Když nás tíha života stáhne do tmy: Jemná praxe přítomnosti pro unavené duše

Oslík stojící v dešti je až příliš přesným obrazem naší mysli, když je přehlcená. Nemá kam jít, nemá komu říct, je tam sama. Únava není jen fyzická. Je to zúžení prostoru uvnitř nás. Mysl přestane vnímat barvy a svět se změní na úzkou stezku mezi povinnostmi.

Mindfulness tu neznamená meditaci na polštářku. Znamená návrat k sobě, k dechu, k jediné chvíli, kterou skutečně máme. Když Maria položí hlavu na oslíkovo čelo, nevytváří zázrak. Jen na okamžik zpomalí svět. A to je právě to, co potřebujeme i my.

Přítomnost není únikem z reality, ale jejím zpřesněním. Teprve když jsme tady, můžeme vidět, jak moc jsme unavení. A teprve tehdy se může objevit světlo.

PRAKTICKÁ MEDITACE: „Jeden dech světla“

Cvičení pro lidi, kteří se neumí zastavit, protože zastavit bolí.

  1. Sedněte si a položte ruce na hruď.

  2. Zhluboka se nadechněte a představte si, že vzduch vynáší tíhu z vašeho těla.

  3. S výdechem řekněte v duchu: „Tady jsem.“

  4. Opakujte pětkrát. Nic víc.

Tento krátký akt přítomnosti obnovuje prostor. A prostor je začátek uzdravení.

👉 Navazuje na článek: Když žijeme jako oslíci. O světle, které nosí ti nejunavenější

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Podvodníci s láskou: Romance scams

Láska je být navždy tichý hořící kámen

Barvy trochu jinak: Červená