MOC PŘÍTOMNÉHO OKAMŽIKU

Proč dáváme hlas těm, kdo působí slabě, a zapomínáme na ty, kteří září? Esej o soucitu, projekci a odvaze přiznat si, co nás skutečně oslovuje. Byla jednou jedna dívka, která se vytrácela. Ne ze světa, ale z pozornosti. Navenek působila silně, elegantně, přirozeně. Měla hlas, styl, charisma. A tak se stala favoritkou . Nepsanou, samozřejmou. Právě proto zůstala bez hlasů. V televizních soutěžích dochází k zvláštnímu jevu. Ten, kdo působí jako jasný vítěz, často vypadne mezi prvními. Ne proto, že by nebyl dobrý, ale protože lidé jeho sílu zamění za samozřejmost. „Ten přece pomoc nepotřebuje.“ A tak posílají své hlasy jinam. Tam, kde si myslí, že cítí slabost, bolest, nejistotu. Ale co když tím nevědomky odvracíme zrak od těch, kteří nás potřebují nejvíc? Často říkáme, že jednáme ze soucitu. Ale soucit , pokud nevychází z přítomnosti, ale z minulosti, může být jen ozvěnou staré bolesti . Jen stínem života v přítomnosti . Nevím, jak jste vyrůstali vy, ale v našich životech se občas objeví...

Existuje teorie „ hypotéza sociálního mozku “. Je o tom, že rušný společenský život je spojen s velikostí mozku. Vznikla jako myšlenka vysvětlující evolučně to, že byl větší mozek zjištěn u primátů žijících v zajetí ve větších sociálních skupinách. Abychom byli přesní, tito primáti měli ve svém prefrontálním kortexu více šedé mozkové hmoty. Prefrontální kortex je hned za našima očima a čelem. Jedná se o evolučně velmi vyspělou část mozku zodpovědnou za soustředění, chápání, rozhodování, vzpomínání i dlouhodobé zapamatování. Je také sídlem pracovní paměti. S jeho pomocí jsme schopni dělat plány, snít a představovat si budoucnost. Vliv velikosti mozku U lidí bylo v r. 2022 zjištěno jednou studií, že starší osamělí lidé mají často nedostatek mozkové hmoty zde a pak ještě v thalamu , který zpracovává emoce, a hipokampu , v paměťovém centru. Tak si tak říkám, proč ještě nepostuloval to, že může existovat přímá souvislost mezi osamělostí a nemocemi s demencí. Na mozek působí jistě nejen naš...

Negativismus – (negativus = odmítající) – postoj obsahující vzdor nebo odpor vůči prosbě, požadavku či příkazu druhého, většinou z racionálního, resp. logického hlediska neodůvodněný. No a co s ním? Může mít formu pasivní (nereagování, „neslyšení“), nebo aktivní (verbální zavrhování, popírání i zlostné reakce, agresivní výpady), což souvisí s typem našeho ega, tedy osobnosti. V lidské ontogenezi jsou uváděna dvě vývojová období, pro něž jsou negativistické projevy typické: věk od 2,6 do 3,6 roku a puberta. No nevím, podle toho jsou někteří jedinci v pubertě skoro furt. Obě tato období jsou spojena s vydělováním já, rozvojem sebevědomí, vůle, individuality. Zejména v prvním dětském období může mít negativita velmi bouřlivý průběh (nezvladatelné záchvaty vzteku a agrese) a může být systematická (to je ta známá odpověď „ ne “ na jakoukoliv výzvu okolí k spolupráci). Jde o odpor vůči autoritám, snaha dosáhnout nových hranic. Skoro jak některé demošky na Václaváku. Negativismus je skupina e...