Nikdo není úplně oproštěn od bolesti a zármutku. Není
lepší naučit se s nimi žít než se snažit vyhnout se jim?
Většina lidské bolesti je zbytečná. Bolest si způsobujete sami, dokud se
necháte ovládat svou myslí. Bolest, kterou si způsobujete v přítomnosti, je
vždycky formou rezistence proti tomu, co je. Na myšlenkové úrovni je to určitá forma posuzování reality. Na emoční
úrovni je to určitá forma negativity. Intenzita bolesti závisí na stupni
rezistence a ta závisí na tom, do jaké míry se ztotožňujete se svou myslí. Vaše
mysl odmítá přítomný okamžik a snaží se mu uniknout. To znamená, že čím víc se
ztotožňujete se svou myslí, tím víc trpíte. Lze to vyjádřit také obráceně: čím
ochotněji přijímáte přítomný okamžik, tím méně trpíte - a tím méně jste závislí
na své mysli.
Proč mysl odmítá přítomný okamžik? Jelikož je schopna fungovat pouze v čase,
to jest v minulosti a budoucnosti, proto vnímá přítomný okamžik jako hrozbu. Čas
a mysl jsou neoddělitelné. Představte si, že by na Zemi nebyl žádný člověk a že
by tu byly jen rostliny a zvířata. Existovala by minulost a budoucnost?
Existoval by čas? Otázky jako „Kolik je hodin?" nebo „Kolikátého je
dnes?" by ztratily smysl? Dub nebo orel by se takovým otázkám pobaveně zasmáli.
„Kolik je hodin?" zeptali by se. „No přece teď. Copak existuje něco
jiného?" Samozřejmě že potřebujeme mysl a čas, abychom mohli fungovat v
tomto světě, ale když nás mysl a čas začnou ovládat, začneme trpět.
Mysl, jež si chce udržet svou nadvládu, se ustavičně snaží zastřít přítomný
okamžik minulostí a budoucností, takže vaše skutečná přirozenost, která je
neoddělitelná od přítomného okamžiku, je zastíněna vaší myslí. V lidské mysli
se hromadí stále větší břemeno času. Pod tímto břemenem úpějí všichni lidé, ale
stále k němu přidávají, když odmítají přítomný okamžik nebo jej redukují na
prostředek k tomu, aby se dostali do nějakého budoucího okamžiku, který
existuje jen v jejich mysli - nikdy ve skutečnosti. Nahromadění času v
kolektivní i individuální lidské mysli obsahuje také reziduální bolest z
minulosti. Chcete-li přestat působit bolest sobě a druhým lidem, nechcete-li už
přidávat k bolesti z minulosti, ignorujte čas; aspoň do té míry, aby vám to
nebránilo v každodenním životě. Jak můžete ignorovat čas? Uvědomte si, že neexistuje
nic než přítomný okamžik. Proto jej neodmítejte. Soustřeďte se na něj. Žijte v
přítomném okamžiku a do minulosti se vracejte, jen když musíte řešit praktické
problémy života. Co by mohlo být nesmyslnější než odmítat něco, co je? Co by mohlo být
nesmyslnější než bránit se životu, který existuje pouze v přítomnosti? Vzdejte
se tomu, co je. Přijměte život
- a uvidíte, jak vám začne pomáhat, místo aby vám škodil.
Ω
Přítomný okamžik je někdy velmi nepříjemný, nepřijatelný
a strašný.
Přítomnost je taková, jaká je. Pozorujte, jak ji vaše mysl ustavičně klasifikuje
a posuzuje, a tím způsobuje bolest a utrpení. Nezaujatým pozorováním své mysli
se distancujte od jejich rezistenčních mechanismů a dovolte přítomnému okamžiku existovat. To vás osvobozuje od vnějších vlivů a dává vám to opravdový vnitřní
klid. Sledujte, co se děje, a jednejte, když je to nutné nebo možné. Přijměte přítomný
okamžik - a pak jednejte. Přijímejte přítomný okamžik, jako byste si jej
zvolili. Nebraňte se mu. Učiňte z něj svého spojence, nikoli svého nepřítele.
Tím změníte celý svůj život.
Ω
BOLEST Z MINULOSTI: ROZPOUŠTĚNÍ EMOČNÍHO TĚLA
Dokud nejste schopni žít v přítomném okamžiku, každá emoční bolest,
kterou pociťujete, ve vás zanechává určité reziduum bolesti. Spojuje se s
bolestí z minulosti a zůstává ve vaší mysli a těle. To zahrnuje bolest z dětství,
kterou způsobilo nevědomí světa, do nějž jste se narodili. Nahromaděná bolest
tvoří negativní energetické pole ve vašem těle a mysli. Lze ji považovat za
jakousi neviditelnou entitu. Je to vaše emoční tělo. Existuje ve dvou modech:
latentním a aktivním. Zatímco někteří lidé žijí ve svém emočním těle téměř pořád,
jiní je vnímají pouze v situacích spojených s nějakým nepříjemným zážitkem z
minulosti. Emoční tělo může být probuzeno téměř čímkoli. Je-li připraveno
probudit se, může být aktivováno pouhou myšlenkou nebo nevinnou poznámkou
blízkého člověka.
Některá emoční těla jsou otravná, ale poměrně neškodná, zatímco jiná jsou velmi destruktivní. Některá
napadají lidi kolem vás, jiná mohou napadnout vás, jejich hostitele. Váš postoj
k životu se následkem toho stane velice negativním. Tímto způsobem vznikají
také nemoci, dochází k nehodám nebo dokonce k sebevraždě. Když si myslíte, že někoho
dobře znáte, a najednou se octnete tváří v tvář této neznámé a odporné stvůře,
jste šokováni. Mnohem důležitější je však pozorovat tuto bytost v sobě samém.
Proto sledujte všechny známky nespokojenosti ve svém nitru - může se probouzet
vaše emoční tělo. To se projevuje ve formě podrážděnosti, netrpělivosti, stísněné
nálady, zlosti, vzteku nebo touhy někomu ublížit. Snažte se přistihnout své emoční
tělo v okamžiku, kdy se začíná probouzet z dřímoty.
Emoční tělo se snaží přežít jako každá jiná existující entita a může žít
jedině tehdy, když vás donutí, abyste se s ním nevědomě ztotožnili. Pak vás začne
ovládat, „stane se vámi" a žije skrze vás. Živí se jakýmkoli zážitkem,
který rezonuje s jeho druhem energie, se vším, co způsobuje další bolest, ať už
ve formě zlosti, nenávisti, zármutku, násilí nebo nemoci. Jakmile vás jednou
ovládne, začne ve vašem životě vytvářet situace, které mu vracejí jeho vlastní
energii, a tím ho posilují. Bolest se živí bolestí, neboť radost je pro ni
nestravitelná.
Jste-li ovládáni svým emočním tělem, chcete stále víc bolesti. Stanete
se bud obětí, nebo násilníkem. Chcete sami trpět nebo působit bolest druhým
nebo oboje. Ve skutečnosti v tom není tak velký rozdíl. Samozřejmě si to neuvědomujete
a tvrdíte, že bolest nevyhledáváte. Budete-li však pozorně sledovat své
myšlenky a jednání, uvidíte, že bolest záměrně udržujete při životě. Když si to
uvědomíte, přestanete to dělat, neboť chtít větší bolest je šílenství a nikdo
není vědomě šílený. Emoční tělo, které je temným stínem, jejž vrhá vaše ego, se
bojí světla vašeho vědomí. Jeho přežití závisí na vašem nevědomém ztotožnění se
s ním a na vašem strachu čelit bolesti, která ve vás žije. Když se s bolestí
nevyrovnáte, budete ji muset prožívat znovu a znovu.
Vaše emoční tělo vám může připadat jako nebezpečná příšera, na kterou se
nemůžete ani podívat, ale mohu vás ujistit, že je to pouhý přízrak, který je
bezmocný proti síle vašeho vědomí. Některá duchovní učení tvrdí, že veškerá
bolest je v podstatě zdání, a mají pravdu. Otázkou je, zda to platí také ve
vašem případě. Samotná víra nestačí. Chcete žít do konce života v bolesti a
stále jen opakovat, že je to pouhé zdání? Osvobodí vás to od bolesti?
Víra sama nestačí. Jde o to, jak tuto pravdu realizovat ve vašem
vlastním životě. Vaše emoční tělo nechce, abyste si uvědomili, čím ve skutečnosti
je. Jakmile je začnete pozorovat, jakmile v sobě cítíte jeho energetické pole,
je konec s vaším ztotožněním. Do hry vstupuje vyšší dimenze vědomí. Tuto
dimenzi nazývám vědomou přítomností. Nyní jste nezaujatým pozorovatelem, takže vaše emoční tělo nemůže předstírat,
že je vámi, a ztrácí možnost skrze vás obnovovat svou energii. Našli jste svou
nejvniternější sílu. Objevili jste moc přítomného okamžiku.
Co se stane s naším emočním tělem, když si uvědomíme
jeho existenci a přestaneme se s ním ztotožňovat?
Nevědomí toto tělo vytváří; vědomí je transformuje v sebe. Tento
univerzální princip krásně vyjádřil svatý Pavel: „Co je vystaveno světlu,
to se stává světlem." Jako nemůžete bojovat proti temnotě, nemůžete
bojovat ani proti svému emočnímu tělu. Kdybyste se o to pokoušeli, způsobili
byste vnitřní konflikt, a tím další bolest. Stačí bolest pozorovat. Pozorovat něco,
znamená přijímat to jako součást toho, co je v přítomném okamžiku.
Emoční tělo je uvězněná životní energie, která se oddělila od vašeho energetického
pole a stala se dočasně autonomní díky tomu, že se s ní ztotožňujete. Tato
energie se obrátila proti sobě a životu jako zvíře, které se snaží sežrat svůj
vlastní ohon. Proč si myslíte, že je naše civilizace tak destruktivní? Nicméně i
destruktivní síly jsou součástí životní energie. Když se stanete pozorovatelem,
vaše emoční tělo se ještě nějakou dobu bude snažit vás svést k tomu, abyste se
s ním opět ztotožnili. V tomto stadiu vám může způsobovat bolesti v různých částech
těla, ale jen přechodně. Vnímejte všechno, co se ve vás děje. Buďte bdělými
strážci svého vnitřního prostoru. Chcete-li vnímat energii emočního těla,
musíte být velice pozorní. Jste-li si této energie vědomi, nemůže ovládat vaše
myšlení. Jakmile se vaše myšlení ztotožní s energetickým polem bolestné entity
ve vašem těle, vaše myšlenky ji začnou posilovat. Je-li například zlost převládající
energií vašeho emočního těla a vy stále přemýšlíte jen o tom, jak vám někdo
ublížil a jak se mu za to pomstíte, pak jste přestali být nezaujatým
pozorovatelem a vaše emoční tělo se stalo „vámi". Kde je zlost,
tam je bolest.
Neustálá vědomá pozornost přerušuje spojení mezi vaším emočním tělem a
vaším myšlením a vyvolává proces transmutace. Jako by se vaše bolest stala
palivem pro vaše vědomí, které začne hořet jasněji. V tom spočívá ezoterický
smysl alchymie: transmutace obecného kovu ve zlato a proměna utrpení ve vědomí.
Vnitřní konflikt se vyřeší a vy jste opět celým člověkem. Pak musíte přestat působit
další bolest. Dovolte mi, abych celý proces shrnul. Soustřeďte se na pocity ve
svém nitru. Uvědomte si, že tyto pocity jsou vaším emočním tělem. Přijměte jeho
existenci. Nepřemýšlejte o něm -
nedovolte mu, aby ovlivnilo vaše myšlení. Neanalyzujte je a neposuzujte je.
Neztotožňujte se s ním. Buďte nezaujatým pozorovatelem všeho, co se ve vás děje.
Uvědomujte si nejen emoční bolest, ale také „pozorovatele". V tom spočívá
moc přítomného okamžiku, síla vaší vlastní vědomé přítomnosti.
Ω
U mnoha žen se emoční tělo probouzí zejména v období před menstruací. O
tom budeme hovořit podrobněji v dalších kapitolách. Zatím vám řeknu jen tohle:
Budete-li v tomto období schopny pozorovat
všechno, co cítíte ve svém nitru, aniž se tím necháte
ovládnout, bude to pro vás úžasné duchovní cvičení, které vám pomůže zbavit se
veškeré bolesti z minulosti.
ZTOTOŽNĚNÍ EGA S EMOČNÍM TĚLEM
Proces, který jsem právě popsal, je nesmírně účinný a přitom jednoduchý.
Pochopilo by jej i dítě a doufám, že se jednou bude vyučovat ve škole. Jakmile
pochopíte, jak důležité je být nezaujatým pozorovatelem všeho, co se děje ve
vašem nitru, budete mít k dispozici nejmocnější transformační nástroj.
To neznamená, že nemůžete cítit vnitřní nechuť přestat se ztotožňovat se
svou bolestí. Tak tomu bude zejména v případě, že jste se větší část svého
života ztotožňovali se svým emočním tělem. Neboli, že jste si ze svého emočního
těla vytvořili nešťastné já a stále ještě věříte, že tato fikce je tím, čím
skutečně jste. V takovém případě budete pociťovat silnou rezistenci. Jinými
slovy, raději budete žít v bolesti - budete svým emočním tělem - než abyste se vrhli do neznáma a riskovali
ztrátu svého známého nešťastného já.
Pokud je to váš případ, sledujte rezistenci ve svém nitru. Sledujte, jak
lpíte na své bolesti. Buďte velmi ostražití. Vnímejte ono zvláštní potěšení,
jež vám dává vaše vnitřní nespokojenost. Uvědomte si své nutkání ustavičně hovořit
a přemýšlet o svém neštěstí. Jakmile si to uvědomíte, svou rezistenci překonáte.
Soustředíte se na své emoční tělo, stanete se jeho pozorovatelem a tím začnete
jeho transmutaci. To záleží jen na vás. Nikdo jiný to za vás nemůže udělat.
Samozřejmě vám pomůže, když se budete stýkat s lidmi, kteří si hluboce uvědomují
svou existenci. Styk s takovými lidmi posílí vaše vnitřní světlo. Když položíte
doutnající polínko vedle hořícího polena a pak je od sebe na chvíli oddělíte,
vaše polínko bude hořet mnohem intenzivněji. Koneckonců obě polena jsou součástí
téhož ohně. Být takovým ohněm je funkcí duchovního učitele. Tuto funkci může
splnit také terapeut, který se povznesl nad úroveň mysli a plně si uvědomuje
svou skutečnou existenci.
PŮVOD STRACHU
Řekl jste, ze základní součástí emoční bolesti je
strach. Jak vzniká a proč je náš život plný strachu? A není určitá dávka strachu zdravou
sebeochranou? Kdybych se nebál ohně, mohl bych do něj strčit ruku a spálit se.
Ruku nestrkáte do ohně, protože víte, že byste se spálili. K tomu,
abyste se vyhnuli zbytečnému nebezpečí, nepotřebujete strach - potřebujete
minimum inteligence a zdravého rozumu. V takových situacích se řídíte svou
zkušeností. Kdyby vám někdo hrozil ohněm nebo fyzickým násilím, mohli byste mít
strach, ale to je instinktivní reakce, nikoli trvalý psychologický stav
strachu, o němž hovořím. Psychologický stav strachu není závislý na konkrétním
bezprostředním nebezpečí. Psychologický strach můžeme pociťovat jako stav
úzkosti, nervozity, napětí, hrůzy, fobie atd. Tento druh strachu vždycky předjímá
něco, co by se mohlo stát, není to
strach z něčeho, co se děje teď. Zatímco Vy jste tady, vaše mysl je v budoucnosti.
Tato rozpolcenost ve vás probouzí pocity úzkosti. A jestliže se většinu času
ztotožňujete se svou myslí a nevnímáte přítomný okamžik, tato úzkost bude vaším
stálým společníkem. Přítomný okamžik můžete zvládnout, je však nemožné
zvládnout něco, co neexistuje - nemůžete zvládnout budoucnost.
Jak už jsem řekl dříve, dokud se ztotožňujete se svou myslí, váš život
je ovládán vaším egem, které je velmi zranitelné, neboť se domnívá, že je v
neustálém ohrožení. Tak je tomu i v případě, že se navenek chová sebejistě.
Nezapomínejte, že emoce jsou reakcí vašeho těla na vaši mysl. Co slyší vaše tělo od vašeho
falešného já, které si vaše mysl vytvořila? Jsem v neustálém nebezpečí. A jakou
emoci tato informace vyvolává? Strach, samozřejmě. Strach má mnoho příčin. Bojíme
se ztráty, neúspěchu, zranění atd., ale veškerý strach je v podstatě strachem
našeho ega ze smrti a neexistence. Naše ego věří, že smrt čeká za každým rohem.
Jste-li ztotožněni se svou myslí, strach ze smrti ovlivňuje všechny aspekty
vašeho života. Dokonce i něco tak triviálního, jako je potřeba prosadit vlastní
názor - to jest obhájit něco, s čím se ztotožňujete, je důsledkem strachu ze
smrti. Jestliže se ztotožňujete se svým názorem, vaše falešné já je vážně ohroženo,
kdykoli se mýlíte. Proto si nemůžete dovolit nemít pravdu. Mýlit se znamená umřít.
Z toho důvodu se hroutí mnoho partnerských vztahů, proto vznikají války.
Jakmile se přestanete ztotožňovat se svou myslí, bude vám lhostejné, zda máte či
nemáte pravdu, neboť to neohrožuje integritu vašeho já. Můžete jasně vyjádřit
svůj názor, aniž vás něco nutí být agresivní. Totožnost vašeho já vychází z
hlubší úrovně vašeho nitra, nikoli z vaší mysli. Pozorně sledujte, co se
snažíte obhajovat. Iluzorní totožnost, představu ve své mysli, fiktivní entitu.
Jakmile si to uvědomíte, přestanete se s tím ztotožňovat. Tím se vyhnete všem
konfliktům, které narušují vztahy mezi lidmi. Moc nad druhými je slabost převlečená
za sílu. Skutečnou sílu máte v sobě a je vám vždy dostupná. Takže strach je stálým společníkem každého, kdo se ztotožňuje se svou
myslí, a proto ztratil spojení se svým hlubším já, zakořeněným v Bytí. Jen
velice málo lidí se neztotožňuje se svou myslí, takže téměř každý, koho znáte
nebo potkáte, žije v neustálém strachu. Rozdíl je pouze v intenzitě. Na jedné
straně spektra je neurčitý pocit ohrožení a na druhé úzkost a hrůza. Většina
lidí si svůj strach uvědomí, teprve když se začne projevovat v akutní formě.
TOUHA EGA PO CELISTVOSTI
Dalším aspektem emoční bolesti, který je neoddělitelnou součástí
egoistické mysli, je hluboce zakořeněný pocit vlastní neúplnosti, pocit, že
nejsme celiství. U některých lidí je tento pocit vědomý, u jiných je nevědomý.
Je-li vědomý, projevuje se jako nepříjemný a stále přítomný pocit
neadekvátnosti. Je-li nevědomý, pak se projevuje nepřímo jako intenzivní
žádostivost nebo chtivost. V obou případech jsou lidé nuceni hledat něco, co
uspokojí jejich ego a s čím se mohou ztotožnit, aby zaplnili prázdnotu, kterou
cítí ve svém nitru. Proto se snaží získat majetek, peníze, úspěch, uznání, aby
se cítili naplněni. I když však dosáhnou všeho, po čem toužili, brzy zjistí, že
se své vnitřní prázdnoty nezbavili, že je bezedná. Pak mají opravdový problém,
neboť si už nemohou nic nalhávat. Vlastně mohou, a také to dělají, ale je to mnohem
obtížnější. Dokud se necháte ovládat svou egoistickou myslí, nemůžete žít v
trvalé pohodě, protože se cítíte uspokojeni pouze v okamžicích, kdy jste
získali něco, po čem jste toužili. Jelikož ego je odvozené já, musí se ztotožňovat
s vnějšími věcmi. Musíte je stále bránit a posilovat. Nejčastěji se ztotožňujete
se svým majetkem, společenským postavením, vzděláním a vědomostmi, tělesným
vzhledem, výjimečnými schopnostmi, osobní a rodinnou minulostí, politickými
názory nebo náboženskou vírou. Nic z toho však nejste vy.
Nahání vám to hrůzu? Nebo jste rádi, že si to konečně uvědomujete? Dříve
nebo později se toho všeho budete muset vzdát. Možná tomu ještě nevěříte a já
vás zajisté nežádám, abyste věřili, že svou totožnost nemůžete najít ve vnějším světě.
Tuto pravdu musíte poznat sami. Určitě ji poznáte, až budete cítit, že se blíží smrt. Smrt vás
zbaví všeho, čím nejste. Tajemstvím života je „umřít, než umřete“ -
zjistit, že smrt neexistuje.
Ω
