Bruncvík - strážce našich nejodvážnějších snů

-
V světě, kde hrdinové mizí v Excelu a odvaha se měří lajky, působí český rytíř Bruncvík skoro jako provokace. A možná právě proto ho dnes tolik potřebujeme.

Inu, rytíř Bruncvík! Kdybych měl spočítat, kolikrát jsem stál u jeho kamenné podoby stojící u paty Karlova mostu v Praze a sledoval, jak mi vypráví o jeho dobrodružstvích, asi by mi nestačily prsty na obou rukou. A to už je to více jak úctyhodných čtyřicet let!

Bruncvík… to není jenom jméno rytíře v českých pověstech. Pro mě to bylo od mala ztělesnění touhy po poznání, odvahy a tak trochu i té české paličatosti, která nás občas vyžene do světa za něčím, co ani sami pořádně nedokážeme definovat.

Rytíř Bruncvík, syn českého knížete dle bájí odešel do světa zasloužit si na svůj erb jiné a ještě lepší erbovní zvíře. Jeho příběh, jak už to u těch starých vyprávění bývá, je plný fantastických prvků, jsou to do té doby u nás neznámí lvi, zaplete se se zázračným mečem, zabije bájného draka a poznává daleké země.

V podstatě český remake Sindibáda či Odyssey. Ale pod tou vrstvou pohádkových motivů se skrývá něco hlubšího, něco lidského. Bruncvík se vydává na svou dlouhou cestu ne proto, že by musel, ale protože chtěl. Hnala ho zvědavost, touha po slávě, po dobrodružství? Nevím. A to je právě něco, co rezonuje s lidmi napříč staletími. Kdo z nás někdy nezatoužil opustit všednost a vydat se za neznámým, že?

Je pravda, že jeho motivace přinést do českého znaku lva je tak trochu… no, řekněme, že je to spíše poetická licence než historická nutnost. Ale právě v tom je krása všech pověstí! Nemusí být doslovné, ale musí mít duši, musí v nás něco probudit. A Bruncvíkův příběh tu duši rozhodně má. Je to příběh o tom, že někdy je potřeba sebrat odvahu, opustit bezpečí domova a jít za svým snem, i když cesta je trnitá a plná všemožných nebezpečí.

A ta socha! Umístěná tak nenápadně u pilíře, jakoby schovaná a přesto s tak silným vyzařováním. Když se na ni zadíváte, vidíte v tom věky zašlém kameni odhodlání, sílu a možná i trochu té naivní víry v dobrodružství. Je to tichý svědek staletí, a také pamětník nespočtu kroků, které po Karlově mostě přešly.

A pro mě osobně je Bruncvík takovým malým symbolem Prahy, co by města plného historie, tajemství a příběhů, které čekají na své objevení. Stávali jsme zde často s mým dědečkem, když jsme chodívali na společné procházky Prahou. Objevovat život.

Takže, pokud se mě ptáte na rytíře Bruncvíka, pak říkám: je to postava, která si zaslouží naši pozornost. Nejen jako hrdina staré pověsti, ale jako připomínka toho, co je v lidském srdci věčné. Touha po poznání a odvaha jít za svým snem.

A jeho kamenná podoba na Karlově mostě? Ta je mlčícím, ale výmluvným pomníkem této touhy. Stojí tam a šeptá nám: „Nebojte se vydat na svou vlastní cestu.“ A to, přátelé, je poselství, které nikdy neztratí nic na své aktuálnosti.

🛡️ Meditace s rytířem Bruncvíkem

Tato meditace je určena pro chvíle, kdy potřebujete posílit odvahu, stabilitu a vědomí vlastní cesty. Je inspirována postavou rytíře Bruncvíka, symbolu odvahy a vytrvalosti.

🪷 Příprava

  • Prostředí: Najděte si klidné místo, kde nebudete rušeni.

  • Postoj: Postavte se vzpřímeně, nohy na šířku boků, ruce volně podél těla.

  • Dech: Zavřete oči a několikrát se zhluboka nadechněte a vydechněte, abyste se zklidnili.

🧘‍♂️ Průběh meditace

  1. Vnitřní obraz: Představte si, že stojíte na Karlově mostě vedle sochy rytíře Bruncvíka. Cítíte pod nohama pevnost kamene, slyšíte šumění Vltavy. Bruncvík se na vás dívá s klidem a odhodláním.

  2. Spojení s tělem: Přiložte pravou ruku na oblast srdce a levou na podbřišek. S každým nádechem vnímejte, jak se vaše tělo naplňuje silou a odvahou. S výdechem uvolněte napětí a obavy.

  3. Dechová vizualizace:

    • Nádech: Vdechujte sílu a klid, které vyzařuje Bruncvík.

    • Výdech: Uvolněte veškeré pochyby a strachy.

  4. Afirmační věta: Potichu nebo nahlas si třikrát zopakujte:
    „Jsem tady. Jsem silný/á. Jdu svou cestou.“

  5. Zakončení: Pomalu otevřete oči, protáhněte se a vnímejte, jak se cítíte. Můžete si zaznamenat své pocity nebo myšlenky, které během meditace přišly.

Tato meditace vám může pomoci nalézt vnitřní klid a odhodlání čelit výzvám. Můžete ji praktikovat kdykoliv, kdy potřebujete posílit svou vnitřní sílu.

Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Rituál, co není na prd

-
Obrázek
Jeden z funkčních mozkových trustů mi odešel do Valhally, když mi neznámá žena na semináři o rituálech a jejich důležitosti v našich životech špitla do ucha po mém nechápavém výrazu na lektorem nadhozený problém tuto větu: „Poslouchej své tělo“. Vzhledem k tomu, že jsem si večer před tím dal hráškovou polévku, neuposlechl jsem ji ani to tělo. Ale musím uznat, že osvícení si mnohdy vybírá skutečně zajímavé cesty. Proboha zpět, ne tohle není povídání o tom, jak mě osvítil prd z polévky z hrášku, ale je o tom, že pokud si umíme v životě stanovit aspoň jeden pravidelný rituál, pak by to měl být stálý čas našeho probuzení. Řeknete si, copak to není úplně jedno? Vstanu, tak vstanu. Hele, vyzkoušel jsem to a není. Jsem freelancer a spát jdu, když chci. Se vstáváním jsem to měl podobně. Měl jsem. Dost podstatný problém, a to jsem opravdu netušil, hraje v našem životě, pravidelná doba vstávání. Vynahradit si neklidnou noc posunutím budíku o několik hodin zpět se může v grogy nočním stavu zdát ...
Čtěte více »

Láska je být navždy tichý hořící kámen

-
Obrázek
Říká se, že láska dvou lidí je tak pevná, jak pevný je jejich vztah. Jak silné jsou její základy. Jaká je schopnost jejich porozumění. Láska je přesně taková, jací jsme my sami. Je vytesána do slov. DoSLOVA je vznikající z našeho JMÉNA, které k jejímu zrození i úmrtí tak rádi používáme. A tak, když se podíváme druhému do tváře a objevujeme v něm jeho vnitřní zemi, tu jedinečnou ukázku toho, co vychází ZE-MĚ, jsme mnohdy překvapeni. Překvapeni tím, jak moc si ty dvě složky , co o ní vypovídají, nesouhlasí, neladí. Nejdou jedním směrem, netvoří harmonii. Něco jiného říkáme slovy a něco jiného pak stvoříme tělem. A přitom obojí vychází ze mě, že? Lidé se mě často ptají, jak mají poznat, že druzí lžou. Často je šokuji tím, že jim říkám, že lež v podstatě neexistuje. A, že to, co v druhých vidí, je pravda. Pravda onoho okamžiku, kterou nejde maskovat či skrývat. Ta, jenž nás odhalí takové, jací jsme. Své tělo skládáme ze svých vlastních myšlenek, z toho, jak mluvíme. Do slova vkládáme buď m...
Čtěte více »

Skutečnou alfu poznáte podle toho, že si cení života

-
Obrázek
Myšlenka alfa jedince je všeobecně rozšířeným mýtem o vlčích smečkách, který však příliš zjednodušuje komplexnost sociální interakce u zvířat. A my jako lidé vnímáme témata dominance jednotlivců v naší společnosti právě na základě podobných omylů. Alfa samčí dominantní role v lidské a zvířecí společnosti byla dlouho považována za danou konstantu. V posledních letech se ukázalo, že právě tato myšlenka vedla až příliš často k hrubému zjednodušování komplexnosti prožívaných sociálních interakcí u zvířat. V přírodě vlci tvoří prostě rodiny. Ty vede chovný pár a spolu s ním jsou v rodině starší, mladší a nejmladší potomci. A stejně jako je u indiánů velmi vzácné skalpování, tak i u vlků je velmi vzácná krvežíznivost a zuřivé rvačky. U indiánů proto, že to nikdy nebyl jejich zvyk, skalpování v USA zavedli až běloši, aby si za vlasy ze zátylku lebky nechali platit za zneškodnění „nepřítele“, a stejně tak jsou liché pověsti o krvavých vlcích a jejich touze po zabíjen í. Machismus neboli pojetí...
Čtěte více »