přitom se je tolik snažíme použít dobře. Jenže, co je v tu chvíli dobře? V bolesti, která nemá tvar a ani řešení? Tedy, my ho v tu chvíli pro bolest nevidíme. Čemu se (raději) vyhnout „Aspoň…“ – „ Aspoň netrpěl. “ – „ Aspoň jste se rozloučili. “ – „ Aspoň ti už nebude moc škodit. “ Dobře míněná slova, která však často relativizují bolest. V té chvíli není žádné „ aspoň “. Jen „ teď “ a „ už ne “. „ Bude líp .“ - Možná ano. Ale teď to zní jako nepochopení, jako únik, kdy chci pryč od toho, co ten druhý právě prožívá. „ Já to měl stejně. “ - Sdílená zkušenost může být cenná – ale ne hned v tom prvotním okamžiku. Ne když člověk ještě sotva normálně dýchá a jeho duše i tělo se třesou v bolesti a nechtějí být hned uklidňovány a přesvědčovány o tom, „ ž...

Sociální sítě ovládly naše životy. Hrozí nám budoucnost plná osamělých, snadno ovlivnitelných lidí bez kritického myšlení? Jak zabránit tomu, aby se virtuální svět stal naším vězením, a zachránit skutečné mezilidské vztahy? V dnešní digitální době se sociální sítě staly téměř nezbytnou součástí našeho každodenního života. Přinášejí nám mnoho výhod, ale zároveň s sebou nesou rizika, která při nadměrném užívání mohou vést k závažným společenským problémům . Pojďme se podívat na možné důsledky rostoucí závislosti na sociálních sítích a na to, jak jim můžeme předcházet. Rozpad mezilidských vztahů Čím více času trávíme online, tím méně prostoru zbývá pro skutečné osobní vazby. Virtuální komunikace často nahrazuje autentické lidské interakce , což může vést k pocitům osamělosti a izolace . Společenské události se přesouvají do online prostředí, kde vztahy mohou být povrchní a postrádají hloubku skutečných emocí. Manipulace a ztráta kritického myšlení Algoritmy sociálních sítí jsou navrženy ...

Existuje teorie „ hypotéza sociálního mozku “. Je o tom, že rušný společenský život je spojen s velikostí mozku. Vznikla jako myšlenka vysvětlující evolučně to, že byl větší mozek zjištěn u primátů žijících v zajetí ve větších sociálních skupinách. Abychom byli přesní, tito primáti měli ve svém prefrontálním kortexu více šedé mozkové hmoty. Prefrontální kortex je hned za našima očima a čelem. Jedná se o evolučně velmi vyspělou část mozku zodpovědnou za soustředění, chápání, rozhodování, vzpomínání i dlouhodobé zapamatování. Je také sídlem pracovní paměti. S jeho pomocí jsme schopni dělat plány, snít a představovat si budoucnost. Vliv velikosti mozku U lidí bylo v r. 2022 zjištěno jednou studií, že starší osamělí lidé mají často nedostatek mozkové hmoty zde a pak ještě v thalamu , který zpracovává emoce, a hipokampu , v paměťovém centru. Tak si tak říkám, proč ještě nepostuloval to, že může existovat přímá souvislost mezi osamělostí a nemocemi s demencí. Na mozek působí jistě nejen naš...

V několika posledních článcích jsem se zabýval tím, jak nás ovlivňují algoritmy, sociální sítě a bezohledně působící marketing. Všechno cílí na zisk. Spoluvytvářející atmosféru strachu. Co s tím? Koalice SPOLU se opravdu nevyznamenala se svými včerejšími billboardy, které parodují hnutí ANO v jeho pochlebovačnému vztahu k Rusku. A prezident to popsal ve svém prohlášení velmi trefně. Hnutí ANO dělá negativní kampaň na hranici slušnosti a dobrého vkusu, když označuje našeho premiéra především za premiéra Ukrajiny a starajícího se více o Ukrajince než o vlastní lidi. Což je samozřejmě jen blábol, ale vysvětlujte to „ koblihářům “, že? No a koalice naskočila na tuto rétoriku a oplatila jim to svými billboardy. Máte z toho taky ten pocit, jako že si kluci a holky ve věku cca 50–70 let (myšleno vedoucí kádry obou hnutí) rozšlapali na pískovišti bábovky a teď už se jen čeká, jestli není za rohem „pančitelka“, aby se strhla bitva. A my kolemjdoucí přihlížející se buď ze zoufalství opíjíme nebo...

Tento fiktivní rozhovor s Bohem nás zavede k hlubšímu pochopení toho, že pravý úspěch a smysl života spočívá v pozitivním dopadu, který máme na druhé, a ve schopnosti rozdávat radost, porozumění a lásku. Představte si scénu, kde vy sedíte na lavičce v klidném parku, obklopeni zelení a kvetoucími stromy. Před vámi se rozprostírá pohled na historické benediktinské opatství v Břevnově v Praze, jehož majestátní kostel a další budovy vytvářejí úchvatnou kulisu. Slunce svítí a občas zafouká příjemný vánek. Majestátní okamžik. Teď by bylo prima potkat Boha a vyzpovídat ho, pomyslel jsem si. Když v tom se najednou vedle mě ozval hlas. „ Buď zdráv, “ řekl Bůh. „ Tak ty bys se mnou chtěl udělat interview? “ „ Jestli máš čas, “ řekl jsem. Bůh se usmál a odpověděl: „ Můj čas je věčnost, a proto je ho dost a na všechno. A na co se mne vlastně chceš zeptat? “ „ Co tě na lidech nejvíce překvapuje? “ Bůh odpověděl: „ Překvapuje mě, že žijí, jako by neměli nikdy umřít, a že umírají, jako by nikdy nežil...

Mluvíme-li o vlastnostech výjimečného lídra, často se zaměřujeme na racionalitu a odstup od emocí. Přesto výzkumy ukazují, že empatie, tedy schopnost vcítění se do emocí druhých, je klíčovou vůdčí dovedností, která je však často opomíjena. Empatie umožňuje lidem porozumět emocím, které druzí prožívají. To je základní pro efektivní komunikaci, protože když chápeme, co druzí cítí, můžeme lépe reagovat na jejich potřeby a názory. Tedy pokud to sami chceme. Empatická komunikace vede k posílení mezilidských vztahů. Když totiž lidé cítí, že jsou vyslyšeni a pochopeni, cítí se více propojení s druhými a v bezpečí ve vztahu. To vytváří prostředí důvěry, kde potom mohou být sdíleny i obtížné nebo citlivé informace. Empatie tak pomáhá předcházet nedorozuměním a konfliktům. Když lidé dokážou vidět situaci očima druhého, jsou schopni lépe chápat jejich motivace a reakce, což vede k mírnějším a konstruktivnějším interakcím a nikoli jen k bezhlavému prosazování toho „svého“. Základy jejího užívání j...

Říká se, že přítel je ten, kdo zná píseň v mém srdci a zazpívá mi ji, když mi selhává paměť. A jak vypadá ten váš společenský život? Zpívá vám ještě někdo anebo už na to nezbyl při tom všem shonu čas? Jediný způsob, jak mít přítele, je být jím . Jak se to v dnešní uspěchané době toužící po výkonu, který sežere všechen čas pro práci a jen minimum zbude pro rodinu snese dohromady? Ujasněme si, co jsou to přátelé. Jsou to ti, kteří se zvednou ve čtyři ráno a přijedou k vám po nehodě do nemocnice. Najdou vaši zaběhlou kočku, když je to jediné, co vám zbylo po babičce. Putují s vámi vaším životem někde vedle vás tak, že je mnohdy ani nevnímáte. Ale když je třeba povzbuzení v těžké chvíli a chcete slyšet aspoň slovo útěchy, potom náhodou volají přesně v tu správnou chvíli. Oni, naši přátelé. Ti, co přicházejí, když všichni odcházejí. Mít přítele je štěstí. Na celý život. A je to i jeden z nejkrásnějších citů, který mezi sebou lidé vytvoří. Jo a nejsou to žvanílkové. Dokáží totiž udržet i v...

Jednou jsem se babičky zeptal, čím by chtěla, abych byl. Usmála se, pohladila mě svou rukou po vlasech a řekla: „ Stačí mi vidět, že budeš obyčejným člověkem .“ Co je na obyčejnosti neobyčejné? Oči. Oči těch, co vás pozorují. Pokud byste žili neobyčejný život, zaválo by vás to Bůh ví kam. A jejich oči by vás neviděli. Ti obyčejní lidé chodí z práce domů, jedí tam i spí, hrají si s dětmi, povídají si s prarodiči. Jste tam na očích těm, kteří vás milují. Když sami sebe dáváme tak intenzivně a beze zbytku, že se obrátíme až skoro naruby, tak dovolíme, aby se na zemi znovu zrodila láska. A abychom ji uviděli žít v těch, na kterých nám záleží. Protože právě k nim většinou svou lásku směřujeme. Ale co jít dál a zkusit dávat tenhle dar všem. Prostě těm, kteří vás potkají. Zastaví se s vámi. Usmějí. Anebo zamračí. I ti potřebují lásku a možná ještě víc než ti usměvaví. Láska nám umožňuje přeskočit bezednou propast nevědomé mysli a překonat svůj strach z nicoty. To být s těmi druhými, být pro n...