Příspěvky

Zobrazují se příspěvky se štítkem dialog

Ticho mezi algoritmy: Habermasův odkaz v éře digitálního křiku

Obrázek
🤫 Proč máme pocit, že čím víc komunikačních kanálů vlastníme, tím méně si rozumíme? Sedíme v digitálních taxících , obklopeni svítícími displeji, a naše pozornost je rozparcelována mezi desítky notifikací.  V tomhle chaosu se Habermasova „bezmocná síla lepšího argumentu“ zdá být jako tichý šepot uprostřed startujícího tryskáče. Přesto je to právě tohle ticho, co nás může zachránit před úplným vyhořením naší lidskosti. Domluva vyžaduje přítomnost. Ne tu digitální, kdy je váš profil „online“, ale tu skutečnou, kdy jste v daném okamžiku celou svou bytostí. Algoritmy nás učí reagovat okamžitě, agresivně a bez přemýšlení.  Učí nás konfrontaci , protože ta generuje kliknutí. Ale domluva? Ta vyžaduje čas a prostor, který se v digitálním světě stal nejvzácnější komoditou. Zkuste se se mnou na chvíli zastavit a prozkoumat tyto tři vrstvy ticha , které otevírají dveře k opravdovému dialogu: 🌿 Ticho před reakcí. Ten kratičký moment, kdy nezaútočíte, ale dovolíte argumentu toho...

Negativismus a co s ním?

Obrázek
Negativismus – (negativus = odmítající) – postoj obsahující vzdor nebo odpor vůči prosbě, požadavku či příkazu druhého, většinou z racionálního, resp. logického hlediska neodůvodněný. No a co s ním? Může mít formu pasivní (nereagování, „neslyšení“), nebo aktivní (verbální zavrhování, popírání i zlostné reakce, agresivní výpady), což souvisí s typem našeho ega, tedy osobnosti. V lidské ontogenezi jsou uváděna dvě vývojová období, pro něž jsou negativistické projevy typické: věk od 2,6 do 3,6 roku a puberta. No nevím, podle toho jsou někteří jedinci v pubertě skoro furt. Obě tato období jsou spojena s vydělováním já, rozvojem sebevědomí, vůle, individuality. Zejména v prvním dětském období může mít negativita velmi bouřlivý průběh (nezvladatelné záchvaty vzteku a agrese) a může být systematická (to je ta známá odpověď „ ne “ na jakoukoliv výzvu okolí k spolupráci). Jde o odpor vůči autoritám, snaha dosáhnout nových hranic. Skoro jak některé demošky na Václaváku. Negativismus je skupina e...

Tahle doba není pro mladý

Obrázek
Kdysi jsem se se svým mentorem bavil, co je nejhorší a nejlepší zároveň. Odpověděl mi: „ lidské představy “. Když jsem na něj chvíli nechápavě hleděl, vysvětloval mi, jak vlastně svět před-stav, tedy dějů, které se v naší mysli odehrávají před tím, než se daná věc stane; stane se stavem přítomnosti, v níž se tyto představy logicky vyplní. Směřuje totiž vždy jen k tomu, co si představujeme. Pro změnu světa prý tedy stačí změnit ne vnější podmínky, to je v mnoha případech jen zbožné přání a Ježíš si už všechny zázraky vyčerpal, ale právě naše představy. To je na tom to nejlepší, mi říkal. Změníš představu, změníš si život. No jo, když je to tak jednoduché, proč se to tedy více neodráží na životech lidí kolem nás? Změnit představu je jednoduché. Ale přimět sám sebe se podle této změny začít chovat a jednat, už tak jednoduché není. Předchozími generacemi vtištěné poselství představ, které jsme v mládí převzali za svoje, určuje naše kroky skoro až do konce života. A vymanit se z jejich odka...