MOC PŘÍTOMNÉHO OKAMŽIKU

Když se tetování dotýká víc než kůže. Co všechno v sobě může nést obraz, který nejde smýt – a co všechno může neviditelně změnit? Kdysi to byl znak příslušnosti k pouličnímu gangu či rituálnímu obřadu přírodních národů. Dnes je to často osobní rituál, vzpomínka, terapie nebo módní manifest. Tetování samo se stalo nejen obrazem těla, ale daleko hlubším voláním , kterým lidé vyjadřují, co nešlo říct jinak. Jenže jak hluboko tenhle obraz vlastně sahá a jak hluboko zasahuje? V době, kdy je těžké poznat, co je skutečné a co je jen filtr, si někteří nechávají pravdu vytetovat přímo na kůži. Ale možná tím nevědomky otevírají víc, než by čekali. Tetování jako kulturní a osobní fenomén Tetování je stejně staré jako lidstvo samo. První známky tohoto fenoménu byly nalezeny na těle muže, který se více jak pět tisíc let po své smrti stal slavným coby „ ledový muž “ Ötzi. Jeho tělo, objevené v alpském ledu, neslo desítky různých tetovacích značek. Zdobení těla se v různých kulturách vyskytovalo témě...

Umělá inteligence přebírá kreativní práci. Co se stane, když veškerou reklamu na sítích stvoří AI model a člověk jen bude stát opodál? A chceme to vůbec? Vítejte ve světě, kde reklamu nedělají lidé, ale AI modely. Pamatujete si ještě, když se před rokem předpovídalo, že první obětí nástupu umělé inteligence budou rutinní kancelářské profese, call centra a možná ještě tak právníci, jejichž práci půjde elegantně rozložit na precedenty, paragrafy a predikce obsluhované chatboty? No, to všechno se možná jednou stane, jenže zatímco korporátní účetní stále sepisují tabulky v nažloutlém světle kancelářských zářivek, kreativci už si prý mohou balit kufry. Na scénu totiž přichází Meta, jejíž nedávno představená vize plně automatizované reklamní platformy pro sociální sítě vypadá jako splněný sen každého podnikatele. Stačí nahrát obrázek, nastavit rozpočet a o zbytek, tedy o text, vizuál, cílení, umístění a dokonce i emoční náboj reklamy, se postará AI. V reálném čase. Na základě vaší polohy, mi...

Ve tvých očích jsem viděl krásu. Tvojí vůní jsem poznal lásku. Tvým hlasem jsem poznal svoji vášeň. Tvým srdcem jsem poznal Tebe. Vůně, smysl, jenž nás provází od věků věků. Smysl naším věkem trochu podceňovaný. Co pro něj děláme? Depilujeme si podpaží, lijeme na sebe spousty vůní, eliminujeme tzv. zápachy. Jsme však potom schopni opravdu rozeznat to, co nám skutečně voní? Nejsou naše smysly a hlavně čich odsouzeny k přijímání něčeho, co se dá jen těžko nazvat voňavou esencí? Příklad, jak funguje ranní vstávání: Žena ráno vstane, vyčistí si pleť mlékem nebo vodou (obě parfémované), pak použije svůj denní hydratační krém (parfémovaný) a nakonec si vezme make-up a pudr (obojí již dnes parfémováno). Jaká směsice pachů musí vzniknout již jenom po tomto parfémovém bombardování a následném přelití voňavým deo sprejem či přímo parfémem, nechám na Vás. Pro naše nosy nic moc. Bránit se tomu můžeme např. použitím stejné řady produktů, která je sice parfémována, ale je...

Existuje moment, kdy se zastavíme uprostřed každodenního shonu a uvědomíme si, že vlastně nevíme. Nevíme tolik věcí. A právě v této chvíli začíná skutečné poznání. Všichni jsme experti na život – alespoň si to o sobě myslíme. Od dětství sbíráme odpovědi jako známky do alba. Na každou situaci máme připravenou reakci, na každou otázku nacvičenou odpověď. Jenže co když je právě toto tou největší překážkou k opravdovému poznání sebe sama? Pozornost jako klavírní koncert života Pozornost je jako klavírní koncert našeho vědomí. Kam směřuje naše pozornost, tam proudí naše energie, tam teče naše krev. Kde je teplo krve, tam pulzuje život. Kde je chlad, tam život ustupuje do pozadí, tam se stahuje do ulity mechanických reakcí. Je to věčný tanec mezi věděním a nevěděním, mezi jistotou a pochybností. A v tomto tanci přichází okamžiky, kdy si dovolíme zastavit - na milisekundu, na jeden úder srdce. V tom zastavení se děje zázrak: teplo naší krve se rozlévá celým tělem, probouzí každou buňku k živ...

Jsou naše jazyky skrytými nositeli sexismu? Objevte, jak slova ovlivňují naše vnímání genderových rolí a jak můžeme komunikací přispět k rovnoprávnější společnosti. Poznejte sílu jazyka a staňte se součástí změny. Slova. Používáme je každý den, aniž bychom se nad nimi příliš zamýšleli. Ale co když vám řeknu, že právě tato zdánlivě nevinná slova mohou být nositeli hluboce zakořeněných předsudků a nerovností? Jazyk není jen nástrojem komunikace – je to živoucí organismus, který formuje naše myšlení, vnímání světa a v neposlední řadě i vztahy mezi pohlavími. Historické kořeny genderové nerovnosti v jazyce Abychom pochopili současnou situaci, musíme se vrátit v čase. Po staletí byl svět ovládán patriarchálními strukturami, což se nevyhnutelně odrazilo i v jazyce. Vezměme si například staročeské slovo „člověk“, které původně označovalo pouze muže. Ženy byly dlouho považovány za „druhé pohlaví“, což se projevilo v jazyce mnoha kultur. V latině slovo „virtus“ znamenalo jak ctnost, tak mužnost...

Největším lidským omylem je, že se většina lidí domnívá, že opravdová láska je vzácná. Není, je jí všude dost. Jediný, kdo o ní nic neví, je ten, komu jsme nechali velení svého osudu. Kormidlem otáčí naše ego, nesdílené potřeby a nevyslovená přání. A my sami sebe díky tomuto mínění ohýbáme či spíše pokřivujeme, abychom získali lásku od ostatních, nebo abychom v nich něco „ jako lásku “ vzbudily. Nutíme se do úsměvu, když jsme smutní, nutíme se do toho být štědří, když se cítíme prázdní, a staráme se všemožně o všechny kolem, když právě nyní potřebujeme, aby se někdo jiný postaral o nás. Jako kdyby snad platila ta falešná naděje, že když zapřeme sami sebe ještě jednou, že to snad tentokrát možná „ bude “ fungovat? Nikdy to nefungovalo Své srdce nevyléčíte tím, že přinesete jakékoliv množství obětí. Jediná cesta, jak se zbavit závislosti na iluzích falešné lásky, je stát se přirozeným. Jedinou osobou, která vás vždy a za všech podmínek může jako jediná hluboce milovat, jste totiž vy sami...

Jak může bolet zlomené srdce, mě samotného zasáhlo před mnoha lety. Přichází neohlášeně a náhle. Je to šok. Tvrdě vás knokautuje a vy jste na podobný direkt nepřipravení. Zkusme si popsat to, co se s tím dá dělat. Rozchod je věc, která naše srdce hodně bolí. Nevím, jak špatně z rozchodu může být vám. Ale mohu vám slíbit, že najdete cestu zpátky k sobě. Rozchod může přinést řadu psychosomatických potíží. Od poruch spánku, přes narušení imunity těla a zažívací potíže až k bolesti v různých částech těla. Psychicky je to škála negativních emocí od depresí, úzkostí až k „ syndromu zlomeného srdce “, tam se šok z rozchodu může převtělit až do skutečného srdečního selhání ve stylu infarktu. To, proč se po rozchodu cítíte nemocní, je stres. Když jste odmítání, když někoho ztratíte anebo vás někdo zradí, uvolňuje se vám do těla hormon kortizol. V případě skutečného nebezpečí je to razantní dávka energie sloužící k nastartování vaší obrany anebo k útěku. Jenže nám tady jde o život jen jako. I k...