MOC PŘÍTOMNÉHO OKAMŽIKU

 Přišel mi jednou nápad přímo pod proudem studené vody. Nebyl to velký nápad, ale byl to ten druh nápadu, který nepřichází, když sedím za stolem a aktivně přemýšlím. Přišel tiše, bez ohlášení, jako věc, která tu celou dobu ležela na dně a čekala, až přestanu čeřit vodu. Dlouho jsem si říkal, že sprcha je zvláštní místo. Pak jsem pochopil, že sprcha není zvláštní místo. Sprcha je jen jedno z mála míst, kde nemohu dělat nic jiného než být. Telefon tam nenosím. Notifikace tam nejdou. Mozek se najednou nemá oč opřít a tak se obrátí sám k sobě. A právě v tom momentu, kdy přestane skákat z podnětu na podnět, začne dělat to, k čemu byl stvořen – spojovat, nacházet, vidět. 🌿 Přítomnost si nelze objednat. Nelze ji stáhnout jako aplikaci. Nepřijde na příkaz. Přichází v mezerách. V tichu mezi dvěma myšlenkami. Ve chvíli, kdy se zastavíte uprostřed věty a zapomenete, co jste vlastně chtěli říct, protože okno za vámi otevřelo průvan a vzduch voněl po dešti. Moderní civilizace tyto mezery...

Umělá inteligence přebírá kreativní práci. Co se stane, když veškerou reklamu na sítích stvoří AI model a člověk jen bude stát opodál? A chceme to vůbec? Vítejte ve světě, kde reklamu nedělají lidé, ale AI modely. Pamatujete si ještě, když se před rokem předpovídalo, že první obětí nástupu umělé inteligence budou rutinní kancelářské profese, call centra a možná ještě tak právníci, jejichž práci půjde elegantně rozložit na precedenty, paragrafy a predikce obsluhované chatboty? No, to všechno se možná jednou stane, jenže zatímco korporátní účetní stále sepisují tabulky v nažloutlém světle kancelářských zářivek, kreativci už si prý mohou balit kufry. Na scénu totiž přichází Meta , jejíž nedávno představená vize plně automatizované reklamní platformy pro sociální sítě vypadá jako splněný sen každého podnikatele. Stačí nahrát obrázek, nastavit rozpočet a o zbytek, tedy o text, vizuál, cílení, umístění a dokonce i emoční náboj reklamy, se postará AI. V reálném čase. Na základě vaší polohy,...

Způsob, jakým fungujeme, často při hlubším pohledu nedává smysl. Týká se to jak organizačně zkostnatělých a neefektivně řízených forem společnosti v níž žijeme, tak i v tom, jak si předáváme informace a zkušenosti. Způsob, jakým se většina z nás učí, totiž nedává smysl. To je závěr z knihy Nauč se to! (Make it stick!), kterou napsali psychologové Mark A. McDaniel a Henry L. Roediger III. (oba pracují na Washington University v St. Louis) ve spolupráci se spisovatelem Peter C. Brownem. V této knize je vynikající 100 % destilát z jejich celoživotního díla o studiu chování paměti a učení se, který se dá konzumovat i o suchém únoru. Většina lidí studuje tím, že si neustálým čtením opakuje poznámky z výuky či z učebnic. Další rozšířené postupy, jako je podtrhávání v textu a jeho biflování, v nás také vyvolávají dojem, že jsme si látku výborně osvojili, ale už po krátké době z ní neumíme ani trochu. Můj děda měl výborné životní krédo. Kdo chce, hledá způsob, kdo nechce, hledá důvod! Paradox...