Přítomnost, které se bojíme
Málokdo však mluví o tom, jak těžké je být přítomen tváří v tvář vlastnímu věku.
Ne abstraktně. Ne jako číslu v občanském průkazu. Ale jako faktu, který se odehrává právě teď, v tomto těle, v této roli, v tomto životě, a který nekončí tím, že ho odmítneme vnímat.
Byl jsem kdysi pozván do role mentora. Má první reakce byla obranná. Pak jsem si uvědomil, že obrana sama o sobě je odpověď, a že pravá přítomnost neznamená jen sedět v tichu se zavřenýma očima. Znamená také přijmout, co je, i když to není pohodlné.
🍃 Anicca. Nestálost. Jedno z nejzákladnějších buddhistických pochopení říká, že utrpení nevzniká z toho, že se věci mění. Vzniká z naší snahy, aby se neměnily.
Odpor k vlastnímu stárnutí není jiný.
Přítomnost vlastní dospělosti je tichá praxe. Nezačíná na polštáři. Začíná ve chvíli, kdy se přestaneš bránit roli, do které tě život volá — a místo toho se zeptáš: co tato chvíle ode mě chce?
✨ Kde ty sám nejvíc unikáš přítomnosti toho, kým se stáváš?
👉 Navazuje na článek: Dospělost ti nezavolá předem.
Komentáře
Okomentovat