MOC PŘÍTOMNÉHO OKAMŽIKU

Jak může bolet zlomené srdce, mě samotného zasáhlo před mnoha lety. Přichází neohlášeně a náhle. Je to šok. Tvrdě vás knokautuje a vy jste na podobný direkt nepřipravení. Zkusme si popsat to, co se s tím dá dělat. Rozchod je věc, která naše srdce hodně bolí. Nevím, jak špatně z rozchodu může být vám. Ale mohu vám slíbit, že najdete cestu zpátky k sobě. Rozchod může přinést řadu psychosomatických potíží. Od poruch spánku, přes narušení imunity těla a zažívací potíže až k bolesti v různých částech těla. Psychicky je to škála negativních emocí od depresí, úzkostí až k „ syndromu zlomeného srdce “, tam se šok z rozchodu může převtělit až do skutečného srdečního selhání ve stylu infarktu. To, proč se po rozchodu cítíte nemocní, je stres. Když jste odmítání, když někoho ztratíte anebo vás někdo zradí, uvolňuje se vám do těla hormon kortizol. V případě skutečného nebezpečí je to razantní dávka energie sloužící k nastartování vaší obrany anebo k útěku. Jenže nám tady jde o život jen jako. I k...

Abys měl aspoň kapičku štěstí, alespoň trochu toho nebe na zemi, musíš se smířit se životem, se svým vlastním životem – takovým, jaký je. V nedávné době se nám rozběhlo podstatně větší výzkum v oblasti tzv. pozitivní psychologie.  To je psychologické odvětví zabývající se studiem pozitivních emocí (radost, láska, naděje) a kladných životních zážitků a zkušeností (optimální prožívání - tzv. flow). A tak se nám pomalu a nenápadně rozvíjí před očima obor vědy o štěstí, o lidském potenciálu a jeho rozkvětu. A možná, že je tím nejdůležitějším posunem ze všech současných vědeckých posunů od dob rozbití atomu. Posunul nás k tomu, že by psychologové konečně nezkoumali jen duševní poruchy, ale také to, pro co stojí za to žít . A možná, že když radost či spokojenost zkombinujeme se smyslem a účelností vznikne celkem optimistický pohled do budoucna. Jinými slovy usmívat se lze i tehdy, když je štěstí na hony vzdáleno, ale vím, o co mi v životě jde a o co se mám pokoušet dál. Jedním z přínosů ...

Kdysi jsem se se svým mentorem bavil, co je nejhorší a nejlepší zároveň. Odpověděl mi: „ lidské představy “. Když jsem na něj chvíli nechápavě hleděl, vysvětloval mi, jak vlastně svět před-stav, tedy dějů, které se v naší mysli odehrávají před tím, než se daná věc stane; stane se stavem přítomnosti, v níž se tyto představy logicky vyplní. Směřuje totiž vždy jen k tomu, co si představujeme. Pro změnu světa prý tedy stačí změnit ne vnější podmínky, to je v mnoha případech jen zbožné přání a Ježíš si už všechny zázraky vyčerpal, ale právě naše představy. To je na tom to nejlepší, mi říkal. Změníš představu, změníš si život. No jo, když je to tak jednoduché, proč se to tedy více neodráží na životech lidí kolem nás? Změnit představu je jednoduché. Ale přimět sám sebe se podle této změny začít chovat a jednat, už tak jednoduché není. Předchozími generacemi vtištěné poselství představ, které jsme v mládí převzali za svoje, určuje naše kroky skoro až do konce života. A vymanit se z jejich odka...